V hlavě si nechávám rozležet další vývoj Portrétu a to je ten správný okamžik, kdy se vrátit k překládání povídky Denial od little beloved. Desátá kapitola je svatební a uzavírá pomyslnou první část povídky. Zatím se od sebe Severus a Hermiona spíš vzdalovali, ale další kapitoly již začnou napovídat, o jaký pár v této povídce skutečně půjde. Ale nepředbíhejme. V úvodu báseň A Drinking song od Williama Butlera Yeatse ze sbírky Responsibilities and other poems (1916).
10. Lásku oči dají nám znáti
Chuť vína ústy přichází k nám,
lásku oči dají nám znáti;
to jediné třeba vědět nám,
než stáří nás do hrobu sklátí.
Tak k ústům svým sklenku pozdvihám,
vidím tě a dech se mi krátí.
W. B. Yeats, Pijácká píseň
ssSss
Konečně nastalo ráno onoho dne, kdy se Hermiona Grangerová měla vdát. Spustila nohy na svůj oblíbený hebký koberec, který se nacházel v jejím pokoji, a zavrtěla na něm prsty. Dnes byla dívkou v bledě růžové ložnici svého dospívání. Zítra bude něčí ženou.
Protáhla se s rukama nad hlavou a potřásla hřívou hnědých kadeří. Nemusela ani odhrnovat závěsy, aby věděla, že venku je další krásný den. Padma se bude vdávat pod modrou oblohou ve slunečním svitu a Hermiona pak ve vlahý srpnový podvečer za úplňku pod oblohou posetou hvězdami.
Snídaně s rodiči byla milá - už překonali své někdejší obavy týkající se její svatby. Koneckonců svěřili péči o své jediné dítě zcela neznámému světu již v den, kdy ji poprvé posadili do Bradavického expresu. Dnešek jim tedy nepřinášel nic nového; už dávno přijali to, že jejich dcera patří do světa, v němž oni nikdy nebudou mít místo a který nikdy úplně nepochopí. Za ty roky se toho o kouzelnické Británii dozvěděli hodně, ale odlišnosti té společnosti je budou vždycky mást. To neznamenalo, že by měli Hermionu méně rádi. Byla čarodějka a tak to prostě bylo. Odjakživa byli a vždycky na ni budou nesmírně hrdí.
Toho rána měla Hermiona právo být pohnutá k slzám - její matka a otec se totiž nacházeli v té nejsentimentálnější náladě. Byla proto vděčná za rozptýlení v podobě Padminy svatby, která jí ani nedala čas, aby se ponořila do svých myšlenek a obav. Ne když se ještě musela sbalit, zkrotit nespoutané kadeře a nalakovat si nehty.
ssSss
V domě u Patilových vládla atmosféra dobré nálady uprostřed chaosu. Parvati s sebou vzala malého Aidana a byla tak středem pozornosti všech žen z Patilovy rodiny. Hermiona nikdy tak krásné dítko neviděla a mimoděk se zamyslela nad tím, jak asi budou vypadat její vlastní děti. Pokoušela se představit si obrázek malého chlapce s Teovou podobou, ale z nějakého důvodu se jí to nedařilo.
Padma byla samotnou esencí klidu. Hermiona na svou přítelkyni obdivně pohlížela, když si urovnávala pás svých šeříkových šatů.
"Jak můžeš být tak klidná?" ptala se. "Jsem si jistá, že já budu odpoledne úplně hotová."
Padma se na ni usmála do zrcadla a spustila ruku se rtěnkou.
"Nebudeš, protože tam budeme Ginny a já, abychom tě udržely při smyslech. A pokud se nám to nebude dařit, tak jsem si jistá, že láhev šampaňského se o to postará."
Hermiona se posadila vedle Padmy před toaletní stolek a hledala v kabelce řasenku.
"Vypadáš tak šťastně," řekla přejíždějíc pohledem zářící obličej, který se v zrcadle odrážel vedle jejího.
Za nimi se uchechtla Parvati.
"Ještě šťastnější bude zítra ráno," prohodila provokativně a dloubla sestru do žeber. "Počítáš, že bude Dean dobrý?"
Padma nasadila samolibý výraz.
"Já už vím, že je dobrý," prohodila.
Hermionu to šokovalo.
"Ááá!" zakřenila se Parvati. "Takže ty už jsi vyzkoušela zboží, je to tak?"
"To myslíš vážně?" tázala se Hermiona fascinovaně. "Ty už jsi s ním spala?"
"Však víš," pokrčila Padma rameny. "Nekupuj zajíce v pytli."
"Nekupuj zajíce v pytli? Jakého?" zajímala se paní Patilová, která právě vešla do pokoje.
Padmě poklesla čelist. Překotně přejela očima nepořádek na stolku před sebou.
"Parfém!" vyhrkla, což způsobilo, že se Hermiona s Parvati zhroutily v záchvatu smíchu.
O půl hodiny později byla Padma zcela ustrojená a připravená na svatební obřad. Hermiona přešla pokoj a pevně ji objala.
"Vypadáš naprosto úchvatně, Padmo," zašeptala. "Doufám, že budete oba moc, moc šťastní."
"Děkuju, Hermiono," usmála se na ni Padma zářivě. "Vážně mi budeš chybět. Nevím, co bych si bez tebe v těch uplynulých několika letech počala."
Hermiona cítila, že je nebezpečně blízko slzám. Padma byla nejlepší kamarádka, jakou kdy měla, samozřejmě s výjimkou Harryho a Rona.
"Je to jenom na rok a pak se vrátím. Možná mě za další rok budeš mít plný zuby."
Znovu se objaly a Hermiona vyšla z pokoje, aby si Padma ještě mohla popovídat se svojí sestrou - dvojčetem.
Sál místní radnice, kde měli být oddáni, byl nevelký, ale příjemný. Vypadal mimořádně hezky, jelikož byl z jednoho konce na druhý vyzdobený spoustou bílých a fialových květin. Ale květiny byly zcela zastíněny neobvyklým oblečením Patilovy rodiny. Její členové měli na sobě přitažlivou kombinaci barevných šatů a sárí, takže vypadali jako obrázek.
Na druhé straně sálu seděli Deanovi nejbližší příbuzní. Pocházel z mudlovské rodiny, takže neměl možnost pozvat moc známých, jeho stranu ale zaplnilo nemálo bývalých bradavických studentů. Teo byl nucen pozvání odmítnout, poněvadž se s Hermionou před vlastní svatbou neměli vidět.
Hermiona nadšeně mávala lidem, které léta neviděla: Seamusovi Finneganovi, Levanduli Brownové, Erniemu Macmillanovi, Angelině Johnsonové; vzadu seděl i Ron se svojí manželkou. Jejich oči se setkaly a on se na ni pousmál. Pokývla na něj a dumala, zda se ukáže večer i na její svatbě, když jí odpověděl na její nevyřčenou otázku širokým úsměvem a vztyčenými palci. Náhle cítila, jako kdyby z jejích ramen spadla obrovská tíha. Vrátila mu úsměv a měla pocit, že teď už bude všechno v pořádku. Ron sedící vedle své hezké blonďaté manželky bude opět jejím kamarádem. Den hned vypadal o něco jasnější.
Počasí bylo krásné, sál vypadal krásně, i hosté byli krásní, ale nic z toho se ani vzdáleně nevyrovnalo kráse Padmy Patilové, když kráčela uličkou, aby se připojila ke svému budoucímu manželovi.
ssSss
Hermioně se podařilo zmizet z Padminy a Deanovy svatební hostiny kolem čtvrté odpoledne. Vzala s sebou Ginny a přemístila se domů, aby se připravila na vlastní svatbu. Měly spoustu času - obřad neměl začít před osmou hodinou večer a Padma slíbila, že se k nim připojí hned, jak se rozloučí se všemi svými hosty.
Hermionini rodiče vypadali nadšeně, když se objevila doma ve svých šeříkových šatech, a byli celí dychtiví slyšet všechny podrobnosti Padminy svatby. Společně si vychutnali šálek čaje a pak se její matka vydala ke kadeřníkovi a otec odjel na letiště vyzvednout jejího kmotra.
Padma dorazila brzy a vzala s sebou z hostiny velikou láhev šampaňského. Pak se všechny tři mladé dámy přesunuly do Hermioniny ložnice, kde na ně čekaly jejich šaty. Hermiona nervózně usrkávala ze svojí sklenky a její myšlenky se točily kolem Tea. Přemýšlela, jak to asi zvládá; věděla, že nesnáší, když je středem pozornosti, a úplně ho viděla, jak přechází sem a tam po pokoji a neúnavné Dracovo vtipkování mu vůbec nepomáhá.
ssSss
Severus si zapnul manžetové knoflíčky a zhluboka si povzdychl. Pokud existovala věc, kterou nenáviděl víc než příslušníky nebelvírské koleje, pak to byly svatby. A co se týkalo svateb příslušníků nebelvírské koleje, tak to už považoval za naprosto neúnosné. Neměl jedinou pochybnost o tom, že tam bude i zázračný chlapec Potter společně s Weasleyovými v kompletním vydání. Jak půvabné. Bude potřebovat pěkně silnou brandy. Konečně, jednomu se nevlastní syn nežení každý den, že. Bylo teprve šest hodin; měl ještě dost času vypít si nějaký ten drink, než bude vyžadována jeho přítomnost na nábřeží Temže.
Právě se chopil křišťálové karafy, když se ozvalo hlasité prásknutí a před ním se objevila Moe.
"Pan Severus promine, ale paní Kordélie by s ním ráda mluvila ve svém pokoji, pokud pán dovolí," pravila.
"Řekni jí, že hned přijdu," odvětil, tlumeně zavrčel a opět karafu uzavřel křišťálovým uzávěrem. Vydal se do Kordéliina budoáru, kde ji našel stát před zrcadlem a experimentovat se svým účesem. Nebyla ještě oblečená a stála tam zahalená v županu.
"Severusi! Děkuji, že jsi tak rychle přišel. Jsem v docela prekérní situaci," vysvětlovala a tvářila se poněkud napjatě. "Dočista jsem zapomněla, že je tradicí darovat Hermioně rodinné dědictví."
Přešla ke skříni plné zásuvek vedle zrcadla a z jedné z nich vytáhla stříbrnou krabičku. Natáhla ji k němu.
"Tento přívěsek pochází z šestnáctého století a byl mi darován babičkou na mojí vlastní svatbě. Jelikož nemám dceru, musí ho dostat Hermiona."
Převzal od ní nabízenou krabičku a podíval se dovnitř. Přívěsek byl tvořen velikým a těžkým smaragdem zasazeným do složitě zdobeného zlatého šperku. Očividně měl nesmírnou hodnotu, ačkoli zároveň vypadal snad až přehnaně okázale. Neměl dojem, že by tohle byl typ náhrdelníku, který by si mladá žena přála, pokud by měla na výběr. Zamračil se.
"Proč mi to dáváš?"
Pohlédla na něj, jako kdyby byl malé dítě.
"Protože bych byla ráda, abys jí ho předal."
Zatvářil se naprosto zhrozeně.
"Po svatbě?"
"Ne, Severusi," odtušila rozmrzele. "Teď."
"To čekáš, že se vydám do domu Hermiony Grangerové, abych jí předal tento náhrdelník?" zeptal se a nevěřícně na ni zíral. "Tohle je snad tvůj úkol."
Sjela pohledem na tenké zlaté hodinky na svém zápěstí.
"Severusi, já nemám čas. Ještě si musím upravit vlasy."
"Požádej Moe, ať to doručí."
"Teď nemohu Moe postrádat, musí mi pomoci s účesem."
Frustrovaně si stiskl kořen nosu. Někdy byla jeho manželka tak sobecká, že to hraničilo s naprostou nepřístojností.
"Požádám Draca, aby to udělal," zabručel. "On se s ní dobře zná."
"Draca ne!" vyhrkla a zjevně začínala ztrácet trpělivost. "Podle tradice to musí být člen rodiny."
"Tak potom Lance," procedil skrz zaťaté zuby.
"Ona Lance nezná! A mimoto, ten je schopen říct něco zcela nepatřičného a úplně to ubohé děvče zastrašit."
Severus nehodlal ustoupit.
"To je směšné!" vyštěkl. "Nehodlám neohlášeně přijít k bývalé studentce, která je se vší pravděpodobností ještě víc zaneprázdněná než jsi ty, Kordélie. Tohle je ženská záležitost."
Propalovala ho pohledem.
On propaloval pohledem ji.
Zničehonic úplně změnila taktiku a on poznal, že tuhle bitvu prohrál.
"Prosím, Severusi. Prosím!" žadonila. "Zařizovala jsem celou svatbu a tolik mě to zaměstnalo, že mi tahle maličkost úplně vypadla z hlavy."
"Kordélie," ozval se s takovou trpělivostí, na jakou se zmohl, "je to nepatřičné."
"Nesmysl! Žádám tě jenom o tuhle laskavost. Moje jediné dítě se nežení každý den," prosila a její oči se leskly.
Nemohl snést, když se takhle chovala. Vzdal to.
"Dobrá!" vyštěkl a vyřítil se z pokoje jako vichřice. Skoro cítil, jak se za ním Kordélie spokojeně ušklíbla.
"Její adresu mám napsanou v zápisníku!" volala za ním, když scházel ze schodů.
Její zápisník našel v obývacím pokoji a rychle nalistoval příslušnou stranu. Jakmile si zapamatoval Hermioninu adresu, opustil dům a přemístil se na místo určení. Když otevřel oči, zjistil, že stojí před úhlednou řadou rodinných domků naproti parku plnému listnatých stromů. Stál přímo před číslem čtyři, a jak se tak blížil domovním dveřím, napadlo ho, že si Grangerovi nežijí zase tak špatně. Přestože to byla jen špička ledovce ve srovnání s rozsáhlým bohatstvím Millovy rodiny.
Na příjezdové cestě nestála auta, a když klepal na dveře, optimisticky si pomyslel, že třeba nikdo nebude doma. Jeho naděje však vzaly za své o několik málo vteřin později ve chvíli, kdy dveře bez vší obřadnosti rozrazila usmívající se Ginny. Jeden na druhého překvapeně zazírali.
"Tedy," zamumlala Ginny zaraženě, "vy podle všeho nebudete Hermionina kmotra."
"Skvělý úsudek, slečno Weasleyová," ušklíbl se.
Okamžitě se naježila.
"Nyní paní Potterová," odsekla.
"Promiňte mi," řekl se zlomyslným úsměškem. "Zapomněl jsem, že vás postihla tato nešťastná událost."
Chvilku vypadala naštvaně, ale k jeho překvapení se náhle zakřenila a pak se začala smát.
"Pobavil jsem vás, paní Potterová?" přeptal se se zdviženým obočím.
"Vlastně ano," odvětila, pořád se smějíc. "Jsem ráda, že jste se vůbec nezměnil."
Pokynula mu, aby šel dál a on s nepříjemným pocitem překročil práh domu, zamýšleje se nad tím, co asi myslela svojí poznámkou. Cítil se být trochu vinen tím, že nechal zvítězit svůj sarkastický jazyk - ona vždycky byla vynikající studentka.
"Vidím, že je na místě vám pogratulovat," pravil klidně ve snaze vyvážit svoji hrubost.
Vypadala zmateně.
"Co tím myslíte?" zeptala se.
"Čekáte dítě?"
Její ruka ochranitelsky vylétla k dosud plochému bříšku.
"Jak jste to poznal?" zašeptala, v očích výraz bázně. Přece mu to Hermiona neřekla!
"Jste Nebelvír," odvětil prostě. "Máte to napsáno v obličeji."
Zůstala potichu a užasle na něj hleděla.
"Mohu mluvit se slečnou Grangerovou?" zeptal se, pobavený její reakcí.
Přitakala s pohledem upřeným na stříbrnou krabičku v jeho ruce.
"Je nahoře, první dveře vlevo."
Začal stoupat po schodech, ale pak zaváhal.
"Je dostatečně oblečená?" otázal se, obraceje se znovu k Ginny.
"Pokud tím ,dostatečně oblečená' myslíte, že má něco na sobě, pak ano, má," usmála se Ginny. "Svatební šaty už si oblékla." Otočila se a odešla do kuchyně, odkud zaslechl překotný šepot jejího a dalšího hlasu, o němž předpokládal, že patří Padmě Patilové.
Žádné komentáře:
Okomentovat