V tomto pokračování plesové kapitoly se na scéně alespoň na chvíli objeví několik postav pro tento příběh zcela nových, ale z pera J. K. Rowlingové přesto dobře známých...
Kapitola dvacátá pátá: Richeův narozeninový ples (2. část)
Nathalie okamžitě obrátila hlavu ke dveřím a strnula, když zahlédla Luciuse Malfoye, jemuž dva bradavičtí domácí skřítci právě sejmuli elegantní plášť z ramen, odebrali čapku a vycházkovou hůl a on, rozhlížeje se přezíravým pohledem po celém sálu, si nevzrušeně, prst po prstu, stahoval zdobené rukavice z drahé kůže. Oddychla si, neboť vedle něj vzápětí zahlédla i pochmurný zjev Justuse Tavoryho - byl jako vždy celý ve strohém obleku černé barvy, tmavé pichlavé oči pozorně zkoumaly osazenstvo Velké síně a krátce zastřižené černé vousy prohlubovaly ještě víc stíny na jeho vpadlých tvářích. Dokázala si představit, jak musí s tímto temným zjevem působit na azkabanské vězně. S mozkomory si moc nezadal…
V příští chvíli se u příchozích objevili Brumbál s McGonagallovou a oba je zdvořile přivítali, odvádějíce je následně ke skupince, v níž o čemsi zaníceně debatovalo několik pozvaných úředníků z Ministerstva kouzel včetně samotného ministra Korneliuse Popletala.
Nathalie zaznamenala změnu intenzity dotyku na svých zádech a s překvapením zjistila, že Snape ji jednou rukou stále ještě drží kolem pasu, ačkoli již dotančili a nyní stáli ve stínu okenního výklenku. Ovšem, říkala si ve snaze uvažovat logicky, naprosto nezúčastněně a hlavně seriózně a profesionálně, dva lidé stojící prakticky v taneční pozici nevzbuzovali při letmém obhlédnutí sálu žádnou pozornost, a Snape si tak mohl dovolit prohlédnout si podrobně oba nově příchozí, aniž by byl jeho zájem zpozorován. Avšak i přesto v ní zahlodala pochybnost skrývající snad i špetku nepřiznané naděje, že Snape situace přece jenom poněkud zneužívá, aby se jí mohl dotýkat o něco déle… Ne, to určitě ne - u Riche by to považovala za jisté, ale Snape?
Zhluboka se nadechla a snažila se soustředit na scénu, jež se odehrávala na vyvýšeném pódiu - dnes večer měla svoji vlastní roli v téhle hře a musela ji sehrát, jak nejlépe toho bude schopná. Nechávat se vyvést z míry Snapeovými zřejmě jen účelovými dotyky, to její sebekontrole nijak nepomůže.
To ty pitomé šaty, uzavřela své úvahy, ten mizera Riche je určitě něčím napustil, abych byla povolnější a citlivější k jeho dotykům. A na ten parfém od Alaina jsem se taky měla vykašlat, zasmušila se poté, co se znovu zhluboka nadechla v pokusu nabýt zpět své sebeovládání a těžká vůně narozeninového dárku od jejího bývalého přítele, kterou až do dnešního večera neměla příležitost vyzkoušet, jí zaplnila nosní dírky omamnou esencí, jež na ni působila málem jako afrodiziakum. Postavit tenhle večer na dárcích od mužů, kteří od ní zjevně něco očekávali, asi nebyl ten nejšťastnější nápad. Jako by neměla dost starostí s tím jedním, který stále ještě spočíval dlaní na jejích zádech.
"Vzpamatujte se, Belartová," zavrčel vedle ní podrážděně, vida její roztěkanost.
"Snažím se," odvětila kousavě, "leč přiznávám, že vaše něžná pozornost mě poněkud rozptyluje."
Jeho dlaň okamžitě zmizela. Skoro ji zamrzelo, že nemlčela. Pak ale Snape přejel významným pohledem všechny ty výstřihy a rozparky jejích šatů a jízlivě se ušklíbl.
"Nedotknout se vás je dnes skutečně nadmíru obtížné," prohlásil dvojsmyslně a ona v duchu znovu zanadávala - kdyby měla jen o trochu víc času, dokázala by i s takto nemožnými šaty udělat dost na to, aby si ušetřila tyhle trapné chvilky - tu přidat kus látky, tam něco sešít…
Jenže byla nakonec ráda, že jí je Daisy na poslední chvíli poté, co obě s konečnou platností vzdaly hledání Nathaliiných šatů z Paříže, stačila vyžehlit. A to raději ani nevzpomínala na setkání se sirem Cadoganem, na něhož narazila, když již oblečená a s vlasy vyčesanými do skřítkou narychlo vytvořeného umného účesu scházela po schodišti do chodby vedoucí k Velké síni. Malý rytíř, vida její střídavě se odhalující nohy a hluboký výstřih vepředu i vzadu, na několik vteřin ztratil řeč, a když ji znovu nalezl, udělal Nathalii rozsáhlou přednášku o nutném minimu cudnosti, až dospěla přesvědčení, že počínaje ránem následujícího dne bude až do konce života chodit už jen v halenách upnutých až ke krku a v sukních až na zem.
"Za to poděkujte Richeovi," zabručela na Snapea a podrážděně sledovala, jak jeho ústy zacukal pobavený úsměšek. "Tak tedy - nemyslíte, že je načase zapojit se do hovoru s našimi přáteli?" odvedla jeho pozornost od sebe ke skupince kouzelníků, v jejímž středu se nyní o pozornost okolí dělili ministr Popletal a Lucius Malfoy. Nutno říct, že druhý zmíněný měl ke schopnosti být hlavním činitelem v centru dění mnohem lepší předpoklady. Tavory naproti tomu pozornost lidí nevyhledával, stál na samém okraji skupinky a přejížděl zrakem tančící páry i několik kouzelníků s hudebními nástroji. Snape si ho ještě jednou přeměřil přivřenýma očima, pak Nathalii pokývl a s odhodlaným výrazem se vydal kolem oken směrem k pódiu.
"To není problém, Brumbále," zaslechla Nathalie Tavoryho nepříjemně ostrý hlas, když se přiblížili na doslech - ředitel se zjevně snažil, seč mohl, zapojit Malfoyova příbuzného do družného rozhovoru, témata však byla vzhledem k Tavoryho funkci přece jen poněkud omezená. "Azkabanští mozkomorové vám budou k dispozici, kdykoli o ně požádáte. Souhlasím s vámi - bezpečnost Chlapce, který přežil musí být vždy na prvním místě." Přičemž si však neodpustil významné zkřivení rtů a nenápadný pohled vyměněný s Luciusem Malfoyem.
"Děkuji vám za vaši velkorysost, Justusi," pokývl mu Brumbál s obličejem prostým obvyklého úsměvu. "Doufám však, že v budoucnosti této školy nikdy nenastane den, kdy bych byl nucen vašich služeb využít."
"Ach, to mluvíte o malém Harrym?" zapojil se do hovoru usměvavý stařičký kouzelník ve fialovém hábitu s cylindrem na hlavě. "Mám pro vás nejnovější…," pokračoval tiše směrem k Brumbálovi, ten ho ale okamžitě přerušil neznatelným gestem ruky.
"Teď ne, Dedalusi," zavrtěl hlavou a odváděl ho pryč, přičemž pokynul Snapeovi a Nathalii, aby se chopili svých úloh. Snape okamžitě oslovil Tavoryho, a Nathalie tak měla možnost se za Brumbálem a oním starým kouzelníkem ještě ohlédnout.
"…ano, ano, ještě pořád spí v tom přístěnku pod schody," mumlal stařík takřka neslyšně, "ale magii ovládá, to určitě ano, zrovna nedávno dostalo ministerstvo hlášení, že se zničehožnic ocitl za komínem školní kuchyně, a ředitelka školy si prý stěžovala jeho pěstounům, že leze po školních budovách, představte si to, Albusi! Nu, alespoň ministerstvo nemuselo nic řešit, že ano, když mudlové si to vyložili po svém…"
"Dnes večer bych vás málem nepoznal, slečno Belartová," ozval se vedle Nathalie lenivý hlas Luciuse Malfoye, až sebou lehce trhla a odpoutala zrak od vzdalujícího se ředitele a jeho podivného společníka. "Mám vám vyřídit srdečné pozdravy od Narcisy a Draca," navázal, zdvihaje si nonšalantně ke rtům její ruku, a ona ucítila v zádech Snapeův upřený pohled.
"Paní Malfoyová zde s vámi není?" předstírala zdvořilý údiv, ačkoli víc než Malfoyově odpovědi věnovala pozornost Snapeovu tichému rozhovoru s Tavorym - už se stihli shodnout na tom, jak moc jim připadají podobné akce zbytečné, a Snape se nenásilně propracovával k plánované nabídce ukázky svých nejnovějších objevů v oblasti jedů.
"Nechal jsem je v péči Paula Ponse," chytila opět niť Malfoyova proslovu. "Ten chlapec je naší rodině až dojemně oddaný…," promlouval povzneseně.
"…u nás ve Státech má ministr kouzel nad všemi kouzelnickými školami bezprostřední kontrolu," zaznamenala důležitý tón hlasu nedaleko postávajícího Riche. "Pokud ode mě chcete nějaké doporučení, Korneliusi, a já vím, že chcete, vždyť koneckonců právě proto jsem na vaši žádost přijal místo na této škole, pak bych vám skutečně radil, abyste se v záležitostech Bradavic více angažoval. Není přece možné, aby tato škola byla takříkajíc státem ve státě," ztlumil poněkud hlas a opatrně se ohlédl po Brumbálovi, který stále ještě zaujatě debatoval s kouzelníkem ve fialovém hábitu.
"Přece mi nechcete tvrdit, že Brumbál není člověk na svém místě!" divil se ministr Popletal - zavalitý mužík nervózně žmoulající v ruce citrónově žlutou buřinku, jehož očka nyní nejistě přelétala mezi Brumbálem a Richem. "Tolikrát mi už od mého nástupu do funkce poradil i pomohl, je to přece jen skvělý kouzelník a jeho role v někdejším boji s Vy-víte-kým…"
"Ehm, pane ministře, to už je ale všechno minulost," zazněl vedle něj úlisně pisklavý hlas afektovaně se usmívající dámy středního věku v křiklavě růžových šatech a s překvapivě velikou černou mašlí na hlavě. V obličeji byla úplně bílá, a když mluvila, poulila svoje veliké kulaté oči, její dvojitá brada se rychle pohupovala a Nathalii bezděčně napadlo, že vypadá jako oživlá žába. "Vy-víte-kdo je dávno pryč a nyní již konečně musíme nastolit nové pořádky! Pořád vám to říkám, pane ministře, že byste neměl Brumbálovi popřávat tolik sluchu, vždyť přece všichni vědí, že je to poloviční blázen!"
"Ale Dolores!" zhrozil se Popletal, neboť měl oprávněný dojem, že hlasitě pronesený názor bledé čarodějky musel být slyšet široko daleko.
"Vaše úřednice má pravdu, Popletale," vmísil se do hovoru Lucius Malfoy, přistoupil spolu s Nathalií blíž a blahosklonně ministrově společnici pokývl poté, co jí samým potěšením naskákaly na tváři červené skvrny a představovala se mu jako "ehm, ehm, Dolores Umbridgeová, pane Malfoyi, k vašim službám."
"Například já se z pozice předsedy správní rady školy už několik let snažím prosadit revizi předmětů vyučovaných v Bradavicích a stále bez úspěchu," pokračoval Malfoy. "Řekněte, k čemu je studentům dobrý pro život předmět tak pochybný, jakým je jasnovidectví? Kdyby místo toho raději věnovali čas studiu spisovné angličtiny nebo cizích jazyků, zeměpisu a podobně - vždyť i tady slečna Belartová mi nedávno potvrdila, že v Krásnohůlkách výuku těchto předmětů zdaleka tolik nezanedbávají!" otočil se na překvapenou Nathalii, která stačila jen nepatrně rozhodit rukama a omluvně se pousmát na pár zamlkle přihlížejících bradavických profesorů. Proč jen si připadala tak trochu jako zrádce?
"Ehm, když dovolíte, pane Malfoyi," skočila Luciusovi do řeči Umbridgeová, "toto jsou na dnešní Bradavice snad až příliš vysoké cíle," ohrnula přezíravě ret, což jen posílilo její ropuší podobu, "já osobně bych začala především s prověřením vyučovacích schopností místních profesorů." Zaměřila pohled vypoulených očí na lehce vrávorající postavu profesorky Trelawneyové, svírající v roztřesené ruce sklenku sherry, a nespokojeně sešpulila ústa.
"Oh, jistě, i to je samozřejmě možnost," ušklíbl se Malfoy pobaveně.
"Já… já vás žádám, ne dnes večer," koktal Popletal mávaje rukama a celý zrudlý studem následkem několika pobouřených komentářů, jež se k němu donesly z řad bradavických profesorů. "Vždyť jsme tu přece jako pozvaní hosté, tak prosím vás, pojďme se bavit, ve vší zdvořilosti… a ty ostatní záležitosti… snad necháme na jindy, co říkáte… koneckonců tato škola pod vedením ředitele Brumbála vychovala už tolik výtečných mladých kouzelníků…," mlel dál a opatrně zkoumal výrazy obličejů kolem sebe.
Profesoři nad tím mávli rukou - ministr obecně nebyl považován za někoho, z koho by měli mít strach, zvlášť když byl jejich ředitelem Albus Brumbál.
"Ale nedej Helgo mrzimorská, aby se někdy dostala k moci ta šílená Umbridgeová," pošeptala Nathalii Pomona Prýtová, která se nečekaně objevila vedle ní.
"Popletal nevypadá, že by jí popřával příliš sluchu," pokrčila Nathalie rameny.
"Zatím," zachmuřila se Prýtová. "Jenže já tyhle typy znám. Nevypadá na to, ale půjde si tvrdě za svým. Dej na mě, tahle ženská to jednou dotáhne hodně vysoko. Jen pevně doufám, že já u toho nebudu."
Nathalie přikývla a stihla se ohlédnout po Snapeovi právě v okamžiku, kdy pokynul Tavorymu a ten ho následoval k východu z Velké síně. Plesový plán se právě rozběhl.
Žádné komentáře:
Okomentovat