Milovníky sladkobolných HG/SS příběhů jistě potěší, že je tady další dávka emocí v podobě nejnověji přeloženého kousku povídky Denial od autorky little beloved. A potěší je jistě ještě víc, když řeknu, že z celé třinácté kapitoly se Severus Snape nehne snad ani z jediného odstavce;-) Ještě dodám, že Yeatsovy verše Two years later v úvodu dnešní kapitoly volně navazují na báseň To a child dancing in the wind, kterou autorka zařadila na začátek 6. kapitoly. Obě básně si lze v angličtině, tj. před mým zásahem, přečíst zde:
13. Krutým jazykem
Což dosud žádný nepostrádal
moudrosti záblesk v očích tvých?
A nezahnal tvou smělost v dál
osud můr lampou spálených?
Rad tvému mládí nedal jsem,
neb mluvím jiným jazykem.
Ach, přijmeš vše, co podáno ti,
svět vysníš si prost nepřátel,
pak trpký žal ti život zkrátí,
jak matce tvé vzal mládí pel.
Však v očích tvých stár příliš jsem
a mluvím krutým jazykem.
W. B. Yeats, O dva roky později
Severus sklonil hůlku a zkontroloval plamen pod bublajícím kotlíkem. Byla sobota odpoledne a on neočekával žádnou návštěvu. Mohl skoro cítit, jak se svaly na jeho čelisti napínají: prostě a jednoduše nesnášel, když ho někdo vyrušil při vaření lektvarů. Přísady pro tento konkrétní odvar ho stály horentní sumu peněz a on by rozhodně nebyl nadšený, kdyby celé dopoledne, které strávil vařením, přišlo vniveč.
"Moe?" zavolal, když se prázdným domem jako ozvěna znovu rozlehlo zabušení klepadla u vstupních dveří.
Co se kčertu stalo s tou domácí skřítkou? Již téměř dva týdny ji neviděl a tohle už bylo potřetí, kdy nezareagovala na jeho volání. Bude se muset vypravit na návštěvu za Lancem - ve druhé rezidenci Millů na Kensingtonském náměstí se evidentně dělo něco podivného.
S rozzlobeným zavrčením rozrazil dveře laboratoře a vydal se ke schodům. Klepání nabíralo na hlasitosti a on na půl úst zaklel. Kdyby Kordélie neměla tolik mudlovských přátel, mohl by na dům umístit kouzlo odpuzující mudly, jenže tomu bylo právě naopak, a tak musel snášet pravidelné a nanejvýš únavné výstupy podomních prodejců a charitativních pracovníků. Obyčejně jejich pokusy vetřít se do domu ignoroval, ale ať už byl tentokrát za dveřmi kdokoli, byl neobvykle vytrvalý.
S řezavou poznámkou o hodnotě času pro zaměstnané lidi na jazyku zprudka otevřel vstupní dveře dokořán. Očekávaná vidina neurčitého mudly v levném obleku třímajícího pokladničku na dary se nezhmotnila, ačkoli naprosto nepředpokládané spatření Harryho Pottera a Draca Malfoye na schodech bohatě stačilo k tomu, že ho byť na nepatrný okamžik zbavilo legendárního sarkasmu. Kdyby tam kterýkoli z těch dvou stál sám, zřejmě by se necítil zas tak vykolejeně. Ovšem scéna těžící z jejich jednotnosti ho odrovnala tak mocně, až začal bezděčně uvažovat o tom, jestli mu náhodou výpary z kotlíku nezastřely jeho druhdy tak břitkou mysl.
"Nazdar, Severusi," pravil Draco s pobaveným úsměškem.
"Dobrá, dobrá," mumlal Severus, když se mu navrátil dar řeči. "Pan Malfoy a pan Potter. Jak okouzlující dvojice. Čemu vděčím za to neočekávané potěšení?"
Harry a Draco si vyměnili pohled.
"Jde o Hermionu, profesore Snape," oznámil Harry hlasem, který byl sotva hlučnější než šepot. "A vzhledem k tomu, že bydlí přes ulici, jsem si říkal, jestli bychom si nemohli promluvit uvnitř?"
Severus hleděl z jednoho na druhého a stále nebyl schopen uvěřit tomu, jak nepravděpodobná dvojice lidí před ním stojí. Neměl ani tušení, že se spolu ti dva baví, a to dokonce v natolik přátelských intencích, že se k němu vydali společně ohledně čehosi, co je podle všeho oba hodně trápilo. V usilovné snaze nedat najevo svoji rostoucí zvědavost ustoupil stranou a pokynul jim, aby vešli dovnitř.
"Jistěže," řekl. "Buďte mými hosty."
Uvedl je do přijímacího pokoje a vyzval je, aby se posadili.
"Mohu vám nabídnout něco k pití?" otázal se, přešel k baru a připravil tři sklenky.
"Ne, díky," potřásl Draco hlavou. "Susan by mě zabila, kdyby zjistila, že jsem pil už takhle brzo po ránu."
"Rozumím," zkřivil Severus pobaveně rty. "To je od tebe velice mrzimorské, Draco. Necháte se přesvědčit alespoň vy, pane Pottere?"
"Řekl bych, že jednou sklenkou nic nezkazím," pokrčil Harry rameny. "Ohnivou whisky, prosím."
Severus naléval pití a pozoroval při tom Harryho. Třebaže se oba zúčastnili Hermioniny svatby, mluvili spolu od porážky Voldemorta pouze jednou. Tak trochu očekával, že se Harry objeví u svatého Munga během těch měsíců, kdy tam on sám ležel napůl mrtvý, a docela se mu ulevilo, že byl v tomto období svého pozvolného zotavování ušetřen cituplných scén. Ovšem Harry nechyběl mezi přítomnými, když byl Severus vyznamenán Merlinovým řádem, načež se k němu mladší muž vydal se stínem obav v očích. Lily Evansová se mezi nim vznášela jako mlžný přízrak a tehdy mu Harry zdvořile podal ruku.
"Blahopřeji vám, profesore Snape," řekl a hlas se mu třásl. "Chtěl jsem vám poděkovat za všechno, co jste pro nás za ta léta udělal."
Vzájemné potřesení rukama bylo milosrdně krátké.
"Děkuji, pane Pottere," zabručel v odpověď. Nebyl si jistý, jaký je jeho part v tomto novém post-voldemortovském světě. Vystupovat v roli špeha pro něj bylo o dost příjemnější - hrát hlavu zmijozelské koleje nenávidějící vše, co je nebelvírské, od něj nevyžadovalo zdaleka tolik úsilí.
"Chtěl jsem se omluvit," pokračoval Harry, a ačkoli ho chtěl Severus na místě proklít, uvědomoval si zároveň, jak důležité je pro Lilyina syna to, co právě dělá. "V uplynulých letech jsem vám často, příliš často křivdil. Je mi to líto."
Severus stál bez jediného hnutí, neschopen nalézt přijatelnou odpověď. Co se vůbec dalo říct, když mezi nimi v minulosti stálo tolik nevyřčeného? Krátce Harrymu pokývl, otočil se na podpatku a srdce mu v hrudi zběsile tlouklo.
"Profesore, prosím!" zvolal Harry, pospíchaje za ním. "Chci vám říct ještě něco."
Severus se zarazil, ale zpět se otočil jen napůl. Pohodil hlavou do strany - naznačil tím, že poslouchá, ale odmítl pohlédnout Harrymu do očí - za nic na světě nechtěl slyšet její jméno.
"Chtěl… chtěl jsem jen říct," zakoktal se Harry, "že jsem vás nikdy neměl nazvat zbabělcem. Jste asi ten nejméně zbabělý člověk, jakého jsem kdy potkal."
Severus zdvihl černé oči k Harryho obličeji, uvnitř se chystal znovu pocítit ten dopad, který na něj měly jeho zelené oči, ale zjistil - vůbec poprvé - že se jejich moc kamsi vypařila. Chtěl říct Harrymu něco na oplátku, ale nenalézal slova. Mlčky se díval, jak se Harry obrací a uhání pryč - oběma byl tento rozhovor nanejvýš nepříjemný.
S lehkým zavrtěním hlavou se vrátil v myšlenkách do přítomnosti, a když naléval do sklenek dvě štědré dávky Ohnivé whisky, všiml si předčasných šedin v Harryho vlasech. Třebaže pořád až znepokojivým způsobem připomínal svého otce, Harry za ty roky zestárnul. Vypadal spokojeně, ale zkušenosti získané v období jeho dospívání ho uvrhly do dospělosti dřív, než bylo obvyklé. Harry mu nevzrušeně vracel pátravý pohled a Severusovi se ulevilo, když zjistil, že už víc není držen v zajetí očí Lily Potterové.
Přešel místnost a podal Harrymu pití.
"Nuže, pánové," zabručel, sedaje si do křesla naproti nim. "Co vás tak znepokojuje ohledně někdejší slečny Grangerové?"
Draco a Harry si vyměnili další pohled a Harry lehkým pokývnutím naznačil, že Draco by měl být tím, kdo vše vysvětlí.
"Susan těsně před Vánoci přijala místo administrativní pracovnice na odboru záhad," spustil, poklepávaje nervózně prsty o opěradlo křesla.
"Ano," přikývl Severus. "Mám dojem, že jak Hermiona, tak i Kordélie se o tom zmínily."
Draco se zatvářil ustaraně.
"Tohle bych ti neměl říkat, Severusi," pravil potichu. "Mohl bych tím Susan dostat do velkých potíží, jenže nás nenapadá, co jiného by se dalo dělat."
"Víš, že tvoji důvěru nezklamu, Draco," zavrčel Severus netrpělivě a gestem ruky mu naznačil, aby pokračoval. V ústech mu vyschlo a on instinktivně tušil, že mezi Hermionou a Teodorem se stalo něco velice vážného.
"Hermiona už dva týdny nepřišla do práce," vysvětloval Draco. "Ani se jim nijak neozvala, aby vysvětlila svoji nepřítomnost, a jejich sovy se vrátily bez odpovědi. Prvosenka Ležladová se po ní doma dvakrát sháněla, ale domácí skřítka jí řekla, že tam nikdo není. V pátek večer dali v práci Hermioně výpověď."
Severus se zamračil, pokoušeje se nedat najevo svoje náhlé obavy.
"Ginny a Susan pracují na ministerstvu ve stejném poschodí a jsou docela dobré kamarádky," pokračoval ve vyprávění Harry. "Před deseti dny jsme Hermioně a Teovi poslali pozvání na večeři, a když jsme od ní nedostali odpověď, docela jsme se vyděsili. Vy víte, pane, jaká Hermiona je - vždycky až moc pohotová - a neodpovědět na sovu, to se jí prostě vůbec nepodobá. Ginny se o tom zmínila před Susan a ta jí řekla, že ani Draco nedostal odpověď na několik vzkazů, které posílal Teovi."
"Možná se jen rozhodili vydat se znovu na cestu kolem světa," nadhodil Severus. "Teovi není nepodobné znenadání zmizet bez toho, aby o tom dal komukoli vědět."
"Ale je to nepodobné Hermioně," trval na svém Harry. "A co víc - Susan a Ginny minulý víkend zašly do domu a domácí skřítka jim tvrdila, že tam nikdo není. Když se jí zeptaly, kde všichni jsou, řekla jim, že pan Teodor odejel pryč. Ginny se jí pokusila zeptat na Hermionu, ale ona jim řekla, ať odejdou, a zavřela jim dveře před nosem."
"Harry a Ron znají dost dobře Hermioniny rodiče," navázal Draco, "takže se na ně včera obrátili, aby zjistili, jestli se náhodou nevrátila do jejich domu. Ovšem ani oni nevypadali, že by věděli, kde je. Poslal jsem Teovi spoustu sov, ale on na žádnou z nich nereagoval."
"Já Tea prakticky neznám, takže naše ženy napadlo, abychom se za těmi dvěma s Dracem vydali společně. Před chvílí jsme byli u nich doma," řekl Harry, "a ta skřítka - Moe, nebo jak se jmenuje - pravila, že Teo odjel pryč a Hermiona nepřijímá návštěvy."
Severus spojil prsty do stříšky a poklepal si jimi o bradu. Byl si jistý tím, že Teovo a Hermionino manželství spěje k zániku, a nastalá situace vypovídala o tom, že už k tomu i došlo, jenže co se to pro všechno na světě děje? Pohlédl na své hosty.
"Jaký je váš závěr, pánové?"
"Myslím, že se rozešli, Teodor se zdejchnul a Hermiona se zabarikádovala v domě," prohlásil Draco. "Je buďto ožralá do němoty nebo jí z toho přeskočilo."
Severusovo obočí vyletělo vzhůru.
"Jak výmluvně řečeno, Draco." Načež se otočil k Harrymu. "A váš názor, pane Pottere?"
Harry vypadal překvapeně, že je vyžadován jeho úhel pohledu.
"Řekl bych, že Draco má nejspíš pravdu. Dělám si o Hermionu velké starosti. Ona je veleúspěšný člověk, který nikdy v životě nepropadl u jediného testu, a tak se obávám, že pokud její manželství ztroskotalo, bude to považovat za své vlastní selhání. Nemyslím si, že to dobře ponese. Ona všechno příliš řeší."
Severus byl příjemně překvapen. Vypadalo to, že tento dospělý Harry Potter svoji kamarádku dobře zná. Podíval se z Harryho na Draca.
"Proč jste mi to sem přišli vyprávět?"
"Tedy, zaprvé jsme všichni doufali, že bys mohl vědět, co se děje. Koneckonců jste jedna rodina," prohlásil Draco prostě. "Ta skřítka vytvořila jakýsi druh magické bariéry, ale ty budeš schopný ji překonat. My jsme nedokázali ani strčit nohu mezi dveře."
"Jsem si vědom toho, pane, že vy a Hermiona jste si v minulosti do oka zrovna nepadli," dodal Harry, "ale vím, že teď už spolu jakžtakž vycházíte, a já se o ni opravdu moc bojím. O tu práci na odboru záhad nesmírně stála. Muselo se stát něco hrozného, když ani nedochází do zaměstnání."
Severus byl více než nakloněn tomu s ním souhlasit.
"Musím přiznat, že jsem ani jednoho z nich v posledních třech týdnech neviděl, ani o nich neslyšel, ale musíte pochopit, že to není neobvyklé. Bydlí sice naproti přes ulici, ale jeden druhému do života nezasahujeme. Nemohu však uvěřit tomu, že by Teo jen tak opustil svoji manželku bez jediného slova vysvětlení."
Jenže - bylo opravdu tak složité si něco takového představit? Skutečně by ho překvapilo, kdyby Teo prostě odešel, aniž by sebral odvahu čelit nesouhlasu a posměchu? Povzdychl si.
"Co očekáváte, že v této věci podniknu?"
"Očekáváme, že zjistíš, co se děje," zdvihl Draco obočí. "Jsi jeho nevlastní otec."
"Stal jsem se jeho nevlastním otcem, Draco, když už byl dospělým mužem," přivřel Severus oči. "On mě za otce nepovažuje."
"Dobře, tak kde je Kordélie?" zeptal se Draco.
"Odjela na víkend navštívit přátele. Neočekávám ji dřív než v pondělí večer."
"Tak tedy, Severusi," usmál se Draco mile, "je to na tobě."
"To si doopravdy myslíš, že Hermiona Grangerová bude ochotna ze všech lidí na světě mluvit právě se mnou?" zavrčel Severus.
"Jsi jediný, kdo se dokáže dostat dovnitř," odtušil Draco s pokrčením ramen.
Harry se na Severuse prosebně zadíval.
"Když se někdy člověk ocitne v beznadějné situaci, může se stát, že si raději promluví s někým, někým..."
"Ano?" přeptal se Severus pobaveně.
"Autoritativním," dokončil Harry a Severus se ušklíbl.
"Vidím, že jste si osvojil umění diplomatické korektnosti." Vydal další povzdech. "Tak tedy dobrá. Pokusím se zjistit, o co jde."
Harryho ramena se zachvěla úlevou.
"Děkuji vám mockrát, pane."
"Severusi," protáhl Draco. "Tys jako rytíř v zářivé zbroji."
"Chceš, abych změnil názor, Draco?" zdvihl Severus obočí.
"Ne, promiň," řekl Draco rychle, zdvihl se a lehce Harryho šťouchl do ruky. "Jdeme, Pottere, dřív než nás moje velkohubost přivede do neštěstí."
Harry vstal a ještě jednou na Severuse pohlédl.
"Jestli s ní budete mluvit, mohl byste ji, prosím, požádat, aby se s námi spojila? Řekněte jí, že se o ni moc bojíme."
"Řeknu jí, aby vás kontaktovala," přikývl Severus krátce.
Doprovodil je ke vchodovým dveřím a otočil se, aby sestoupil do suterénu. Dnes bude schopen dokončit jen několik lektvarů a zákazníci, které zásoboval, nebudou mít radost. Ale nedalo se nic dělat; nejdřív se musel vypořádat s Hermionou, Teem a jejich očividně rozvráceným manželstvím.
Žádné komentáře:
Okomentovat