V momentálním stavu, kdy již nemyslím jenom na to, jak moc mě bolí v krku (hurá, je to lepší! ale nezakřiknout!), jsem dopřeložila zbytek osmé kapitoly povídky Denial od little beloved. Naši dva prozatímní hrdinové jsou do sebe tak zakoukaní, že na chvíli zmatou i samotného lektvarového mistra. Zmatou i vás nebo jejich vztahu už od začátku nedáváte šance na dlouhé trvání?
Kordélie se okamžitě vydala přes místnost přivítat hosty a Hermionu až zaráželo, jak moc se Teovi podobala. Měli stejný typ tělesné konstituce a téměř totožný odstín pleti. Ačkoli byl ale Kordéliin obličej hubený, nebyl zas tak vychrtlý jako ten Teův, a i když byla hodně štíhlá, měla její postava zřetelně ženské tvary. Vřele potřásla Hermioně rukou a políbila ji na obě tváře.
"Moc ráda vás poznávám, Hermiono," řekla Kordélie a její temně modré oči přívětivě jiskřily. "Teo mi o vás tolik vyprávěl. Jsem si jistá, že po všech těch letech vás Severus zná docela dobře, ale v této věci se držel svojí obvyklé mlčenlivosti," pousmála se na Hermionu významně.
Hermiona jí úsměv vracela pouze váhavě a s obavami přitom zabloudila pohledem ke svému bývalému profesorovi, jenž právě přecházel pokoj, aby se k nim připojil. S jistotou očekávala, že svoji ženu za tu poznámku pokárá, ale on se na ni jen ušklíbl a podal jí sklenici červeného vína. Se zvláštním výrazem ve tváři se setkal s Hermioninýma očima a naklonil k ní hlavu.
"Dobrý večer, slečno Grangerová," řekl tiše, "mohu vám nabídnout sklenku vína?"
"To by bylo milé, děkuji vám," odvětila, poněkud vyvedená z míry jeho chováním a tónem hlasu. Zněl téměř pobaveně, jako kdyby tu hráli tak trochu divadlo. Pomyslela si, že určitým způsobem to tak vlastně je.
Vrátil se ke krbu, na němž stála láhev vína a tři prázdné sklenice. Hermiona obrátila zrak ke Kordélii, která vzájemné chování svého manžela a budoucí snachy pozorně sledovala.
"Pokud vím, měla jste dnes pohovor na odboru záhad?" zeptala se Kordélie přejíždějíc pohledem k Teovi.
"Trvalo to skoro šest hodin, a proto jsme se trochu opozdili," vysvětlovala Hermiona omluvně. "Ale proběhlo to docela dobře."
Teo jí ochranitelským gestem položil ruku na kříž zad. Vzal si od Severuse sklenku vína a oznámil:
"Podle všeho to proběhlo opravdu velmi dobře - nabídli Hermioně tu práci," řekl a vrhl na svého nevlastního otce lehce vyzývavý pohled.
"Velmi působivé," poznamenal Severus podávaje Hermioně sklenici vína. "Gratuluji, slečno Grangerová."
Kordélie vypadala poněkud zmateně.
"To jsou výborné zprávy, ale já měla za to, že jste měli v úmyslu rok nebo dva cestovat?" divila se a loupla očima po svém synovi.
"V to i nadále doufáme," odpověděl Teo. "Hermiona je požádala, aby její nástup na ministerstvo o rok odložili. Její návrh právě zvažují a později večer jí mají poslat sovu se svým rozhodnutím."
"Nuže doufejme, že k tomu svolí," zamumlal Severus.
Hermiona zdvihla oči a setkala se s jeho pátravým pohledem. Oba si byli vědomi toho, že by byl Teo velice zklamaný, pokud by lidé z odboru záhad požadovali, aby začala pracovat okamžitě.
Záhy byla podávána večeře a oni zaujali místa u stolu: Hermiona naproti Severusovi a Teo naproti svojí matce. První hodina uběhla vcelku příjemně; jídlo bylo báječné a Hermiona zjistila, že se s Kordélií dá úplně přirozeně bavit, neboť není zdaleka tak uzavřená jako její syn. Teo i Severus byli spíš potichu; vypadali, že jsou vcelku spokojení se stavem, kdy ženy obstarají všechnu konverzaci za ně.
Hermiona cítila, že Severus sleduje její a Teovo vzájemné chování velice pozorně. Ale i když takto podrobně zkoumal každý její pohyb, překvapeně seznala, že se v jeho společnosti cítí mnohem uvolněněji, než by si kdy dokázala představit. Byla šťastná, že se podle všeho choval, jak nejlépe dokázal; měla dojem, že jsou si s manželkou velmi blízcí. Chovali se k sobě mnohem formálněji než její vlastní rodiče, ale vypadali, že mezi nimi vládne dokonalá pohoda. Tuto stránku osobnosti Mistra lektvarů nikdy předtím neviděla.
Rozhovor se brzy stočil k tématu jejich blížící se svatby.
"Je nutné, abychom co nejdříve stanovili datum," oznámila Kordélie. "Je mi jasné, že od přijetí Manželského zákona se ze svateb staly spíše události pro úzký okruh lidí, ale i tak toho bude potřeba hodně zorganizovat."
"Na datu jsme se už dohodli," zamumlal Teo, ostýchavě se na Hermionu usmál a vzal ji za ruku. "Rádi bychom se vzali příští pátek po západu slunce. Hermionina kamarádka Padma se vdává tentýž den odpoledne, a jelikož jí jde Hermiona za družičku, musíme vlastní obřad odsunout na později."
Kordélie se při této zprávě zatvářila vcelku potěšeně, ale Severus vypadal zhrozeně.
"Příští pátek?" přeptal se zděšeně. "Ale vždyť jste se teprve před třemi dny zasnoubili!"
"Nač čekat?" trhl Teo rameny. "Vše potřebné ohledně Hermioniny práce se dozvíme během hodiny či dvou, tak jaký to bude rozdíl, kdybychom to o dva týdny odložili?"
"Mohli byste jeden druhého lépe poznat," zamračil se na něj Severus.
"Vážně si myslíš, že týden nebo dva navíc by mohly znamenat nějaký rozdíl, Severusi?" otočila se k němu Kordélie. "Myslím, že mají pravdu. Nač čekat?"
"Hermiona toho o mně ví dost, že ano?" zakřenil se na ni Teo. "Jaká je moje oblíbená barva?"
Hermiona pokrčila čelo a pohlédla na jeho tričko.
"Šedá?" zkusila to.
"Vidíte?" pravil Teo, otáčeje se zpět k Severusovi a Kordélii. "Moje oblíbená barva byla ve skutečnosti zelená, ale před dvaceti minutami jsem změnil názor a Hermiona to okamžitě zachytila."
Kordélie a Hermiona se rozesmály a dokonce i Severus se zmohl na pokřivený úsměv.
"Tak, mami," řekl stále ještě rozesmátý Teo, "jaká je Severusova oblíbená barva?"
"Černá," odvětily jednohlasně Kordélie a Hermiona s očima upřenýma na jeho hábit.
"Ach, a to se právě pletete, dámy," zabručel Severus. "Ve skutečnosti je to růžová."
Hermiona se málem udusila vínem, když její hlavou náhle projela představa Severuse Snapea celého oblečeného v růžové barvě. Zjištění, že její bývalý profesor má smysl pro humor, pro ni byl tak trochu šok. Když se dosyta nasmáli, vrátila se Kordélie k tématu svatby.
"Když už chcete mít svatbu po západu slunce, tak proč ji neudělat na Temži?" zeptala se. "Dva moji přátelé mají lodě kotvící nedaleko Nábřeží, vím určitě, že jedna z nich by se pro obřad skvěle hodila."
Hermiona a Teo se na sebe podívali. Svatba při západu slunce na Temži - líbilo se jí, jak to zní.
"Myslíte, že s tím vaši rodiče budou souhlasit, Hermiono?" tázala se Kordélie.
Cítila, jak jí zčervenaly tváře, a usilovně se vyhýbala Severusovým pátravým očím.
"Jsem si jistá, že budou nadšení," odvětila s náhlým bodnutím viny, když si uvědomila, že datum svatby stanovila, aniž by o tom matce a otci řekla.
"Na palubě by mohl proběhnout zároveň obřad i pohoštění," navázala Kordélie. "Když už se to bude konat takhle pozdě večer, bude lepší mít jen občerstvení se šampaňským než formální svatební hostinu."
"Mně to zní dobře," zamručel Teo. "Co myslíš ty?" zeptal se Hermiony obraceje se k ní.
"Myslím, že to zní úžasně! Nemám možnost pozvat svoje širší příbuzenstvo, neboť oni samozřejmě neví, že jsem čarodějka, ale moji rodiče, kmotři a má babička jsou do toho tajemství zasvěcení, takže bych je tam moc ráda měla. A také své přátele, jak jinak," dodala a po straně koutkem oka zachytila Severusovo náhlé zamračení. Bylo jí jasné, že se z myšlenky večera ve společnosti Harryho Pottera příliš neraduje.
"Tím je to vyřešené," podotkla Kordélie se zjevnou radostí. "Detaily večer doladím a vy dva si zajistěte svatební oblek a šaty."
"Zítra jdu k Madame Malkinové zkoušet svoje šaty pro družičku," přikývla Hermiona, "takže se tam poohlédnu po nějakých modelech."
"Skvěle," zvolala Kordélie. "A ty si, Teo, zítra uděláš výlet ke krejčímu v Bondově ulici. Už jste mluvili o svatebních prstenech?"
"Ne," odvětil Teo potřásaje hlavou. "Beztak je nemůžeme vybrat, dokud se nerozhodneme, jaký typ slibu podstoupíme. Dnes jsme se měli setkat s manželským poradcem, ale kvůli Hermionině pohovoru jsme to odložili na pondělní odpoledne. Vybereme si náš slib a později odpoledne pak prsteny koupíme v Příčné ulici."
Při zmínce o pohovoru se Hermiona kradmo podívala na hodinky. Blížila se osmá hodina a ona dosud neměla od členů komise účastnících se pohovoru žádné zprávy. Zaplavila ji vlna obav; věděla, že Teo touží nejméně rok cestovat, a netušila, jak zareaguje, pokud by odmítli její žádost o roční odklad. Došlo jí, že bylo naprosto šílené žádat odbor záhad, aby jí dali vědět jejich rozhodnutí ještě téhož večera. Už tak bude dost složité dostat jejich dopis se zápornou odpovědí, ale před Severusem a Kordélií to bude naprosto úděsné. Nemusela čekat dlouho: zrovna se podával dezert, když je ťukání na okno jídelny uvědomilo o příchodu zprávy pro ni. Obrátila se k Teovi s očima rozšířenýma nervozitou.
"To je sova z ministerstva!"
"Chceš, abych ten dopis převzal?" zeptal se jí, pobavený jejím zděšením.
Přikývla a on vstal od stolu. Když odvázal svitek hnědé sově z nožky, vrátil se ke stolu a podal jí pergamen. Převzala ho třesoucími se prsty a pokoušela se rozlomit pečeť.
"Nedokážu to," vyhrkla a odhodila pergamen k Teovi, jako by to byl horký brambor. "Třesou se mi ruce."
Teo se zakuckal smíchy, rozlomil pečeť a rozvinul pergamen.
"Chceš, abych to přečetl?"
Hermiona beze slova přikývla a přitiskla si dlaně k tvářím. Teodorovy oči přejížděly po řádcích dopisu a v místnosti se rozhostilo absolutní ticho. Po minutě či dvou už to nemohla vydržet a nakonec se otočila, aby na něj mohla pohlédnout. Spustil ruce s pergamenem a zakřenil se na ni.
"Souhlasili," řekl.
Zdvihla se od stolu a nedůvěřivě mu vyškubla dopis z rukou. Zběžně ho prolétla očima a zjistila, že jí Teo nelhal. Postavil se vedle ní, a když dočetla, nechala pergamen dopadnout na zem a obtočila paže kolem těla svého snoubence. I on ji objal a oba se nadšeně rozesmáli. Kordélie a Severus, kteří stále ještě seděli u stolu, si vyměnili malé pousmání.
"Tak kam vyrazíme nejdřív?" ptal se Teo a lehce se od ní odtáhl. "Do Japonska?"
Nadšeně přitakala.
"Do Japonska," potvrdila. Pak ale shledala, že se zachovala zcela nevhodně, a pustila Tea z objetí. Znovu zaujala místo u stolu mumlajíc při tom slova omluvy.
"Jaké báječné zprávy," pravila Kordélie a chápavě se na svého syna usmála. "Muselo se vám ulevit."
"Budou tak dlouho báječné, dokud nebude slečně Grangerové zatěžko odkládat svoji slibnou kariéru," poznamenal Severus.
"Jistěže mi to nebude zatěžko," pravila Hermiona rozhodně, na tváři výraz vzdoru. "Koho by nenadchla příležitost cestovat po světě?"
"Severus je spíš taková domácí puťka, že, Severusi?"ptal se Teo laškovně.
"Někteří z nás musí chodit do práce, Teo," ušklíbl se Severus. "Tvoje matka na druhou stranu vypadá, že chytila tvoji cestovní horečku," pravil s postraním pohledem na Kordélii. "Jezdí do Skotska tak často, že v brzké době očekávám její oznámení o změně trvalého pobytu."
Teo zdvihl obočí a Hermiona nabyla dojmu, že tohle byla z nějakého důvodu zcela nemístná poznámka. Kordélie upřela na Severuse chladný pohled a na chvíli vypadala, že se jí jeho komentář poněkud dotkl. Ten okamžik ale rychle pominul a Hermiona se samým nadšením z tolik vítaných zpráv z odboru záhad rozhodla nedělat si z tohoto incidentu těžkou hlavu.
Zbytek večera utekl rychle a v přátelském duchu a brzy nastal čas Hermionina odchodu. Ujistila Kordélii, že se následující středu zastaví, aby doladily detaily svatby, a vyšla s Teem na schodiště před domem, odkud se hodlala přemístit domů.
"Jak mi to šlo?" zeptala se ho s pusou od ucha k uchu.
"Velmi, velmi dobře," ujistil ji Teo. "Podle mého se mámě fakt líbíš. A vypadalo to, že dobře vycházíš i se Severusem."
"Byl vážně v pohodě. Vypadá mnohem uvolněněji, když se nesnaží tvářit jako profesor ve škole," poznamenala. "Zítra jsi na řadě ty. Mamka ti vzkazuje, že večeře se bude podávat v sedm."
"Budu tam," odvětil Teo, objal ji a sklonil se k polibku.
ssSss
Severus z okna svojí pracovny shlížel na Tea a Hermionu, jak se spolu loučí na schodech před domem. Během večeře je pozorně sledoval a musel uznat, že v podstatě vypadají jako kterýkoli jiný milenecký pár. Chovali se k sobě vcelku přirozeně, vypadali, že jednomu na druhém docela záleží a jejich společné nadšení poté, co přišel dopis z ministerstva, bylo skoro až dojemné.
Hleděl, jak spolu stojí na schodech, a přemýšlel nad tím, jestli možná přece jen neexistuje určitá možnost, že se mýlil, když prohlásil, že se k sobě ti dva nehodí. Možná měli stejnou šanci na úspěšné manželství, jako měl kdokoli jiný, ale z nějakého důvodu a vzhledem k tomu, jak dobře znal Tea, si je prostě nedokázal představit vedle sebe po delší dobu. Jeho mysl přešla k tématu jejího zaměstnání na odboru záhad. Bylo mu jasné, že musela tou sérií jejich testů projít s obdivuhodnými výsledky, když si nejen zajistila místo, ale dokonce je i přesvědčila, aby jí ho drželi celý další rok. Vždycky věděl, že je to chytrá dívka, ale roky strávené na Sorbonně její intelekt zřejmě ještě vytříbily.
Viděl, jak si Teo přitáhl Hermionu k sobě a políbil ji. Pocítil náhlé bodnutí zlosti, obrátil se od okna a posadil se za svůj psací stůl. Byla to nadaná čarodějka a jemu se vůbec nezamlouvala myšlenka, že její snoubenec její intelekt nedokáže dostatečně ocenit. Dlužil jí svůj život a nechtěl ji vidět zničenou. Nebyl tohle snad ten jediný důvod, proč se cítil tak roztrpčený při pohledu na jejich objetí?
ssSss
Poznámka:
Bond Street, kam matka posílá Tea koupit oblek na svatbu, je významná obchodní ulice ve čtvrti Mayfair v londýnském obvodu Westminster pojmenovaná podle stavitele sira Thomase Bonda. Již od 18. století je obchodním centrem módního oblečení a prodávané zboží patří k těm nejexkluzivnějším značkám.
Žádné komentáře:
Okomentovat