Hermiona s Padmou jsou lapeny uprostřed sněhové vánice, Padma začíná rodit a Hermioně to začíná v hlavě šrotovat. Aneb další pokračování povídky Denial od autorky little beloved;-)
Jane Grangerová dorazila během čtvrt hodiny, načež se všechny vydaly hustým sněžením ke svatému Mungovi. Hermioně bylo jasné, že není možné, aby se Padmina sova dostala přes sněhovou vánici; pokud měl ten pták zdravý rozum, jistě se už teď schovával někde v teplé stodole. Otřela zamlžené okénko auta, pohlédla skrz něj do noci a přemýšlela, jak dlouho by trvalo jejímu Patronovi, než by dorazil do Cornwallu. S obavami se zadívala na Padmu - intervaly mezi jejími kontrakcemi se zkrátily na šest minut a Hermiona se začínala obávat, že to Dean nestihne.
Ke svatému Mungovi dorazily bez nehody a Padma byla rychle převezena do porodního křídla. Jakmile byla umístěna do kóje s květinovým vzorem na závěsech, našla Hermiona nejbližší otevřené okno a poslala svého Patrona se vzkazem za Deanem. S důvěrou hleděla za stříbřitou vydrou vesele poskakující do tmy, když náhle prudce nadskočila poté, co z pokoje po její levici prorazil vzduch nervy drásající výkřik. Otočila se a spatřila úpravně oblečenou lékouzelnici, která se, potřásajíc hlavou, blížila k pokoji, z nějž vyšel výkřik. Jejich pohledy se střetly a lékouzelnice znovu zavrtěla hlavou.
"Někdo zapomněl použít tišící kouzlo," zašeptala, ukazujíc na pokoj. "To ubohé děvče čeká čtyřčata!"
"Čtyři děti?" zatvářila se Hermiona zhrozeně. "Najednou?"
"To je teď velká móda," přikývla čarodějka, "starší čarodějky mají děti později a později díky nedávno objeveným zaklínadlům plodnosti. Tomuhle ubohému drahouškovi je šedesát pět!"
Hermiona se při té představě zachvěla. Upřímně doufala, že v Padmině pokoji bude méně křiku - s ohledem na to, že byla o čtyřicet let mladší a čekala jen dvojčata. Když se vrátila do kóje, zjistila, že Padma už prošla příjmem a byl jí přidělen vlastní porodní pokojík. Jakmile Hermiona vstoupila dovnitř, Padma k ní s nadějí vzhlédla.
"Nějaké zprávy o Deanovi?" zeptala se s očekáváním.
Hermiona potřásla hlavou a věnovala jí povzbuzující úsměv.
"Poslala jsem za ním Patrona pro případ, že by se sova opozdila. On přijde, Padmo. Neměj strach. Soustřeď se jen na to, abys přežila ty kontrakce."
"Zůstaneš tady, než dorazí, že ano?" vrátila jí Padma slabě úsměv.
"Jistěže ano," odvětila Hermiona. "Chceš, abych poslala ještě pro někoho? Pro Parvati?"
Padma zavrtěla hlavou.
"Chtěla jsem, abychom u toho byli jenom já a Dean. Navíc z toho, co vím, by mohla Parvati také právě rodit. Byla bych tak vděčná, kdybys tu zůstala."
"To víš, že zůstanu. Tak dlouho, jak bude třeba."
ssSss
Minuty pomalu ubíhaly a brzy se změnily v hodiny. Kolem desáté měla Padma kontrakce jednou za tři minuty a zjevně velice trpěla. Hermiona cítila narůstající tlak svého údělu, když se musela dívat na bolestnou agónii své nejlepší kamarádky.
"Copak neexistuje nic, co byste mohla udělat?" tázala se lékouzelnice nevěřícně. "Mudlové mají léky proti bolesti a epidurály. Není tu nějaké zaklínadlo, lektvar nebo tak něco?"
Čarodějka se na ni rozpačitě usmála.
"Zaklínadla tlumící bolest a lektvary narušují křehkou rovnováhu přírody. Porod je přirozený proces a měl by probíhat tak, jako ho příroda zamýšlela. Bolest při přivádění dítěte na svět je důležitým biologickým odkazem, který umožňuje mysli i tělu připravit se na změnu z těhotenství na mateřství. Příprava je klíč ke všemu."
"Ať jde celá příprava někam!" odfrkla si Padma. "Myslím, že příště asi budu rodit u mudlů, děkuji pěkně."
Lékouzelnice vypadala, že má k jejich postoji spoustu výhrad, a poté, co oznámila, že podle jejího očekávání má Padma před sebou ještě zhruba dvě hodiny, opustila pokoj.
ssSss
O hodinu později, těsně po jedenácté, dosáhla Padma většího pokroku, než jaký lékouzelnice předpokládala, a byla připravena začít tlačit. Když jí Hermiona a čarodějka pomáhaly do polohy vsedě, pohlédla Padma na kamarádku vystrašenýma očima.
"Dean to nestihne, že ne?"
Než měla Hermiona příležitost odpovědět, rozletěly se dveře pokoje dokořán.
"To si zatraceně piš, že to stihne," oznámil Dean, odhodil cestovní plášť na židli a přešel pokoj, aby políbil svoji potem zbrocenou manželku. Natáhl se dopředu a stiskl Hermioně ruku. "Hrozně moc ti děkuji, že jsi se o ni postarala. Tvého Patrona jsem dostal doslova před pár minutami. Přísahal bych, že s našimi dcerami budou jenom problémy - a taky že ano, samozřejmě si musely vybrat k příchodu na svět nejhorší počasí v celém roce."
"To jsou tvé geny," pravila Padma skrz zaťaté zuby. "Alespoň bych řekla."
Dean se dobrosrdečně zasmál a vzal ji za obě ruce. Hermiona naznala, že nadešel čas, aby odešla.
"Nechám vás tady," zašeptala. "Budu za dveřmi. Dejte mi vědět, kdybych mohla něco udělat."
Zavřela za sebou dveře a pocítila okamžitý nával úlevy; zjistila, že je překvapivě nepříjemné být svědkem tak silné bolesti. Kdysi přemýšlela nad tím, že by se sama stala léčitelkou, ale po takovémto večeru byla neuvěřitelně ráda, že tu myšlenku tehdy zavrhla. Přecházela sem a tam chodbou podél porodních pokojů a mezitím uplynula další hodina. Ačkoli byla šťastná, že byl pokoj zabezpečen tišícím kouzlem tak, že nemohla slyšet Padminy výkřiky bolesti, toužila zároveň zoufale po jakýchkoli zprávách o tom, jak porod pokračuje. Zastavila se a sklonila hlavu k oknu, jímž vyslala svého Patrona. Sněžení konečně ustalo a zimní ulici pod ní ozářil úplněk. Tabule skla ji příjemně chladila na čele, cítila, jak se její napjaté svaly uvolňují a seznala, že je z hladu a žízně celá zesláblá.
Právě se chystala začít hledat nějaký kofeinový nápoj, když se dveře místnosti otevřely a vynořila se z nich čarodějka s rozzářeným úsměvem. Její oči našly Hermionu a její úsměv se ještě rozšířil.
"Dvě nádherné zdravé holčičky," ohlásila hrdě, jako kdyby je přivedla na svět vlastním kouzlem.
Hermiona jí úsměv vrátila a v mžiku zapomněla na jídlo i na pití.
"Díky Merlinovi!" vyhrkla. "Je v pořádku?"
"Všem se daří náramně. Dejte jim pár minut a pak jděte dovnitř a přesvědčte se sama."
Lékouzelnice mávnutím hůlky zrušila tišící kouzlo a dlouhými kroky se vzdalovala chodbou, zatímco Hermiona si vyčarovala židli. Najednou z pokoje zaslechla nezaměnitelný zvuk pláče novorozeného dítěte. Přemohl ji pocit emocionálního vyčerpání, a třebaže nevěděla přesně proč, začala sama plakat. Úleva, vysílení, štěstí, smutek… Nevěděla, který z těch pocitů v jejím nitru vlastně převažuje.
Zrovna si utírala obličej ve snaze dát se trochu dohromady, když jí Dean poklepal jemně na rameno. Hermiona si pomyslela, že nejspíš uplyne ještě mnoho hodin, než se přestane křenit jako blázen.
"Pojď se podívat na děti," zašeptal.
Odvedl ji do pokoje, kde spatřila zázračně klidnou a usměvavou Padmu se dvěma růžově zabalenými ranečky, jež posvátně držela na rukách.
Hermionu novorozené děti nikdy zvlášť nedojímaly. Popravdě je shledávala spíš odpudivými. Tentokrát však byla dojatá až příliš. Jakmile spatřila oba obličejíky - jeden spící a druhý probuzený, byla tak zasažena jejich krásou, že vyjekla nahlas.
"Ach, Padmo," zašeptala třesoucím se hlasem. "Ty jsou tak nádherné!" Naklonila se blíž a něžně přejela prstem po tváři bližšího z obou dětí. Zdvihla oči ke kamarádce. "Jak se cítíš?"
"Moc, moc bolavá, ale tak šťastná, že se to ani popsat nedá," usmála se Padma.
Dean vzal spící dítě z manželčiny náruče.
"Tahle maličká se narodila minutu po půlnoci a ta druhá deset minut před půlnocí, takže budou mít jiné datum narození. Tahle holčička se jmenuje Shiva Elizabeth - druhé jméno má po mojí matce," vysvětloval, otáčeje se k Padmě.
"A tahle naše prvorozená," zamumlala Padma, "se bude jmenovat Preeya Hermiona, což je projev díků tobě, že jsi nás sem všechny tři bezpečně dopravila. Byli bychom poctěni, kdybys jí šla za kmotru."
Hermionu přemohl takový nával citů, že nebyla schopna slova. Přikývla, bojujíc s dalším hrozícím přívalem slz.
"Ráda budu její kmotrou."
Padma jí podala dítě s široce rozevřenýma očima.
"Chceš si ji pochovat?"
Hermiona se chopila růžového ranečku, a jakmile se dítě ocitlo v její náruči, pocítila záchvěv touhy tak silný, jaký dosud nikdy nezažila. Nemohla si pomoci: opět ji zaplavily slzy.
Padma si osušila oči.
"Neplač Hermiono nebo se taky zase rozpláču."
"Já si prostě nemůžu pomoci - ona je tak dokonalá," usmála se na ni Hermiona skrz slzy.
"Copak vy dvě musíte brečet při každé příležitosti?" obrátil Dean oči v sloup. "Vždyť během minuty rozbrečíte i mě."
"Mám z vás dvou takovou radost," zasmála se Hermiona celá uslzelá.
Byla to pravda: měla z nich opravdu obrovskou radost. Ale zároveň to nebyla celá pravda: byla také nesmírně smutná kvůli sobě. Tohle chtěla. Toužila po všech těch věcech, které měla Padma, a lámalo jí srdce to, že naprosto netušila, jestli bude ona sama vůbec někdy součástí tak opojného štěstí.
ssSss
Hermiona byla nesmírně šťastná, že následujícího dne byla sobota; nedokázala by přežít další den na ministerstvu po takové emočně vyčerpávající noci. Domů dorazila krátce před druhou hodinou ranní a, jelikož nechtěla probudit Tea, ustlala si v pokoji pro hosty. I přes všechnu únavu ležela v posteli úplně bdělá po mnoho hodin s obrázkem Padminých krásných dětí nesmazatelně vrytým do svojí mysli. Líbilo se jí pozorovat novopečené rodiče obdivující své ratolesti; Dean neustále zasypával jejich tvářičky polibky, zatímco Padma jim znovu a znovu stahovala ponožtičky, aby jim mohla spočítat prsty na nohách.
Mezi Padmou a Deanem se také stále opakoval tentýž pohled. Ten pohled Hermiona poznávala. Stejný viděla mezi Parvati a Seamusem na její svatbě a také ho viděla mezi Harrym a Ginny od té doby, co se jim narodil malý James. Byl to pohled, který sděloval neskutečnou hrdost a silný cit, jako kdyby říkal ,tohle jsme stvořili - ty a já´. Ten pohled ji zároveň lekal a plnil závistí.
Toužila po dítěti. Odněkud z hloubi její ženské duše se vynořil neočekávaný příval mateřského instinktu. Nebylo to snad právě tohle, proč její manželství nebylo úspěšné? Mezi ní a Teem nepanovala láska. Své dítě by ale zahrnula bezpodmínečnou láskou a byla si skoro jistá, že Teo by udělal to samé. Možná, že kdyby měli oba dítě, které by mohli milovat, znamenalo by to začátek skutečného citu i mezi nimi samými. Snad by i mezi nimi začalo docházet k těmto univerzálním pohledům a postupně by mezi nimi vyrostlo víc než jen zdvořilost bez citů. Krátce před úsvitem přesvědčila samu sebe, že i kdyby její manželství ztroskotalo, dítě by mu dalo smysl. Alespoň by to nebyla úplná prohra.
Pohled na hodinky jí sdělil, že se blíží poledne. Přece jen se jí podařilo dopřát si několik hodin spánku. Posadila se na roh postele a vzala rozum do hrsti; svůj postup bude muset pečlivě zvážit. Nadešel den, kdy je nutno postavit se tváří v tvář budoucnosti jejich manželství. S pocitem nemístné nervozity vklouzla do pantoflí a zabalila se do huňatého bílého županu. Vyčistila si zuby, vykartáčovala vlasy a vydala se najít něco k snídani. Od té doby, kdy přišla k Padmě domů, nic nejedla a žaludek se jí bolestivě svíral. Když vstoupila do kuchyně, Moe už jí připravovala jídlo.
"Dobré ráno, Moe. Nebude to pro tebe potíž, když tě požádám o něco k snídani?"
Droboučká skřítka mlčky poslala talíř toastů na stůl, na němž již trůnila konvice s čajem a šálek.
"Slečna Hermiona se včera vrátila domů velmi pozdě," řekla s pokrčeným nosem.
Hermiona se ušklíbla. Moe trvala na tom, že ji bude oslovovat ,slečna´, jako kdyby jí chtěla neustále připomínat, že tady není ničím víc než jen vetřelcem.
"Ano, je mi to líto, Moe. Šla jsem na návštěvu ke kamarádce Padmě. Začala rodit a já ji musela dopravit ke svatému Mungovi. Její děti přišly na svět až o půlnoci a já chtěla chvíli zůstat a potěšit se s nimi. Mrzí mě, jestli jsem tě vzbudila."
Moe se pokoušela nedat najevo svůj rostoucí zájem.
"Slečnina kamarádka má víc než jen jedno dítě?" zeptala se a přinesla na stůl talíř uzenek.
"Ano, má krásné holčičky - dvojčata," zamručela Hermiona s pusou plnou toastu.
Jak tak jedla snídani, přemýšlela, jak přesně si u Moe stojí. Skřítka se k ní chovala víceméně neutrálně, jako kdyby se ještě nerozhodla, jaké postavení své nové paní přizná. Hermiona pozorovala vztahy Moe a zbytku rodiny s živým zájmem. Podle všeho projevovala skutečnou věrnost a oddanost pouze Lancovi a nikomu jinému. Zbožňovala ho opičí láskou a jedině on dokázal vnést potěšený výraz do skřítčina vrásčitého obličeje. Zdálo se, že ke Kordélii se chová s jistou dávkou lhostejné netečnosti, podobně jednala i s Teem a Hermiona ji dokonce přistihla, jak pozoruje Tea s výrazem podrážděného nesouhlasu ve tváři. Přemýšlela, zda to bylo kvůli Teovu otci a tomu, že rodině Millů přinesl ostudu. Jediná další osoba, k níž se zdálo, že Moe chová jakési ohledy, byl překvapivě Severus Snape. Přestože si určitě nezasloužil stejné projevy vřelosti jako Lance, přiznávala mu Moe dozajista mnohem větší míru respektu než Kordélii a Teodorovi.
Hermiona dojedla snídani v tichosti a pozorovala Moe zaměstnanou kuchyní, která se brzy leskla čistotou.
"Děkuji za snídani, Moe. Je Teo nahoře?"
Moe přikývla.
"Čte si v obývacím pokoji," odvětila.
Hermiona se zdvihla od stolu a ujistila se, že na sobě nemá drobky. Právě se chystala vyjít z místnosti, když ji něco napadlo.
"Nepředpokládám, Moe, že bys měla čas prokázat mi velikou službu?"
Skřítka nechala utírání prachu a obrátila se k ní s výrazem mírného zájmu v obličeji.
"Jsem naprosto nemožná v šití, háčkování a podobných věcech, a to i přesto, že mám hůlku," svěřila se jí Hermiona. "Myslela jsem, jestli máš vůbec někdy trochu času, jestli by ses neuvolila a neupletla něco jako dárek Padminým holčičkám?"
Na okamžik zadržela dech a přemítala, jestli náhodou nepřekročila nějakou hranici, když se k jejímu nadšení Moein obličej rozjasnil zářivým úsměvem.
"Hodila by se holčičkám růžová nebo bílá, slečno Hermiono?" zeptala se nadšeně a radostí tleskla svýma kostnatýma rukama.
"Řekla bych, že růžové budou mít plno," zasmála se Hermiona. "Bílá by byla skvělá - jenom nějaké čepičky nebo tak něco."
"A pár svetříků, bačkůrek a rukaviček," dodala Moe. "Děti se musejí chovat v teple!"
Moe vesele pospíchala pryč a při tom si i nadále polohlasem mumlala, co všechno by děti potřebovaly. Hermiona vyšla z kuchyně, vydala se po schodech vzhůru a hřálo ji u srdce, že Moe požádala. Pak došla ke dveřím obývacího pokoje a na okamžik se zastavila, uvědomujíc si závažnost tématu, které se rozhodla probrat se svým manželem.
Žádné komentáře:
Okomentovat