Druhá část desáté - svatební kapitoly začíná předsvatebním setkáním Severuse a Hermiony. Co řekne Hermiona na nenadálé objevení se svého budoucího tchána? A jaký bude mít Severus názor na odvážné šaty své budoucí snachy? Enjoy!:-)
Vystoupal po schodech do patra a našel dveře po svojí levici částečně pootevřené. Jemně na ně zaklepal klouby prstů a otevřel je dokořán.
Hermiona stála před vysokým zrcadlem zády ke dveřím. Když zaslechla zvuk otevíraných dveří, otočila hlavu v očekávání, že uvidí svoji kmotru.
První Severusovou reakcí byl naprostý šok. Šaty té dívky byly - tedy - až nemravně smyslné. To se jednoduše nedalo říct jinak. Okraj látky klesal na zádech tak hluboko, až to bylo neslušné, bylo téměř vidět její zadeček. Skvostně tvarovaný zadeček, nutno dodat. Ale když otočila hlavu, aby na něj pohlédla, a on spatřil její dokonalé nalíčení a jemné prameny vlasů uvolněné z elegantního uzlu na temeni její hlavy zdobeného květy, seznal, že vyhlíží neobyčejně krásně. Krásně, a to neuvěřitelně mučivým erotickým způsobem. Copak tohle mohla být ta samá Hermiona Grangerová, která ho v Bradavicích svými nekonečnými rozčilujícími otázkami vždycky dokázala přivést k nepříčetnosti? Osoba stojící před ním byla nepopiratelně atraktivní mladá žena.
Vyděšeně zalapala po dechu, když zjistila, kdo vstoupil do její ložnice. Ruce jí vylétly k hrdlu pod přívalem rozpaků. Cítila se být ponížená až do krajnosti tím, že byla přichycena bez pláštíku - a ze všech lidí právě Severusem Snapem.
"Co tady u všech všudy děláte?" zajíkla se, rozhlížejíc se horečně kolem sebe po svém saténovém plášti.
"To je vedlejší!" odvětil a statečně se pokoušel nalézt ztracený klid. "Co si pro všechno na světě myslíte, slečno Grangerová? Nepřipadá v úvahu, abyste se vdávala za kouzelníka v takových šatech! Jsou… tedy…"
"Nemám v úmyslu nechat kohokoli, aby viděl zadní část těch šatů," zamumlala a tváře se jí okamžitě zbarvily do červena. Popadla pláštík ze svojí postele a chvějícími se prsty si ho připevnila na ramena. "Nepředpokládala jsem, že by někdo viděl zadní část těch šatů - s výjimkou mého manžela," pravila a vyzývavě vystrčila bradu. "Bude to stačit?" zeptala se rozzlobeně, ukazujíc mu zadní část pláštíku.
Přikývl s neobvyklým pocitem, že se mu nedostává slov.
"Přišel jste, abyste se mě opět pokoušel odradit od svatby s Teem?" otázala se ve snaze odvrátit téma hovoru od svých svatebních šatů.
"Ne, slečno Grangerová," odvětil. "K tomu už čas dávno vypršel."
"Takže?" zjišťovala dál a zaměřila se na krabičku, kterou držel v pravé ruce.
"Promiňte, že vás obtěžuji, ale Kordélie mě požádala, abych vám předal dědictví Millových. Podle všeho se jedná o rodinnou tradici," vysvětloval. Přešel pokoj a podal jí krabičku.
"Proč to Kordélie nepřinesla sama?" zajímala se a stříbrnou krabičku od něj převzala.
Pocítil nával rozčarování vůči svojí choti za to, že zklamala svoji snachu ještě předtím, než si stačila vzít jejího syna.
"Byla zaneprázdněná něčím jiným," odtušil a stiskl rty do tenké linky. "Úprava vlasů a tak," dodal.
"Chápu," řekla Hermiona a pokoušela se rozluštit jeho výraz. Otevřela krabičku, vyňala z ní přívěsek a podržela ho proti světlu. Ušklíbla se.
"Je poněkud zmijozelský," zamumlala.
"Je poněkud šeredný," dodal. Koutek rtů mu zaškubal nepatrným úsměvem a jejich oči se setkaly v krátkém a nečekaném záblesku kamarádství. Koneckonců poměrně novými přírůstky Millovy rodiny byli oba dva.
"Prokázal byste mi tu čest?" optala se a podala mu náhrdelník.
"Čest?" tázal se zmateně.
"Myslím, jestli byste mi to nezapnul," řekla a otočila se k němu zády.
Přijal kývající se přívěsek z jejích prstů a pokročil k ní s pocitem nevysvětlitelné nervozity a bláznovství. Umístil jí řetízek kolem krku a s velikým úsilím o to, aby nedovolil svým prstům přejet po její kůži, jí ho vzadu zajistil a při tom se pokoušel vymazat ze svojí mysli ten dosud čerstvý obrázek jejích nahých zad. Zaplavila ho její ženská vůně a jeho prsty se lehce zachvěly.
Oba pohlédli do zrcadla na odraz náhrdelníku na jejím krku.
"Nevypadá zas tak špatně, když už ho má člověk jednou na sobě," prohlásila.
"Neubírá pozornosti vašim šatům," pokývl krátce.
Obrátila se k němu čelem.
"Děkuji."
"Není zač," odpověděl. "Ponechám vás tu vašim přípravám." A s tím se otočil, aby opustil pokoj, nedočkavý uniknout z její náhle rušivě působící blízkosti.
"Vlastně," zastavila ho její slova uprostřed kroku, "snad bych vás mohla požádat o jednu laskavost." Natáhla se k dřevěné krabičce ležící na toaletním stolku a podala mu ji. "Nevadilo by vám odnést Dracovi naše svatební prsteny? Alespoň bych tím nemusela pověřovat Ginny, až přijdeme na nábřeží."
Dobrotivý Bože, copak byl pro ty ženské jenom poslíčkem?
"Jistě, slečno Grangerová," vzal si krabičku z její natažené ruky.
Byl už skoro u dveří, když ho nával zvědavosti přiměl krabičku otevřít. Jakmile uvnitř spatřil prsteny, prudce se k ní otočil, ve tváři výraz naprosté nedůvěry.
"To jsou prsteny vyrobené skřety?" tázal se naléhavým tónem.
"Ano," odvětila, "jsou."
Jeho oči se zúžily a on na ni hleděl s rostoucí nevěřícností.
"Tím mi chcete říct, že jste se rozhodli složit přísahu věrnosti?"
"Ano, rozhodli," odtušila se vzdorem. "Nechápu, v čem je problém, a myslím, že to ani není vaše věc."
Jeho první myšlenkou bylo zavřít dveře její ložnice, ale to by se ocitl v kompromitující situaci. Vytáhl proto z pláště hůlku a zajistil pokoj tišícím kouzlem.
Odstoupila od něj o krok dozadu v očekávání, že na ni zvýší hlas. Překvapilo ji však, že promluvil vcelku mírným tónem.
"Máte vůbec představu, co se chystáte udělat?" zeptal se jí a jeho oči nebezpečně blýskaly i přesto, že hlas měl relativně klidný.
Zachmuřila se, znepokojená hněvem, který z něj cítila vyzařovat.
"Chceme se vzájemně zavázat, aby naše manželství fungovalo."
"Nemusíte přece provádět taková starobylá a mocná kouzla, abyste se jeden druhému zavázali. Dnes už to nikdo nedělá. Ne v manželství z rozumu."
"Jak se odvažujete!" vyštěkla. "Tohle je mnohem víc než jenom manželství z rozumu."
"Slečno Grangerová, kde zůstala ta inteligence, která vás tak proslavila? Copak jste ztratila rozum?"
"Rozhodli jsme se složit slib věrnosti," řekla zmateně. "Ty prsteny se aktivují, pokud by byl jeden z nás někdy nevěrný. Přišlo mi to docela roztomilé."
"Roztomilé?" opakoval s ústy zkřivenými do nepěkného úšklebku. "Víte, co se stane, když se prsteny aktivují?"
"Předpokládám, že to nějak ucítíte," potřásla hlavou.
"Ano, ucítíte to. Pálí to, slečno Grangerová! Pálí to a není nic, co byste s tím mohla udělat. Jakmile si jednou nasadíte ten prsten na svůj prst, nebudete ho moci sundat do té doby, dokud nebudou vaše svatební sliby magicky zrušeny anebo dokud jeden z vás nezemře. Bude pálit, a to velice intenzivně, dokud nebude akt nevěry ukončen," dodal.
Statečně opětovala jeho upřený pohled.
"Ani jeden z nás nemá v úmyslu být nevěrný."
Pevně stiskl rty. Ona byla vážně vrcholem naivity. Neměla ani ponětí, do čeho se pouští.
"Znal jsem ženu, která přijala tyto pošetilé přísahy," odsekl. "Podobně jako vy byla zcela v zajetí svých romantických představ o tom, jaké bude její manželství. Viděl jsem ji plakat pokaždé, když její mizerný manžel způsobil, že se její prsten rozpálil, slečno Grangerová. Proč byste se měla dobrovolně vydat v šanc takovému osudu?"
Instinktivně pochopila, že mluvil o své vlastní matce a otci. Zalila ji vlna hlubokého smutku.
"Budu doufat, že Teo nebo případně i já budeme mít tolik slušnosti a rozvedeme se dřív, než si začneme s někým jiným, profesore Snape. Jsem vám vděčná za vaše varování, ale není to nutné. Od nás obou je to gesto, nic víc. Pokud naše manželství zkrachuje, budeme se chovat jako dospělí a necháme svoje přísahy magicky zrušit."
Hleděl na její tvář obrácenou k němu, tak upřímnou a nevinnou. Jak mohla být tak chytrá dívka tak, tak hloupá?
"Prosím, slečno Grangerová, nebuďte blázen."
Oči se jí zalily slzami a sklopila pohled k zemi.
"Budete mi říkat, že jsem blázen, v můj svatební den?"
Proč si vlastně dělá starosti? Řekl jí, že čas na odvrácení její svatby s Teem už dávno vypršel, a to byla pravda. Náhle ho přemohla lítost; neměl v úmyslu sem chodit, aby ji rozrušil. Zachránila mu život a on jí dokázal působit jenom samé potíže. Překonávaje svoji silnou nechuť k fyzickým kontaktům, natáhl ruku a pozdvihl jí ukazovákem bradu.
"Vím, že nejste blázen. Raději odejdu, než způsobím ještě více škody."
Odtáhl prst z pod její brady, obrátil se a vydal se ke dveřím, schovávaje za chůze do kapsy prsteny vyrobené skřety. Než odešel, ještě jednou promluvil:
"Upřímně doufám, že moje obavy budou neopodstatněné, slečno Grangerová. A jestli je to pro vás nějaká útěcha…," odmlčel se a už v té chvíli litoval toho, co se chystal říct. "Vypadáte velice půvabně."
Opustil pokoj a ona byla tak ohromená jeho posledními slovy, že mu nedokázala ani patřičně odpovědět. Slyšela, jak se za ním venkovní dveře zavřely a natáhla se po skleničce. Nutně potřebovala víc šampaňského.
ssSss
Hermiona Grangerová stála před Teodorem Nottem a do doby, než se stane jeho manželkou, zbývalo pouhých několik minut. Usmál se na ni a ona cítila, jak jí srdce poskočilo. Ve svém svatebním obleku vyhlížel až neodolatelně přitažlivě a ona mohla na oplátku říct, že i on byl jejími svatebními šaty okouzlen. Když s rodiči mířila k Nábřeží, přehrávala si v hlavě nedávný rozhovor se Severusem Snapem. A přesvědčovala samu sebe, že s oním plánovaným slibem věrnosti dělá správnou věc. Pokud by jim to v manželství neklapalo, podají žádost o rozvod a nechají své sliby zrušit. Bylo to prosté. A mimoto - jejich manželství přece bude fungovat, tím si byla jistá. Copak by se Teo bez zaváhání rozhodl složit takové sliby, kdyby neměl v úmyslu je dodržet?
Nechala své oči bloudit po tvářích lidí shromážděných na otevřené palubě lodi. Byl krásný večer: soumrakem začaly probleskovat hvězdy a na pozadí blikala světla Londýnského oka. Nedokázala si představit prostředí, které by bylo pro svatbu romantičtější. Dostavilo se tolik jejích přátel, aby jí popřáli všechno dobré, a vypadali, že z ní mají radost. Její snění přerušil až drobný kouzelník z odboru porodního a sňatkového, který vedl obřad. Byla vyzvána, aby propletla svoje ruce s Teovými, a pak skládali jeden slib za druhým a ceremoniář poklepával hůlkou na jejich ruce pokaždé, když vyslovili další přísahu.
Když dokončili poslední slib, postoupil dopředu Draco s prsteny, aby je předal ceremoniáři, a zamrkal na ni. Hermiona a Teo si vzájemně navlékli prsteny na prsty a chystali se završit celý obřad. Hermiona cítila mocnou magii vycházející z prstenu vyrobeného skřety a poprvé poněkud zapochybovala o tom, co dělá. Drobný čaroděj podržel hůlku nad prsteny a mumlal zaklínadlo určené pro slib věrnosti.
"Teodore Notte," začal, "zavazujete se bez výhrad k dodržování tohoto slibu?"
"Zavazuji," odvětil Teo.
Ceremoniář poklepal na oba jejich prsteny a ty se rozzářily intenzívním bílým světlem. Hermiona pocítila na svém prstu lehké pálení a začala ji přemáhat panika, když si opět vzpomněla na slova Severuse Snapea.
"Hermiono Grangerová," pokračoval ceremoniář, "zavazujete se bez výhrad k dodržování tohoto slibu?"
Všechny páry očí, co jich kolem bylo, se na ni upřely. Pohlédla na ceremoniáře, pohlédla na Teodora a nakonec vzhlédla ke shromážděným hostům, mezi nimiž její oči našly upjatou postavu Severuse Snapea. V uších cítila, jak jí buší srdce, a uvědomovala si, že už si několik lidí začíná šeptat.
"Zavazuji," odpověděla, odtrhla oči od svého bývalého profesora a upřela je zpět na svého skoro manžela.
Ceremoniář znovu poklepal na jejich prsteny a bílé světlo se ztratilo i s oním palčivým pocitem. Zářivě se usmála na Tea a on jí úsměv vrátil.
"Nyní vás prohlašuji za manžele," oznámil ceremoniář a pak se obrátil k Teovi, "můžete políbit nevěstu."
Spojili své rty k prvnímu manželskému polibku a z řad shromážděných za nimi se ozvaly hlasité ovace podporované pronikavým hvízdáním George Weasleyho. Hermiona se uchechtla a Teo se na ni zakřenil.
"Moje ženo," zašeptal jí do ucha.
"Můj muži," zašeptala nazpět. Zalila ji obrovská vlna úlevy. Bylo to za nimi. Víc už nebylo, o čem se dohadovat. Otočili se a jako manžel a manželka vyrazili ke svým gratulantům.
ssSss
Hermiona se cítila naprosto totálně vyčerpaná. Bylo teprve deset hodin a ona ještě stále přecházela mezi hosty a promlouvala s nimi. V té chvíli k ní přišel Teo a tiše jí sdělil, že nadešel čas se převléct a odjet na letiště, a ona se srdceryvně rozloučila se svojí matkou a otcem. Ještě jednou se po nich ohlédla přes rameno - vypadali, že se dobře baví; právě hovořili s Arturem Weasleym, který se jich živě vyptával, jak funguje mikrovlnná trouba.
Cestou ji zastavila Padma a vrhla se jí kolem krku.
"Byla jsi krásná družička a ještě krásnější nevěsta," zamumlala s očima plnýma slz.
"To ty jsi byla ta nejnádhernější nevěsta, jakou jsem kdy viděla," vrátila jí Hermiona poklonu, načež konečně podlehla svým sílícím emocím a zaslzela.
Znovu se objaly, nyní již s neskrývaným pláčem.
"Budeme v pořádku?" ptala se Padma.
"Jistěže budeme," odpovídala Hermiona. "Copak jsme někdy nebyly?"
Přišel k nim Dean a odtáhl svou manželku od Hermiony. Obrátil oči v sloup.
"Jsme svoji sotva devět hodin a ty už brečíš?"
Padma se rozesmála a naposled Hermionu objala.
Hermiona se vydala ke schodům vedoucím na horní palubu a narazila na Nevilla.
"Neville, je mi hrozně líto, že tady nebudeme na tvoji svatbu."
"To je v pohodě. Stejně to bude jen rodinná záležitost - chtěl bych tam mít mámu a tátu a jen samotný Merlin ví, co se může stát!"
Hermiona se na něj něžně usmála.
"Doufám, že budete s Hannah moc šťastní, a je mi jasné, že ty budeš skvělý profesor."
"Díky, Hermiono," řekl a objal ji. "Zajděte nás navštívit, až se vrátíte. A…," nejistě na ni pohlédl.
"A co?" zeptala se.
"Kdybys někde po cestě potkala Lenku," ztišil hlas do šepotu, "tak jí řekni… řekni jí, že jsem neměl na výběr," dokončil ztrápeně.
Hermionu zaplavila lítost.
"Ty si nemyslíš, že budeš s Hannah šťastný?"
Podíval se přes lidmi zaplněnou loď na svoji snoubenku, která se právě bavila se Susan Bonesovou. Usmál se.
"Doufám, že budeme šťastní. Nechápej to špatně, Hermiono, jsem zcela připravený být Hannah oddaným manželem. Nehodlám bloudit kolem a tesknit po Lence - jenom chci, aby to věděla. To je všechno."
Hermiona přikývla, poklepala ho po ruce a pak ho opustila a začala stoupat po schodech. Nahoře narazila na Harryho a Rona s kouřícími doutníky v ruce. Jakmile ji spatřili, schovali tyto usvědčující předměty za zády. Dala si ruce v bok.
"Doutníky?" zavrčela a všemi silami se snažila nerozesmát se. "Máte vůbec představu, jak jsou pro vás škodlivé?"
Harry a Ron si vyměnili znepokojené pohledy.
Hermiona se rozesmála a protočila oči.
"Strach o vaše zdraví přenechám vašim manželkám." Otočila se k Ronovi a náhle se cítila nejistě. "Ahoj, Rone. Jsem vážně moc ráda, že jsi přišel."
Ron podal Harrymu doutník a sevřel ji v těsném objetí.
"Ach, Hermi," řekl, "ovšemže jsem přišel. Co bylo, to bylo."
Znovu začala plakat, nemohla si pomoci. Harry jí podal kapesník a obdařil ji zářivým úsměvem. Uplynula dlouhá doba, než uviděl své dva kamarády opět usmířené.
"Ronalde Weasleyi," řekla s předstíraným nesouhlasem, odtáhla se od něj a pokoušela se zastavit slzy. "Copak si nepamatuješ, co se stalo naposledy, když jsi mi řekl ,Hermi´?"
"Ještě pořád mám jizvy," pravil se smíchem, "jsem vážně rád, že jsi si vzala Tea - jsem díky tomu o dvacet galeonů bohatší." A laškovně udeřil Harryho do ramene.
"Dole jsem se seznámila s Rose - je vážně moc sympatická. Jak jsi ji pro všechno na světě našel?"
"Pracovala v obchodě ve Vydrníku Svatého Drába," vysvětloval. "Fred i George do ní byli zbláznění a ukazovali jí karetní triky. Pár měsíců poté, co jsem začal s přípravou na bystrozora, mě George dotáhl do vesnice, abych se na ni podíval - a zbytek už si domyslíš. Nebyla ale příliš nadšená, když zjistila, že při těch karetních tricích používali opravdovou magii."
"Tvůj taťka musel být bez sebe nadšením, že jsi si vzal mudlovskou dívku," dodala.
"Zavalil jejího otce dotazy o topinkovačích a varných konvicích," zachechtal se Ron, "právě totiž prochází obdobím posedlosti mudlovskou kuchyní."
Hermiona oběma slíbila, že je po návratu navštíví, a vydala se za Teem, který byl plně zabraný do rozhovoru se strýcem Lancem. Trpělivě čekala u lodní lávky, neboť manžela nechtěla vyrušovat. Když se po chvíli otočila, spatřila, jak se k ní zleva přibližuje Severus Snape. Podařilo se jí usmát se, ačkoli se při pomyšlení na to, co jí asi jde říct, lehce zachvěla.
"Chtěl jsem vám pogratulovat," prohodil tiše.
Přemýšlela, jestli si ji náhodou nedobírá, ale vypadal upřímně.
"Děkuji vám," odvětila. "Jdete mě přivítat do rodiny?"
Zkroutil rty do pokřiveného úsměvu.
"Přivítal bych vás, kdybych se cítil v postavení tak učinit." Všiml si jejího zmateného pohledu a rozvinul svoji myšlenku: "Brzy zjistíte, že ani vy, ani já nikdy nebudeme dál než na samém okraji Millovy rodiny."
Zalétla pohledem k Teovi s Lancem. Až příliš vypadali, že jsou jedna uzavřená rodina. Zničehonic cítila, jak ledy mezi ní a Severusem Snapem lehce tají. Napřáhla k němu pravou ruku.
"Příměří?" pousmála se.
Vteřinu či dvě váhal, než její ruku přijal.
"Příměří," souhlasil s úšklebkem.
Přeskočila pohledem ke sklence šampaňského, kterou držel v levé ruce.
"Nevypil jste až příliš mnoho šampaňského?" zeptala se překvapená jeho neobvyklou vstřícností a on zdvihl obočí.
"Za takovou drzost bych měl Nebelvíru strhnout body…"
Očekávala, že větu dokončí slovy ,slečno Grangerová´, ale on se zarazil. Pobaveně naklonila hlavu na stranu.
"Netušíte, jak mě teď máte oslovovat, že?" otázala se.
Vypadal být trochu podrážděný z faktu, že ho odhalila.
"Paní Nottová?" zeptal se.
"Nemyslím," rozesmála se. "Co takhle ,Hermiono´?"
Chvíli ji pozoroval a ona si přála vědět, na co právě myslí.
"Tedy - Hermiono," pronesl pomalu.
Usmála se. Nikdy předtím jí neřekl jinak než ,slečno Grangerová´ a ona shledávala, že se jí docela líbí to, jak její jméno zní z jeho úst.
"Mohu vám říkat ,tatínku´?" zajímala se a pokoušela se tvářit vážně.
"V žádném případě…,"zavrčel.
"Nemyslela jsem to doopravdy," zasmála se.
"Ale můžete mi říkat ,Severusi´," navázal. "Pokud si přejete."
Z nějakého důvodu jí tahle olivová ratolest podaná tak nevyzpytatelným, uzavřeným a nevlídným mužem připadala působivější než cokoli, co jí kdo v ten večer řekl.
"Severusi," pravila a znovu musela bojovat se slzami, které ji hrozily přemoci. Naštěstí ji zachránil její manžel. Vzal ji za ruku.
"Opravdu musíme odjet, pokud máme dojet na Heathrow včas," sdělil jí.
Přikývla a s úsměvem k němu vzhlédla. Teo natáhl ruku k Severusovi.
"Nashledanou, Severusi," řekl a potřásli si rukama.
"Nashledanou, Teo," odvětil Severus. Znovu upřel pohled na Hermionu. "Nashledanou, Hermiono."
Ještě jednou se na něj usmála, ruku v ruce se svým manželem sešla po lodní lávce a odjela na prodloužené líbánky. Uplyne celý rok, než se opět setká se Severusem Snapem.
ssSss
Severus hleděl za Teem a Hermionou opouštějícími nábřeží a obdivoval, jak její saténový pláštík vlaje v teplém větru. Neochotně a s jistou dávkou hořkosti si uvědomil, jak moc je jeho nevlastní syn šťastný. Pozdvihl sklenici k ústům a povzdychl si. Snažil se, jak mohl, ale nebyl s to vyhnat ze svojí zrádné mysli obraz Hermiony Grangerové v šatech s výstřihem na zádech.
Žádné komentáře:
Okomentovat