V překvapivě krátké době jsem tu s překladem závěru sedmé kapitoly povídky Denial od little beloved...:-)
Procházeli se po Londýně skoro dvě hodiny za vcelku družného rozhovoru o rodině, přátelích a letech studia na univerzitě. Ačkoli jeho plachost povětšinou odezněla, všimla si Hermiona, že Teo občas i na několik dlouhých minut umlká - povahový rys, který jí nebyl tak úplně příjemný. Zmítala se mezi neodolatelným nutkáním vyplňovat tyto odmlky a instinktivním strachem, že bude příliš žvanit. A také jí trochu dělalo starosti, že ani jednou nezmínil svého otce nebo jeho rodinu. Chtěla na to nějakým způsobem zavést řeč, ale bála se toto téma nakousnout, aby se Tea nějak nedotkla. Ve snaze na to zapomenout se namísto toho soustředila, aby si každý detail tohoto jejich prvního skutečného rozhovoru řádně uložila do paměti.
Čas jim ubíhal s překvapující rychlostí a brzy zjistili, že mají zase hlad. Už bylo něco po jedné hodině.
"Kam bys chtěla zajít na jídlo?" zeptal se Teo.
"Nic mě nenapadá," odvětila. "Vypadá to, že znáš Londýn lépe než já, takže klidně vyber, co se bude líbit tobě."
Rozhlédl se kolem; byli na Oxfordské ulici.
"Co třeba Ivy?" otázal se.
Měla za to, že si dělá legraci.
"V Ivy nikdy nedostaneme stůl. Teď je doba oběda - a stůl si musíš zamluvit dny, ne-li týdny předem."
"Ne, pokud patříš do rodiny, která tam má vlastní stůl," usmál se.
"Tvoje rodina má stůl v Ivy?" zdvihla překvapeně obočí. "Nemůžu uvěřit, že jste čistokrevní!"
"Pravda, je to trochu neortodoxní," uchechtnul se. "Máme stůl taky U Pierra v Příčné ulici. Rádi pevně stojíme každou nohou v jednom světě."
Vydali se směrem ke zmíněné restauraci, když se náhle Teo zarazil, aby se podíval do výlohy jednoho obchodu. Hermiona sledovala jeho pohled a zjistila, že to je klenotnictví. Zvědavě přejížděl očima řadu diamantových prstenů.
"Chtěla bys zásnubní prsten?" zeptal se, otáčeje se k ní.
Hermiona se začervenala a potřásla hlavou.
"Ne!" řekla rozhodně a snažila se zamaskovat, jak nepříjemně se cítí. "Vím, že v kouzelnické společnosti to není zvykem. Ale ráda bych, abychom měli nějaké pěkné svatební prsteny," dodala. "Vím, že jsou nejdůležitějším bodem obřadu."
"Hodně holek z naší skupiny má zásnubní prsten," pravil a znovu obrátil svoji pozornost ke klenotnictví.
"Upřímně, Teo, prostě necítím potřebu ho mít."
Přitiskl prst na sklo.
"Co tamhle ten? Je docela jednoduchý - jen diamant na platinovém prstenu."
Pohlédla směrem, kterým ukazoval. Byl to prsten s jediným diamantem zasazeným do platiny.
"Teo," řekla vrtíc hlavou, "ten prsten stojí dvanáct tisíc liber. Pracovala jsem v jedné pařížské kavárně a tohle byl můj plat za celý rok!"
"Je to hodně?" pokrčil čelo. "Musím připustit - nejsem si úplně jistý, co se týká mudlovských peněz. Mám takovou legrační mudlovskou plastikovou kartu, která se tváří, že mi dá všechno, co chci." Znovu pohlédl na prsten. "Nemyslíš, že je nádherný?"
"Ano, je nádherný - ale není k jídlu. A právě teď nedokážu myslet na nic jiného, než na svůj žaludek."
Když došli do restaurace, byla Hermiona překvapená, když Tea hodně členů personálu vítalo jako starého známého hosta. Zjevně tam jedl často. Byli okamžitě uvedeni ke stolu a během několika minut si objednali oběd. Hermiona už tam s rodiči dvakrát jedla, ale nikdy se k ní číšníci nechovali tak zdvořile. Členové Millovy rodiny byli očividně důležití lidé jak v mudlovském, tak v kouzelnickém světě.
Teo během jídla vypadal, že je v jakési zamyšlené náladě, a tak Hermiona obstarávala většinu konverzace. Zjistila, že jí to vlastně nevadí; užívala si přepychové okolí, které ji obklopovalo, a Teo se navíc tvářil, že ho její povídání o mudlovské výchově tolik odlišné od té jeho, opravdu zajímá. Objednali si láhev červeného vína a hovor se záhy stočil k evropským městům, jež navštívili. Shledali, že existuje hodně míst, která oba dva touží navštívit, jmenovitě třeba Japonsko, Nový Zéland nebo Jižní Afriku. Když nakonec Hermiona pohlédla na hodinky, překvapeně zjistila, že už je skoro šest. Teo si všiml jejího výrazu.
"Předpokládám správně, že máš na dnešní večer své plány?" zeptal se.
Omluvně se na něj podívala.
"Domluvila jsem se s Harrym a Ginny, že zajdeme na drink do Děravého kotle," vysvětlovala. "Neslíbila bych to, kdybych tušila… tedy…"
"Že si to spolu tak pěkně užijeme?" dokončil za ni.
"Přesně!" zakřenila se.
Usmál se.
"Severus si myslí, že se k sobě vůbec nehodíme," zamumlal.
Byl překvapená, že nakousl tohle téma.
"No, tak to mu asi budeme muset dokázat, že se mýlí."
Teo připsal útratu na rodinný účet a vyšli z restaurace. Vyjasnilo se a večerní světlo bylo úchvatné. Nabídl jí, že jí k Děravému kotli doprovodí, a Hermiona vděčně souhlasila. Uklidněná přátelským odpolednem, které spolu strávili, a povzbuzená vínem vklouzla rukou do jeho. Propletl prsty s jejími a plaše se na ni usmál z pod hnědých vlnitých vlasů. Spokojeně si povzdychla; věci začínaly vypadat lépe, než se odvažovala doufat.
ssSss
Když Hermiona vstoupila do lokálu, našla Ginny a Harryho sedět u jejich oblíbeného stolku v rohu. Hřejivě se usmála, jak se k nim blížila; byli už skoro tři roky spolu, ale pořád byli jeden do druhého tak zahledění, jako kdyby se právě vzali. Oba se postavili, aby ji přivítali.
"Ahoj, Harry," řekla a objala svého kamaráda, "neviděla jsem tě od Vánoc." Otočila se a krátce k sobě přivinula Ginny. "Ginny mě samozřejmě podrobně informovala," dodala.
"To se vsadím," pravil Harry a zaškaredil se na svoji manželku. Pokynul barmance a ta se vydala přes rušnou místnost, aby si mohli objednat.
Ginny se zaculila přes stůl.
"Takže?" otázala se. "Nějaké významné zprávy? Slyšela jsem, že se Draco zasnoubil se Susan, a Neville mi v pondělí říkal, že má v úmyslu požádat tento týden o ruku Hannah."
"Skoro všichni už jsou spárovaní," přikývla Hermiona. "Katie Bellová přijala nabídku Blaise Zabiniho a Terry Boot se zasnoubil s nějakou dívkou jménem Laura Wallace."
"A…," řekl Harry s úsměvem, "a co ty? Proč jsi celá zrůžovělá?"
Hermiona se uchichtla a přitiskla si dlaně k hořícím tvářím.
"To má nejspíš co do činění s těmi třemi sklenicemi vína, které jsem měla k obědu."
"Předpokládám, že jsi neobědvala sama, nebo ano?" zdvihla Ginny obočí.
Hermiona potřásla kudrnami a náhle pocítila nervozitu z toho, co jim měla říct. Co když jí to neschválí?
"Obědvala jsem se svým snoubencem, zasnoubili jsme se včera."
Ginny vyjekla tak hlasitě, že si hned přitiskla ruku na ústa.
"Promiňte!" řekla a ztišila hlas do šepotu. "Ach, Hermiono! Kdo?"
Hermiona se na ně usmála přejíc si, aby její rozhodnutí podpořili.
"Teodor Nott."
I když cítila jisté obavy ohledně jejich názoru, nemohla si pomoci a musela se začít smát, když spatřila naprosto shodné výrazy naprostého údivu v jejich obličejích.
"Tomu nevěřím!" vyhrkl Harry a uhodil pěstí do bytelného dubového stolu. "Dlužím Ronovi dvacet galeonů!"
"Říkala jsem ti, že ona si Michaela Cornera nikdy nevezme!" připomněla mu Ginny.
Hermiona nevěřícně hleděla z jednoho na druhého.
"Vy jste se s Ronem sázeli, koho si vezmu?"
"Ano, sázeli - blázni," odtušila Ginny. "Víš přece, jací jsou. Mám kopii seznamu uchazečů a Harry trval na tom, že se rozhodneš pro Michaela Cornera. Ron řekl, že Michael Corner to nebude za žádných okolností - spočítal si, že tvojí jedinou možností je Teodor Nott. Harry mu na to řekl, že to spíš zamrzne peklo, než aby sis ty vzala Teodora, když Snape je jeho nevlastní otec a vůbec."
Hermiona zalapala po dechu.
"Vy jste věděli, že Snape je jeho nevlastní otec, a neřekli jste mi to?"
Ginny pokrčila čelo.
"Každý přece ví, že Snape je jeho nevlastní otec!"
"S docela důležitou výjimkou zahrnující mě, Padmu a Deana," odvětila Hermiona podmračeně.
"Můžeme přeskočit všechny tyhle nepodstatné detaily a dostat se k tomu, jak jste se ksakru ty a Teo dali dohromady?" ptal se Harry obraceje oči v sloup.
"Na tom není nic moc k povídání, vážně," pokrčila Hermiona rameny. "Líbí se mi a já se líbím jemu. Je dost nesmělý, takže jsme se upřímně řečeno až dodneška moc nebavili. Ale i tak si myslím, že se k sobě docela dobře hodíme."
Barmanka přišla s jejich pitím a oni přerušili koverzaci, dokud se opět nevzdálila.
"Víš, Hermiono, myslím, že máš možná pravdu," zamumlal Harry a upil trochu medoviny. "Nezdálo se mi, že bys chtěla mít Snapea za tchána, ale k Teovi se nepochybně hodíš - vždyť on v knihovně prakticky žil."
Ginny seděla opřená dozadu a několik minut svoji kamarádku pozorovala. Usmála se.
"Tobě se vážně líbí, že ano?"
Hermiona se začervenala a rázně přikývla.
"Neznám ho nějak důvěrně, ale ano - opravdu se mi moc líbí."
Harry po ní vrhl významný pohled.
"A jak to vidíš se Snapem jakožto tchánem? Bude to problém?"
Hluboce si povzdychla. Tuhle záležitost nebyla schopná důkladněji probrat ani s Padmou ani se svými rodiči. Přísaha střežit Snapeovo soukromí jí o tuto možnost oloupila. Ale teď věděla, že může mluvit otevřeně: koneckonců Harry znal všechny detaily toho, co viděl ve Snapeových vzpomínkách v Myslánce, a před Ginny neměl tajemství.
"Většinu času se ke mně chová nepřátelsky. Dokážu si představit, jak těžké to pro něj musí být, když ví, že ze všech lidí právě my víme o jeho minulosti, ale už od prvého dne v Bradavicích se ke mně choval tak hrozně, že bych na to teď již měla být zvyklá." Usrkla svůj nápoj a nejistě si skousla spodní ret. "Když mi řekl, že je Teův nevlastní otec, úplně mě to vyděsilo. Od té doby se ke mně chová mnohem mileji, což mi popravdě řečeno připadá trochu znepokojující. Myslí si, že se k sobě vůbec nehodíme - myslí si, že mé a Teovo manželství nebude nikdy fungovat."
"Cože?" ptala se Ginny nevěřícně. "Proč by si to měl myslet?"
Hermiona pokrčila rameny a statečně se bránila slzám, když si vybavila epizodu ze Snapeovy kanceláře, k níž došlo předchozího rána. "Uvedl spoustu důvodů, ale všechny mi připadaly příšerně banální. Jde o to, že já už ani nevím, jestli můžu věřit tomu, co mi říká. Je opravdu tak bytostně přesvědčený, že to manželství nebude fungovat, nebo se mě jenom snaží odradit, protože nemůže snést představu, že budu jeho snacha?"
Harry a Ginny si vyměnili pohled.
"A myslíš si, že existují závažné důvody, proč by to nemělo fungovat?" ptal se Harry.
"Nebudu předstírat, že bych v tomhle stadiu vztahu Tea dobře znala," potřásla Hermiona hlavou, "ale poté, co jsem s ním dneska strávila den, věřím čím dál tím víc, že se k sobě hodíme. S mými rodiči nebude mít Teo problém - o mudlovské politice toho ví mnohem víc než já a Londýn zná jako své vlastní boty. Co se toho týče, nevidím jediný důvod, proč by nám to nemělo vyjít."
"Zdá se mi," zamumlala Ginny a naklonila se dopředu, "že nejde zas až tolik o to, co si myslí Snape, jako spíš o to, jestli se ty dokážeš srovnat s tím, že ho budeš mít za tchána."
Hermiona na okamžik zamyšleně zazírala do hlubin svého drinku.
"Po tom dnu, který jsem s Teem právě strávila," řekla a pocítila náhlý příval povzbuzení, "se dokážu srovnat s mnohem horšími věcmi než se Severusem Snapem a jeho hrozným chováním. Myslím, že máme šanci být s Teem hodně, hodně šťastní."
Harry se usmál a pozdvihl sklenici.
"Dobrá - víš, že jsem vždycky doufal, že ty a Ron skončíte spolu, ale jsem moc rád, že jsi šťastná. Na Hermionu a Tea," pravil.
Všichni si přiťukli svými poháry a připili si na Hermioninu budoucnost.
Ginny se na Hermionu šelmovsky ušklíbla.
"Už jsi s ním spala?"
Harry se málem zadusil medovinou.
"Nemohly byste vy dvě tohle probrat, až u toho nebudu?"
Obě ho ignorovaly.
"Jistěže ne!" odvětila Hermiona důrazně. "Ještě jsem ho ani nepolíbila," dodala.
Ginny chvíli vypadala zamyšleně.
"Vždycky jsem si říkala, že určitě skvěle líbá - temný, záhadný a tak vůbec."
"Ty sis vždycky říkala, že Teodor Nott skvěle líbá?" ptal se Harry zděšeně.
"Ne tak dobře jako ty, to je jasné," pravila Ginny a dloubla ho do žeber.
Hermiona se rozesmála. S jinými páry se často cítila nepohodlně, ale ne s Harrym a Ginny. Znala je už příliš dlouho. Pohlédla na stůl na jejich pití a zamračila se.
"Proč vlastně piješ pomerančový džus?" zeptala se Ginny. "Tady si přece vždycky dáváš medovinu."
Harry a Ginny se na sebe podívali a usmáli se.
"Nejsi sama, kdo má novinky," řekl Harry rozzářeně.
"Jsem v pátém týdnu," zašeptala Ginny s širokým úsměvem na náhle rozjasněném obličeji.
"Není možná!? Gratuluji - jsem tak ráda za vás za oba!" odstrčila židli a oba je naráz objala.
Hovor se nevyhnutelně stočil do oblasti všech záležitostí spojených s dětmi. Když tak Hermiona pozorovala přes stůl své přátele, cítila, jak moc jim jejich zjevné štěstí závidí. Harry se na Ginny opakovaně díval s tak něžným a ochranitelským výrazem , až jí to málem vehnalo slzy do očí. Nikdy neměla tendence k zádumčivosti. Avšak nyní, když hleděla na jejich nehoráznou radost, představovala si, jak ona a Teo sdělují stejnou novinku přátelům a rodině, a zjistila, že ta myšlenka jí nepřipadá zas tak úplně nevítaná.
ssSss
Když Hermiona později toho večera dorazila domů, podělila se s rodiči o všechno, co zjistila o rodině Millových. Podle všeho se jim docela ulevilo, že toho Hermiona o svém nastávajícím manželovi ví o tolik víc, a její otec vypadal být nadšený z vidiny, že bude moci se svým budoucím zetěm debatovat o mudlovské politice. Povzbuzená jejich rostoucím nadšením stoupala šťastná Hermiona o něco později po schodech do svojí ložnice.
Právě se chystala, že si půjde lehnout, když ji slabé ťukání na okno ložnice uvědomilo o přítomnosti veliké hnědé sovy. Na okamžik ji zachvátila panika, neboť si na svitku všimla pečeti Ministerstva kouzel, ale po otevření seznala, že je z odboru záhad v souvislosti s její žádostí o práci. Přečetla si dopis a po obličeji se jí rozlil spokojený úsměv: byla jediným uchazečem, jehož žádost byli ochotni posoudit, a jelikož si přáli rychle pokročit v řízení, pozvali ji v pátek ráno na pohovor. Ze zásuvky psacího stolu vytáhla brk a spěšně napsala vzkaz Teovi. Do pohovoru zbývalo pouze třicet šest hodin; museli si promluvit.
ssSss
A nakonec několik fotografií z procházky Hermiony a Tea:
Známé Westminsterské opatství a Big Ben
Londýnské oko - pohled z Victoriina nábřeží
A konečně: The Ivy je vskutku jedna z prestižnějších londýnských restaurací, která byla otevřena již v roce 1917 nedaleko Leicester square a údajně je to to pravé místo, kde můžete narazit na nějakou celebritu. Ivy v překladu znamená břečťan. Koho by to zajímalo, zde je odkaz na jejich stránky. S tím zamlouváním stolů to ale asi nebude zas tak hrozné, zkoušela jsem to on-line a úplně obsazené byly následující tři dny, pak už se místečko najít dalo;-)
Žádné komentáře:
Okomentovat