James Cameron se po dvanácti letech od natočení filmu Titanic vrací na filmová plátna. A vrací se vskutku ve velkém stylu. Snad jen kdyby si vedle té nejlepší filmařské technologie sehnal lepšího scénáristu a nespoléhal se v tomto ohledu sám na sebe... Aneb jaké jsou moje zážitky z tohoto tolik očekávaného filmu? A pokud jste film viděli - jaké jsou ty vaše?
Po dvojím shlédnutí Avatara (včera ve 3D verzi s dabingem v kině a dnes ve 2D verzi v originálním znění s titulky doma) zjišťuji, že mám problém říct, co je lepší - vidět raději 3D efekty tak, jak je režisér zamýšlel, anebo raději slyšet originální zvuk tak, jak ho režisér zamýšlel? Neboť kino, které by mi nabídlo obojí, jsem nenalezla a do Anglie se mi kvůli tomu jezdit nechce... A tak trochu mě jímá hrůza - copak všechny budoucí 3D filmy uvidíme pouze s takovým dabingem, který mě včera občas nutil k zahořklému smíchu? A napadá mě otázka - to je vážně tak složité udělat titulky k celému filmu, když už tam beztak jsou naprosto bez problému čitelné titulky k řeči domorodců Na´vi? Nuž, to jen takové povzdychnutí na úvod od vyznavače shlížení filmů tak, jak byly natočeny - nyní již k samotnému filmu.
Píše se rok 2154 a expanze lidské rasy do vesmíru se stala skutečností. Jake Sully (Sam Worthington) je mariňák, který při své poslední misi ochrnul od pasu dolů a nyní je odkázán na kolečkové křeslo. Poté, co je jeho bratr zabit při loupežném přepadení, však Jake dostává novou šanci, jak si kvalitně zaběhat - a to na vzdálené planetě Pandora s vlastním vědomím přeneseným do Avatara - těla vzniklého na základě spojení genetického kódu člověka a pandorského domorodce z místního lidu Na´vi.
Na´vi jsou modří, třímetroví, v souladu s přírodou žijící tvorové vyznávající zdravý životní styl zahrnující hodně pohybu na zdravém vzduchu (pro člověka ovšem nedýchatelném), ježdění na všem, co má nohy nebo křídla a odmítání všeho, co by mohlo narušit jejich posvátnou matičku přírodu reprezentovanou v tomto případě bohyní Eywou, která "řídí" svůj svět skrze jakousi Internetu podobnou síť stromů a jejich kořenů.
Na´vi mají svůj rodný strom vysoký jako mrakodrap a ten jako z udělání roste na největším nalezišti jistého velevzácného nerostu široko daleko. A tak má penězchtivá člověčí korporace jenom dvě možnosti - buďto přimějí domorodce, aby se přestěhovali, což je úkolem Jakea Sullyho, jenž se má mezi lid infiltrovat, nebo tam vjedou s buldozery a bombardéry a sejmou každého, kdo jim bude stát v cestě.
Příběh je to vskutku prostinký, a kdo viděl Tanec s vlky nebo třeba i prachobyčejný a průměrně hodnocený Star trek - Vzpoura, těžko se může těšit na nějaké nečekané události. Model skupinky lidí, kteří zradí své chlebodárce a připojí se k utlačovaným původním obyvatelům, se ve filmech objevuje s železnou pravidelností a nelze říct, že by k němu Cameron přidal něco navíc. Jelikož i pokusy o záchranu přírody navzdory lidské hamižnosti a zeleným mozkům (zde reprezentovaným přesvědčivým Stephenem Langem v roli plukovníka Quaritche) jsme v různých movies shlédli už nesčetněkrát.
To, že se Jake dá dohromady s dcerou místního náčelníka Neytiri (Zoe Saldana), je člověku jasné už ve chvíli, kdy na něj tahle copánkatá dívčina namíří svůj luk. Stejně tak, jako je zřejmé, že když se ve filmu plném záběrů na fosforeskující kytičky náhle objeví veliká červená létající potvora a příběh o nemnoha vyvolených, kteří ji kdy ovládli, nebude to jenom tak a pak už zbývá jen počítat minuty do okamžiku, kdy se oním vyvoleným stane Jake. Závěrečný definitivní přechod Jakeova vědomí do Avatara udiví snad jen v tom, že se neodehrál už před bitvou, neboť že je takový přenos možný, bylo experimentálně ověřeno při pokusu o záchranu hlavní postřelené vědkyně (aneb Sigourney Weaver vracející se po sérii Vetřelců zpět do Cameronových filmů). A další a další zápletky podobného ražení.
Co se týče filmové hudby - nu, James Horner je nepochybně mistr svého oboru, ale v případě Avatara jsem raději nechávala hudbu volně plynout kolem svých uší - když jsem se na ni totiž místy soustředila a v hlavě mi začalo nabíhat "...near, far, wherever you are..." z ústřední písně Titanicu, seznala jsem, že něco je asi špatně. Takhle by to prostě fungovat nemělo...
Ale člověk si tak nějak říká, že to možná byl režisérův úmysl - poněvadž proč se nechat vytrhovat složitým dějem a komplikovanými hudebními tématy, když hlavní je divákovi představit celý ten úchvatný svět, který Cameron vytvořil? Vodopády padající z hor plovoucích ve vzduchu a spojených složitými spletenci kořenů, džungle plná pestrobarevných rostlin a roztodivných živočichů, z nichž zdaleka ne všichni jsou přátelští, tráva, která se v noci rozsvěcí pod nohama každému, kdo po ní přejde, výrazy a pohyby počítačově stvořených bytostí Na´vi, jež jsou uvěřitelnější, než se to kdy v kterém filmu podařilo, zářící vlákna stromu duší, která mě přiměla prohlížet si po opuštění kina svůj cop a litovat, že ho taky nemůžu takhle jednoduše připojit k nejbližšímu kořenu a zaslechnout hlasy svých předků...
Je až neuvěřitelné, že ty dvě a půl hodiny v kině člověk vůbec nepřemýšlí o čase. Je totiž pořád na co se dívat. James Cameron ale nemá vyhráno. Jistě - prvenství v podobně udělaném filmu mu již nikdo neupře - a kdo by se s tím nespokojil? Jen si říkám, že přijdou další a další filmy, technologie se ještě zlepší, fantazie tvůrců zapracuje a jednoho dne třeba někdo přijde i s neotřelým příběhem. A kde pak bude Avatarovi konec?
Zdroj foto: Bontonfilm, Moviezone
Více informací o filmu: ČSFD
Žádné komentáře:
Okomentovat