Severus a Nathalie se sice dostali v pořádku do vězení, ale jak teď odtud pryč? Komentovali jste velmi rychle a hojně, za což vám moc děkuji, a tak je zde ani ne po dvou dnech slíbené další pokračování třicáté kapitoly. Pravidlo dvaceti komentářů pro zrychlené přidávání stále platí;-)
Kapitola třicátá: Azkaban (2. část)
V první chvíli Nathalii nedocházelo, co se vlastně stalo. Tiskla prsty na přenašedlo a cítila chlad Snapeových prstů v Tavoryho podobě, které se snažily o totéž, jako by snad silou vůle mohl přimět ten ohořelý kousek svíčky, aby je přenesl zpět do Bradavic. Málem tu svíčku společným úsilím rozdrtili, ale oba i nadále zůstávali v tichu a temnotě Tavoryho kanceláře, za jejímiž okny hmatatelně vnímali ztěžklý vzduch naplněný sípavými zvuky a temnotu, která nabývala tvaru stovek mozkomorů, jejichž představu Nathalie do té doby vytěsňovala z hlavy. Teď ji však její nejhorší vidiny sevřely v kleštích reality a skutečnost ji dohonila rychlostí hrozivých vlajících těl. Cítila, jak jí chlad proniká od konečků prstů až doprostřed hrudníku, a vyděšeně zasténala.
"Proč to nejde?"
Upřela na Snapea úpěnlivý pohled, kterým ho na kolenou prosila, ať pro všechno na světě něco udělá. Na malý okamžik jí pohled vrátil a v jeho očích spatřila výraz toho, co tam rozhodně nechtěla vidět - zmatku, obav a nejistého očekávání toho, co mělo přijít. Jeho obličej se však v mžiku přerodil v rozhodný, když odstoupil od stolu a s nataženou hůlkou začal obnovovat ochranná kouzla, která před jejich plánovaným odchodem zrušil, a prováděl opatrný průzkum nebezpečí, jež by se mohla skrývat za strohými kamennými zdmi Tavoryho ředitelny.
"Jsou tu klasická protipřemisťovací kouzla, která jsme už překonali cestou sem," pravil pak tiše a soustředěně. "Nevím, v čem je problém."
Udělala pár nesmělých kroků směrem k němu v instinktivní snaze nevzdalovat se z relativního bezpečí, které cítila v jeho blízkosti, a náhle na ni naplno dolehla váha korpulentní postavy Dolores Umbridgeové - přála si mít zpět svoje vlastní tělo, které by mohla dokonale ovládat, ale zároveň se bála, že jejich proměna začne tady a teď, v tuto nejnevhodnější chvíli. Neboť jejich změněné podoby jim snad ještě dávaly nějakou šanci.
"Co budeme dělat?" vydechla a hlavou jí projelo několik zmatených nápadů, jak se pokusit uniknout, které vířily jejími nočními můrami už od doby, kdy se k téhle výpravě zavázala. Představila si samu sebe, jak letí na koštěti nad rozbouřeným mořem pronásledovaná celým hejnem mozkomorů, zavřela oči a zhluboka se nadechla a vydechla, aby se trochu uklidnila. Neříkal Snape, že nemá v úmyslu testovat projevy jejího strachu?
"V téhle podobě zůstaneme ještě zhruba hodinu," slyšela věcně odvětit Tavoryho hlas a raději oči zase otevřela. Jejich nové podoby ji příliš mátly. "Pokusíme se dostat ke krbu propojenému na ministerstvo," pokračoval klidně. "Budeme doufat, že z budovy ministerstva bude únik snazší," ušklíbl se. "Alespoň tam nebudou mozkomorové."
"Dobře," přikývla odevzdaně. Ze všeho nejvíc si přála být kdekoli jinde než v Azkabanu. Ministerstvo kouzel jí připadalo jako ráj na zemi i přes všechny bystrozory, kteří po nich bezpochyby půjdou, pokud odhalí, že oni dva nejsou těmi, za něž se vydávají.
Přesto se jí ale rozbušilo srdce, když Snape napřáhl ruku s hůlkou a pomalu odemkl a otevřel dveře Tavoryho kanceláře. Hleděli do tmavé chodby, do níž okna umístěná podél jedné strany vrhala matné záblesky měsíčního světla. Do úplňku sice zbývalo ještě pár dní, ale Nathalie byla vděčná i za tu trochu světla, které sem pronikalo skrz mlhu způsobenou přítomností mozkomorů, a doufala, že stíny míhající se za okny jsou způsobeny právě jenom cáry mlhy střídavě zakrývajícími měsíční kotouč a ne něčím mnohem horším.
Snape strčil do kapsy nepoužitelné přenašedlo a podal jí Zmijozelův portrét stále ukrytý pod neviditelným pláštěm. Pocítila touhu se pod ten plášť sama schovat, i když věděla, že není místo na světě, kde by to bylo zbytečnější. Proti mozkomorům jim nebyl k ničemu.
"Jdeme," zamumlal Snape rozhodně a vyrazil ke dveřím s hůlkou v pohotovosti. I Nathalie vlastní hůlku sevřela pevně v prstech, druhou rukou popadla obraz a vydala se za ním. Než za sebou zavřeli dveře, pokusil se Snape uvést místnost do původního stavu. Připadalo jí to skoro zbytečné, jelikož měla vtíravý pocit, že jejich přítomnost nezůstala nepozorována. To přenašedlo přece mělo fungovat.
Snape se soustředěnou pozorností došel na konec chodby a rozhlédl se vpravo i vlevo.
"Tudy," kývl k další chodbě a vykročil vpřed. Nepochybovala, že má v hlavě pečlivě uložený plán celého vězení, který nakreslil podle Tavoryho vzpomínek, a s důvěrou se proto vydala za ním. Cítila nutkání postupovat dopředu tichým, plíživým krokem, jenže v těle Umbridgeové měla dojem, že dupe jako slon.
Prošli několika dalšími pustými chodbami - zjevně se potvrzovalo, že mozkomorové setrvávají ve vězeňské části komplexu a do administrativních prostor vyhrazených ministerským úředníkům, kde se Nathalie se Snapem právě nacházeli, obvykle nechodí. Sestoupili po schodišti do další chodby, která vyhlížela poněkud udržovaněji - Nathalie odhadovala, že se právě ocitli v návštěvnické sekci vězení, kde byly umístěny krby propojené s Ministerstvem kouzel a odkud se chodilo jak do správní části pevnosti, pokud měl člověk to štěstí, že zde pouze pracoval, tak i do vězení, jestliže se jednalo o obviněného nebo hůře - odsouzeného.
Snape se zastavil před těžkými dubovými dveřmi a namířil na ně hůlku.
"Tady by to mělo být," šeptl, otevřel dveře a vstoupil dovnitř právě ve chvíli, kdy v jednom z krbů zaplály zelené plameny.
Na jediný nepatrný okamžik se tváří v tvář setkala dvě totožná provedení Justuse Tavoryho, na setinu vteřiny probleskl obličejem skutečného azkabanského ředitele šok, ale to už zdvihal hůlku a -
"Expelliarmus!" rozlehl se místností jeho hlas a Nathalie úlevně vydechla, když zjistila, že to kouzlo vyřkla přeměněná Snapeova ústa a byl to pravý Tavory, jehož tělo s drtivou silou narazilo do zadní stěny krbu a bezvládně se sesunulo na zem v dešti popela a sazí.
Vtom místnost na vteřinu či dvě zazářila temně fialovým světlem a Nathalie měla pocit, jako by se ještě o něco víc ochladilo.
"Zatraceně!" vyštěkl Snape, zlomil zachycenou Tavoryho hůlku, hodil ji za ním do krbu a pak popadl Nathalii za předloktí a táhl ji pryč.
"Co to bylo?" vyjekla a neochotně se vydala za ním, ohlížejíc se toužebně ke krbům. Nechtěla zpět do azkabanských chodeb, chtěla pryč!
"Místní magie detekuje útočná kouzla, je to jedno z bezpečnostních opatření proti útoku zvenčí i zevnitř," vychrlil na ni polohlasem a ještě zrychlil.
"Takže o nás vědí?" zasténala vyděšeně. Věnoval jí výmluvný pohled.
"Expelliarmus je odzbrojovací, nikoli útočné kouzlo," vyrážel mezi jednotlivými kroky, "když jsem s Tavorym mluvil během toho plesu, bylo to jediné použitelné kouzlo, které nebylo na jejich seznamu detekovaných kleteb, i když o tom prý začínali uvažovat. Museli to v mezidobí změnit. Kdybych to tušil, použil bych rovnou něco silnějšího."
"Mohl jste i pak, ne?" Její pisklavý hlásek byl vlivem námahy z běhu chodbami ještě pronikavější než předtím. Měla neodbytný dojem, že i když se snaží mluvit potichu, musí ji být slyšet na míle daleko. Alespoň ten obraz by snad mohla levitovat před sebou, ale měla potřebu ho táhnout pevně přitisknutý ke svému tělu. Dokud ho držela v ruce, dokázala samu sebe přesvědčit, že má tahle šílená akce pořád smysl.
"Hodinová karanténa," procedil Snape mezi zuby odpověď na její otázku. "V blízkosti místa zjištěného útočného kouzla není možné po dobu jedné hodiny žádná další kouzla použít. Na stejnou dobu se blokují i krby." Zahnul do další chodby a hrůzou oněmělá Nathalie se bezmocně nechala vláčet za ním.
Proč vlastně tohle všechno nevěděla dřív? Protože její prací byl duplikát obrazu a Snape je měl bezpečně dostat dovnitř i ven, odpověděla si vzápětí. Celou dobu věřila, že on to dokáže. Důvěřovala mu i teď? Nejspíš ano - co jiného jí zbývalo.
"Takže se na hodinu někam schováme a pak to zkusíme znovu?" přeskočil jí hlas.
"To těžko," odsekl profesor Tavoryho ostře znějícím hlasem. "Za hodinu už z nás zase budou jenom Snape a Belartová. Navíc nyní už pravděpodobně u krbů na ministerstvu stojí celý dav bystrozorů a pokoušejí se sem proniknout. A čekají, jestli se odtud někdo nebude snažit dostat na ministerstvo. Ty krby nám už nepomohou," dodal suše, načež zvolnil, došel k jednomu z oken a vyhlédl ven.
"Bystrozorové sem tedy nakonec přijdou?" Nemohla si pomoci, ale v jejím hlasu zaznívala naděje. Raději bystrozorové než -
"Ano, ale tou dobou nám to už pravděpodobně bude jedno," ušklíbl se. "Tu hodinovou karanténu si do bezpečnostní směrnice prosadili mozkomorové, aby se mohli nejdřív pokusit útok odrazit sami. Oni mají útoky a vzpoury rádi. Hodně se při nich nasytí."
Zesinala a na chvíli se jí zadrhl dech v plicích.
"Naneštěstí pro ně nedochází v Azkabanu k bezpečnostním incidentům příliš často," pokračoval s pohledem upřeným z okna a jeho výraz pomalu tuhnul do kamenné masky. "Dnes v noci budou bez sebe radostí," dodal tiše a pokývl směrem ven.
Chvěla se po celém těle, ale přesto se přiměla pohlédnout do tmy, která venku panovala. Neměla to dělat. Od vězeňské části pevnosti právě přilétal ke správní budově roj nejméně stovky mozkomorů. Zazněl zvuk, jako když se zdvihá vítr před silnou bouří, a okna se na okamžik zaleskla námrazou, než měsíc zakryla těžká tmavá mlha a obloha zčernala ve víru jejich těl.
Žádné komentáře:
Okomentovat