Poslední část třicáté druhé kapitoly. Na její psaní jsem se už od začátku hodně těšila, a to nejen proto, že části se Severusem Snapem píšu ráda. Tahle část je pro něj dost důležitá, a já si tak opět užila propojení Portrétu na kánon:-)
Kapitola třicátá druhá: Figury na šachovnici (5. část)
V pátek dopoledne Nathalie dokončila opravu dalšího obrazu ze svého seznamu pláten k restaurování a odnesla ho zpět do komnaty, kam patřil. Když se vracela chodbou k hlavnímu schodišti, zaslechla za jejím ohybem dva dohadující se hlasy. Oba dva poznávala, a proto ji poněkud překvapilo, proč se - zejména jeden z nich - tak hlasitě baví zde na chodbě, kde je mohl každý slyšet, a to i přesto, že chodba byla momentálně pustá, neboť všichni studenti byli na svých hodinách i se svými učiteli a pilně opakovali na nadcházející zkoušky.
Severus Snape však v této chvíli zjevně žádnou hodinu neměl a podle všeho neměl ani tu nejmenší chuť nesdělit hned teď bradavickému řediteli, co si myslí o -
"Quirrell? Obranu proti černé magii bude učit Quirrell? Copak jste vážně přišel o rozum? Se vší úctou, Brumbále, to je ta největší hloupost, jakou jsem v poslední době slyšel!" křičel hlasem rozzlobeným na nejvyšší míru, a když Nathalie došla k místu, kde se chodba zatáčela, spatřila ho stát u dveří sborovny, jeho plášť povlával v průvanu od otevřených dveří a do vztekem staženého obličeje mu padaly neupravené prameny tmavých vlasů. Něco jí to připomínalo, ale nebyla s to si vybavit -
"Je to přece zcela logická volba, Severusi," odpovídal mu na to nevzrušeným tónem Brumbál, který právě vyšel ze sborovny za ním a zastavil se ve dveřích. "Za Riche potřebujeme ještě teď před zkouškami náhradu a Charity se uvolila, že zde může nauku o mudlech vyučovat i v příštím školním roce, a to na plný úvazek, takže Quirinusovi nic nebrání v tom, aby se obrany proti černé magii ujal."
"To koktavé budižkničemu?" zuřil Snape. "Vážně, Brumbále, po Richeovi jsem byl přesvědčený, že vás už žádná mizernější volba pro ten předmět nemůže napadnout, ale Quirrell? To tedy překonává má nejhorší očekávání! Mluvil jste s ním vůbec od té doby, co se vrátil z těch svých cest? Vážně si myslíte, že dokáže studenty naučit něco jiného než v případě nebezpečí vzít nohy na ramena a utéct?" prskal jízlivě a na tváři zkřivené zlobou mu začaly naskakovat červenofialové skvrny.
"Jistěže jsem s ním mluvil," odvětil Brumbál klidně. "A v poslední době dokonce dost často. Je to velmi inteligentní a sečtělý mladý muž, vždyť dokonce věděl i takovou zvláštnost, jak si poradit se smrtipláštěm, což není běžně dostupná znalost…"
"Jistě," skočil mu Snape prudce do řeči a rozzlobením ještě o něco zvýšil hlas, "ale kdyby tam neměl Belartovou, aby mu vyčarovala Patrona, tak by dodnes hnil v Zapovězeném lese! A snad si ještě vzpomenete, koho jste žádal o lekce obrany proti černé magii pro ni!"
Nathalie se nervózně ošila a stáhla se ještě víc za roh. Cizí rozhovory poslouchala nerada a v tomhle navíc právě zaznělo její jméno. Sice se jí od Snapea zřejmě dostalo toho nejvyššího uznání, ale i tak cítila, že by se měla nenápadně vytratit. Cosi ji však nutilo setrvávat na místě. Na té scéně bylo něco natolik povědomého…
A pak strnula, její oči se rozšířily a přitiskla si dlaň na ústa. Prudce sebou trhla a ještě jednou se na ten výjev zpoza rohu zadívala, načež se opět stáhla zpět a roztřeseně se přitiskla zády ke zdi. To není možné! Ne, nemůže být… Nemůže to být onen rozčilený rozhovor Snapea s Brumbálem, který viděla na první kresbě, již onoho rána před tři čtvrtě rokem spatřila, když se probudila zahalena do Snapeova hábitu!
A přece to tak bylo, vzpomínala si na ten okamžik, jako kdyby to bylo včera, na onu chvíli, kdy se zájmem pohlédla na první obrázek svojí obrazovidecké věštby, poněvadž ji zajímalo, jak vlastně vypadá muž, jehož osud chtěl bradavický ředitel znát. Další kresby se jí, až na pár výjimek, postupem času slily dohromady, ale tenhle nákres si pamatovala naprosto přesně - studená chodba, Snapeův vlající plášť, v němž tolik připomínal netopýra, rozzlobená bledá tvář obrácená k poklidnému ředitelovu obličeji…
Ve zlomku vteřiny si uvědomila, že se její předpověď právě začala naplňovat a že se v této chvíli a na tomto místě ocitli o jednu kresbu blíž děsivému konci obou zúčastněných mužů. Její věštba už nebyla jen hromádkou neurčitých výjevů, o nichž se dalo spekulovat, ale stávala se skutečností. Nepamatovala si, kolik nákresů ještě zbývá do hořkého finále, ale poznání, že je jich o jeden méně, než tomu bylo před několika minutami, ji natolik paralyzovalo, že nebyla schopna se pohnout.
"Ale tak je to vždy, že ano?" pokračoval Snapeův naštvaný hlas. "Já se vám hodím jenom na špinavou práci, o které nesmí nikdo vědět, na akce typu Az - "
"Severusi! Mírněte se prosím!" okřikl ho Brumbál ostře. "Důvodem, proč vás těmito úkoly pověřuji, je mimo vaší loajality právě i vaše diskrétnost. A buďte si jistý, že význam těchto úkolů je mnohem větší než význam výuky nějakého školního předmětu!"
"Opravdu?" zasmál se Snape křečovitě. "Tak proč neustále odmítáte moje žádosti o tak nedůležitou věc?"
"Víte přece, že žádný učitel nevydržel na tom místě déle než jeden rok," hájil se Brumbál, ačkoli i Nathalii tohle znělo jako výmluva. A Snapeovi tím spíš.
"Ale prosím vás, to jsou jenom pověry! Dobře víte, že v tomto hradě není nikdo, kdo by mohl ty tupé hlavy o černé magii naučit víc než já!"
"Toho se právě obávám," zamumlal Brumbál. Což zřejmě Snapea na okamžik umlčelo, neboť bylo slyšet jenom jeho zlostné dýchání.
"Výborně," vypustil nakonec posměšně vzduch. "Takže Quirrell bude učit obranu proti černé magii. Nu, s ním pravděpodobně té jednoroční pověře velice snadno dostojíte."
Že se v té chvíli podle věštby otočí na podpatku a začne se hnát chodbou směrem k Nathalii, si uvědomila, až když zaslechla jeho přibližující se kroky. Rychle odběhla o několik yardů dozadu, otočila se a vyrazila zpět směrem k ohybu chodby, za nímž se měl objevit Snape, jako by tudy právě přicházela od schodiště.
Když se objevil proti ní, na vteřinu se zarazil, ale podle všeho ji prohlédl a pochopil, že celý rozhovor slyšela, ještě předtím, než stihla zmobilizovat síly proti jeho nitrozpytu.
"Je mi to líto," zamumlala tiše dřív, než si na ní mohl zkusit vylít vztek.
Chvíli se chrčivě nadechoval a vydechoval, až měla pocit, že se mu co nevidět začne kouřit z uší, ale pak svoji zlobu pomalu dostal pod kontrolu.
"Měla byste si blahopřát," zavrčel nakonec temně a z jeho postoje bylo jasně patrné, jak nesmírné úsilí ho stojí neztratit opět své těžce nabyté sebeovládání. "Jste zřejmě jediný člověk na téhle škole, jehož jsem kdy měl povoleno naučit něco praktického."
Raději spolkla všechny poznámky o studentech, kteří by se třeba i rádi něco dozvěděli o lektvarech, kdyby na ně profesor po celých pět či v horším případě sedm let nepouštěl v hodinách hrůzu, jenže pokoušet se za této situace Snapea poučovat o pedagogických základech jí nepřišlo dvakrát vhodné.
"Nechcete se třeba něčeho napít?" nadhodila namísto toho nepříliš vynalézavě. Věděla, že on je nejspíš ten poslední člověk na světě, který by měl potřebu řešit svoje problémy alkoholem - jak jí ostatně sám nejednou řekl - jenže ji prostě nic kloudnějšího nenapadlo.
Najisto proto očekávala jeho pohrdlivý výraz a výsměšné narážky a z jeho obličeje měla na okamžik dojem, že k nim už už musí dojít, ale pak profesor jenom unaveně potřásl hlavou a beze slova přitakal. Potlačila náhlou touhu udiveně pozdvihnout obočí a vydala se oklikou zpět ke svému bytu tak, aby jim nehrozilo setkání s Brumbálem. Snape ji mlčky následoval.
Bylo poněkud zvláštní vést jeho bradavickými chodbami k sobě, a tak i Nathalie raději nic neříkala a po příchodu do bytu se hned odebrala do svojí ložnice ke komodě, v níž ukrývala zásoby alkoholu. Automaticky pohlédla do zrcadla nad komodou s náhlou a poněkud marnivou potřebou stáhnout si svůj pracovní šátek a upravit si trochu vlasy, pak nad tím ale mávla rukou, vzala láhev Ogdenské starorežné a dvě sklenice a přešla zpět do ateliéru, kde našla Snapea tiše stát před Brumbálovým téměř hotovým portrétem. Naplnila sklenky, postavila se vedle něj a hleděla na jeho podmračený obličej a ztuhlý odtažitý postoj v pro něj tak typickém černém hábitu s rukama zkříženýma na prsou a s vlasy padajícími do obličeje.
"Někdy mám pocit, že ředitel je schopen naplánovat všechno včetně vlastní smrti," pronesl do ticha dutým hlasem, vzal si od Nathalie sklenici, pohlédl jí do očí a pak vypil obsah sklenky až do dna. Zachvěla se nad pravdivostí jeho slov, o níž on nemohl mít ani tušení, a aby si nevšiml jejího pohnutí, následovala jeho příkladu a hodila do sebe Ogdenskou, načež rychle přešla ke svému pracovnímu stolu a začala čistit štětce.
"Co o tom portrétu soudíte?" nadhodila ve snaze změnit téma.
"Věrná podoba," ozvalo se za ní - blíž než čekala, "možná až příliš. Nalijete mi ještě?"
Vzala láhev a bez toho, že by se mu podívala do očí, mu nalila plnou sklenku a poté naplnila i tu svoji. Výsměšně působícím pohybem si s ní přiťukl a zdvihl sklenici k ústům.
"Ten jeho šlechetný výraz jste vystihla přesně," prohodil s nádechem cynismu. "Výraz zastánce vyššího dobra, ať už si pod tím představuje cokoli... Tak na nás, Brumbálovy pěšáky."
Zaraženě se napila, poté se narovnala a tázavě Snapeovi pohlédla do tváře. Shlížel na ni a pak postavil prázdnou sklenici na stůl. Důvěrně známým způsobem vztáhl ruku, uchopil uvolněný pramen jejích vlasů a přejel jí chladnými prsty po spánku, než jí vlasy zastrčil zpět pod okraj šátku.
Ten pohyb si v paměti přehrávala tolikrát, že jí z jeho opakování přejel po zádech mráz. Hleděla do Snapeových neproniknutelných očí a připadala si zranitelně, neboť bylo zřejmé, že on do těch jejích může proniknout velice snadno. Uhnula pohledem a odtáhla se - vždyť o něm ve skutečnosti nic neví. Co si o ní vlastně myslí? Nebo ještě lépe - připadá mu vůbec dostatečně zajímavá na to, aby si o ní něco myslel? Přišel sem pouze zapít zlost způsobenou skutečností, že ho Brumbál opět jen využil, aniž by mu za to poskytl něco touženého na oplátku? Nebo je celý jejich současný vztah jen vyústěním azkabanské výpravy a…
Ucítila jemný dotyk jeho prstů na krku a zmateně k němu zdvihla hlavu.
"Zase moc přemýšlíte," řekl tiše a se sotva slyšitelným povzdechem si ji přitáhl k sobě.
Žádné komentáře:
Okomentovat