Našla jsem trochu času a přeložila pro vás další část jedenácté kapitoly, v níž se dozvíte něco víc o tom, jak proběhla Hermionina a Teova svatební cesta.
ssSss
Další zastávka na jejím seznamu byla u Padmy a Deana. Domluvila si u nich návštěvu na sobotní dopoledne a Teo se rozhodl, že zajde za pár kamarády z Cambridge. Byla šťastná; po celém tom roce cítila, že jí krátké odloučení od Tea neuškodí. A navíc se těšila, až si důvěrně popovídá s Padmou. Bývala by se ráda s některými obavami svěřila i Ginny, jenže ta byla spolu s Harrym natolik zaměstnaná dítětem, že Hermiona prostě neměla to srdce přidělávat jim další starosti. A mimoto - Harry a Ginny se brali z lásky a nikoli kvůli Manželskému zákonu a ona toužila promluvit si s někým, kdo musel ve svém životě přistoupit na podobné kompromisy jako ona sama. Možná, že Padma a Dean ve svém vztahu zažili obdobné potíže.
Jenže po pěti minutách v jejich společnosti si Hermiona musela přiznat, že tomu tak není. Padma s Deanem tvořili každým coulem šťastný pár. Co započalo jako vzájemná přitažlivost a pozornost, rozkvetlo v lásku a bylo více než zřejmé, že jednomu na druhém hluboce záleží. Dean se s nimi pár minut bavil předtím, než se odešel dívat na fotbalový zápas, a když pak Hermiona zůstala o samotě se svojí nejbližší přítelkyní, rychle odhodila veškeré zábrany. Okamžitě nasadila utrápený výraz.
"Ach, Padmo! Tak moc mě těší, když vidím vás dva šťastně pohromadě, jenže to jen zvýrazňuje skutečnost, že mezi mnou a Teem není vše tak, jak by mělo být."
Padma před ni na stůl postavila šálek čaje a talířek sušenek a účastně se zamračila.
"Jak to myslíš? Připadalo mi, že tvoje dopisy vyznívají vcelku šťastně - tedy alespoň zpočátku."
Hermiona trhla rameny a složila obličej do dlaní. Neměla daleko k slzám; cítila hluboké zoufalství.
"Byli jsme šťastní. Prvních pár měsíců cestování jsem si opravdu užívala a Teo se hrozně snažil. Všechno bylo dobré přesně tak, jak jsem si to představovala, a v některých ohledech byly věci dokonce ještě lepší."
"Jaké to bylo v posteli?" zeptala se Padma s uličnickým úsměvem.
"Věděla jsem, že se na to zeptáš," uchechtla se Hermiona. "V posteli to bylo mnohem lepší, než bych se odvažovala doufat. Tedy, nebyla to čirá vášeň, nic takového jako bylo mezi tebou a Philippem, ale znáš mě - já jsem mnohem konzervativnější než ty. Nevím, jestli to ve mně vůbec je - být takhle vášnivá. Ale bylo to fajn - lepší než fajn. Výborně jsme se k sobě hodili, jeden druhého jsme docela přitahovali a prvních šest sedm měsíců bylo vážně skvělých."
"Co se stalo, že se to změnilo?" zamračila se Padma opět.
"Co se toho týče, těžko se mi to přesně určuje," potřásla Hermiona smutně hlavou, "bylo to víc věcí, řekla bych. V polovině března jsem začala být neklidná. Už jsme procestovali Japonsko, Čínu, Indii, Nový Zéland a Austrálii - bylo to příjemné, ale začalo se mi příšerně stýskat a připadalo mi, že to nemá konce. Víš, jaká jsem - musím mít své knihy, a ačkoli jsem si jich vzala tolik, kolik bylo možné, potřebovala jsem něco dělat. Víš přece - mít nějaký cíl."
Padma si odlomila kousek sušenky.
"A Teo?"
Hermiona si povzdychla.
"Když jsem se rozhodla, že bych si chtěla pár dní odpočinout a jen tak si číst, hned se naštval! Jsem si vědoma toho, že v mnoha ohledech zřejmě ztělesňuji výraz nudná, ale všechno, po čem jsem toužila, bylo zalézt si na chvíli do postele s pár dobrými knížkami. A mimoto - oba jsme na cestách chtěli vidět odlišné věci. To není až tak podstatné, řekla bych, ale postupně to začalo působit určité rozepře."
"Skoro bych věřila tomu, že když dva lidé po tak dlouhou dobu nevidí ve stísněných prostorech hotelových pokojů nikoho než jen jeden druhého, musí to na ně začít působit trochu klaustrofobicky," pokrčila Padma rameny.
"Já vím a to máš samozřejmě pravdu. To jen, že si upřímně řečeno nemyslím, Padmo, že by byl Teo schopen vůbec nějakých kompromisů. A pokud se bude takhle chovat, když jde o maličkosti, tak co bude dělat, až půjde o moji práci? Jaký bude, až budeme řešit, ke kterým rodičům půjdeme na štědrovečerní večeři a jestli budeme nebo nebudeme mít děti?"
"Hermiono, na tohle je ještě příliš brzy. Jste spolu jenom rok, a protože jste byli celou tu dobu pryč, neměli jste zatím příležitost pořádně se usadit jako manželský pár." Poklepala kamarádku po ruce. "My jsme byli jako dva úplné protiklady; prvních pár měsíců jsme se prali jak pes s kočkou kvůli naprostým hloupostem typu záchodová prkénka a mytí nádobí - a pak se to zlepšilo. Ty a Teo jste žili celý rok v nepřirozených podmínkách. To doslova zavánělo potížemi!"
"Já vím, opravdu. Ale začínám se trápit tím, že jsou mezi námi možná nesmazatelné rozdíly. Přemýšlela jsem nad varováním, kterých se mi dostalo od Severuse Snapea, a začínám si myslet, jestli náhodou neměl pravdu."
"Přihodilo se něco konkrétního, že to takhle cítíš, nebo se jen navršila na sebe spousta malých rozdílností?"
Hermiona pohlédla na svoji kamarádku přemýšlejíc, jak moc jí může prozradit.
"Ty jsi až moc vnímavá, Padmo Patilová." Na okamžik složila hlavu do dlaní. "Mám tvé slovo, že všechno, co řeknu, zůstane mezi námi?"
"Jistěže máš! Copak se na tohle vůbec musíš ptát?"
Hermiona se na chvilku zatvářila omluvně.
"Já vím, promiň. To jen, že se cítím jako zrádce, když o něm takhle mluvím za jeho zády, ale chtěla bych znát tvůj názor." Upila čaje a zhluboka se nadechla předtím, než pokračovala. "Když jsme dokončili cestu kolem jižní Afriky, rozhodli jsme se vrátit do Evropy. Teo byl celý žhavý vydat se do Nizozemí, neboť tam má nějaké bratrance z druhého kolena, které chtěl navštívit. Ubytovali jsme se v hotelovém pokoji v Amsterodamu, a zatímco jsem se sprchovala, Teo se šel ven projít. Když se vrátil, přinesl značné množství marihuany, kterou stihl sehnat."
Padma se zatvářila poněkud překvapeně, ale pokynula Hermioně, aby pokračovala.
"Já vím, že tam to není nic nezákonného, a vím také, že v Paříži ji pár našich spolužáků s oblibou kouřilo, ale já to prostě nemohu vystát! Nejspíš jsem příšerně prudérní, ale všechno ve mně se bouří proti požívání takových látek. V zemi, odkud já pocházím, je to nelegální, a proto to nemohu jen tak přejít." Odmlčela se a uždíbla si kousek sušenky. "Následovala zuřivá hádka a pak si přes všechny moje prosby přímo přede mnou zapálil a zkouřil se do bezvědomí. Byla jsem bez sebe zlostí. Byla jsem si celkem jistá, že jsme v dostatečné blízkosti pro přemístění do Anglie, a skoro jsem ho tu noc opustila. A další den to bylo ještě horší."
Padma se zatvářila zděšeně.
"Řekni, prosím, že ti neublížil, Hermiono."
Hermiona vypadala překvapeně.
"Ne! Nic takového - on se pořád chová naprosto nevzrušeně a o to víc, když vykouřil tu nechutnou věc. Sešli jsme se s jeho bratrancem z druhého kolena - kouzelníkem jménem Hans Michelob Schneiderlidl, člověk má toho jména plnou pusu," řekla s úsměškem. "Abych to zkrátila, nedokázala jsem se na něj ani podívat. Svým způsobem mi připomínal Luciuse Malfoye. Nechápej mě špatně - Draca mám moc ráda takového, jaký teď je, ale nemyslím si, že bych si někdy oblíbila Luciuse. Hans je tak trochu ze stejného těsta; řekla bych, že mě považoval za méněcennou, protože pocházím z mudlovské rodiny. Pozval nás do svého bytu a všechno, co toho večera s Teem dělali, bylo, že kouřili jointy. Musela jsem snášet spoustu Hansových posměšků ohledně toho, jaký jsem suchar, a Teo se mě ani jednou nezastal. Byla jsem tak naštvaná, že jsem odešla. Teo byl u něj nakvartýrovaný většinu týdne a já jsem trávila čas v hotelovém pokoji a četla jsem články o výzkumu, které by se mi mohly hodit na odboru záhad."
"Jak dlouho jste tam zůstali?" otázala se Padma.
"Jenom ten jeden týden. Pak jsme jeli navštívit jeho kamarády do Berlína a ti byli o dost příjemnější. Na můj vkus snad trochu bohémové - nikdo z nich nepracuje, všichni asi studují. Všude kolem bylo příliš mnoho jointů a nelegálních lektvarů, než aby se mi to líbilo, ale nikdo z nich alespoň neměl potřebu komentovat, když jsem se toho odmítala účastnit. Upřímně řečeno mě ale typ lidí, jakými se Teo obklopuje, trochu vyděsil. Všichni vypadají jako děti fantasticky bohatých rodičů, kteří nemají nic jiného na práci, než že se celý den jen tak bezcílně poflakují."
"To nezní obzvlášť dobře, Hermiono," zachmuřila se Padma. "Musím říct, že bych nebyla nadšená, kdyby tohle udělal Dean mně. Kam jste jeli potom?"
"V Berlíně jsme zůstali dva týdny a pak jsme se vydali do Chile. Situace se na chvíli o něco zlepšila - díkybohu se marihuany od odjezdu z Berlína nedotkl. Jakmile se dostal pryč z vlivu svých přátel, byla jsem mnohem víc optimistická, všechno se docela dobře vyvíjelo, a to až do chvíle, kdy jsem dostala dopis z Ministerstva kouzel."
"Nech mě hádat," zabručela Padma. "Nechtěl se vrátit domů?"
"Přesně tak," odvětila Hermiona s povzdechem. "Do konce prázdnin jsme nedělali nic jiného, než že jsme se hašteřili. V Kanadě jsem si to vůbec neužila a většinou jsme si každý šli po svém. Když jsme totiž byli chvíli spolu, hned jsme se začali hádat." Odložila šálek zpět na stůl a pohlédla na Padmu. "Tak řekni, udělala jsem největší chybu v životě?"
"Já nevím," potřásla Padma hlavou. Na chvíli se ztratila ve svých myšlenkách s očima upřenýma na desku stolu. "Všechno, co mohu říct, je, že jste celý rok žili v nepřirozených podmínkách. To se muselo odrazit ve vzájemném napětí a nejspíš vám za celou tu dobu nic nedokázalo napovědět, jaký bude váš život teď, když jste se vrátili domů. Spíš se ve vašem případě střetly dvě povahy, než že byste měli nějakou velikou krizi - a myslím, že nejste zdaleka jediní, kdo si tím prochází. Aspoň co jsem tak zaslechla."
"Copak se s některým párem něco stalo?" zajímala se Hermiona.
"Blaise má zřejmě poslední tři měsíce s někým poměr," pokývla Padma. "Pracuje na ministerstvu nedaleko Deanovy kanceláře a podle všeho tam o tom všichni vědí."
"Ten bastard!" zvolala Hermiona s rozšířenýma očima. "Ví o tom Katie?"
"Tak o tom nemám nejmenší představu. Ani jednoho z nich moc neznám. Ale jde o to, že věci se teď mohou změnit k lepšímu, jakmile se jednou usadíte doma. Z toho, co jsi říkala, usuzuji, že je to s Teem trochu těžké, a myslím, že to od něj bylo ošklivé - kouřit ty jointy, když ty jsi s tím očividně měla takový problém. Ale nyní, když je zpátky u svojí rodiny, se nejspíš začne chovat lépe. Dej tomu víc času, Hermiono. Jsem si jistá, že všechno dokážeš vyřešit. Podívej na chudáka Katii - mohla bys na tom být mnohem hůř!"
"Řekla bych, že máš pravdu," usmála se Hermiona. "Ale dost už o mně a Teovi! Jak jsi se měla ty? Byla jsem nadšená z tvých dopisů - vypadá to, že jsi na Ústředně výmazu paměti spokojená."
"Zbožňuji to!" zakřenila se Padma. "Je to nesmírně zajímavá práce. Minulý týden jsem dokonce spolupracovala s Deanem. Nějaký trouba v Yorku pěstuje dvouhlavá kuřata a minulý týden mu jich dvacet čtyři uteklo - byl to naprostý chaos! Dean dostal za úkol je pochytat, zatímco my jsme chodili po mudlovských sousedech a upravovali jim vzpomínky…"
Náhle se zarazila a přitiskla si dlaň na ústa. Zamumlala omluvu mezi prsty, zdvihla se od stolu a vyběhla z pokoje.
Hermiona zmateně pozorovala, jak její kamarádka rozrazila dveře malé koupelny pod schody a zmizela uvnitř. Za pár vteřin uslyšela dávivé zvuky. Běžela ke dřezu a naplnila sklenici vodou. Zaslechla spláchnutí toalety a Padma vyšla z koupelny.
"Jsi v pořádku?" zeptala se a podala jí vodu.
Padma slabě přikývla a vzala si sklenici. Přešla ke kuchyňskému dřezu, kde si naplnila ústa vodou, vypláchla si je a nakonec vyplivla vodu do dřezu. Otočila se k Hermioně a usmála se.
"Jsem ve třetím měsíci," řekla a její úsměv se rozšířil. "Nechtěla jsem ti to psát v dopise, raději jsem počkala, až přijedeš domů."
Hermiona vykřikla radostí a obtočila ruce kolem Padmy.
"Nemohu tomu uvěřit! Sedím tady, vykládám tirády o sobě a o Teovi a ty jsi celou tu dobu těhotná!"
Padma se uchechtla a poplácala se po bříšku.
"Vzala jsem si na sebe volný vršek, aby sis toho hned nevšimla - ale už tady mám hrbolek, vidíš?"
Vytáhla halenku výš a skutečně - měla bříško lehce vyboulené.
"Jsi si jistá, že jsi teprve ve třetím měsíci?" zamračila se Hermiona pochybovačně.
Padma přikývla, pořád se smějíc.
"Jsou to dvojčata - holčičky. Proto mi bylo tak špatně."
"Není možná!" spadla Hermioně čelist.
"No, u nás v rodině se rodí dvojčata, takže to nebylo zas takové překvapení." Znovu si poklepala na bříško. "A - tomu nebudeš věřit - ale Parvati je znovu těhotná a má rodit ve stejný den jako já!"
Znovu se objaly a Hermiona nedokázala potlačit slzy, které jí vstoupily do očí. Vypadalo to, jako by se všechny její kamarádky chystaly mít děti, a všechny vypadaly tak šťastně a spokojeně. Zoufale zadoufala, že její práce zaplní onu velikou prázdnotu, která v současnosti hrála v jejím životě hlavní roli.
ssSss
Večer předtím, než měla Hermiona nastoupit na odbor záhad, byla společně se svým manželem pozvána na večeři ke Kordélii a Severusovi. Hermiona se na to těšila se směsí obav a zvědavosti; tak trochu se strachovala, že si povšimnou onoho téměř hmatatelného napětí mezi ní a Teem, a byla zároveň lehce rozčilená z vyhlídky, že se znovu setká se Severusem Snapem. Rozloučili se v neočekávaně spřízněném duchu a ji zajímalo, zda jejich "příměří" dosud trvá.
Když dorazili, potěšilo ji zjištění, že byl pozván i Lance; pokaždé byl zábavný a ona si byla jistá, že od nich s Teem odvrátí trochu pozornosti. Kordélie ji přívětivě přivítala a Hermiona pak přešla pokoj, aby si potřásla rukou se Severusem. Ačkoli se zrovna neusmíval, zračil se v jeho obličeji výraz jakés takés srdečnosti, a tak se přesvědčila, že jejich složení zbraní nebylo jen pomateným výplodem její mysli.
"Zdravím, Severusi," prohodila, opatrně vstupujíc na tenký led.
Lehce sklonil hlavu.
"Hermiono," odvětil.
"Chyběla jsem vám?" otázala se laškovně.
Zdvihl obočí.
"Skutečnost, že jsem vám dovolil oslovovat mě křestním jménem, ještě neznamená, že mám v úmyslu účastnit se nesmyslného tlachání."
"Tedy," uchechtla se, "neproklel jste mě, tak to vypadá, že jsme přece jen dosáhli nějakého pokroku."
Pohlédl na ni jak na nebezpečného blázna.
"Mohu vám nabídnout sklenku vína?"
Přitakala a on se otočil, aby jí nalil sklenici červeného vína.
"Užila jste si svůj rok v cizině?" otázal se.
Setkala se s jeho pátravýma očima.
"Ano," odpověděla. "Ale jsem ráda, že jsem doma."
Lehce se ušklíbl.
"Myslel jsem si, že budete," pravil takovým já-jsem-vám-to-říkal tónem, že okamžitě zalitovala, že raději nezůstala zticha.
ssSss
Žádné komentáře:
Okomentovat