Neměla jsem teď moc času na psaní, ale jelikož v povídce Denial od poslední kapitoly uplynulo několik měsíců, počítám, že tu pauzu snadno zvládnete. Podobně jako v minulé kapitole naleznete v úvodu báseň Thomase Hardyho (1840-1928), autora mimo jiné románu Tess z d´Urbervillů. Název a částečně i obsah básně Without Ceremony se sice - jak už to v této povídce bývá - dá alespoň částečně vztáhnout k tomu, co se v kapitole stane, leč její pozadí je poněkud smutnější - odcházející ženou z básně byla Hardyho první manželka Emma, která, ač vážně nemocná, přetáhla jednoho dne večírek s přáteli a druhého dne se již neprobudila, načež po několika dnech zemřela bez toho, aby se s ní Hardy měl možnost ještě rozloučit... Originál básně naleznete zde.
12. Bez okolků
Bývávalo ve tvém stylu
vypařit se beze slova,
když hosté, známí, rodina
šli od nás a má hodina
s tebou být nadešla znova.
A když hnát se život dal ti sílu
do města či jinam v kraji,
odchod tvůj zněl v celém domě,
než přemýšlet napadlo mě,
co tvé kufry znamenají.
Teď tedy ač v černém tylu
mizíš náhle navždy, zlato,
úmysly tvé zdají se mi
stejné jak před lety všemi:
"Loučit se nestojí za to!"
Thomas Hardy, Bez okolků
ssSss
Severus Snape se rozhlédl po přeplněné místnosti a jeho oči se nakonec zaměřily na Hermionu Grangerovou. Zlehka pohnul hlavou tak, aby prameny černých vlasů zastřely jeho obličej jako závěs, který mu umožňoval pozorovat ji a sám přitom zůstat ve skrytu před zraky ostatních. Od chvíle, kdy se dívka vrátila z líbánek, uběhlo už skoro půl roku a tmavé stíny pod jejíma očima výmluvně hovořily o její nespokojenosti. Na okamžik zapřemýšlel nad její nebelvírskou povahou. Vždycky se pozastavoval nad faktem, že ji její intelekt nezajistil místo v Havraspáru, musel ovšem připustit, že ostatní aspekty její osobnosti ukazovaly na Nebelvír více než přesvědčivě. Své srdce nosila na dlani, a ačkoli její patetické snahy hrát si na šťastnou rodinku mohly mnohé její přátele zmást, on sám instinktivně věděl, že je velice nešťastná. Jak se zdálo, zařadil ji Moudrý klobouk nakonec přece jen správně.
A nemusel ani ovládat nitrozpyt, aby rozluštil šifru spočívající v řeči těla mezi Hermionou a jejím manželem. Přestože seděli jeden vedle druhého, ani jednou se po celou dobu večeře vzájemně nedotkli. Žádné pohlazení hřbetu ruky, žádné poplácání po koleni, ani jeden něžný stisk předloktí. Popravdě se jeden na druhého během jídla stěží podívali; jediný oční kontakt, který mezi nimi zaznamenal, nastal, když si Teo nalil pátou sklenici vína a Hermiona po něm vrhla odsuzující pohled. Což zrovna nenasvědčovalo tomu, že by se jednalo o dvakrát šťastný pár.
Sledoval, jak Hermiona zdvořile přitakala něčemu, co řekla Teova prateta. Na okamžik k ní pocítil záchvěv sympatií; s výjimkou Lance už dlouho považoval členy starší generace rodiny Millů za nanejvýš nevýrazné a, jak se zdálo, Kordélie si osvojila zvyk posadit svoji snachu na rodinných sešlostech vždy k těm nejúnavnějším příbuzným, na jaké připadla. Jak tak Hermionu pozoroval, rozzářil se znenadání její obličej vřelým úsměvem. Sledoval směr jejího pohledu a zjistil, že se dívá naproti přes stůl na Lance, který na ni teatrálně zamrkal, než se znovu pustil do rozhovoru s jakýmsi známým po svojí pravici. Hermiona se zasmála a on si na chvíli užíval pohled na změnu oproti její obvyklé rozvážnosti. Smích rozjasnil její rysy, Severus měl ovšem jen nepatrnou chvilku na to obdivovat se jim, než se do jejích očí vrátily obavy a smutek.
Jeho pozorování byla záhy přerušena zvonivým smíchem jeho manželky zaznívajícím od vzdáleného konce stolu, kde bezostyšně flirtovala se svým novým společníkem: velšským kouzelníkem jménem Zebulum Williams. Severus již předtím přemýšlel o důvodech, které vedou jeho choť k pořádání takovéto opulentní večeře, a nyní dostal na svou otázku odpověď. Podle všeho Kordélie od tohoto muže něco chtěla a Severus dobře věděl, že se nezastaví před ničím, dokud to nedostane. Ubohý Zebulum byl v jejích rukou jako tvárná hlína - mužík vypadal být celý nesvůj z toho, že se stal terčem výlučné pozornosti čarodějky tak atraktivní. Severusovi bylo jasné, že brunátný, kulatý Velšan není zdaleka typ muže, jemuž jeho manželka obvykle dává přednost, a tak dumal nad tím, co tím Kordélie asi sleduje.
Dolil si do sklenice víno a znovu zaměřil svoji pozornost na Hermionu. Vypadala, že se ztratila ve svých myšlenkách, a on se na malou chvíli ocitl v pokušení použít nitrozpyt a zjistit, o čem teď právě přemítá; jako by však vycítila jeho úmysly, neočekávaně k němu zdvihla zrak. Na několik vteřin se jejich pohledy střetly a Severus i bez sebemenšího pokusu o nahlédnutí do její mysli poznal, že stejně tak jako on sám i ona vzpomíná na to, jak ji varoval ohledně Tea. Nepatrný pohyb očima směrem k jejímu manželovi potvrdil Severusovu domněnku, a když sklopila zrak, řekl si, že jejich manželství nedává více než rok.
ssSss
Hermiona s povzdechem prošla atriem Ministerstva kouzel a zařadila se do fronty u jednoho z mnoha krbů, aby se dostala domů. Doba špičky na ministerstvu jí vždycky silně připomněla londýnské metro - mudlovskou podzemní dráhou cestovala se svojí matkou mnohokrát a nikdy se jí to dvakrát nelíbilo. Vždy ji to poněkud zneklidňovalo, a to nejvíc v době, kdy tam byl nával. Obzvlášť vzpomínala na jeden rušný večer těsně před Vánoci, kdy se vydala s matkou na nákupy; bylo to krátce po jejích šestnáctých narozeninách, seděla v přeplněném vagónu a cítila nesmírnou úlevu při pomyšlení na to, že ona nikdy nebude muset podobně jako miliony mudlů dojíždět každý den do práce. Byla tak domýšlivá, když si představovala, že její život dozajista nebude takhle obyčejný, že bude dávat větší smysl než životy všech těch mužů a žen, kteří si ani nikdy nepoložili otázku, k čemu přesně to všechno je.
A nyní tady stála, jen další bezvýznamné číslo v seznamu Ministerstva kouzel. Přicházela každý den do práce se stovkami dalších, kteří se od ní nijak nelišili, v jedné ruce noviny a ve druhé deštník, připravena se brodit dalšími nánosy kouzelnické byrokracie. Vždycky věřila, že kouzelnická společnost je jiná. I přes nedostatky a korupci, jichž byla svědkem za vlády Korneliuse Popletala následovaného Rufusem Brouskem, měla utkvělou představu, že práce v kouzelnické společnosti znamená něco víc: něco, co ji činilo více smysluplnou, než jaká byla jednotvárná existence milionů a milionů mudlů. To se ale spletla.
A konečně - domnívala se, že funkce na odboru záhad bude trochu... řekněme... záhadnější. Jenže rychle pochopila, že jejím úkolem nebude hloubat nad podstatou prostoru a času, nad otázkami života a smrti či snad nad sílou lásky a nenávisti. K takovým záležitostem se nedostane dřív, než za nějakých dvacet let. Zavrtěla hlavou nad vlastní naivitou; bylo hloupé domnívat se, že se hned během prvního týdne ocitne v komnatě smrti nebo v síni věšteb. Během oněch šesti měsíců se před ní nikdo o komnatě smrti či síni věšteb dokonce ani nezmínil. A Hermiona pochybovala, že Prvosenka Ležladová vůbec ví o jejich existenci. Přidělili jí stůl hned vedle Prvosenky v kanceláři, kterou sdílely ještě se sedmi dalšími, o nichž se nemluví, a její práce byla až doposud neskutečně monotónní. Idealizovala si svoji kariéru stejně, jako si idealizovala své manželství, ale dřív by se propadla do země, než by dala před Teem najevo, jak je nešťastná.
Zatímco trpělivě čekala ve frontě, aby se odletaxovala na Kensingtonské náměstí, sjela pohledem ke svým náramkovým hodinkám, které ukazovaly čas, datum a postavení planet. Když spatřila dnešní datum, zhrozeně vydechla: ani ne za týden to bude šest měsíců od chvíle, kdy se s Teem vrátili do Anglie a dohodli se, že za půl roku znovu přehodnotí své plány. Se svojí prací byla nespokojená, ale vydat se s Teem opět na cesty pokládala za nemožné. Od svého návratu se sice již ani jednou nepohádali, nicméně zavládla mezi nimi chladná zdvořilost a Hermiona se cítila příliš slabá na to, aby se pokusila změnit směr, jakým se jejich vztah ubíral. Uvažovala, jak se to bude vyvíjet dál. Spokojí se oba s životem v manželství z rozumu nebo se rozvedou? Možná zde byla třetí možnost. Tolik jejích přátel bylo šťastných; bylo snad něco, v čem dělala chybu? Třeba ještě pořád existovala šance zachránit jejich odumírající vztah. Neboť neúspěch bylo slovo, které Hermionin slovník prostě neobsahoval.
Postavila se do krbu v atriu a nabrala si plnou hrst letaxového prášku z nádoby po svojí levici. Zdvihla ruku připravena na cestu domů, ale pak znenadání v pro ni netypickém návalu bezprostřednosti změnila názor a vyslovila Padminu adresu namísto svojí vlastní. Její kamarádka šla před čtrnácti dny na mateřskou dovolenou, a tak si Hermiona byla jistá, že bude doma. Padmin pěkný domek bude nepochybně mnohem přívětivější než její vlastní.
Přistála v krbu, vystoupila z něj a oprašovala si hábit. Padma ji pozorovala se zdviženým obočím zpoza knihy o rodičovství a na klíně jí začarované jehlice svižně pletly růžovou čepičku. Oteklé nohy měla položené na podnožce a její žluté těhotenské šaty příliš nezakrývaly nafouklé břicho tam, kde kdysi býval útlý pas.
"Ne snad, že bych nebyla šťastná, že tě vidím nebo tak něco, ale vzhledem k tomu, že mi před příchodem obvykle posíláš sovu, si teď myslím, že někdo zemřel," zabručela Padma zachmuřeně.
"Nikdo neumřel," usmála se Hermiona. "Je mi vážně moc líto, že jsem ti o svém příchodu nedala vědět dřív, ale prostě jsem se najednou rozhodla přijít se na tebe podívat. Jdu nevhod?"
"Jdeš velmi vhod," zakřenila se Padma, "společnost se mi bude hodit. Dean je na nějaké přísně tajné misi v Cornwallu a nečekám ho doma dřív než o půlnoci. A navíc jsem udělala plný hrnec kuřecího vývaru a teď ho nemám s kým sníst."
Hermiona se posadila vedle své poněkud zvětšené kamarádky.
"Jak se cítíš? Myslela jsem, že už to budeš mít touhle dobou za sebou. Nerodí se dvojčátka náhodou dřív?"
"Teoreticky mám před sebou ještě dva týdny, ale dvojčata obvykle skutečně přicházejí na svět o čtrnáct dní dřív, což podle všeho znamená, že bych měla rodit dnes," přikývla Padma a poklepala si na břicho.
"Tedy, nejsem si úplně jistá, že bych ti byla co platná jako porodní bába, ale aspoň ti udělám báječný šálek čaje. Dáš si?"
"Ach, to bych byla moc ráda. Poslední hodinu myslím jenom na čaj, ale zvednout se z pohovky je natolik nepříjemné, že jsem se rozhodla obejít se bez něj. Díky, Hermiono. Jsem moc ráda, že jsi přišla."
Hermiona zamířila do kuchyně a začala se zabývat přípravou čaje. Už teď se cítila lépe; tohle byl skutečný život. Vždycky se považovala za ženu, která by ráda udělala kariéru, ale nyní, když shledala, jak moc se zaměstnání přeceňuje, zjistila, že přesně tohle je podstatou všeho: rodina a lidé, které má člověk rád. Její nejlepší kamarádka se právě chystala na největší dobrodružství svého života. Co mohlo být důležitější?
Naplnila kotlík, jala se ho zahřívat mávnutím hůlky a mezitím pohlédla ven do temnoty Padminy zahrady. Na konec února bylo neobvykle chladno, a když přimhouřila oči, aby rozeznala stromy na konci pozemku, začal padat sníh.
"Sněží!" zavolala na Padmu.
"Ach ne!" zasténala Padma z obývacího pokoje. "Chudák Dean. Doufám, že si vzal ty rukavice z dračí kůže."
Právě když Hermiona začala skládat věci na podnos, vkolébala se do kuchyně Padma. Hermiona se zamračila.
"Ty jsi měla zůstat v pokoji s nohama nahoře, než ti to přinesu," pokárala ji, položila podnos na kuchyňský stůl a odsunula židli.
"Kromě výletů na záchod v posledních dvou týdnech v obývacím pokoji prakticky bydlím," usmála se Padma. "Chtělo to trochu změnit výhled." Klesla na židli a nalila oběma šálek čaje. "Chceš ohřát ten vývar?"
Hermiona přitakala a zapálila sporák z místa, kde seděla.
"Vsadím se, že jsi se v těch posledních pár týdnech hodně, hodně zdokonalila v přivolávacích kouzlech."
"Nejen v přivolávacích kouzlech," ušklíbla se Padma potutelně, "jsem teď expert na to udělat si sendvič v kuchyni a poslat si ho do obýváku k pohovce, na níž sedím. Neumím si představit, jak těhotenství zvládají mudlovské ženy."
Upíjely čaj v přátelském mlčení, a když se vývar začal vařit, nabrala ho Hermiona do dvou misek a přinesla je na stůl.
"Ty jsi tak zatraceně dobrá v kouzlení v domácnosti," řekla závistivě, vychutnávajíc si jídlo.
"No, moje domácí umění teď bude řádně proklepnuto, tak doufejme, že obstojí," zamumlala Padma a třela si břicho. Náhle sebou trhla.
"Jsi v pohodě?" zeptala se Hermiona a Padma přikývla.
"Jenom jsem dostala kopanec do močového měchýře, to je všechno." Položila lžíci a s obrovskou námahou se zdvihla od stolu. "Další výlet na záchod," oznámila s povzdechem.
Hermiona pozorovala, jak se její kamarádka namáhavě sune do koupelničky pod schody, a přemýšlela, jak si s tímhle vším poradí ona sama, až na to jednou dojde. Pevně doufala, že bude mít jen jedno dítě a ne dvě dohromady. Tohle totiž vyhlíželo docela bolestivě. Padma strávila na záchodě hodně dlouhou dobu a Hermiona se o ni právě začínala bát, když se objevila v chodbě se znepokojeným výrazem v obličeji.
"Myslím, že mi praskla voda," zašeptala, napůl se obávajíc vyslovit to nahlas.
Hermionu okamžitě zachvátila panika a prakticky vylétla ze židle.
"To myslíš vážně? Co budeme dělat?"
Padma se uchechtla Hermioninu zděšení.
"V této chvíli asi nic moc. Ještě nemám kontrakce, takže myslím, že budeme jen čekat. Pošleš naši sovu za Deanem? Napiš mu, že to není naléhavé, jen aby věděl, že ho asi budu za pár hodin potřebovat."
Hermiona přikývla a přivolala si kousek pergamenu. Naškrábala vzkaz Deanovi, vzala Padminu sněžnou sovu z bidýlka a donesla ji ke kuchyňskému oknu. Upřela starostlivý pohled do noci; sněžilo čím dál tím víc a sníh vířil v celkem divoké vánici. Sova před sebou bude mít dlouhou cestu, pokud je Dean ještě v Cornwallu, a Hermiona nešťastnému ptákovi v tomto počasí nedávala moc šancí. Jako kdyby jí četla myšlenky, věnovala jí sova vyčítavý pohled a zmizela ve tmě. Hermiona se zachvěla, zavřela okno, obrátila se k Padmě a zjistila, že křečovitě svírá opěradlo židle a oči má pevně zavřené.
"Co je?" vykřikla. "Co je ti?"
"Bolí to," zasténala Padma. Po chvíli se pustila židle. "Už je to pryč. Pojď, projdeme se kolem a uvidíme, jestli se to vrátí."
Hermiona se pokusila uklidnit třesoucí se ruce, podepřela Padmu a jaly se pomalu obcházet kuchyni. Během deseti minut se bolest vrátila a Padmě vyhrkly slzy.
"Začínám rodit," zanaříkala. "Co když se Dean nestihne vrátit?"
Hermiona shledala, že je načase převzít iniciativu, a jemně Padmu objala kolem ramen.
"Jistěže to stihne," ujistila ji konejšivě. "Raději bychom tě měly dostat ke svatému Mungovi. Už máš zabalenou tašku?"
"Je nahoře v dětském pokoji," přikývla Padma. "Nemůžeš ho minout - je vymalovaný na růžovo. Vlastně," řekla pak a chytla Hermionu za ruku, "raději tu se mnou zůstaň, prosím. Prostě ji přivolám."
Jakmile byla taška dole a obě se teple oblékly, vzala Hermiona Padmu za ruku.
"Budeš schopná se přemístit?"
Padma přitakala, ale pak se prohnula novým návalem bolesti a bolestivě zaťala prsty do Hermioniny paže.
"Upřímně řečeno myslím, že asi nebudu," řekla, když kontrakce pominula. "Kdyby na mě přišla další kontrakce během přemisťování, nedokázala bych udržet soustředění. Můžeš nás přemístit obě?"
Hermioně se okamžitě vybavilo, kdy naposled ve stavu podobné úzkosti někoho přemisťovala - podařilo se jí způsobit Ronovi odštěp a neměla v žádném případě v úmyslu udělat něco takového těhotné ženě.
"Bojím se, aby ses nezranila," vysvětlovala, potřásajíc hlavou. "Můžeme cestovat s letaxem?"
Padma zavrtěla hlavou a její oči znovu zaplavily slzy.
"Ta lékouzelnice mi řekla, že bych v posledním měsíci neměla. Když člověk čeká dvojčata, tak je to prý poněkud riskantní."
Hermiona znovu obrátila zrak k zahradě. Mezitím se rozpoutala skutečná sněhová vánice a ona pochybovala, že by byly taxikářské firmy ochotné poslat auto do takového nečasu. Nerozhodně se rozhlédla po kuchyni.
"Copak nemají u svatého Munga vypracovaný nějaký postup, když se něco takového stane?"
"Většina čarodějek rodí doma," pokrčila Padma rameny. "Do svatého Munga chodí jen při vícečetném porodu nebo v případě komplikací."
"Máte mudlovský telefon?"
"Ano," odvětila Padma a zatvářila se zmateně. "Dean ho chtěl mít, aby mohl volat svojí rodině. Jak nám to ale pomůže? Copak s ním dokážete cestovat?"
"Mluvíš jako opravdová čistokrevná," obrátila Hermiona oči v sloup. "Ne, telefonem nemůžeš cestovat, ty blázínku. Ale mamka je jen deset minut odtud autem, tak jí zavolám, jestli by nás nesvezla. Táta má na autě zimní gumy, protože s mamkou jezdí vždycky v lednu do Andory na lyže - a jsem si jistá, že je ještě neměnil zpátky na letní."
"Nemám nejmenší tušení, co je to jezdit na lyže, ale jestli nás tvoje maminka odveze do nemocnice, tak jí budu nadosmrti vděčná," odpověděla Padma.
Žádné komentáře:
Okomentovat