Závěr dvacáté třetí kapitoly aneb jak se zbavit plyšového tokajícího srdce a nezbláznit se z další návštěvy Severuse Snapea... Tady u nás hustě sněží, takže vám přeji pěkný víkend - snad vás sněhové závěje neodříznou od světa a Internetu :-).
Kapitola dvacátá třetí: Zakázaná chodba (4. část)
Nathalie vystřelila z Velké síně rychlostí blesku svírajíc v podpaždí plyšové srdce od Celebruse Riche, na okamžik zaváhala a pak se vydala po schodech do vstupní síně. Vyšla z bradavického hradu ven do překvapivě teplé noci a vydala se nazdařbůh cestou k Zapovězenému lesu, aby se trochu uklidnila.
Sníh na hradních pozemcích začínal pomalu tát, na cestičce už nebyl téměř žádný, a tak ani příliš nevadilo, že z hradu vyběhla v obyčejných polobotkách v hábitu bez svrchního pláště. Přesto ale nevěřila, že by tohle byl definitivní konec zimy - podle Prýtové je čekal ještě nejméně jeden studený měsíc, ačkoli zkušená bylinkářka pevně doufala, že Richeův ples pořádaný na konci března bude nejen oslavou Richeových narozenin, ale i přivítáním jara přesně tak, jak profesor plánoval, když už se mu ples nepodařilo uspořádat na svatého Valentýna. Ne že by na tom ovšem záleželo - horší než jeho valentýnské přání ten ples už snad ani nemůže být, napadlo Nathalii a pevněji stiskla růžové srdce, které sice díky použitým kouzlům nebylo nyní ani vidět ani slyšet, ale přesto v dlani cítila jeho otvírající se plyšová ústa, jež nepochybně dál vyřvávala cosi o nehynoucí Richeově lásce k její osobě.
Podrážděně zavrtěla hlavou a přidala do kroku s cílem na tento svůj poslední zážitek s americkým exministrem co nejdřív zapomenout. Namísto toho se však její neúnavná mysl, která kdysi přiměla Moudrý klobouk vyslovit slovo Havraspár, pustila do podrobné analýzy Richeova chování - někdy se vážně zdálo, jako by se pokoušel získat si Nathaliinu přízeň, ale co mělo u všech druidů znamenat to dnešní valentýnské přání? Chtěl na sebe upoutat její pozornost za každou cenu? Předpokládal, že ji nakonec tím svým otravným chováním natolik unaví, že se mu raději podvolí, jen aby ji dál neztrapňoval na veřejnosti? Nebo se jí zamýšlel náležitě pomstít za její neustálé odmítavé chování? Či snad nedejdruide skutečně předpokládal, že by se jí tahle jeho valentýnská pozornost mohla líbit? Byl to koneckonců Američan - a ona coby Francouzka odjakživa měla o vkusu obyvatel Nového světa vážné pochybnosti...
Ani nevnímala, když ji cesta nakonec skutečně zavedla na kraj Zapovězeného lesa. Les byl zlověstně tichý a nepůsobil právě přívětivě. Přitáhla si hábit blíž k tělu a nerozhodně se rozhlédla kolem. Stále ještě měla u sebe Richeův dárek a bystře jí došlo, že v lese by se ho mohla snadno a nenávratně zbavit. To srdce však bylo očarované a Nathalie si nebyla úplně jistá, zda by se k ní náhodou nějakým způsobem nevrátilo ve chvíli, kdy by to nejméně čekala. Nespokojeně zamlaskala, načež její pohled padl na nedaleko stojící rozložitý strom.
Vrba mlátička, poznala ho okamžitě a zalétla očima k nejbližšímu hradnímu oknu, odkud zhruba před měsícem tento strom kreslila před lekcí obrany proti černé magii s Terencem Higgsem. Vzpomněla si na Terencovy historky o nedůtklivé vrbě, jež potvrzovaly vše, co jí kdysi vyprávěla dvojčata Weasleyova, a spokojeně se usmála, načež sejmula z plyšového polštářku všechna kouzla.
"Drahá Nathalííí, tvůj vlas i hlas jsou tak nezapomenutelnééé!" vykviklo srdce do noci, což jen posílilo Nathaliiny pomstychtivé úmysly.
"Levicorpus!" zamumlala míříc hůlkou na tu růžovou věc a s úlevou zaznamenala, že jedno z kouzel, která jí Snape na Brumbálovu žádost poradil před cestou k Malfoyovým, alespoň částečně funguje - srdce se sice bránilo, ale nakonec se přece jen vzneslo vysoko do vzduchu a podle Nathaliiných pokynů si to namířilo přímo k Vrbě mlátičce.
"Líbat tvá ústááá, laskat tvou pléééť," vyzpěvovalo přání a Nathalie litovala, že si nemůže zacpat obě uši - místo toho jen pobídla polštářek k rychlejšímu pohybu a nechala ho vystoupat nad nejvyšší větve Vrby mlátičky. "Mít tě ve svém náručííí...," zaslechla z dálky, otřásla se znechucením a prudce švihla hůlkou.
"Liberacorpus!" vyhrkla a napjatě sledovala růžovou šmouhu mířící mezi sukovité větve staré vrby.
"Spojit naše těla a brát si tě zas a znovůůů," dostávalo se srdce do ráže - tak už krucinál konečně zmlkni - nadávala Nathalie v duchu. "Až by se s námi oběma pohnulááá zem-" utnula konečně jedna z větví růžové vyznání, Vrba mlátička se zuřivě otřásla a Nathalie s uspokojením zaznamenala kousky rozcupovaného růžového plyše mlčky se snášející k zemi.
"Díky Merlinovi," vydechla unaveně a obrátila se zpět k hradu. Možná to byla na únor docela teplá noc, ale až si ve svém pokoji dá panáka Ohnivé whisky od Aberfortha, bude jí ještě tepleji. A dozajista mnohem příjemněji.
Bradavické chodby již zely prázdnotou, a než došla ke dveřím svého ateliéru, docela se uklidnila. Vstoupila dovnitř, strnula a instinktivně namířila hůlku na další růžové cosi ležící na podlaze těsně za vchodem. Bylo to však jen neškodné papírové přání, které jí pode dveřmi zřejmě někdo podstrčil z chodby - sehnula se pro něj - žádný zpěv, žádná hlasitá vyznání, pouze prosté valentýnské přání, v té chvíli o to milejší, že bylo tak obyčejné a na nic si nehrálo - Hodně lásky, Nathalie, stálo tam jenom, ať tě provází všude tam, kam zamíří tvé kroky a naplní tvůj život štěstím. Bez podpisu, jen v rohu drobné P.S. - co takhle další lekce obrany? Usmála se - být v té chvíli Terence někde nablízku, snad by ho samým dojetím objala a políbila.
Za jejími zády se ozvalo rázné zaklepání a Nathaliin úsměv se rozšířil - že by se Terence přece jen ještě nevrátil do zmijozelského sklepení? Kdysi svoji prosbu o lekce obrany proti černé magii ne zcela upřímně odůvodnila právě přáním pomstít se Richeovi. Dnes by její prosba nemohla být upřímnější... Rychle otevřela dveře s jiskřícíma očima a přáníčkem v ruce a její úsměv v mžiku pohasl, když se střetla s tmavým pohledem profesora lektvarů.
"Ach ne," povzdychla si tiše. "Poslyšte, Snape, ať už je to cokoli, nemohl byste to nechat na zítra? Prosím!" opřela se rezignovaně o veřeje.
"Copak?" ignoroval její zoufalý výraz a bez vyzvání - stejně jako odpoledne - vstoupil do jejího ateliéru. "To vás tak vyčerpala vyznání vašich obdivovatelů?" kývl ironicky hlavou k Terencovu přání, které ještě pořád držela v ruce. "Nebo jste snad unavena z opakování kouzel s vašimi weasleyovskými kamarádíčky? Povězte mi, jak dlouhou dobu pro znemožnění efektivního použití Priori incantatem jste zvolila? Jen do oné vyučovací hodiny, kterou měli v úterý s McGonagallovou, nebo ještě déle?" vyzvídal uštěpačně.
"Má smysl říkat, že naprosto nemám tušení, o čem to tu mluvíte?" rozhodila rukama.
"Má smysl říkat, že vám nevěřím ani slovo?" ušklíbl se výmluvně.
"Zřejmě ne," přisvědčila s pokrčením ramen. "Jsem opravdu unavená, Snape, takže...," významně se odmlčela a škubla hlavou směrem k otevřeným dveřím, profesor však jen nesouhlasně zkřivil rty a zastavil se před obrazem Malfoyovy rodiny, na němž Nathalie v době, kdy Fred a George znovu prováděli všechna kouzla ze svého seznamu, ještě zapracovala.
"Jak jsem mohl zapomenout," pozdvihl obočí, "zajisté, že jste unavená, když se den za dnem pokoušíte o vystižení dokonalosti tváře Luciuse Malfoye, kterou, jak vidím, tolik obdivujete," ukázal na malbu - Nathalie začala pracovat právě na Malfoyově podobizně, a tak jeho obličej z jinak pouze načrtnutého výjevu ostře vystupoval do prostoru.
Přimhouřila oči a zlostně se na Snapea podívala - už ji vážně začínal štvát.
"Nevím, kdo z nás dvou obdivuje Malfoye víc," pronesla pomalu a velmi kousavě. "Já se s ním po londýnských salonech netahala," dokončila se zadostiučiněním.
Snape ztuhl, očividně předpokládal, že onehdy Malfoyovu poznámku nezaslechla.
"Víte, Snape, chápu, že vy se v tom z nedostatku jiné zábavy vcelku vyžíváte, ale já už z toho našeho neustálého dohadování začínám být poněkud utahaná," podotkla Nathalie neutrálně. "Vážně bych ocenila, kdybyste mi v krátkosti sdělil, proč jste mě dnes již podruhé poctil svojí návštěvou, a pak mě laskavě ponechal o samotě s mojí vytříbenou sbírkou alkoholu," neváhala použít jeho odpolední poznámku a podle záblesku v jeho pohledu seznala, že si toho všiml. "Ledaže byste si chtěl dát skleničku se mnou," dodala potměšile.
Překvapeně zamrkal a přísahala by, že její pozvání snad i chvíli zvažoval.
"Narozdíl od vás já nepotřebuji řešit svoje problémy alkoholem," prohlásil nakonec pohrdlivě a odmítavě si založil ruce na prsou.
"Jak myslíte," pokrčila rameny. "Takže o co jde?" přešla rovnou k věci.
"I přes zásah vašich chráněnců jsem před chvílí dokončil výzkum vlivu krve jednorožců na účinky obranného lektvaru," sdělil jí, "a výsledky považuji za nadmíru uspokojivé."
"Měla jsem za to, že krev jednorožce nemáte k dispozici," podivila se.
"Na černém trhu seženete ledacos," ušklíbl se.
Vybavila si jejich nedávnou procházku po Příčné ulici - tak proto se Snape potřeboval zastavit v Londýně! A proto nic nenamítal, když si šla sednout s otcem k Fortescueovi...
"My jí ale v tomto případě budeme potřebovat značné množství, nebo ne?" otázala se.
"Úkol pro vás," pousmál se škodolibě. "Hagrid ví, kde jednorožce najít. A vás, coby nadšenou obdivovatelku jeho divé zvěře, za nimi dozajista milerád vezme s sebou."
Vybavila si zlověstné ticho šířící se ze Zapovězeného lesa a mimoděk se otřásla; Snape se pásl očima na její zjevné nervozitě a jeho tenké rty se zkroutily do zlomyslného úsměvu, když se ho zkrotle optala, zda s nimi nepůjde i on.
"Mám na práci důležitější věci, než honit po lese stádo jednorožců," odvětil povzneseně. "Ale zkuste vzít s sebou Riche, třeba vám jednoho z nich obarví na růžovo. Ačkoli růžovou zvládají i Weasleyovi, pokud si dobře vzpomínám," ušklíbl se vlastnímu pohotovému postřehu, a zatímco se Nathalii před očima odvíjela vzpomínka na obarvenou Filchovu kočku, opustil její ateliér se sarkastickým přáním dobré noci a dostatečně hlubokého dna láhve.
Žádné komentáře:
Okomentovat