Konečně jsem dokončila překlad této části! Omlouvám se za zpoždění, vážně teď moc nestíhám psát - ledaže bych vás tady začala oblažovat svými literárními prvotinami z velmi útlého věku, které jsem teď našla v rámci malování...:-))
Když vešla do místnosti, stál u okna a okamžitě ji vybídl, aby se posadila. Nepatrně trhl hlavou a znovu se na ni zadíval, až jí ruka rozpačitě vylétla k vlasům, které - jak skoro zapomněla - dnes vypadaly jinak. Pozoroval ji, jak si sedá, a pokrčil čelo v lehkém zamračení.
"Jste v pořádku, slečno Grangerová?" zeptal se jí.
"Je mi fajn," zamumlala a snažila se, aby to vyznělo důvěryhodně. "Proč se ptáte?"
"Třesou se vám ruce," pravil a zavadil pohledem o Hermioniny ruce chvějící se jí v klíně.
"Upřímně řečeno, jsem samou nervozitou úplně na dně," odsekla s pocitem, že má nervy
napnuté k prasknutí. "Žádnou další hru už bych neunesla, takže si prosím se mnou nezahrávejte."
napnuté k prasknutí. "Žádnou další hru už bych neunesla, takže si prosím se mnou nezahrávejte."
"Nemám absolutně v úmyslu si s vámi zahrávat, slečno Grangerová," ujistil ji překvapivě shovívavým tónem. "S vaším dovolením bych se vás rád zeptal na několik věcí, jestli smím." A aniž by čekal na odpověď, přešel místnost k mahagonové skříni po její levici ukrývající bar, který se mávnutím jeho hůlky otevřel. "Mohu vám nabídnout něco k pití, slečno Grangerová? Mám dojem, že byste jednu sklenku snesla."
"Dala bych si dvojitou ohnivou whisky, prosím," řekla.
"Dvojitou?" přeptal se s pobaveným úsměškem na tváři.
"Ano, dvojitou," odvětila vzdorovitě.
Nalil do sklenky dvojitou dávku tmavé tekutiny, poslal ji vzduchem přes místnost a sledoval Hermionu, jak se chopila sklenice a jala se z ní usrkávat.
Jak hřejivý nápoj stékal jejím hrdlem, cítila Hermiona, že se pomalu uvolňuje. Třas rukou začal pomalu ustupovat a ona obrátila pozornost k Severusovi Snapeovi snažíc se vyčíst, co by jeho výraz mohl znamenat pro její budoucnost. Jeho temné oči se však nezdály cokoli prozrazovat.
Jakmile se k jeho spokojenosti uklidnila, nalil si štědrou dávku alkoholu ze stejné láhve a posadil se zpět na své místo za stolem. Chvíli si ji pozorně prohlížel a s uspokojením seznal, že se jí ruce už netřesou.
"Doufám, slečno Grangerová, že to ode mne nebudete považovat za naprosto neomalené, když se vás zeptám, co očekáváte od manželství," začal tónem ve své vlídnosti až rušivým.
Hermionu jeho otázka značně překvapila.
"To je přesně ten druh nesmyslů, které jsme probírali v předmanželské poradně," odvětila podmračeně.
Zdvihl obočí, příjemně překvapen její vědomou snahou trochu ho popíchnout - byl onoho dne v neobvykle velkomyslné náladě.
"Nesmysl tomu říkáte? Nevěřím, že by přemýšlení o vašich nadějích do budoucna mělo být tak hlasitě odmítáno, když se nacházíte před natolik důležitým rozhodnutím, slečno Grangerová."
Kolečka v jejím mozku se okamžitě rozběhla nejvyšší rychlostí. Před natolik důležitým rozhodnutím? Má to snad znamenat, že jí Teodor učinil nabídku k sňatku?
"Očekávám hodně věcí," odvětila přerývavě. "Očekávám vztah založený na přátelství, pevnosti citů, vzájemném respektu…," odmlčela se, neboť nevěděla, co přesně po ní chce.
"Lásku? Neočekáváte, že budete dávat nebo přijímat lásku?" zeptal se.
Její oči se rozšířily - Severus Snape, ze všech lidí právě on s ní hovoří o lásce? Na okamžik se zahleděla do skleničky ve svojí ruce, dumajíc nad tím, zda cosi ve whisky nezpůsobilo, že má halucinace.
"Nejsem zas tak naivní - tohle bude především dohodnuté manželství. Milovat a být milována by byl spíš jakýsi bonus k dobru. Navíc si nemyslím, že by chybějící romantická láska měla vést k nefungujícímu manželství."
Nastala chvíle ticha.
"K praktickým záležitostem - už jste si zajistila zaměstnání?" zjišťoval.
Při zmínce o zaměstnání Hermioně trochu zrůžověly tváře, poněvadž jeho odmítnutí pozvat ji na pohovor za účelem získání pracovního místa, které inzeroval, ještě stále vnímala s pocitem palčivosti.
"Nabídli mi místo u svatého Munga, ale odmítla jsem ho."
Ušklíbl se.
"Zdá se, že máte zvláštní zvyk odmítat všechny vám učiněné nabídky," pronesl nikoli nevlídně.
Vrátila mu úšklebek a hned se cítila uvolněněji. Měla by využít jeho neočekávaně dobré nálady a pro jednou si vychutnat fakt, že se ji nesnaží zadupat do země.
"Nedokázala jsem si samu sebe představit, že bych tam vydržela delší dobu. Čekají mě další dva pohovory - jeden v Ženevě a druhý na odboru záhad. Do těch pohovorů však zbývá ještě několik týdnů - doufala jsem, že snad do té doby vyřeším svoji budoucnost a že pak budu schopná lépe posoudit, jaká možnost kariéry by mi nejvíce vyhovovala."
Spojil prsty do stříšky a chvíli na ni zamyšleně hleděl.
"Chtěla byste se usadit v Londýně?"
Hermiona tu otázku několik vteřin zvažovala, než přikývla.
"Myslím, že ano. Začít svoji pracovní kariéru na odboru záhad mi připadá velice zajímavé."
Při její odpovědi Severus pocítil krátký příval pocitu triumfu.
"To by byl skutečný úspěch, když ministerstvo na odbor záhad přijímá nové zaměstnance pouze jednou za tři nebo čtyři roky. Příhodně vám to vyšlo s ukončením univerzitního studia."
"To skutečně ano," zamumlala přemýšlejíc, na co si to kčertu hraje tentokrát.
"Přejete si mít děti?" otázal se.
Usrkla trochu whisky. Kam tyhle otázky směřují?
"Ano, ovšemže si přeji mít děti… časem. Vynaložila jsem docela dost času na studium, takže bych se ráda nejdříve věnovala svojí kariéře. Ale za několik let bych pak ráda měla děti." Tázavě na něj pohlédla. "Není to snad pravý účel Manželského zákona?"
"To vskutku je, slečno Grangerová," odvětil a předklonil se na židli. "Co se týká velké většiny lidí, tohle je skutečně ten pravý účel Manželského zákona a mnoho z nich má v úmyslu splnit svoji povinnost a zabezpečit tak pokračování existence kouzelnické společnosti v této zemi. Pro jistou menšinu však Manželský zákon znamená pouze překážku, s níž jsou nuceni se vyrovnat, aby si zajistili možnost dalšího pobytu v Británii."
Hermiona netrpělivě potřásla hlavou a odložila whisky na stůl.
"Slíbil jste, že si už se mnou nebudete zahrávat, profesore. Tak proč mě neušetříte dalšího trápení a neřeknete mi, kam tohle všechno směřuje?"
Téměř celou minutu hleděl na svou nyní již prázdnou sklenku, než si zhluboka povzdychl a vytáhl ze zásuvky stolu list pergamenu. Pohodil dokument na stůl.
S opětovně se chvějícími prsty a srdcem bušícím v její hrudi se Hermiona předklonila a natáhla se pro pergamen. Spatřila jména napsaná v záhlaví smlouvy, když opět promluvil:
"Navzdory mým doporučením vám Teodor dnes ráno učinil nabídku k sňatku," řekl tiše a jeho bledý obličej se zamračeně zkřivil.
Jejím prvním dojmem byla úleva. Úleva, že nebude muset prchnout ze země hned po Padmině svatbě. Ve chvíli, kdy tato prvotní reakce pominula, ji zaplavil pocit neočekávané radosti. Na začátku dokumentu četla jména Hermiona Grangerová a Teodor Nott a její tvář pomalu projasnil široký úsměv.
Severus s pozvolna mizející nadějí pozoroval její reakci. Z jejího náhlého štěstí bylo patrné, že svá očekávání upínala výhradně k Teovi. Pocítil vůči svému nevlastnímu synovi zlostné bodnutí.
Hermiona se na něj zářivě usmála.
"Přijímám," vyhrkla bez dechu.
"Ne tak rychle," zdvihl ruku, "ocenil bych, kdybyste mě vyslechla."
"Můj názor nezměníte," potřásla hlavou. "Přeji si nabídku přijmout," pravila neústupně.
Zíral na ni a jeho dobrá nálada se začínala pomalu vytrácet.
"Blázni jsou ti, kdož vstoupí, kam neodváží se andělé, slečno Grangerová. Rád bych, abyste vyslechla, co vám musím sdělit."
"Takže podle vás jsem blázen?" vystřelila.
Uhodil dlaní do stolu.
"Ne, nejste. Můžeme z toho prosím vynechat naši vzájemnou antipatii? Rád bych s vámi hovořil jako váš styčný úředník a také zcela důvěrně jako někdo, kdo zná Teodora Notta."
"Dobře," oplatila mu jeho upřený pohled. "Vyslechnu tedy, co mi řeknete, a nic z toho neopustí tuto místnost."
Na minutu se odmlčel, aby si srovnal myšlenky. Nehodlal promarnit jedinou šanci na záchranu situace.
"Vaše odpovědi na otázky, které jsem vám položil, mne pouze utvrdily v přesvědčení, že váš sňatek s Teem by nebyl moudrý."
Hermiona pocítila nával vzteku. Tak proto k ní byl tak milý, až se mu to vůbec nepodobalo - chtěl jen získat odpovědi na svoje otázky, aby je mohl použít proti ní. Připadala si jako moucha lapená v pavučině, vypila jedním douškem zbylou whisky a zúženýma vlhnoucíma očima pohlédla na svého bývalého profesora.
"No tak pokračujte," procedila skrz zaťaté zuby.
Poklepal nehty o desku stolu.
"Máte na mě vztek," zkonstatoval.
"Ano," vyštěkla, "mám na vás vztek. Už je mi nanic z těch vašich dětinských her. Ptal jste se mě na ty věci, abyste mohl použít mé vlastní odpovědi proti mně."
"Ptal jsem se vás na ty věci," sdělil jí zřetelně, "abych si ověřil to, co jsem už předtím předpokládal."
Zírali jeden na druhého a jejich vzájemná nevraživost byla takřka hmatatelná.
"Slečno Grangerová, snažně vás prosím, abyste nyní zapomněla na naše rozepře a vyslechla, co vám musím říct o Teodorovi. Můžete to udělat?"
S hrdlem spáleným od whisky toporně přikývla.
"Děkuji vám," odvětil se stopami sarkasmu v hlase. "Nehodlám rozporovat fakt, že, jak se zdá, máte vy a Teo něco společného - oba jste sečtělí a inteligentní. Ale tam veškeré podobnosti končí. On pochází z nesmírně bohaté rodiny, slečno Grangerová, a jeho výchova měla značný dopad na jeho osobnost."
"Moji rodiče jsou také přijatelně majetní," přerušila ho, "nikdy mi nic nescházelo."
"To je podstatný rozdíl," zavrtěl hlavou. "Teodor nikdy nemusel pracovat a ani nikdy nebude muset. Má šlechtický původ a garantovaný rodinný příjem po zbytek života. V současné době obývá horní dvě podlaží domu na Kensingtonském náměstí, kde ve spodních podlažích žije jeho strýc. Po jeho smrti přejde celý majetek na Teodora."
"A co přesně to má být za problém?" optala se překvapená zjevným rozsahem Teodorova jmění.
"Nemá důvod tady zůstávat, slečno Grangerová. Není usazený. Není realista. Představuje si, že se může jednoduše vydat kamkoli po světě, kam ho vítr zavane, a nemusí se ničemu podřizovat. V žádném případě nemá v úmyslu se v dohledné době usadit."
"Právě jsem vám řekla, že v blízké budoucnosti nechci mít děti. Nechápu, proč by cokoli z toho mělo působit potíže!" pravila zmateně.
Severus si povzdychl a třel si prsty obočí.
"Netvrdím, že vás znám do všech podrobností, slečno Grangerová, ale byl jsem vaším učitelem a učitelé si zpravidla udělají určitý úsudek o základních rysech povah svých studentů. Vím, že od doby, kdy jsem vás naposledy učil, už uplynulo mnoho let a že jste od bradavických časů dospěla, ale troufám si tvrdit, že mám jistou představu o typu ženy, jíž jste se stala."
Pokynula mu, aby pokračoval, stále se cítíc poněkud zmateně.
"Vypadáte jako svébytný jedinec. Harry Potter byl v Bradavicích sledován pozorněji, než si umíte představit, a tak se stalo, že jste jako jedna z jeho nejbližších přátel byla pozorně sledována rovněž i vy. V té vaší trojičce jste vždy byla hlasem rozumu - vaše nitro ovládá logika, realismus a jasné myšlení. Sama jste řekla, že si přejete usilovat o uspokojující kariéru - vaše inteligence vyžaduje, aby byly náležitě využity všechny vědomosti, které jste nashromáždila. Teodor ale nesnese nechat se uvázat na jedno místo jen proto, aby se jeho manželka mohla intelektuálně realizovat."
"To všechno jsou ale jenom hypotetické detaily, které teprve čekají na prozkoumání," potřásla Hermiona hlavou.
"Ujišťuji vás, slečno Grangerová; ten nezůstane v Londýně nebo Ženevě nebo na jakémkoli jiném místě. Jeho povaha vykazuje bohémské tendence, kterým se navykl oddávat. Nenávidí rutinu a řád - právě ty věci, které vy, zdá se, obdivujete. Opravdu budete spokojená, až se budete toulat po světě bez možnosti se k čemukoli upnout? Budete šťastná, až obětujete kariéru pro život s věčným tulákem?"
Zamračila se, stále nechápajíc, v čem Snape spatřuje ten problém.
"Většina lidí, které znám, by dala ruku, s níž kouzlí hůlkou, za to, aby dostali příležitost procestovat svět. Upřímně nevím, v čem je problém, profesore."
Podrážděně zamlaskal.
"Ujišťuji vás, slečno Grangerová, vy a Teodor se k sobě nehodíte."
Protočila panenky.
"Má snad nějaký druh předsudků k narozeným v mudlovských rodinách?" zeptala se.
"Ne," odvětil. "To není ono."
"Je už ženatý nebo zadaný?"
"Ne."
"Je homosexuál?"
"Zatraceně, slečno Grangerová!"
"Je homosexuál?" zopakovala.
"Ne, pokud vím," zavrčel.
"Tak potom v tom opravdu nevidím problém," zazubila se.
Netrpělivě vydechl.
"Je až smutné, jak moc chybí Nebelvírům jakýkoli náznak důvtipu," promluvil pomalu. "Ne, není to nic tak dramatického. Jen, že bude nešťastný, až vy budete chtít pracovat na svojí kariéře, založit rodinu nebo se jakkoli usadit. A domýšlím se, že vy budete po čase stejně tak nešťastná z věčného cestování bez možnosti systematické práce nebo jiné smysluplné životní náplně. To je vše."
"Snažíte se mě odradit jenom proto, že nemůžete snést představu mě coby svojí snachy," pravila neústupně.
"Tohle se mnou nemá nic společného," zavřel podrážděně oči. "Varuji vás, on s vámi nezůstane."
Náhle posmutněla.
"Připadám vám příliš odpuzující pro představu, že by mě Teo mohl chtít nebo by mohl chtít se mnou zůstat?" zeptala se s nuceným klidem.
Složil tvář do dlaní. Proč prostě nemohla přijmout, co se jí tu snažil říct?
"Nemyslím, že by s vámi bylo cokoli v nepořádku nebo že by byla chyba na vaší straně, slečno Grangerová," pravil tak trpělivě a upřímně, jak jen to dokázal. "Chyba je v Teodorovi."
"Proč mi to vlastně říkáte, profesore," naklonila hlavu na stranu, "proč se vůbec staráte?"
Na okamžik se na ni zahleděl s pocitem, jako by ho odzbrojila.
"Zachránila jste mi život," promluvil pak rozpačitým hlasem. "Mám u vás životní dluh. Obávám se, že vás Teodor nakonec učiní velice nešťastnou, a tak cítím povinnost vás varovat."
Hermiona otevřela ústa, aby promluvila, ale hned je zase zavřela. Jeho odpověď ji doslova uzemnila. Nikdy předtím nejevil známky vděku za to, co udělala.
"Děkuji vám za váš zájem, leč, jak doufám, záhy shledáte, že vaše obavy byly neodůvodněné. Věřím, že já a Teo se k sobě hodíme, a udělám, co budu moci, aby to fungovalo, profesore. Důvody vašeho znepokojení byly náležitě uváženy, ale přeji si přijmout Teovu nabídku."
Pohlédl na ni s napjatým výrazem v očích. Byla si jistá, že se s ní bude dál dohadovat, ale k jejímu překvapení hodil na stůl brk.
"Je-li to tak, pak je vyžadován váš podpis zde," pravil rezignovaně a ukázal na smlouvu.
Přejela pohledem předběžnou nabídku k sňatku a vepsala své jméno na spodní část pergamenu. Když dokončila svůj podpis, rozzářil se pergamen na vteřinu či dvě jasně modrou barvou, načež se opět vrátil k původní bílé.
"Smlouva je nyní závazná," zamumlal a vyhnul se jejímu pohledu. "Jste oficiálně zasnoubená s Teodorem Nottem. Okamžitě ho budu informovat."
"Děkuji vám, pane," řekla a v jejím nitru se vzdouvalo nadšení. "Mohu odejít?"
"Můžete," odpověděl, stále odmítaje pohlédnout jí do očí.
Když došla ke dveřím, ještě jednou se k němu otočila.
"Pane?" začala a počkala s pokračováním, než se na ni podíval. "Moje nabídka ze včerejška stále platí. Máte mé slovo, že nikdy nezradím vaši důvěru ohledně toho, co se stalo po závěrečné bitvě, ale pokud to nestačí, mám pořád v úmyslu dovolit vám vymazat mi příslušné vzpomínky. Nechci, abyste se s ohledem na věci, které vím, cítil nepohodlně, když se teď budu vdávat za Tea."
Na chvíli na ní ulpěl pohledem a pozorně zkoumal její tvář.
"Vaše slovo bude stačit, slečno Grangerová," prohlásil a znovu upřel pohled na desku stolu. "Přeji vám, abyste byla v manželství šťastná."
"Děkuji," zamumlala a opustila místnost. Když byla venku z jeho kanceláře, posadila se na pár vteřin na schody snažíc se ovládnout široký úsměv, který ovládl její obličej. Byla zasnoubená. S Teodorem Nottem. Stěží tomu dokázala uvěřit.
ssSss
Ve chvíli, kdy za sebou zavřela dveře, složil Severus hlavu do dlaní. Ačkoli byl Teodor poměrně ostýchavý, v mnoha ohledech sebevědomím přímo překypoval. Podobně jako jeho matka byl posedlý sám sebou, což mohlo hraničit až s krutostí, pokud se to dotýkalo citů jiných lidí. Neměl v úmyslu působit někomu bolest - prostě jen stavěl vlastní touhy a pohodlí vysoko nad přání a city kohokoli jiného. Severus naopak tak trochu předpokládal, že Hermioně Grangerové sebevědomí chybí. Jistěže si byla jistá sama sebou, co se týkalo jejích intelektuálních schopností - o tom bylo možno jen stěží pochybovat. Ale vždycky měl dojem, že co se týče opačného pohlaví, sebedůvěrou příliš neoplývá.
Byl si takřka úplně jistý tím, že Teo, i když by to nikdy nepřiznal ani sám sobě, ji pouze využívá jako prostředek, jenž mu zajistí, že bude moci přicházet a odcházet, jak se mu zlíbí. Neměl pochybnosti o tom, že manželství mezi nimi nevydrží příliš dlouho. Hermiona Grangerová mu zachránila život; měl vůči ní životní dluh. Bylo jeho povinností varovat ji předtím, co do budoucna považoval za katastrofální manželství. Vypadala, že je do Teodora Notta docela dost zamilovaná; jaký vliv to bude mít na její už tak křehkou sebedůvěru, až ji její manžel opustí?
Severus si zhluboka povzdychl. Dělal, co mohl. Ona neposlouchala. Zdvihl manželskou smlouvu a s podrážděným píchnutím se zahleděl na jejich podpisy. Kvůli ní upřímně doufal, že se mýlí. Jenže měl neradostnou předtuchu, že se nakonec jeho předpoklady ukáží být pravdivé.
ssSss
Hermiona strávila deset minut na záchodcích, nepřítomně se usmívajíc na svůj odraz v zrcadle. Tak povzneseně se už nechutně dlouhou dobu necítila. Za pár kratičkých týdnů se z ní stane Hermiona Grangerová Nottová. Vyslovila to jméno nahlas a opět se usmála na svůj obraz - docela jí slušelo, říkala si. Konečně popadla rozum do hrsti, vyšla ze záchodků a namířila si to do společenské místnosti, nejsouc si tak úplně jistá, co řekne, až tam dojde.
Předsevzala si zachovat důstojnost, otevřela dveře a přejela místnost pohledem hledajíc Teodora. Byli tam skoro všichni a její zrak prvně ulpěl na Padmě sedící mezi Deanem a Nevillem. Když se jejich pohledy střetly, pozdvihla Padma obočí v nevyslovené otázce. Hermiona to gesto hned pochopila, nadšeně se usmála a takřka neznatelně přikývla. Padma vystřelila z pohovky s takovým výkřikem, že si Neville samým leknutím polil džínsy čajem.
Všechny oči se na ně okamžitě upřely, dívky si padly do náruče a vydávaly uši rvoucí hlasité výkřiky radosti. Po několika vteřinách Padma přestala kamarádku objímat a zničehožnic začala slzet. Hermiona ji rychle následovala a bez dalšího předstírání důstojnosti Padmu znovu objala.
Dean, který naprosto netušil, zda je jeho snoubenka veselá či smutná, si vyměnil zmatený pohled s Nevillem. Zdvihl se z pohovky a zeptal se:
"Holky? Je všechno v pohodě?"
Odtáhly se od sebe a Padma si otírala oči koncem rukávu.
"Hermiona se zasnoubila s Teem!" vyhrkla přiškrceným hlasem.
Dean teď vypadal ještě mnohem zaraženěji.
"A to jsi nějak vydedukovala z toho křiku?"
Obě se rozesmály.
"Je to tak," řekla Hermiona, vytáhla dva kapesníky a podala jeden Padmě. "Požádal mě dnes ráno a já jsem souhlasila."
Když Hermionu doobjímali a poblahopřáli jí všichni v místnosti se zjevnými výjimkami Michaela Cornera, Blaise a Pansy, rozhlédla se kolem po Teodorovi.
"Neviděli jste někdo Tea?" optala se.
"Když jsme přišli z vaření, ještě s námi byl," sděloval Draco, "ale Snape pro něj poslal pár minut předtím, než jsi přišla."
Najednou si vzpomněla na Snapeovo oznámení, že bude o jejím souhlasu Tea okamžitě informovat. Obrátila se k Padmě a Deanovi.
"Jdu najít telefonní automat - nemohu se dočkat, až to povím mámě a tátovi! Kdyby se Teo mezitím vrátil, řeknete mu, že tu budu za pár minut?"
Ujistili ji, že řeknou, a ona vyšla z místnosti pátrajíc v kapsách po drobných, za něž by zavolala rodičům. Právě došla k otevřeným venkovním dveřím, když vrazila rovnou do číhosi širokého hrudníku. Zdvihla polekaně oči z šedě oděného těla před sebou a zjistila, že hledí přímo do stejně vylekaných očí Teodora Notta. Ačkoli stál o jeden schod níž, nacházel se jeho obličej stále několik palců nad jejím. Zírali několik vteřin jeden na druhého, aniž by tušili, co mají říct, když tu náhle se k její radosti Teodor usmál. Rozzářila se na něj.
"Děkuji, že jsi mě požádal," zamumlala.
"Děkuji, že jsi přijala," odvětil na oplátku.
Její úsměv se rozšířil.
"Právě jsem se chystala zavolat rodičům," vysvětlovala.
"Právě jsem poslal sovu mámě," řekl. Zničehožnic vypadal trochu nervózně. "Myslím, že bychom se zítra měli sejít a… promluvit si nebo tak," nadhodil.
Hermiona nadšeně přikývla.
"Můžeme jít třeba na oběd, až skončí hodina kouzlení v domácnosti?" navrhla.
"Prima," souhlasil a znovu se usmál. "Uvidíme se ve třídě."
"Tak zítra ahoj," zazubila se Hermiona. Měla nutkání dotknout se jeho ruky nebo třeba hrudníku či tváře, ale odolala. Nějak jí to nepřipadalo úplně vhodné. Zamávala mu, prošla kolem něj a seběhla po kamenných schodech stále se culíc od ucha k uchu. Nemohla se dočkat, až rodičům poví, že je zasnoubená.
Ve dnech, jež následovaly, si na varování Severuse Snapea ani jednou nevzpomněla.
ssSss
Žádné komentáře:
Okomentovat