Pomalu se propracovávám dál tímhle rozrůstajícím se příběhem, až je tady konečně začátek další kapitoly! Nevěříte? Já taky ne:-))
Kapitola dvacátá sedmá: V mysli Justuse Tavoryho (1. část)
Hagrid se zdvihl ze svojí bytelné židle, nabral z ohniště pár uhlíků a vhodil je do masivní truhly, která stála v rohu jeho hájenky. Zevnitř se ozvalo zapraskání následované zvukem, jako kdyby někdo chroupal kamení, a přilehlou stěnu ozářila náhlá zář plamenů, která však takřka okamžitě opět pohasla.
"Hm, ten teda vážně nevypadá moc čile," zhodnotil výjev v truhlici vedle stojící George Weasley.
"To ne," přitakal Hagrid pochmurně. "A to je to můj poslední ohněštěr. Všichni vostatní už mi pošli - nejdřív vždycky začli hořet jak pochodeň, za pár chvil bylo po nich a ti, co zbyli, pak sežrali to, co z nich zůstalo. A to jsem zrovna měl takovou smůlu, že se z těch vajec tehdy vylíhli samí kluci, takže ani nemohli mít mladý…"
"Tak sis měl nějakou ohněštěřici pořídit extra, ne?" podivoval se Fred Weasley.
"Cožpak vo to, já jsem chtěl. Jenže po tom požáru loni na podzim mě profesorka McGonagallová zapřísahala, abych to nedělal," rozpovídal se Hagrid a Nathalie si po delší době opět vzpomněla na onu deštivou noc, kdy po dlouhém pěším putování z Prasinek zabušila na bradavickou bránu, nevrlý Hagrid jí přišel otevřít a o několik chvil později vzplál jeho srub plamenem.
"Vono by to teda asi stejně nebylo nic platný, poněvadž voni se pářej jenom za vysokejch teplot a zakládaj hnízda v sopečnejch kráterech," pokračoval hajný. "Tyhle byli z Liparskejch vostrovů. A to by mi Brumbál musel v Bradavicích na to zakouzlit nějakou místnost, jenže to bych tam s nima musel pořád bejt, než by se vylíhli, a asi i potom, aby nezapálili celej hrad… To s takovejma jednorožcema je to o dost jednodušší…"
"Už mají mladé?" zbystřila Nathalie.
"Během nějakejch čtrnácti dnů," pokývl Hagrid. "Začínaj se teď stahovat blíž k hradu, to mi říkal Firenze, jeden kentaur, se kterým kamarádím. Voni se tu cítí bezpečnějc. Takže bysme mohli ke konci měsíce zkusit dojít pro tu jejich krev."
"Vy se chystáte do Zapovězeného lesa za jednorožci a kentaury? No páni!" vydechl Fred nadšeně. "Vezmete nás s sebou?"
"No to určitě," odvětil Hagrid, "to by mi tak ještě scházelo, starat se tam vo vás dva."
"Teda Hagride!" spustil vyčítavě George. "Jak na nás můžeš být takhle zlý? Máme přece narozeniny!" Načež oba chlapci předvedli ukázkové výrazy citového vydírání.
"Dárky už jste dostali," zkonstatoval neoblomně Hagrid a kývl hlavou ke stolu zcela zavalenému narychlo rozbalenými balíčky převážně pocházejícími z Taškářových žertovných předmětů, jimiž se chlapci s neutuchající radostí zabývali předchozí půlhodinu, a ke zpola snězenému dortu, jehož sehnání si pro jistotu vzala na starost Nathalie, majíc na paměti Hagridovu neschopnost připravit jiné než kamení připomínající pečivo.
"Jo, jenomže to ještě nevíš, že jsme od Snapea zase dostali školní trest. Zas budeme tvrdnout v tom jeho sklepení, a to ještě navíc v době posledního famfrpálového tréninku před sobotním zápasem s Havraspárem! Tak nám aspoň ty udělej nějakou radost!" škemral Fred.
"Školní trest? Co jste to zase vyváděli, vy dva?" vrtěl Hagrid nevěřícně hlavou.
"Právě že vůbec nic!" rozčiloval se George. "Miles Bletchley hodil při hodině lektvarů do našeho kotlíku Písklokapsli a ta nám vybuchla přímo do obličeje. Snape hned chtěl, abychom mu vysvětlili, co měla znamenat ta rána, proč je náš lektvar najednou všude kolem, jen ne v tom kotlíku - no a dokážeš si představit, jak to asi znělo, když jsme promluvili. Seřval nás, že si z něj děláme legraci, a dal nám ten trest. I když podle mě dobře věděl, že za to mohl Bletchley."
"Jo. A taky dobře věděl, že máme ve čtvrtek ten poslední trénink," dodal zachmuřeně Fred. "Dokážete si asi představit, jak zase Oliver zuří. Jenže za tohle vážně nemůžeme."
"Možná kdybyste si s těmi Písklokapslemi dali už konečně pokoj," podotkla Nathalie. "Jako kdyby nestačilo, že jsem vám zabránila vyvolat s nimi pozdvižení na tom plese…"
"Vážně si myslíš, že jsme jediní, kdo je ve škole má?" ušklíbl se Fred. "Od poslední návštěvy Prasinek před pár týdny jsou jich plné Bradavice. Filch se z toho může pominout."
"No a co ten čtvrteční trénink? Nemůžete si ho s někým vyměnit?" navrhoval Hagrid.
"Těžko," zakabonil se George. "Z jednoho tréninku jsme teď sice zrovna přišli a já bych řekl, že to bohatě stačí a že Havraspár v klidu zvládneme - jen si vzpomeň, jak nás Oliver nutil hrát, když byly všude kolem málem ještě závěje sněhu. Podle mého máme docela natrénováno. Jenže vykládej to Oliverovi. S tím čtvrtkem počítal a teď je vzteky bez sebe. Mohli bychom se sice prohodit s Mrzimorem, ti pravidelně trénují v pátek, jenže to bychom zas podle Olivera byli v sobotu ráno moc unavení."
"Jo, takže se zkoušel zeptat lidí z Havraspáru, kteří mají hřiště zamluvené na středu," navázal Fred, "no ale oni by tím pádem zase prý přišli o nějaký kroužek latiny, který mají každý týden s Kratiknotem. No a zítra trénuje Zmijozel a zkoušet se zeptat jich, to je úplná ztráta času."
"Ledaže byste zkusili zaběhnout na hřiště někdy místo oběda," přemýšlel Hagrid. "Nebo třeba po večeři."
"To zas podle Olivera nemá cenu," pokrčil rameny Fred. "V poledne není dost času a večer se brzy stmívá. Ale neboj, my to zvládnem..."
"Tak to jsem na vás zvědavá," podotkla Nathalie, "ostatně mně by výhra Havraspáru zas až tolik nevadila," dodala, aby je trochu poškádlila.
"To si nedělej legraci," zhrozil se George, "doufám, že nám budeš pořádně fandit! Navíc jsme tentokrát přesvědčili McGonagallovou, aby místo Tonksové nechala komentovat Leeho. Bude to určitě hrozná švanda!"
"To si dokážu představit," zasmál se Hagrid, "ten kluk má na tohle talent. Pusa mu jede jedna báseň."
"Stejně ale nechápu, proč si systematicky necháváte dávat školní tresty vždy, když máte trénovat," pravila Nathalie. "Neříkejte mi, že jste toho Bletchleyho ani trochu neprovokovali."
"Možná trochu jo," připustil George. "Ale jenom ve Velké síni - u Snapea bychom si to tentokrát netroufli, však víš, jak jsme ti kdysi říkali, že ten nám klidně dá trest i na den zápasu, kdyby hrozilo, že Nebelvír porazí Zmijozel - však to za dva měsíce uvidíš sama. Takže jsme se už teď snažili být pár dnů co nejvíc nenápadní, když Oliver s těmi tréninky pořád tak vyšiluje…"
"Obávám se, že ve vašem případě pár dnů nenápadnosti zdaleka nestačí," zkonstatovala Nathalie pobaveně. "Možná byste měli zkusit chovat se pro změnu tak, aby Snape neměl důvod vám nějaké tresty dávat."
"Ten si nějaký důvod vymyslí vždycky," opáčil George zamračeně. "Tohle od něj navíc byla pěkná podpásovka. On nám ty tresty dává už jenom proto, že jsme to my dva."
"Divíte se?" zasmála se Nathalie. "Jen si vzpomeňte, kolikrát jste něco vyvedli a podařilo se vám včas zmizet - jako onehdy v zakázané chodbě. Ten využije každou příležitost, jak vás dostat, to by vám snad mohlo být jasné."
"To jo, jenže teď jsme za to doopravdy nemohli," bránil se George, i když se při vzpomínce na zmíněnou příhodu neubránil veselému smíchu.
"Páni, když si vzpomenu, jak jsme museli opakovat všechna ta kouzla!" zvolal Fred rovněž s pusou od ucha k uchu. "To byl bezvadný nápad, Nathalie! Snape tehdy pěkně zuřil!"
"To si vybavuji," pousmála se. "A on jistě taky," dodala varovně. "To, že vás tehdy McGonagallová podržela, mu muselo být naprosto jasné."
"Však nám pak taky dala školní trest sama," řekl George.
"Podle mýho to ale stejně není správný," vložil se do hovoru opět Hagrid. "Je jasný, že když učitel přistihne studenta při nějaký lumpárně, tak by ho měl potrestat, ale svést na někoho něco, co udělal někdo jinej…"
"To by Snape musel dát trest Bletchleymu," zkřivil Fred uštěpačně rty. "Jenže tomu ho nedá, protože je ze Zmijozelu. Někdo už by o tom měl Brumbálovi konečně říct, jak Snape pořád nadržuje svojí koleji."
"A Brumbál zase nadržuje vám, takže to máte vyrovnané," pokrčila Nathalie rameny a vybavila si rozhovor, který kdysi s ředitelem sama vedla na téma Snape - učitel. Ředitel dobře věděl, jak se jeho ochraňovaný profesor chová ke studentům, kteří nejsou ze Zmijozelu. A neviděl důvod s tím cokoli dělat. "Takže k němu jdete ve čtvrtek?" ujišťovala se ještě. "Půjdu s vámi, musíme připravit ten náš lektvar na přidání krve jednorožce," vymýšlela si hned výmluvu, ačkoli další práce na obranném lektvaru před získáním krve jednorožce nebyla zdaleka tak nutná.
O tom, že se musí společně se Snapem podívat do myslánky, zde však mluvit nemohla; zároveň se jí ale do jeho kabinetu nechtělo samotné - od plesu se vyhýbala situacím, v nichž by hrozilo, že s ním zůstane o samotě, a s ohledem na to, co jí řekla Tonksová, se vyhýbala i tomu, aby je dva na hradě někdo spatřil pospolu. Ne snad, že by to bylo zvlášť obtížné, neboť on svoje sklepní prostory opouštěl jen zřídkakdy. V myslánce s ním ale bude v každém případě sama a nemohla říct, že by jí tahle představa byla dvakrát příjemná.
Žádné komentáře:
Okomentovat