Zjišťuji, že jedna věc je kapitolu napsat a věc zcela jiná je najít si prostor a vložit ji sem. Ale nakonec se zadařilo. Takže - jakou neplechu si Fred a George na svého "drahého" profesora nachystali tentokrát?
Kapitola dvacátá sedmá: V mysli Justuse Tavoryho (3. část)
"Hotovo, pane," osmělil se Fred prohlásit po dvě a půl hodiny trvajícím drcení dračích zubů, které proběhlo k Nathaliině úlevě v naprosté tichosti, zatímco se ona a Snape věnovali každý svému kotli s pozvolna dozrávajícím mezitímním lektvarem, z něhož se měl po přimíchání odvaru z krve jednorožce a několika posledních přísad konečně stát tak dlouho očekávaný obranný lektvar.
Celý ten večer dvojčata po očku pozorovala, ani jeden z nich však nejevil známky toho, že by snad chystali nějakou neplechu. Úleva z faktu, že odsud zřejmě bez dalšího incidentu odejdou, dokonce převážila i její obavy ze skutečnosti, že tady pak zůstane se Snapem sama. Profesor se sice po celou dobu choval značně odměřeně, ale aspoň si odpustil poznámky na adresu její i dvojčat. Měla předem tušit, že taková míra pohody nemůže trvat dlouho.
"Vezměte si ze skříně plátěný pytel, pane Weasleyi," pokývl Snape k příslušnému ošoupanému kusu nábytku, aniž by zdvihl oči od obsahu svého kotle, "a přesypte drť do něj."
Něco se jí na Fredovi nezdálo, ale zadruida si nedokázala uvědomit, co jí připadá tak podezřelé. To, jak se chlapec nenápadně podíval po svém bratrovi a ten nepatrně zkřivil rty? To, jak vykročil a přitom ledabyle sáhl do kapsy? Či snad to, jak se s napětím vyzařujícím z celého jeho těla blížil ke Snapeovi, jehož musel cestou ke skříni obejít, a jak se zhluboka nadechl?
Jak ve zpomaleném mudlovském filmu vnímala Fredovo náhlé zaškobrtnutí, rozmáchnutí rukama, když se snažil zachytit stolu, u něhož Snape pracoval, a jeho pád k zemi, při němž se mu podařilo strhnout na zem i dřevěnou bedýnku s přísadami stojící na stole, následovaný hlasitým prásknutím. V první chvíli nechápala, jak mohl náraz dřevěné bedýnky o zem způsobit takovou ránu, ledaže by některé přísady z rozbitých lahviček zreagovaly mezi sebou, zaznamenala jen zavíření Snapeova pláště, když se prudce otočil ke zdvihajícímu se chlapci, jenž se s podivnou pokorou v hlase snažně omlouval za to, že zakopl a jak moc ho to mrzí, v očích mu však plálo očekávání a stejné očekávání Nathalie spatřila i v pohledu jeho bratra George a náhle pochopila, co způsobilo tu nečekanou ránu a ve snaze zabránit nejhoršímu…
"Snape, ne…!" spustila, ale příliš pozdě, neboť zároveň se ozval i on:
"Weasleyi! Jak se opovažujete…!" zaburácel nahlas - tedy spíš snažil se zaburácet nahlas, avšak z jeho úst vycházelo jen směšně vysoké povykování, jako kdyby mu někdo přistřihl minimálně hlasivky.
Nathalii, která na okamžik zděšeně zavřela oči, se pod víčky zhmotnila představa hned několika postaviček z mudlovských kreslených pohádek a proti svojí vůli vyprskla smíchy. A naprosto nebyla s to ten smích ovládnout - stejně jako tehdy, když spatřila Filche lkajícího nad svojí na růžovo natřenou kočkou, zacpala si ústa dlaní a odvrátila se ke zdi; koutkem oka spatřila George, který se - podobně jako ona - snažil nerozchechtat nahlas, což vyřešil tak, že si rychle klekl vedle svého bratra a pomáhal mu sbírat přísady. A ta jejich předstíraná snaha ji rozesmála ještě víc, zvlášť když spatřila Snapea, jenž stál nad nimi jako socha vytesaná z mramoru, zhluboka dýchal a zatínal ruce v pěst - Nathalie viděla, že má co dělat, aby nezačal znovu řvát, ale zřejmě se až příliš obával zvuku svého hlasu. Mávnutím hůlky sice odstranil ze sklepení všechno hélium z vybuchlé Písklokapsle, ale tušil, že určité množství plynu by v jeho plicích ještě mohlo přetrvávat, a tak v sobě vší silou dusil vztek a až po několika nekonečných vteřinách promluvil tichým, ale o to zlověstnějším hlasem:
"Tohle bylo naposledy, pánové," oznámil dvojčatům ledově, "naposledy, co jste si k vyučujícímu dovolili podobnou drzost. Odečítám Nebelvíru padesát bodů za každého z vás…"
"Ale pane, to byla opravdu jenom nehoda!" namítal George a do toho už mu skočil Fred:
"Jenom jsem zakopl! Zapomněl jsem, že mám tu Písklokapsli v kapse! Ve skutečnosti jsem se chtěl pomstít Bletchleymu za to, že nám ji v pondělí hodil do kotlíku, protože to on ji tam hodil…," vzhlédl ke Snapeovi významně, "jenže on dnes na večeři nedorazil a já… vážně jsem na ni zapo-"
"Mlčte, Weasleyi!" zahřměl Snape již definitivně opět svým hlasem, až se i Nathalie zachvěla - ale jak je u všech všudy měla tentokrát chránit? Vždyť jejich provinění - ten pokus o pomstu Snapeovi za nespravedlivě uložený školní trest - bylo to tak zjevné! A ona věděla, že její snaha zastat se jich je odsoudí k ještě horším následkům…
"Vaše permanentní porušování školního řádu a trvalé projevování neúcty k profesorům této školy jsem vám trpěl již příliš dlouho. Nemyslete si, že vám tentokrát pomohou nějaké přímluvy!" střelil varovným pohledem po Nathalii, avšak nikdo v místnosti nepochyboval o tom, že má na mysli i ředitele a McGonagallovou.
"Moc se omlouvám, pane profesore," kál se Fred, seč mu síly a herecké schopnosti stačily, neboť obtížně potlačovaný triumfální výraz jeho obličeje naznačoval, že stále ještě úplně nepotlačil výbuch smíchu, že stále ještě slyší Snapeův směšně pozměněný hlas a že se o téhle příhodě do hodiny doslechne celá nebelvírská věž a do dalšího rána i zbytek školy.
Snape to na něm přirozeně viděl a Nathalie v téže chvíli spatřila, jak se mu potměšile zablýsklo v očích, jeho vzteky stažená tvář se pokřivila zlým úsměškem a následně se zcela vyrovnala do hladké masky, když navázal tichým hlasem, z nějž mrazilo stejnou měrou, s jakou se až nepřirozeně jemně otíral o jejich uši:
"Ach ne, nemyslete si, že opět půjdu za ředitelem, aby vás vyloučil ze školy, to by bylo příliš jednoduché," protáhl lenivě, "tentokrát vám trest udělím sám. A bude vás to mrzet, pánové, přísahám, že bude," roztáhl tenké rty do nepřirozeného úsměvu, který i oba Weasleyovy přiměl, aby se po sobě nejistě podívali.
"Padesát - ne, sto bodů za každého z vás a dalších třicet bodů za zničení několika vzácných přísad a za to, že jste si dovolili skočit mi do řeči, tím bychom mohli začít," založil si ruce na prsou opíraje se o stůl a na chlapcích bylo znát počínající zděšení. "Napsal bych o tom i vašim rodičům - vašemu otci pokud možno přímo na Ministerstvo kouzel," pokračoval a s úšklebkem pozoroval, jak se Fred a George zhrozili při představě rodičovských výčitek, "ale řekl bych, že o to se při takové ztrátě bodů již postará vaše kolejní ředitelka."
"Pane…," ozval se Fred s o poznání větší pokorou v hlase.
"Ticho, pane Weasleyi, ještě jsem zdaleka neskončil," přerušil ho Snape a přivřel oči potlačovanou zlobou. "Dále tu ještě máme školní trest. Každé pondělí a čtvrtek se budete po vyučování hlásit zde."
Fred a George se nadechli k protestu, ale Snape byl rychlejší.
"Až do konce školního roku," dodal se zadostiučiněním.
Nathalie zkřížila ruce na prsou a unaveně zavrtěla hlavou. Snape dokázal Weasleyovy zasáhnout na tom nejcitlivějším místě - nepochybovala, že by jim až tak nevadilo, kdyby byli vyloučení ze školy, ale to, že kvůli školním trestům přijdou o všechny famfrpálové tréninky, to bolelo a na obou chlapcích to bylo vidět. Nechápala, co je to popadlo, vždyť jim přece muselo být jasné, k čemu tahle jejich pomsta povede - z jednoho Snapem neoprávněně uloženého trestu za čin, za nějž odpovídal student Snapeovy koleje, se najednou stal trest na několik měsíců prakticky pro celý Nebelvír. Viděla, jak se dvojčata opět vzmáhají k námitkám, jak na ni chlapci hledí, jako by čekali, že se jich zastane, a jí nezbývalo, než lehce zavrtět hlavou a prosit je očima, aby odešli ze Snapeova kabinetu dřív, než všechno ještě zhorší. Pochopili ji a zkroušeně se sunuli ke dveřím, už je otevřeli a byli skoro venku, když tu náhle:
"Ještě moment, pánové!" pronesl Snape povzneseně a s neskrývaným potěšením hleděl na jejich zkamenělé výrazy, když se otočili zpět k němu. "Abych nezapomněl - ten školní trest se samozřejmě vztahuje i na všechna sobotní dopoledne."
"Ale to…!" neudrželi se už oba chlapci a naráz vyhrkli.
"Ven!" rozkázal Snape tónem, jenž nepřipouštěl diskuzi, a letmým mávnutím hůlky vystrčil dvojčata na chodbu a zabouchnul jim dveře před nosem. Načež dalším mávnutím učinil přítrž všem zvukům, které se za dveřmi začaly ozývat, jak s nimi hoši lomcovali ve snaze je opět otevřít, jakož i střídavě zuřivým a omluvným výkřikům, jež snad měly profesora přimět ke změně rozhodnutí.
Neboť tohle byl konec a Nathalie to dobře chápala. Dvě stě třicet ztracených bodů Nebelvíru podstatně ztíží jeho úsilí o školní pohár, a co se týkalo famfrpálového poháru, tak podle jejího názoru Nebelvír v sobotu nemusel k zápasu s Havraspárem ani nastupovat, neboť bez obou odrážečů to naprosto nemělo cenu. A to se samozřejmě týkalo i posledního zápasu se Zmijozelem. Snape se dotkl nejcitlivějšího místa dvojčat, věděl, že tohle jim jejich vlastní kolej jen tak neodpustí a tím méně pak jejich kolejní ředitelka, o níž bylo zároveň známo, že do školních trestů udělených jinými profesory zřídkakdy zasahuje. A Nathalie si nebyla úplně jistá, jestli onen pocit chvilkového zadostiučinění ze zesměšnění Snapea chlapcům za všechny tyto následky bude stát.
Termíny tréninků by si snad Nebelvír ještě mohl prohodit, uvažovala rychle - zaměnit pondělí a čtvrtek za havraspárskou středu a nedělní dopoledne či snad mrzimorský pátek a nedělní odpoledne (zmijozelské úterý a sobotní odpoledne při antipatii mezi těmito dvěma kolejemi nepřipadalo v úvahu), ovšem trestem uloženým na všechna sobotní dopoledne Snape oba Weasleyovy zcela vyřadil ze hry.
"Snape…," hlesla, i když si nebyla příliš jistá tím, co mu chce vlastně říct.
Šlehl po ní pohledem.
"Tak co máte na srdci tentokrát, Belartová?" ušklíbl se. "Hodláte mě také přesvědčovat o tom, že to byla jenom nehoda?"
"Vy byste tomu nevěřil, ani kdyby to tak skutečně bylo," rozhodila rezignovaně rukama.
"Co se to s vámi děje? Vy se nechystáte bránit ty svoje dva oblíbence vlastním tělem?" protáhl uštěpačně.
"Pomohlo by to snad?" odsekla podrážděně a myslí jí přitom kdoví proč prolétla vzpomínka na její tělo, jeho tělo… Ne! Potřásla hlavou a ignorovala jeho výsměšný pohled.
"Jste přece absolvent Zmijozelu," rozhodla se apelovat na jeho rozum a logiku. "Jejich právo na pomstu byste měl chápat víc, než kdokoli jiný - dobře víte, že ten dnešní trest jste jim uložil neoprávněně a že jste je tak připravil o poslední trénink před důležitým zápasem."
"To se hluboce mýlíte, Belartová," sdělil jí pohrdlivě. "Nikdo ze Zmijozelu by se profesorovi nemstil tak naprosto ubohým a neprozřetelným způsobem. Měli vědět, co je čeká."
"Takže byste byl raději, kdyby na vás ze zálohy vyslali nějakou hodně bolestivou kletbu? Skvěle, to jim pro příště určitě doporučím," zkřivila ústa.
"A hodláte jim poradit rovnou i tu kletbu?" zajímal se pobaveně. "Třeba nějaké pěkné ústalepící kouzlo? Měl bych se začít obávat o svoji bezpečnost?" vysmíval se jí a ona při vzpomínce na své poslední použití tohoto kouzla během souboje s Richem pevně stiskla rty.
"To opravdu nedokážete brát podobné věci s nadhledem?" ignorovala jeho poznámku. "Včera jsem viděla, jak studenti vaší koleje udělali totéž profesorovi Kratiknotovi, když vycházel z Velké síně. Nepřejte si slyšet, jak jeho hlas zněl, když je i za normálních okolností docela pisklavý. A myslíte si snad, že jim za to dal nějaký trest? Strhl body? Ne, on je jenom dobromyslně pokáral, zasmál se tomu s nimi a pak si od nich pár těch kapslí vzal, že je musí prozkoumat. Proč se nad to pro jednou nemůžete povznést i vy?"
Hleděl na ni, jako kdyby se zbláznila, a ona se po chvíli ušklíbla svým vlastním slovům - s nadhledem? Povznést se? Dobromyslně pokárat a zasmát se? Snape? Asi jí opravdu přeskočilo.
"Zapomeňte na to," zdvihla obě dlaně v gestu přiznané prohry. "Tak kde máte tu myslánku? Nemám na to celou noc."
"Copak? Starý Ogden čeká?" zeptal se jízlivě, ale když mu odpovědí nebylo víc než otrávené ušklíbnutí, zdržel se dalších komentářů, mávnutím hůlky odemkl oprýskanou skříň a vyňal odsud jeden z nejzvláštnějších předmětů, jaké kdy Nathalie spatřila.
Žádné komentáře:
Okomentovat