Po děsivě dlouhé době jsem tu konečně s pokračováním Portrétu. Na druhou stranu mohu předem slíbit, že plesová kapitola bude mít nejspíš sedm částí, takže tu určitou dobu bude snad co číst...:-)
Kapitola dvacátá pátá: Richeův narozeninový ples (1. část)
Celebrus Riche provedl další mistrnou otočku a ještě víc k sobě Nathalii přitiskl.
"Vypadáte dnes večer úchvatně, má drahá, já tušil, že vám ty šaty budou slušet, a jsem nesmírně potěšen, že jsem se nemýlil."
Nathalie podrážděně zaskřípala zuby a bezúspěšně se pokusila vytvořit mezi jejich těly alespoň zdání prostoru.
"Nevzala bych je na sebe, kdyby mé vlastní šaty z Paříže těsně před začátkem plesu tak záhadně nezmizely," procedila tiše a s přemáháním ze sebe vynutila úsměv, když na ni rozjařeně zamávala Rolanda Hoochová, která se o několik metrů dál s rozhodným výrazem v obličeji pokoušela vést davem tančících rozklepaného Quirrella.
"Ale Nathalie, vy se tváříte, jako bych s tím snad měl mít něco společného!" pousmál se Riche potměšile a mazlivě jí na zádech palcem vykroužil pomyslné kolečko na nahé kůži.
Ještě víc zatnula čelist a potlačila nehoráznou chuť ho něčím praštit. Dobře totiž věděla, že za zmizením jejích decentních šatů stojí právě on - už když jí před dvěma hodinami domácí skřítka Daisy přišla se zoufalými vzlyky oznámit, že modré šaty, jež jí Nathalie předchozího dne svěřila k vyžehlení, náhle nejsou k nalezení, zablikalo jí v hlavě výstražné světlo.
"Jak to, že nevíš, kde jsou?" vystartovala na skřítku s rostoucím podezřením - za celou dobu pobytu v Bradavicích se jí v prádelně nikdy nic neztratilo - tohle jistě nebylo jenom tak!
"Já opravdu netuším, paní," utírala si Daisy slzy a Nathalie děkovala Merlinovi, že - podobně jako Dobby - nemá hned potřebu přivřít si uši do dveří. "Žádný bradavický skřítek by si nikdy nedovolil…" Její další slova zanikla mezi novými vzlyky.
"Tak se přece uklidni," poklepala ji Nathalie konejšivě po zádech, " to já dobře vím…" Jistěže to věděla, takhle fungoval celý léty prověřený systém skřítčí péče o oblečení jejich pánů - šaty svěřené domácím skřítkům za účelem vyprání, vyžehlení či vyspravení pro jejich pána či paní nemohli skřítkové považovat za darované ošacení, a tudíž za projev pánovy vůle skřítka osvobodit; vždyť to by si jinak museli kouzelníci prát a žehlit sami…
"Já jen nechápu, kam se ty šaty mohly podít!" rozhodila Nathalie poněkud netrpělivě rukama - hodina zahájení plesu se neúprosně blížila a ona teď trpce litovala, že si na úpravu svého zevnějšku nevyhradila víc času, jsouc celé odpoledne zaměstnána finálními úpravami obrazu pro Luciuse Malfoye. Pak ji však napadlo: "Bradavický skřítek?" přeříkala si v hlavě ještě jednou Daisyino sdělení. "Copak má do vaší prádelny přístup ještě někdo jiný?"
"Totiž…," zadrhla se Daisy s vyhýbavým výrazem v obličeji; zjevně se jí do pokračování příliš nechtělo. "Profesor Riche má vlastního domácího skřítka, kterého si dovezl z Ameriky," navázala potichu, když ji Nathalie rozhodným gestem vybídla k objasnění věci. "On je… zvláštní… moc se s ním nebavíme… a on… o prádlo profesora Riche se stará vždycky sám…"
"A byl v prádelně i dnes?" tázala se Nathalie, která již definitivně začínala chápat, odkud vítr vane.
"Chodí tam každý den," zamumlala Daisy omluvně.
A jistě neměl moje šaty v ruce poprvé, napadlo Nathalii poté, co si vzpomněla, jak přesně jí šaty od Riche padly, když si je onehdy zkoušela. Její míry znal skutečně perfektně. Při představě Riche s jakýmkoli kouskem jejího oblečení v rukách se otřásla odporem…
"No tak, Nathalie!" spustil nyní exministr, vida její znechucený výraz. "Víte přece, že mám dneska narozeniny! Tak buďte trochu milá!" A další kolečko vykroužené prstem na jejích nahých zádech, až se jí zježily vlasy na zátylku.
"Všechno nejlepší," zahučela neochotně, a když se k ní sklonil, aby ji políbil, rychle uhnula a nastavila mu jenom tvář. Úpěnlivě se rozhlédla kolem sebe - copak mi opravdu nikdo nepřijde na pomoc? Záplavu černi zahlédla, až když byl Snape těsně u nich.
"Dovolíte?" prohodil Richeovým směrem, chytil Nathalii za předloktí, vytrhl její ruku z jeho sevření a jal se ji táhnout pryč. Na malý okamžik to vypadalo, že se vše obejde bez větší pozornosti přítomných, a Nathalie si dokonce dovolila vydechnout úlevou a následovat Snapea více než ochotně, když tu náhle-
"Tak takhle ne, milý kolego," zaznělo za nimi na Riche až překvapivě chladně. "To, že jste si sobecky zabral Nathalii na ty své lektvarové projekty a systematicky nás většinu tohoto školního roku okrádáte o její milou společnost, vám ještě jsem ochoten tolerovat," prohlásil sice potichu, avšak dostatečně nahlas, aby si jejich trojice okamžitě všimly nejbližší tančící páry. "Ale tohle je ples, profesore, a na plese se lidé obvykle dobře baví, a to především tancem," pokračoval Riche důležitě a několik nenápadně pokukujících studentů, jejichž pohyby se podezřele zpomalily, se při pohledu na Snapeův zkamenělý výraz začalo tiše pochechtávat. "Takže jestli nehodláte s Nathalií tančit a chystáte se ji pouze odtáhnout někam do kouta či snad dokonce do toho svého sklepení a tam ji opět před námi všemi schovat, říkám jednoznačně ne a hodlám navázat přesně tam, kde jsme přestali, než jste nás tak hrubě přerušil. Je to koneckonců můj narozeninový ples," dokončil Riche významně a natáhl vyzývavě ruku k Nathalii.
Ta v té chvíli děkovala všem druidům za příšeří, které v sálu vládlo a milosrdně skrylo červené skvrny, jež jí z pocitu trapnosti naskákaly na obličeji. Potlačila touhu schovat se za Snapea, upřela skelný pohled kamsi nad hlavy nejbližších studentů, kteří je nyní již zcela nepokrytě pozorovali, a nasadila výraz já tu vůbec nejsem. Koutkem oka zahlédla jed v džusu slibující pohled, který Snape vrhl po Richeovi, ten však byl pro tento večer vůči takovým pohledům zjevně imunní a znovu jí pokynul rukou.
A pak náhle ucítila Snapeovy chladné prsty sjíždějící po jejím předloktí dolů, přes zápěstí až k její dlani, kterou pevně sevřel, pozvedl její ruku a zároveň zaznamenala dlaň jeho pravé ruky ovíjející se jí kolem pasu, jak si ji pevně přitáhl k sobě a přitiskl ji ke svému tělu tak těsně, že se jí knoflíčky jeho hábitu zaryly do kůže příliš hlubokého výstřihu. Prudce se s ní otočil, až ji bezděčně napadlo, že při tomto manévru jeho plášť zavířil nepochybně mnohem impozantněji než její šaty, oddělil ji tak od Riche svým vlastním tělem a jeho obličej se ve chvíli ocitl těsně u toho profesorova.
"Vypadněte, Richi," sykl na něj výhrůžně. Jeho oči se na okamžik zabodly do exministrových, v nichž konečně probleskly obavy a nejistota, Riche ustoupil od Snapea na krok dozadu, zdvihl obě dlaně v gestu uznané prohry a v mžiku se ztratil v davu.
"Působivé," neodpustila si Nathalie, sotva se trochu vzpamatovala z překvapivého vývoje situace; Snape sebou trhl a otočil se k ní, jako by si až v té chvíli vzpomněl na její přítomnost.
"Bavíte se dobře?" zdvihl výhrůžně obočí, když zahlédl cukající koutky jejích rtů.
"Výtečně," vydechla a v očích se jí zaleskly slzy marně potlačovaného smíchu, živeného navíc nesmírnou radostí z nečekaně efektivního zbavení se Richeovy pozornosti. "Budeme opravdu tančit?" dodala zvědavě a přejela rychlým pohledem okolní páry, jež je opět obklopily a naoko pokračovaly v tanci, ačkoli pár zvědavých očí zachytila. Vzápětí jejím obličejem projel úlek skoro až bolestivý, to když ji Snape sevřel ještě více a pevně stiskl její prsty svými. Náhle si jeho blízkou přítomnost uvědomila s nečekanou intenzitou - dlaň na jejích zádech ji nesmlouvavě tlačila proti jeho tělu, její pravačka byla uvězněná v drtivém sevření profesorových prstů a jeho obličej se k ní skláněl s temnýma očima zabodnutýma do jejích šedivých.
"Pusťte mě," vyjekla nejistě a neúspěšně se pokoušela vymanit se mu - podařilo se jí odtáhnout se na dva palce od jeho těla, než se pohrdlivě ušklíbl a bez námahy si ji přitáhl zpátky.
"Nemám náladu vás opět tahat z Richeovy nepochybně vášnivé náruče, až se tady objeví Malfoy a Tavory," zkřivil uštěpačně rty. "Navíc jste nevypadala, že byste si to právě užívala."
"I vy můj zachránce…," zamumlala s tichým sarkasmem, ale když na ni Snape vrhl podivný pohled, raději se rozhodla věnovat pozornost té podstatnější části jeho sdělení, "takže Malfoy a Tavory vážně ještě nedorazili?" což se ukázalo být dobrou volbou, neboť jeho sevření přece jenom trochu povolilo, když Snape nepatrně zavrtěl hlavou a obratně s ní manévroval mezi tanečními páry směrem ke kraji parketu.
Ne tedy, že by byl kdovíjak dobrý tanečník - jeho pohyby byly víceméně mechanické a zjevně spíš napodobující ostatní páry, ale ústup ze scény se mu dařil poměrně dost úspěšně. Občas dokonce provedli drobnou otočku - to jak se Snape snažil neztratit přehled o celém prostoru sálu, jejž přes její hlavu sledoval ostřížím zrakem, což i jí dávalo možnost udělat si představu o rozmístění hlavních figur - Riche kolem sebe u barového pultu shromáždil skupinu naivních dívčin z Mrzimoru a objednával jim dýmající koktejly a Brumbál postával s McGonagallovou a několika pozvanými hosty na vyvýšeném pódiu, a když se jejich pohledy střetly, s potutelným výrazem Nathalii pokynul.
Snapeovu blízkost si uvědomovala silněji, než by jí bylo milé. Jeho prsty dotýkající se holé kůže jejích zad mezi záhyby rafinovaně nařasené látky byly podle očekávání chladné a nezúčastněné; o to víc pak byla zaražená, když se vlivem dotyku jejího těla postupně ohřály, a poté, co Snape na začátku další otočky posunul dlaň tak, aby si Nathalii mohl pohodlněji přitáhnout, zježily se jí již podruhé za krátkou dobu vlasy na zátylku, tentokrát však ze zcela jiného důvodu, než tomu bylo předtím s Richem. Vybavila si Snapeovo skoropohlazení, když jí onehdy ve svém kabinetu zlehka zastrkával vlasy pod šátek, a náhle jí prokmitla hlavou představa jeho dlaní bloudících po jejím těle; vybavila si také dotyk jeho úst na svých rtech onehdy večer u obrazu s drakem a její mysl se zaplnila iluzí jeho rtů pohybujících se proti jejím, jeho těla tisknoucího se k jejímu, bez všech těch otravných knoflíků zarývajících se jí do kůže…
"Mohla byste se laskavě soustředit na náš úkol?" Ironicky podbarvený tón Snapeova hlasu probral Nathalii ze zasnění, rozevřela dokořán do té doby zamyšleně přivřené oči a při zjištění, při jakých představách ji Snape přistihl, se jí nahrnula krev do tváře.
Mon dieu, vážně tady přemýšlím o tom, jaké by to bylo být právě s ním? Zčervenala jako rajče a zabořila vyjukaný pohled do Snapeova ramene - podívat se mu v té chvíli do očí by vážně nedokázala.
Snape se s ní znovu otočil a ona zaznamenala, jak sebou nepatrně trhl.
"Už jsou tady," šeptl, dotlačil ji zbývajících několik stop do stínu okenního výklenku zpola zataženého závěsem a tam konečně uvolnil svoje sevření.
Pro lepší představu Nathaliiných šatů vám doporučuji návštěvu Galerie
Žádné komentáře:
Okomentovat