Snape a Nathalie sestoupili do azkabanské sekce těžkých zločinců a soudě i z vašich komentářů, za něž moc děkuji, se nabízí otázka, zda by tam nemohli potkat nějaké staré známé. Tuhle část jsem pracně restaurovala ze souboru poškozeného při kopírování (a záložní soubor, který jsem tím chtěla zaktualizovat, se při té příležitosti smazal úplně), tak pevně doufám, že v ní nechybí nic, co tam bylo původně. 20 komentujících čtenářů urychlí přidání další části:-)
Kapitola třicátá: Azkaban (4. část)
Nathalie slyšela třepetavý zvuk plamenů pochodní a kapky vody odrážející se od vlhkého kamene. Odkudsi zaznělo tlumené zasténání, které jí projelo až do morku kostí, a v té chvíli jí došlo, že za těmi dveřmi jsou uvěznění skuteční lidé z masa a kostí, kteří tady dlouhé roky přežívají v chladu, vlhku a přítomnosti mozkomorů. A třebaže věděla, že jsou to nejtěžší zločinci odsouzení na doživotí, z nichž mnozí zřejmě patřívali ke služebníkům Toho-jehož-jméno-se-nesmí-vyslovit, nedokázala se ubránit hrůze při představě, že by se ocitla na jejich místě. Říkalo se, že každý tady v Azkabanu po čase přijde o rozum, a ona tomu věřila.
"Pamatujte, kdo teď jsme," sykl na ni Snape. "Žádná oslovení. Raději nemluvte vůbec. A dávejte pozor, ty přeměny mohly způsobit snížení účinnosti Mnoholičného lektvaru. Je pravděpodobné, že se přeměníte zpět dříve, než jsme předpokládali, a pak je nutné, abyste se schovala pod plášť. Některý z vězňů by vás mohl vidět."
Přikývla, sevřela portrét a následovala Snapea spoře osvětlenou chodbou. Nervy měla napjaté k prasknutí. Ještě asi dvakrát nebo třikrát zahlédla dál v chodbě vysokou postavu zahalenou v plášti s kápí obcházející jednotlivé cely, ale než se stačila vyděsit, přeměnil ji Snape pokaždé v myš a sám se schoval pod štít svojí nitrobrany. V blízkosti tolika vězňů pro něj nebylo obtížné potlačit svoje myšlenky natolik, aby byl pro mozkomory neviditelný. Následkem častých přeměn vnímala průchod vězením, jako kdyby byla ve snu, ale byla za to Snapeovi vděčná, neboť o jakékoli konkrétnější zážitky s mozkomory nestála ani v nejmenším.
"Jsou pryč," oznámil jí nakonec, když ji přeměnil zpět v člověka. "Ověřili si, že nikdo nechybí, a zmizeli do horních pater. Musíme zrychlit, abychom stihli odliv."
Vydali se poklusem vpřed, probíhali bludištěm chodeb s desítkami cel, ale Snape ani jednou nezaváhal, jako kdyby měl v hlavě zabudovaný kompas, a běžel najisto.
Po několika minutách se chodba náhle rozšířila a oni vběhli do jakéhosi kruhového prostoru. Snape se zastavil a ona vděčně spočinula vedle něj a předklonila se, aby se vydýchala. Zprvu vnímala jen vlastní zrychlený dech a bouřlivý tlukot srdce, ale pak se rozhlédla kolem sebe a vlasy se jí zježily hrůzou. Byla to místnost bez oken s vysokým stropem, jejíž stěny tvořily hrubě opracované kameny, z nichž visely těžké železné okovy. Uprostřed místnosti bylo od stropu zavěšeno několik válcovitých klecí a opodál stál dlouhý stůl přikrytý černým sametem a za ním několik židlí.
"Vyšetřovna," odtušil na její nevyslovenou otázku. "Nebo mučírna, podle toho, jak tomu chcete říkat. V těch klecích z vás může vysávat šťastné vzpomínky deset mozkomorů najednou."
"Mon dieu," vydechla a pro jistotu došla k nejbližší zdi a opřela se o ni. Vzpomněla si, jak Lucius Malfoy v myslánce mluvil o teoriích, které si tady Tavory testuje na vězních. Měla slušnou vizuální představivost, a když zaplnila ty okovy a klece lidmi a přidala pár vyslýchajících úředníků s Tavorym v čele a dvacítku mozkomorů, udělalo se jí špatně. Pohlédla na Snapea - jeho čelist byla ztuhlá a pevně sevřená. Tvářil se jako někdo, kdo tady není poprvé.
"Tady je vám i nitrobrana k ničemu," potvrdil jí vzápětí bezvýrazně její domněnky a pokynul jí k protějším dveřím. S úlevou se vydala za ním, aby od téhle prostory byla co nejdál.
V chodbě, do níž vstoupili, neuzavíraly jednotlivé cely dveře, ale silné kovové mříže. Zatímco za těžkým dřevem Nathalie přítomnost vězňů jenom tušila, nyní sebou trhla, když na hrubé lavici první z cel spatřila zkroucené tělo jakéhosi muže. Nervózně sebou škubal ze spaní a tiše sténal. Jeho noční můry si raději ani nechtěla představovat. Zvláště když ho celou dobu od mozkomorů kromě těch mříží nic nedělilo - tohle snad bylo ještě horší, než být uvězněn v kobce za těžkými dveřmi.
A slyšela i další zvuky z ostatních cel; sípavé oddychování, chrčivé kašlání, nesrozumitelné mumlání a vzlyky. Na konci chodby někdo zasténal. Útrpně zavřela oči. Tady by se zbláznila během jediné hodiny. Většina vězňů už dost možná blázny byla. Pohled na jejich vyhublá špinavá chvějící se těla oblečená v cárech byl ten nejbezútěšnější, jaký kdy spatřila.
Zdvihla oči ke Snapeovi a viděla, že tavoryovské rysy jeho tváře nesou stopy znechucení a určité odtažitosti. Na co teď asi musí myslet, když - nebýt faktu, že se za něj Brumbál tehdy zaručil - by dnes byl zde za těmito mřížemi? Jak dlouho by jeho mysl odolávala každodennímu styku s mozkomory, než by i on podlehl šílenství?
Svižným ale opatrným poklusem míjeli další a další cely. Vůbec by se neodvážila odhadnout, kolik lidí je tady uvězněno, dávno už jednotlivé mříže přestala počítat. Azkaban jakožto nejlépe strážené vězení samozřejmě nevyužívala pouze Velká Británie, ale i tak Nathalii připadalo, že snad kouzelnické společenství ani není tak veliké, aby mohlo mít tolik vězňů. Podobně jako kdysi Brumbál mohla jen doufat, že tady není držen někdo nevinně.
Sem do podzemí nedoléhal zvuk pátrání, které bezpochyby probíhalo o několik pater výš, slyšela jen nesmyslné drmolení dalších a dalších odsouzených, čísi výkřiky ze spaní, na něž z okolních cel odpovídaly hlasy: "Drž hubu!", "Zmlkni, ty šmejde!" a "Ticho tam!", ale i ty vycházely spíš z podvědomí vězňů, neboť když se rozhlédla po celách, nezdálo se jí, že by se někdo skutečně probudil z neklidného spánku. Kromě...
"Ale, ale, ale," ozval se náhle zprava šeptavý výsměšný hlas, až i Snape sebou trhl a obrátil se za tím zvukem. "Kdo nám to tady přišel dát dobrou noc? Snad ne sám pan azkabanský ředitel?" vyštěkl pobaveně muž, jemuž přes slepené dlouhé vlasy a vousy nebylo takřka vidět do tváře. Přesto ale Snape zničehonic ztuhl a sevřel ruce v pěst.
"Sirius Black," zasyčel pomalu a jeho hlas byl ve své tichosti tak nenávistný, jak ho Nathalie ještě nezažila. Ovšem kromě onoho dne, kdy s ní hovořil o původním majiteli neviditelného pláště Jamesovi Potterovi, vzpomněla si hned...
"Je tak povznášející vidět tě na tomto místě, Blacku," odříkával Snape takřka neslyšně a beze spěchu se krok za krokem blížil k cele, jejíchž mříží se stojící vězeň oběma rukama přidržoval. "Smrt by pro tebe bývala byla příliš milosrdná."
Blackova tvář ztuhla a Nathalie i ze svého místa viděla, jak poněkud udiveně pokrčil čelo. Zmatek se zračil i v jeho šedivých očích, s takovou reakcí od azkabanského ředitele zjevně nepočítal. Dokonce instinktivně ustoupil o krok dozadu, když Snape s napřaženou hůlkou a vyceněnými zuby došel až k mřížím.
"Měli tě odsoudit k mozkomorovu polibku, Blacku, nic lepšího bys nezasloužil," zasyčel a oči se mu zaleskly. "Ačkoli myšlenka na to, že jsi tu den za dnem zavřený bez naděje na únik, je velmi, velmi uspokojivá."
Rychle se vzpamatovala.
"Půjdeme, Tavory? Nemám tolik času!" pronesla velitelským hlasem a nepatrně si oddychla poté, co zaznamenala, jak sebou Snape lehce trhl, jako kdyby se probudil ze snu. Znovu upřel zrak na vězně a pečlivě si ho prohlédl jako někdo, kdo se snaží uložit si do paměti každou podrobnost. Pak na sebe jeho tvář opět vzala bezvýraznou masku.
"Pošlu ti sem nějaké mozkomory, Blacku," prohodil přezíravě, "rádi ti budou dělat společnost, jestli nemůžeš spát." A s tím nechal ztuhlého vězně stát uprostřed cely a připojil se opět k Nathalii. "Můžeme jít, paní tajemnice." Vykročil a po Blackovi se již ani neohlédl.
"Zbláznil jste se?" vyjela na něj tiše, když byli z doslechu.
"Nevyřízené účty," zkřivil rty, ale nepodíval se na ni a rychle pokračoval vpřed ráznými kroky a s hlavou vztyčenou.
Stiskla rty. Věděla, že Sirius Black byl nejlepší Potterův přítel, a věděla i to, že nyní sedí v Azkabanu za to, že Potterovy zradil a vydal je Tomu-jehož-jméno-se-nesmí-vyslovit. Ten člověk měl na svědomí smrt Lily Potterové - mohla se divit nenávisti, kterou k němu Snape choval? Podle Tonksové se navíc nesnášeli už ve škole. Napadlo ji, že zřejmě jen hrozba odhalení Snapea zadržela, aby na Blacka neseslal nějakou kletbu. Ačkoli si nemohla nevzpomenout, že sama Tonksová měla o vině svého příbuzného vážné pochybnosti. A bylo přinejmenším zvláštní, jak normálně Black vypadal - tedy na někoho, kdo sedí už tolik let v Azkabanu. Tímto poznatkem ale nehodlala Snapea dráždit...
Proběhli další chodbou a Nathalii napadlo, kolik dalších vězňů za mřížemi jednotlivých cel asi musí Snape znát. Tam se Siriusem Blackem se skoro přestal ovládat. Takového ho neznala, dosud měla za to, že se na jeho přísnou sebekontrolu může spolehnout. Podvědomě zadoufala, že už tu Snape na nikoho známého nenarazí.
Konečně došli k dalším mřížím uzavírajícím chodbu a Snape je odemkl a opět za nimi uzamkl. Popošli několik kroků k širokému kamennému schodišti vedoucímu vzhůru, vtom ale Snape zpozorněl a v příští chvíli na ni namířil hůlku.
Když se z myši opět přeměnila v člověka, stačila jen otevřít ústa k otázce, než jí je Snape naléhavě přikryl dlaní a ona si uvědomila, že se i s ním ocitla přimáčknutá ke zdi pod neviditelným pláštěm. Výstražně ji probodl pohledem, než její ústa opět uvolnil a vtiskl jí do ruky rám portrétu. Pohlédla do chodby a strnula - viděla pravého Tavoryho, který právě s tváří pokřivenou vztekem za pomoci hůlky zamkl mříže a společně s deseti nebo dvanácti mozkomory rychle odcházel chodbou, kudy před chvílí Nathalie se Snapem přišli.
"Prohlédli jste to tady pořádně?" křičel na mozkomory nepříčetně. "Někde musejí být, ta ženská a ten můj dvojník - musíte je přece cítit! Chci, abyste je chytili, a chci, abyste je chytili dřív, než sem dorazí ti aktivní idioti z ministerstva! Rozuměli jste mi? Hned teď rozestavíte hlídky, chci mít mozkomora na každé chodbě, na všech schodištích a v každém rohu! Do hajzlu, je vás tu dost na to, abyste to tady celé obsadili, a vy se tady už půl hodiny flákáte! Na co jste čekali? Až se proberu?" vyslýchal je a řval přitom tolik, že ho Nathalie se Snapem slyšeli i přesto, že se od nich vzdaloval. Stáli přitisknutí ke stěně a jeden k druhému tak, aby se oba pod plášť vešli, a Nathalie cítila, jak Snape zadržuje dech.
"On o nás ví!" pípla takřka neslyšně.
"Kvůli karanténě jsem mu nemohl vymazat paměť," zamumlal Snape. "A vypadá to, že už si opatřil náhradní hůlku," dodal zamračeně.
"Nesmí vám proklouznout ani myš!" zaslechli Tavoryho hlas, zatímco on sám i s mozkomory zmizel za ohybem chodby.
"Ani myš," ušklíbl se Snape skoro pobaveně a výmluvně na ni pohlédl. "Pohněte sebou, musíme odtud vypadnout," dodal však okamžitě a vyrazil po schodech nahoru.
Vzpomněla si na Siriuse Blacka a na to, že je sotva před deseti minutami viděl. A viděl i to, kam mířili. Spěšně portrét zabalila do neviditelného pláště a rozeběhla se za Snapem po schodech.
Žádné komentáře:
Okomentovat