Ples pokračuje a pro Nathalii jsou na řadě další tanečníci:-)
Kapitola dvacátá pátá: Richeův narozeninový ples (3. část)
"Tedy… já jsem opravdu neměla v úmyslu zpochybňovat vaše řízení školy," spustila Nathalie potichu, sotva se k ní Brumbál připojil. "Malfoy o tom jednou večer začal a…"
Ředitel se na ni pousmál přes půlměsícové obroučky brýlí.
"Já přece Luciuse znám," pravil a poté přelétl pozorným zrakem Velkou síň. "Takže Justus a Severus…," nedokončil a pohlédl na ni s otázkou v očích.
"Odešli před chvílí," přitakala potichu.
"Nu, vypadá to, že Lucius si zatím vystačí sám," zacukaly Brumbálovi koutky rtů, když zaostřil na Malfoyovu světlovlasou hlavu stále shovívavě naslouchající podlézavým řečem Dolores Umbridgeové.
"Co je to za ženskou?" zajímala se Nathalie.
"Dolores? Začínala na Ministerstvu kouzel jako řadová pracovnice ústředny letaxové sítě, ale je velmi cílevědomá a mám dojem, že ji Kornelius nedávno jmenoval svojí tajemnicí."
"A ten kouzelník, s nímž jste před chvílí mluvil?"
"Dedalus Kopál," usmál se Brumbál. "Tak trochu mi dohlíží na Harryho Pottera."
"Slyšela jsem ho povídat cosi o přístěnku pod schody…"
"Inu zdá se, že malý Harry si u svých příbuzných nežije tak dobře, jak bych očekával," potřásl ředitel hlavou. "Na druhou stranu si však říkám, že kdyby vyrůstal tady, kde je mezi všemi známý jako ten, který přežil Voldemortovu smrtící kletbu a nepřímo způsobil jeho pád, nemuselo by to na jeho charakter mít právě vhodný vliv. Možná jsou ti jeho nepřející příbuzní nakonec dobrou alternativou. Však uvidíme, už to nebude dlouho trvat a Harry se stane žákem naší školy."
"Bylo by zajímavé tady tou dobou ještě být," nadhodila Nathalie, "vypadá to, že jsou tu na něj všichni docela zvědaví."
"Jistě zde bude i příští rok co restaurovat," pousmál se Brumbál její narážce.
"Smím vás požádat o tanec, slečno Belartová?"
Luciusovi Malfoyovi zjevně vůbec nepřipadalo nezdvořilé přerušit Nathaliin rozhovor s Brumbálem ve chvíli, kdy ho monotónní řeč Dolores Umbridgeové začala unavovat.
Nathalie řediteli omluvně pokývla a nepříliš sebevědomě přijala Malfoyovo rámě. Dovedl ji doprostřed síně a jediným povýšeným pohledem si mezi tančícími páry studentů zjednal dostatek prostoru. Zaujal taneční postoj a bezchybně vedl Nathaliiny kroky parketem v rytmu waltzu, jejž překvapivě skutečně tančil jako waltz, a nikoli houpavým stylem jedna noha vpřed - druhá vzad a tak pořád dokola kolem společného těžiště páru, jak to již několik hodin na všechny pomalejší písně praktikovala valná většina bradavických studentů. Když Nathalie pochválila jeho taneční umění, významně se pousmál.
"Jedna z věcí, na které budu muset svému synovi najmout soukromého učitele, neboť na zdejší škole ho nic podobného nenaučí."
"Jistěže ne, ostatně jsem ani neslyšela o kouzelnické škole, kde by tomu bylo jinak," trhla Nathalie rameny dřív, než Malfoy opět spustí monolog na téma Brumbálovy neschopnosti.
Sama se naučila klasickým tancům v době, kdy chodila s Alainem a musela se s ním účastnit různých společenských akcí. Netušila, že se jí toto umění někdy bude hodit - ani Lucius nezůstal s chválou pozadu a neváhal následně předvést svůj charismatický výraz v rytmu tanga. Nathalie sice nebyla dvakrát nadšená z faktu, že se díky tomu okamžitě stali centrem pozornosti širokého okolí, na druhou stranu jí to však bylo příjemnější než Richeovy nenechavé prsty bloudící po jejím těle. Lucius Malfoy měl zkrátka svůj osobitý styl - to se mu muselo nechat...
"Skorem jsem se tě bál požádat vo tanec," zazářil na ni o několik minut později uprostřed rozježených vousisek Hagridův srdečný úsměv. "Proti elegánovi Malfoyovi jsem jak hrom do kotlíku," dodal zvesela a Nathalie se k jeho pobavení ráda přidala.
"Jsem tak ráda, že jsi se nakonec přece jen odhodlal přijít, Rubeusi," osmělila se po delší době oslovit hajného křestním jménem - od Freda a George Weasleyových se totiž rychle naučila říkat mu prostě jenom Hagride. "Připadáš mi zde jako jeden z mála normálních lidí."
"Jo, jenže já si tady teda zrovna moc normálně nepřipadám," uculil se Hagrid a povytáhl si puntíkovaný motýlek, který ho zřejmě škrtil u krku. "A navíc mám merlinvíproč pocit, že se jednou nevopatrně hnu a celý ty tvý minišatičky skončej někde na podlaze pod mejma botama," mrkl na ni potutelně.
"Tak už i ty?" povzdychla si zoufale, Hagrid se znovu rozesmál, zdvihl ji ze země jako pírko a pokusil se s ní provést závěrečnou otočku, při níž mu několik tančících párů muselo uskočit z dosahu, načež ji svěřil do náruče netrpělivému Terencovi, jenž zprvu rovněž očividně řešil dilema, jak se jí chopit, aby si to nevyložila jako vyslovenou nezdvořilost.
"Jestli jenom cekneš o mých šatech, tak okamžitě odcházím," upozornila ho žertem. "Můžeš mi věřit, že jsem se jim snažila vyhnout ze všech sil."
Terence se naopak ze všech sil pokoušel potlačit smích.
"Spíš to vypadá, jako by se ty šaty snažily vyhnout tobě," dostal ze sebe nakonec.
"To je to vážně tak hrozné?" vyrazila další zoufalý povzdech.
"Jasně že není," uklidňoval ji Terence, "na zdejší půdě je to jen poněkud neobvyklé. Však víš - moderní americká vyzývavost setkávající se s tradičním britským konzervatizmem…"
"Já toho Riche vážně jednou prokleju," zavrčela temně.
"Měl jsem za to, že právě k tomu směřují naše lekce obrany," smál se Terence. "Ale teď vážně, Nathalie. Uvědomuješ si vůbec, jak moc jsi dnes večer přitažlivá?" ztišil hlas, již poněkud jistěji si ji přitáhl blíž k sobě a omezil nezbytné taneční pohyby na minimum. Jeho náruč byla příjemně teplá a Nathalii zrůžověly tváře, když Terence zdvihl ruku a beze spěchu si začal pohrávat s uvolněným pramenem vlasů na jejím krku.
"Terenci…," uhnula očima před jeho upřeným pohledem, "tohle se vážně nehodí…"
Spustil ruku zpět k jejímu pasu, trochu se odtáhl a zamračil se.
"A co se podle tebe hodí?" spustil trochu kousavě. "Aby ses uprostřed síně nechala osahávat od Riche? Aby se o tebe se Snapem hádali jako dva malí kluci? Aby ses tady předváděla s Malfoyem? Tomu ty říkáš společenská povinnost?" narážel na její vlastní slova na jedné z jejich posledních lekcí. Domnívat se, že by dnes večer mohla co možná nejvíc nenápadně plnit svoji úlohu, bylo vskutku naivní.
"Myslíš si, že jsem z toho kdovíjak u vytržení?" odsekla mu nabroušeně a pro jistotu se opět ohlédla po Luciusovi Malfoyovi - kdyby se zdál být neklidný z dlouhotrvající nepřítomnosti svého příbuzného, musela by okamžitě zasáhnout; seznala ovšem, že Malfoy cosi zaujatě řeší s ministrem Popletalem, a proto se otočila zpět k Terencovi - nehodlala se kolem Malfoye točit celý večer, to by mu mohlo připadat snad až příliš nápadné.
Terence poněkud dotčeně mlčel - zřejmě čekal, až Nathalie opět promluví a bude se pokoušet nějak ospravedlnit. Ta ale byla ráda za chvíli ticha, ignorovala chlapcův uražený výraz a přes jeho rameno se rozhlížela po okolních párech. Opodál zahlédla Tonksovou v těsném objetí s mrzimorským chytačem Derekem Cadwalladerem - po jeho veřejně předaném (byť navenek anonymním) valentýnském přání bylo jasné, že ti dva půjdou na ples spolu, udivující nicméně bylo především to, jak ladně Tonksová v jeho náručí vypadá; sotva tato skutečnost přišla Nathalii na mysl, přišlápla si dívka lem dlouhých šatů a její tanečník měl co dělat, aby ji nenechal upadnout na podlahu. Její následný ruměnec byl patrný i přes šero, které v síni vládlo, Derek se na Tonksovou však jen něžně usmál, opět ji pevně přivinul k sobě a dívka skryla své rozpaky na jeho rameni.
Nathalie si vzpomněla na svůj první ples - ona a krásnohůlský student Laurent Dupont, o dva roky starší hoch bez špetky tanečního talentu. Nebyl nijak zvlášť hezký, což by jí zas tak moc nevadilo, jenže on nebyl ani sympatický - povahově trochu připomínal Percyho Weasleyho, ale tehdy byla i přesto za jeho pozvání vděčná. Bylo to o Vánocích pár měsíců po smrti profesorky Meunierové, kdy se Nathalie zrovna nevyhřívala na výsluní popularity - to, že jí Laurent nabídl doprovod a že se s ní jako jeden z mála lidí ve škole byl ochoten bavit, bylo popravdě jediným důvodem, proč se vůbec odvážila se na plese ukázat. I když už tehdy věděla, že on jejího nezáviděníhodného postavení mezi spolužáky tak trochu využívá, neboť jeho od přírody panovačné a sebestředné vystupování málokdo jiný snesl…
Melancholický výraz její tváře a pohled na okolní objímající se páry zřejmě Terence povzbudil k větším důvěrnostem a Nathalie se náhle probrala ze vzpomínek na časy dávno minulé, když ucítila jeho rty ve svých vlasech. Na malý okamžik ji popadlo nutkání schoulit se do jeho hřejivé náruče, nechat se odvést pryč od davu lidí ve Velké síni a zapomenout na tu spoustu protichůdných emocí, jež pocítila při tanci se Snapem, nemluvě o svém dnešním úkolu. S Luciusem Malfoyem sice zatím žádnou práci neměla, ale tušila, že večer ještě není u konce…
Vzpomněla si, jak se jí kdysi Tonksová svěřila s tím, že dřív byla do Snapea zakoukaná - tehdy jí to Nathalie nechtěla věřit a neuvěřila by jí to ani dnes, když ji viděla tak spokojenou s Derekem Cadwalladerem, přesto však náhle cítila tu prakticky nerozpoznatelnou přitažlivost, kterou v sobě odtažitý sarkastický profesor skrýval a kterou dívka objevila ještě dávno před Nathalií. Bezděčně ji napadlo, zda má mrzimorský chytač u Tonksové z dlouhodobého hlediska vůbec šanci - nezdál se být dostatečně komplikovanou osobností na to, aby dívku s nepochybnými sklony k sebeobětování se pro druhého člověka mohl dostatečně uspokojit. Druidové ví, s kým tahle holka skončí, dumala Nathalie, a taky s kým skončím já…
Terencovy dlaně, jež jí začaly trochu neuměle bloudit po zádech, ji konečně definitivně vrátily do reality. Otevřela doširoka oči a chystala se chlapce odkázat do patřičných mezí, když náhle zaznamenala něco, čeho si nikdo z ostatních zaujatě tančících ani nikdo z postávajících u stolů s občerstvením na druhém konci síně neměl šanci všimnout - za jedním z oken se vznášely dvě nezaměnitelné zrzavé čupřiny. A to okno se právě začalo otevírat…
Žádné komentáře:
Okomentovat