Na konci desáté kapitoly jsme Hermionu opustili, když s hlavou v oblacích, s růžovými brýlemi na očích a se srdcem na dlani vyrážela na svatební cestu. Uplynul rok a Hermiona se vrací do Londýna. Je její manželství s Teem pořád takové, jak si ho představovala? V úvodu úryvek básně anglického spisovatele a básníka Thomase Hardyho (1840-1928), jejíž originál v plném znění si můžete přečíst zde:
11. Starosti někdejší
Ó, dobrý dni zítřejší -
noc není už mladou
teď odváty budou
pryč starosti někdejší.
Pak nechť nás ukonejší
naděje, neb záhy již
slunce zář vystoupá výš,
nerušená tmou -
ne tmou!
Thomas Hardy, Píseň naděje
ssSss
Hermiona Grangerová Nottová se plna netrpělivého očekávání usmála, když mihotavá světla na zemi pod nimi začala oznamovat, že se blíží k letišti Heathrow. Toho dne bylo první výročí její svatby a jí osobně vůbec nevadilo, že valnou většinu času tráví v letadle. Přála si jen, aby mohla říct to samé i o svém manželovi; Teo byl nevrlý prakticky po celou cestu domů. Na přesun z Toronta do Anglie si mohli zařídit přenašedlo, ale ona cestování za pomoci přenašedla na takhle dlouhé vzdálenosti nikdy neměla v oblibě, takže se místo toho rozhodli, že do Londýna poletí.
Teova nedůtklivost započala mnohem dřív, než nastoupili do letadla. Poté, co před měsícem opustili San Francisco, doručila jí sova z Ministerstva kouzel žádost, aby potvrdila svůj záměr začít od prvního září pracovat jako ta, o níž se nemluví. Okamžitě vytáhla brk a pergamen a chystala se napsat kladnou odpověď, ale Teo se k ní natáhl a zadržel jí ruku.
"Hermiono, tohle nemusíš dělat," řekl jí.
V době jejich svatby bylo domluveno, že stráví na cestách pouze jeden rok, a tak ji jeho poznámka ihned popudila.
"Možná, že nemusím, Teo, ale já chci," odvětila a snažila se, aby její hlas zůstal klidný a vyrovnaný. Tuto jeho reakci ostatně očekávala.
Vstal ze židle a jal se přecházet sem a tam.
"Ale proč? Je nám sotva dvacet čtyři. Proč chceš omezit svoji svobodu pouze na prázdniny a víkendy?"
Dobrá nálada ji dočista opustila.
"Tvoje definice svobody se od té mojí hodně odlišuje. Já chci mít něco stálého, Teo. Chci mít práci a dům a příležitost zajít si s kamarády kdykoli na kafe. Tobě možná rodina a přátelé nechybějí, ale mně ti moji ano! A chybí mi Británie; stýská se mi po mámě a tátovi; stýská se mi po kamarádech!"
Zamračil se na ni a zkřížil ruce na prsou.
"Jak to, že jsi byla ochotná se bez všeho toho obejít během těch čtyř let, co jsi strávila v Paříži?"
Nemohla uvěřit, že tohle vůbec vytahuje.
"To bylo něco úplně jiného! Paříž je dost blízko od Londýna, co se týče přemisťování, a navíc jsem doma trávila každý rok měsíc o Vánocích a tři měsíce v létě. Na Sorbonně jsem žila ve společnosti mnoha čarodějek a kouzelníků a navíc jsem tam měla značné množství intelektuálních podnětů."
"Takže já pro tebe nejsem dostatečná společnost?" zeptal se jí s ohrnutými rty.
"V tom to není," odpověděla skrz zaťaté zuby. "Každý, kdo mě byť i jenom povrchně zná, ví, že potřebuji pracovat, Teo. Potřebuji své knihy; potřebuji nějaké vědecké výzvy. V životě nemohu fungovat, pokud se na něco nezaměřím!"
"Fajn, tak to se omlouvám, že nejsem natolik inspirující jako ty tvoje drahocenné knihy," zavrčel. Načež se odmlčel a pohlédl na okamžik z okna, ztracen ve svých myšlenkách. "Co když se nechci vrátit?"
Vstala od stolu a naprosto frustrovaně zadupala nohou.
"Slíbil jsi to, Teo. Dal jsi mi slovo, že se po roce cestování vrátíme do Londýna."
"To ano, ale třeba chci ten slib odvolat."
Rozhněvaně vylétla z pokoje a hlasitě za sebou práskla dveřmi. Dvě hodiny se pak toulala tmavými kyjevskými ulicemi. Ani ji nešel hledat.
A tak to pokračovalo následující čtyři týdny. Téměř neustále se hašteřili. A když se zrovna nehádali, panovalo mezi nimi prázdné ticho přerušované jen cizími zvuky náležejícími do té části světa, kde se v té chvíli nacházeli. Víc než měsíc už spolu nespali. Vskutku šťastné narozeniny.
Počáteční období jejich prodloužených líbánek si Hermiona užívala. Japonsko byla úžasná zkušenost; líbilo se jí hlavně v Kyotu, kde se toho hodně dozvěděla o japonské kulturní historii. Na to, že mezi nimi šlo o dohodnuté manželství, jí sex připadal docela dobrý - určitě to nebyla úplná katastrofa, jaká by to podle jejích obav mohla být. Co se týkalo Tea, tak ten ji podle všeho pokládal za poměrně atraktivní, a i jí se on sám fyzicky vcelku líbil, i když byl poněkud vychrtlý. Ačkoli si uvědomovala téměř úplný nedostatek skutečné vášně mezi nimi, byla příjemně překvapená, kolik potěšení jim dokázalo dát jejich spojení - přestože minulý čas hrál v tomto konstatování hlavní roli. Sedm měsíců po svatbě totiž navštívili Amsterodam a od té doby se věci změnily.
Nyní klesali k přistávací dráze a Hermiona vrhla kradmý postranní pohled na svého manžela. Od chvíle, kdy před nějakými deseti hodinami nastoupili do letadla, neřekl ani slovo, ale nyní si uvědomil, že ho pozoruje, a otočil se, aby jí mohl pohlédnout do očí. A k jejímu překvapení ji vzal za ruku.
"Omlouvám se za to, jak jsem se v těch pár posledních týdnech choval," zašeptal. "Prostě jenom nemůžu vystát myšlenku, že se nebudeme moci sebrat a odjet, kdykoli se nám bude chtít. Představa, že budu celé týdny vysedávat na Kensingtonském náměstí, se mi příliš nezamlouvá."
"Nemusíš celé týdny vysedávat na Kensingtonském náměstí," stiskla mu ruku. "Většina lidí by se cítila úplně ztracená, kdyby neměli čím se zabývat, Teo. Zvaž ještě, jestli se nechceš pokusit udělat kariéru - vždyť máš titul z mudlovské univerzity, máš před sebou tolik otevřených možností v obou světech. Mohl bys dokonce jít zpátky na školu a zkusit postgraduální studium."
"Uvidíme," pokrčil vyhýbavě rameny. "Chtěl jsem jen říct, že tomu dám šanci. Vím, že chceš pracovat. Uvidíme, jak to budeme cítit za půl roku. Pak to můžeme znovu zvážit."
Byla tak vděčná za viditelnou změnu jeho názoru, že okamžitě pocítila, jak ji přemáhají slzy. Pokývla a usmála se na něj a náhle se začala těšit na jejich nový začátek. Posledních několik týdnů pro budoucnost jejich manželství nevyhlíželo dvakrát nadějně, ale nyní pevně věřila, že se věci zlepší, jakmile se ocitnou zpět v okruhu lidí, které mají rádi.
Letadlo přistálo a ona cítila, jak její nadšení roste. Její rodiče na ně čekali v příletové hale a ona už se nemohla dočkat, až je uvidí. Od onoho roku, kdy byla s Harrym a Ronem na útěku před Smrtijedy, se nikdy necítila tak skleslá a vykořeněná. Při tomto srovnání pocítila osten zrady - rok strávený v cizině s jejím manželem by přece neměl vyvolávat tak negativní hodnocení…
ssSss
Po dojemném shledání s rodiči se Hermiona s Teem vrátila do svého nového domova na Kensingtonském náměstí. Měla čtyři dny na to, aby se zabydlela dřív, než začne pracovat s těmi, o nichž se nemluví, a hodlala je strávit doslova ve víru setkání s kamarády a rodinou. První na jejím seznamu byli Harry a Ginny. Jejich synovi už bylo skoro pět měsíců a ona ho ještě neviděla.
Potterovi si postavili rozlehlý rodinný domek v Godrikově dolu, a když se Hermiona s Teem blížili ke vchodovým dveřím, obklopila je vůně zimolezu.
"Není to úžasné?" zeptala se, obdivujíc dům s doškovou střechou porostlý popínavými růžemi.
Teo si odfrkl.
"To hodně záleží na úhlu pohledu," zabručel. "Já bych takhle daleko od civilizace nebydlel ani za všechny Gringottovic galeony."
Hermiona ho obdařila podrážděným pohledem, okamžitě litujíc svého rozhodnutí vzít ho s sebou. V Německu a Holandsku se seznámila se značným počtem jeho přátel a vzdálenějších příbuzných a vždy se chovala nadmíru srdečně. Dost by ji naštvalo, kdyby jí to nedokázal oplatit.
Harry rozrazil dveře dřív, než vůbec stačila dojít ke klepadlu. Přeskočila posledních několik stop na práh a vrhla se mu kolem krku.
"Ahoj, Harry," zvolala s úsměvem. "Je hrozně prima tě zase znovu vidět."
"Tebe taky," odvětil a odtáhl se od ní. "Vypadáš dobře - zahálčivý život ti očividně svědčí."
"Nevypadám zdaleka tak dobře jako ty," uchechtla se, "vyhlížíš, jako kdyby ses narodil jenom proto, aby ses stal otcem," poznamenala a mrkla na párek mrňavých modrých ponožek, které držel v jedné ruce, a bryndáček s motivem Kudlejských kanonýrů ve druhé. "Dárek od Rona, předpokládám," dodala ukazujíc na bryndák.
Harry zakoulel očima a přikývl.
"Ano, a než se zeptáš, v lize jsou pořád na konci tabulky, i když Ron přísahá, že tenhle rok bude patřit jim."
Hermiona mu podala těžký balík zabalený do barevného papíru.
"Obávám se, že můj dárek je úplně stejně předvídatelný."
Harry přejel rukou po jemném papíru balíčku, který podle všeho ukrýval jakousi knihu. Zakřenil se.
"Dějiny bradavické školy?" zeptal se a Hermiona přitakala.
"Nové ilustrované a doplněné vydání," odvětila s pobaveným úsměvem. "Zahrnuje všechny detaily bitvy a výbornou fotku toho, jak přebíráš Merlinův řád."
Harry protočil panenky a natáhl se, aby si mohl potřást rukou s Teem.
"Tak vás u nás oba dva vítám. Pojďte dál - Ginny už se vás nemůže dočkat."
Prošli malým obývacím pokojem a instinktivně ztišili hlas, když Harry otevřel dveře.
"Za chvíli bude čas na krmení, takže se nejspíš snadno vzbudí," zašeptal.
Vešli do pokoje a našli Ginny skloněnou nad malou bílou postýlkou. Otočila se k nim se zářivým úsměvem.
"Právě se probudil, takže nemusíte šeptat." Popošla dopředu a sevřela Hermionu v hřejivém objetí. "Hrozně moc jsi mi chyběla," zamumlala.
"Ty mně taky," odpověděla Hermiona. "Doopravdy."
Zatímco se Ginny vítala s Teem, obrátila zrak k postýlce. Děťátko zběsile mávalo ručičkama a nožičkama a ona se při pohledu na něj neubránila úsměvu.
"No, myslím, že mohu s jistotou prohlásit, že je to stoprocentní Weasley," pravila a usmála se na zrzavé dítko. "Ani jeden potterovský rys."
Harry si stoupl vedl ní a hrdě se na syna zadíval.
"Tak trochu doufám, že bude krátkozraký - v brýlích by mohl vypadat trochu víc jako já. Když už jsme u toho, možná bychom mu mohli vytetovat na čelo jizvu…"
"Tak to bychom určitě nemohli," přerušila ho Ginny, zdvihla dítě z postýlky a otočila se k návštěvníkům. "Řekněte ,ahoj´ Jamesovi Frederikovi."
Hermiona se váhavě naklonila dopředu a dotkla se jeho růžové tvářičky.
"Ahoj, malý Jamesi," zašeptala. K její veliké radosti ji chlapeček chytil za prst a usmál se na ni.
Ginny zdvihla obočí.
"Tedy, ten si tě nějak oblíbil. Nikdy jsem neviděla, že by se na někoho tak bezprostředně začal smát." Natáhla ruce k Hermioně. "Chceš si ho pochovat?"
Hermiona se zatvářila poněkud nejistě.
"A můžu si sednout, než mi ho podáš? S dětmi nemám moc zkušeností."
Posadila se na pohovku a Ginny jí podala dítě. Byl to statný chlapeček a Hermiona zjistila, že zdaleka není tak úzkostlivá a nesvá, jak si myslela, že bude. Harry odešel uvařit pro všechny čaj a Teo se usadil tak daleko od malého Jamese, jak to jenom šlo.
Nějakou dobu si povídali o zemích, které Hermiona a Teo navštívili, a Teo byl v průběhu rozhovoru převážně a až nápadně potichu. Jakmile Ginny vzala Jamese z Hermionina klína a oznámila, že je čas ho nakrmit, Teo se omluvil s tím, že se půjde projít po vesnici. Hermioně se ulevilo, že se rozhodl zmizet - nedokázala si představit, jak by se někdo tak nesmělý jako Teo mohl cítit pohodlně vedle kojící matky.
Fascinovaně se dívala, jak si Ginny dala syna k prsu a začala ho krmit. Ona i Harry vypadali ve svojí nové rodičovské roli tak nenuceně, jako kdyby to dělali celý život.
"Bolí to?" zajímala se Hermiona s očima upřenýma na hladově sající dítě.
"Nejdřív ano," usmála se Ginny, "ale pak mě mamka naučila pár praktických tišících zaklínadel a za několik týdnů už bylo všechno v pohodě. Teď se ho ale pokouším odstavit - příští měsíc se musím vrátit do práce."
"Když už mluvíme o práci," ozval se Harry a podal Hermioně šálek čaje, "kdy začínáš na odboru záhad?"
"V pondělí," sdělila mu. "A už se na to opravdu těším. Cestování je samozřejmě hrozně fajn, ale znáte mě - musím se do něčeho zakousnout."
"A co Teo?" otázala se Ginny. "Má také něco v plánu?"
Hermiona potřásla hlavou a raději upřela oči na dítě, aby se vyhnula jejich pohledům.
"On nepotřebuje pracovat, takže si popravdě myslím, že je tak trochu ztracený. Domnívám se, že by býval rád cestoval o něco déle," dodala s povzdechem.
Harry a Ginny si vyměnili pohled.
"Je všechno v pořádku?" přeptal se Harry. "Vycházeli jste spolu vy dva dobře?"
Obdařila je poněkud nuceným úsměvem.
"Bylo to dobré. Nechtělo se mu domů, ale jinak to bylo skvělé," zalhala a snažně doufala, že se jí nebudou vyptávat dál. Naštěstí se Teo záhy vrátil z vesnice a ona tak byla ušetřena dalšího výslechu.
Hermiona shledala, že pro ni vůbec není snadné odtrhnout se od dítěte, když nastal čas k odchodu. Toho večera se dívala na svůj odraz v zrcadle a dumala nad tím, jakou matkou asi bude ona sama. Bude v tom tak dobrá jako Ginny? Harry a Ginny spolu vždycky vypadali spokojeně, ale když nyní měli Jamese, tvořili opravdovou rodinu. Její vlastní manželství proti tomu vypadalo tak chladně, tak prázdně. Poprvé v životě cítila, jak se v ní cosi probouzí, a zjistila, že představa vlastního dítěte není vůbec nevítaná.
ssSss
Žádné komentáře:
Okomentovat