Už jsem ani nevěřila, že ještě někdy uvidím slunce. Z toho deštivého počasí na mě padala taková únava, že jsem neměla ani sílu psát. Teď už je to mnohem lepší, a tak vkládám pokračování:-)
Kapitola dvacátá šestá: Troufalý plán (2. část)
Nathalie několika poměrně dost komplikovanými pohyby hůlkou aktivovala Čiperný lektvar obsažený v barvách, s nimž v několika uplynulých týdnech pracovala na obrazu Malfoyovy rodiny, vyřkla kouzlo Moverare a zasmušile pozorovala, jak se postavy na plátně postupně dávají do pohybu.
Narcisa a malý Draco si byli hodně podobní, ale zdaleka nejvěrnější podobiznou byla ta Luciusova; po událostech předchozího večera Nathalie nedokázala potlačit zachvění, když se na ni jeho portrét z plátna povýšeně pousmál, a děkovala všem druidům za to, že Malfoye nenapadlo požadovat, aby postavám vdechla skutečný portrétový život.
Umělecká komunita sice důsledně trvala na dodržování etického kodexu, který nedoporučoval oživování portrétů dřív než po smrti jejich živoucích předloh, ale Nathalie nepochybovala o tom, že by v tomto ohledu byla nucena Malfoyovi vyhovět, pokud by si to skutečně přál. Ani on však zřejmě nebyl natolik zaslepený svojí ješitností, aby nepochopil, že dívat se po několika desítkách let na své mladší, nezkušené a nic netušící já není něco, co by chtěl zažít (a tím méně pak jeho dosud malý syn) a čím by chtěl svůj portrét trvale znehodnotit - a Nathalie byla nyní tím pádem ušetřena jak zdlouhavé přípravy Oživovacího lektvaru a aplikace složitého kouzla Arte vitalio, tak i rozhovoru s jeho až příliš věrně namalovanou podobiznou.
Na průběh jejího včerejšího večera s Malfoyem se jí Brumbál onoho nedělního dopoledne zeptal hned, jak vstoupila v závěsu za Snapem do jeho pracovny. Pověděla mu vše o Malfoyových očividných podezřeních proti svojí osobě, i když některé podrobnosti za samého závěru plesu si raději nechala pro sebe, na což Snape reagoval nehybným pohledem a jízlivě pozdvihnutým koutkem úst. Brumbál ji zachmuřeně vyslechl, ale nic na to neřekl a rovněž nekomentoval ani její zjevné pokusy naznačit mu, že ona rozhodně není ten pravý člověk, který by se za těchto okolností měl pouštět do nějakých dalších akcí.
A záhy také pochopila proč. Víceméně od počátku totiž předpokládala, že se Brumbál výpravy do Azkabanu zúčastní společně se Snapem (a případně tedy i s ní), z dalšího vývoje dopolední porady ovšem brzy pochopila, že ředitel něco takového naprosto nemá v úmyslu. Ostatně to ji mohlo napadnout dřív, že on sám sebe považuje za příliš důležitého na to, aby riskoval přistižení při neoprávněném průniku do nejpřísněji stráženého kouzelnického vězení, a Snape s ním byl v tomto ohledu zjevně zajedno. Vlastně s tím ve skrytu duše souhlasila i ona sama, to jen, že pomyšlení na zbavení se nechtěné odpovědnosti bylo až příliš lákavé.
"Ten portrét jsem viděl v Tavoryho vzpomínkách zcela zřetelně," vypověděl Snape a nepřímo tak Nathalii odpověděl na otázku, jakou taktiku nakonec proti azkabanskému řediteli zvolil - nitrozpyt té noci očividně nepoužil jenom na ni. "Je zhruba polovičních rozměrů než obraz zakladatelů," pokračoval profesor a pokývl ke zmíněné malbě. "Zmijozel je na něm vyobrazen, jak stojí uprostřed tmavého lesa, zřejmě se jedná o Zapovězený les, a co se týče bradavického erbu se čtyřlístkem, ten je umístěn v pravém horním rohu plátna a zdá se být nepoškozený. Vypadá naprosto totožně jako erb na obrazu zakladatelů."
"A Zmijozel?" nedokázala Nathalie potlačit zájem. "Je schopen pohybu a komunikace?"
Právě tohle byla totiž jedna z nejdůležitějších otázek, kterou měl Snape podle předchozí domluvy Tavorymu položit - vždyť kdyby byl Zmijozelův portrét s to přesouvat se volně mezi svým portrétem visícím v Azkabanu a obrazem zakladatelů v Brumbálově pracovně a vyslechl by plán, který se mezi zdejšími zdmi proti jeho obrazu osnuje, jistě by se alespoň pokusil nějak zakročit, třeba prostě tím, že by Tavoryho varoval před chystaným vpádem do Azkabanu a vlastně i před touláním se během plesu po bradavických sklepeních ve Snapeově doprovodu. Tudíž Nathalie vlastně odpověď na svoji otázku znala předem - byla to jistě první věc, na kterou se Brumbál včerejší noci Snapea zeptal; pokud by seznal, že Zmijozelova podobizna může odposlouchávat jejich nynější rozhovor a nějakým způsobem na něj reagovat, určitě by tuto poradu udělal jinde - i kdyby to mělo znamenat, že se sejdou v Hagridově hájence.
"Podle všeho nemá s pohybem problém," odvětil Snape.
Zarazilo ji to - jestli je Zmijozel opravdu schopen pohybu, nic mu nebrání, aby se za pomoci přenašedla - čtyřlístku uprostřed namalovaného bradavického erbu - přemístil do obrazu zakladatelů; on se vlastně ani nemusí přemisťovat, uvědomila si, stačí, aby se zaposlouchal do toho, co se děje v místnosti, kde visí obraz zakladatelů, s nímž je ten jeho propojen... A těžko by ho nadchla představa, že se ho chtějí zmocnit s úmyslem zabránit mu, aby dělal to, k čemu byl Salazarem Zmijozelem předurčen...
"Tavory pod veritasérem vypověděl, že se s ním Zmijozelův portrét nikdy nepokusil komunikovat," pokračoval Snape, "a nic takového jsem neviděl ani v jeho vzpomínkách."
Nathalie pokračovala ve svých úvahách - Snape jim sice již na podzim řekl, že Malfoy měl na příkaz Toho-jehož-jméno-se-nesmí-vyslovit získat Zmijozelův portrét, aniž by přitom tušil, o jak významné dílo se jedná, načež, jak zjistili, ho bez povšimnutí nechal dlouhá léta ležet ve svém bankovním trezoru, než ho v září pod hrozbou ministerské kontroly trezorů přesunul k Tavorymu do Azkabanu, pořád se však kdesi v podvědomí obávala možnosti, že by portrét s někým mohl komunikovat již nyní, a to i přesto, že podle Brumbála byla klíčem k rozpravě se Zmijozelovým portrétem znalost hadího jazyka, která byla vlastní pouze Zmijozelovu dědici - Tomu-jehož-jméno-se-nesmí-vyslovit. Ve Zmijozelových očích Tavory nic neznamenal - nakonec on přece ani nebyl absolventem zmijozelské koleje.
Bylo to stejné jako s obrazem Zmijozelova hada ve zmijozelské společenské místnosti, říkala si Nathalie a ještě po několika měsících jí přejel mráz po zádech poté, co si vybavila, jak tehdy Snape přiměl Zmijozelova hada "promluvit", když na něj zasyčel v pokusu o napodobení hadího jazyka tak, jak ho slýchal od Toho-jehož-jméno-se-nesmí-vyslovit. A jak se ona téhož dne zavázala k návštěvě Malfoyova sídla. Co však byl Nathalií tolik obávaný pobyt ve středu rodiny Luciuse Malfoye proti nyní plánované výpravě do Azkabanu?
Skutečně se od září nestalo nic, co by potvrzovalo, že Zmijozelův portrét naslouchá dění v ředitelské pracovně a sděluje vyslechnuté informace dál - vždyť to by ji zrovna takový Malfoy ve svém sídle chytil hned první noc - a podle Brumbála se nic takového nestalo ani nikdy předtím. Bylo tedy Brumbálovo přesvědčení o tom, že Zmijozelův portrét bude jednat jenom na pokyn Zmijozelova dědice, pravdivé? Brumbál si tím byl od začátku jistý, ale Nathalie stále váhala - nemohlo třeba nakonec dojít k něčemu, co Salazar Zmijozel nepředpokládal? Nemohl být jeho obraz v minulosti poškozen tak, že kouzlo, které dalo zakladatelům portrétový život, bylo v jeho případě zničeno, a jeho podobizna tedy už jen nečinně setrvávala ve svém rámu v Tavoryho azkabanské pracovně? Nathalie si přála, aby to tak bylo...
"Mohlo dojít k poškození kouzla Arte vitalio," vyslovila proto svoje myšlenky nahlas. "Zmijozelovi tak mohla zůstat pouze možnost pohybu, jakou má většina kouzelnických obrazů a fotografií, avšak chybí mu vůle k tomu, aby použil přenašedlo a objevil se ve vaší pracovně. Proto nejspíš ani nemůže Tavorymu říct nic z toho, co se tady odehrává - proč by ho jinak nevaroval, aby na Richeův ples raději nechodil? Vždyť nemusel mluvit pouze hadím jazykem..."
"Skutečnost, že se Tavory na ples dostavil, nám opravdu mnohé napověděla. Přesto by to byla až příliš optimistická vize, Nathalie," potřásl Brumbál hlavou. "Jistěže bych byl rád, kdyby nás naše poznatky zbavily nutnosti vydat se pro takovým způsobem poničený, a tudíž již nikoli nebezpečný obraz do Azkabanu, obávám se však, že příčina mlčení Zmijozelovy podobizny tkví jinde - vzpomeňte si na ten obraz hada ve zmijozelské společenské místnosti...," připomněl jí to, co si již sama před chvílí vybavila. "Ten obraz teď podle Tavoryho výpovědi nemluví, avšak to se může po znovuobjevení se Voldemorta rychle změnit, neboť právě on je jediným člověkem ovládajícím hadí jazyk, kterého znám. A na to nemůžeme čekat."
"A Tavory vážně neměl žádné podezření?" ujišťovala se Nathalie. "Nemohl třeba předstírat, že vám odpovídá na otázky, a přitom je to tak, že na nás už pár týdnů chystá v Azkabanu léčku?" obrátila se na Snapea. Očekávala jeho chladný výsměch a pohrdavě pronesenou jízlivost, ale on se namísto toho znovu ponořil do svých vzpomínek, ačkoli bylo zjevné, že si tuto otázku sám pro sebe zodpověděl již několikrát.
"Byl hodně podezřívavý, to ano," připustil po chvíli. "Nechoval se však jinak, než jsem očekával; jako vždy reagoval s obezřetností člověka, který trpí permanentními obavami z pomsty bývalých azkabanských vězňů. Když jsem vytáhl hůlku, abych přivolal několik nádob s jedy, které jsem mu chtěl pro začátek ukázat, vypadal, že na mě okamžitě preventivně zaútočí, a trvalo mi skoro tři čtvrti hodiny, během níž jsem neustále musel používat hůlku k běžným kouzlům, než se uklidnil a uvěřil, že ji nepoužiji proti němu. I tak mě ale neustále pozorně sledoval - samozřejmě se snažil, abych si této jeho ostražitosti nepovšiml, ale věděl jsem, že je připraven k pohotovému protiútoku. Vztahy mezi námi jsou z formálního hlediska v pořádku, to však neznamená, že mi bude stoprocentně důvěřovat, když se mnou má zůstat beze svědků v místě, odkud se pomoci nedovolá. Není moc schopný," ušklíbl se pochmurně, "ale není to blázen. Kdyby měl sebemenší podezření, že se mu něco stane, nikdy by do mého kabinetu nešel. Pravý Havraspár," ohrnul horní ret, "příliš chytrý na to, aby si hrál na hrdinu."
"A příliš málo zmijozelský na to, aby si hrál na hrdinu s nejistým cílem získání výhody nad soupeřem," pousmál se Brumbál. "Nevěřím, že o našem plánu cokoli věděl nebo že něco předstíral. A navíc - vy byste to, Severusi, přece musel zjistit - těžko se najde někdo, kdo by mohl odolat účinkům vámi připraveného veritaséra nebo vašeho nitrozpytu!"
To skutečně těžko, souhlasila v duchu Nathalie, uhýbajíc zrakem před Snapeovýma očima. Na ředitelovu poslední větu by mohla bez obav vsadit celý svůj majetek.
Žádné komentáře:
Okomentovat