Třináctá kapitola povídky Denial pokračuje - jak jinak než tím, že svede dohromady naše oblíbené hlavní hrdiny...Severus nepřetržitě klepal na Hermioniny a Teovy vchodové dveře už dobré dvě minuty. Jeho již tak nevalná trpělivost se rychle vyčerpávala a byl na pokraji toho vyhodit zámek do povětří. Odstoupil od domu a vzhlédl do oken v horních patrech. Kde je pro všechno na světě Lance? Znovu se natáhl po mosazném klepadlu, ale dřív, než se prsty dotkl jeho povrchu, se dveře otevřely. Sklopil zrak a spatřil ve škvíře mezi dveřmi Moein poněkud bázlivý obličej.
"Moe!" zvolal. "Co to má znamenat? Co se děje?"
Moe k němu vzhlédla svýma velikýma vážnýma očima.
"Moe neví, o čem pan Severus mluví."
"Ty dobře víš, o čem mluvím, Moe," zamračil se Severus temně. "V posledních několika dnech jsem tě třikrát volal a ty ses ani jednou neukázala. Hermionini přátelé sem za ní při různých příležitostech několikrát přišli a byl jim zamítnut vstup do domu. Byla bys tak laskavá a vysvětlila mi to?"
Domácí skřítka otevřela dveře o něco víc a s neústupným výrazem si zkřížila ruce na prsou.
"Moe má hodně práce, pane Severusi. Slečna Hermiona je také zaneprázdněná."
"Skutečně?" prohodil posměšně. Tohle bylo naprosto absurdní - stojí tady na ulici a dohaduje se s domácí skřítkou. "Kde je Teo?"
Skřítčiným vrásčitým obličejem se přehnal zlostný mrak.
"Odešel pryč, pane."
"Odešel pryč kam?" zasyčel. "A kde je Hermiona?"
"Slečna Hermiona se necítí dobře a nepřijímá návštěvy."
Severus si frustrovaně třel kořen nosu.
"Moe," začal pak s nuceným klidem, "vím, že jsi na dům umístila kouzla znemožňující komukoli vstoupit, ale já patřím do rodiny, a tak nemáš oprávnění bránit mi ve vstupu. Rozumíš mi?"
Moe se náhle zatvářila zoufale a on ucítil, jak kouzelné zábrany, které umístila na dům, mizejí. Nesouhlasně stiskla rty, nicméně o krok ustoupila, aby mu umožnila vejít.
"Děkuji, Moe," řekl jemně. Rozhlédl se kolem sebe, stáhl si rukavice z černé kůže a zastrčil je do kapsy od kabátu. Postranní skříňky v hale byly pokryty tenkou vrstvičkou prachu. Zachmuřil se. Ať už tu prováděla skřítka cokoli, své obvyklé povinnosti zanedbávala. Bylo to vůbec poprvé, co viděl tento dům jinak než v úzkostném pořádku.
Obrátil svoji pozornost zpět k Moe. Stála tam s rukama za zády a se skloněnou hlavou, hledíc upřeně na koberec a vyhýbajíc se jeho pohledu.
"Co se stalo, Moe?" zeptal se jí tiše.
Jen se zachvěla. Severus pohlédl ke schodům.
"Je Lance doma?" otázal se.
"Ne, pane," odvětila. "Odjel do Walesu za svým přítelem Mlokem Scamanderem."
"Tak je to tedy," zamumlal Severus, "jak dlouho už je pryč?"
Moe se mu stále vyhýbala očima.
"Už skoro dva týdny. Vydali se hledat blátoplazy a blikače," vysvětlovala.
"Lancelot Mill se ve svém věku vydal hledat blátoplazy?" zavrtěl Severus nevěřícně hlavou. "Býval bych řekl, že má víc rozumu." Pohlédl na vyzáblou starou skřítku a pocítil k ní náhlý záchvěv soucitu. "Moe, já vím, že se tu něco stalo. Teo opustil Hermionu, že ano?"
Zakryla si tvář kostnatýma rukama a začala vzlykat, její útlá ramínka se otřásala žalem. Severus poklekl na jedno koleno, aby měl obličej na stejné úrovni s jejím.
"Je to pravda, Moe? Opustil ji?"
Moe slabě přikývla.
"Pan Teodor je zlý, zlý chlapec!" prohlásila a hlučně se vysmrkala do okraje svojí růžové zástěrky. "Pán si slečnu Hermionu nezaslouží. Ona nechce nic víc, než mít děti! Je to špatný, špatný manžel."
Severus vypadal překvapeně.
"Musím si s Hermionou promluvit, je to velice důležité, Moe. Je tady?"
"Slečna nevychází z pokoje," začala skřítka znovu vzlykat. "Moe jí vždycky nachystá k jídlu všechny její oblíbené věci, ale ona nic z toho nesní. Je moc smutná."
"Všechno bude v pořádku, Moe," pravil, poklepávaje ji neobratně po rameni. "Zachovala ses správně. Půjdu dolů a pokusím se s ní promluvit, bude to tak správně?"
Moe zničeně přikývla.
"Teo jí způsobil veliké trápení," dodal. "Ale ona brzy zjistí, že jí bude lépe bez něho."
Otřela si slzy do zástěrky a pohlédla na něj kulatýma očima.
"Pan Severus ji udělá znovu šťastnou?"
"Pokusím se," řekl.
Vstal z kleku a vydal se ke schodišti. Nemohl uvěřit tomu, co dělá. Tohle byl přece úkol pro ženu. Zatracený Teo; očekával by, že ten kluk bude mít v sobě trochu víc taktu a nezmizí jen tak ze scény bez jakéhokoli předchozího oznámení. Zhluboka si povzdychl a zamířil do suterénu. Z toho, co by tam mohl najít, se cítil poněkud nesvůj.
Když došel ke dveřím hlavní ložnice, prozradilo mu rychlé zaklínadlo, že dveře jsou zamčené, nikoli však chráněné kouzlem. Na malou chvíli ho při představě úkolu, který ležel před ním, přepadl pocit rezignace; koneckonců trpěl záhadnou schopností dovádět Hermionu Grangerovou k pláči a, jak to tak vypadalo, v posledních dvou týdnech dělala sotva něco jiného. Naposledy si pokusil vštípit, aby držel svůj ostrý jazyk za zuby, a tiše zaklepal na dveře. Nedostalo se mu žádné odpovědi. Zaklepal o trochu hlasitěji.
"Slečno Grangerová, vím, že tam jste, a rád bych si s vámi promluvil, kdybyste byla tak laskavá," oznámil.
Zaslechl zavrzání pér od postele, ale nic dalšího se neozvalo.
"Hermiono," řekl tak trpělivě, jak jenom to dokázal, "je tu pár lidí, kteří se vcelku dost obávají o vaše blaho, takže pokud neotevřete dveře, budu nucen vstoupit dovnitř proti vaší vůli."
Ve skutečnosti neočekával, že by odpověděla, ale než stačil zdvihnout hůlku a odemknout zámek, zaslechl zvuk kročejů následovaný hlasitým kovovým klapnutím. Dveře se dramatickým způsobem rozletěly dokořán a Severusovo zorné pole zaplnila rozcuchaná změť hnědých kudrnatých vlasů.
"Copak nemáte ani ten nejmenší respekt k mému soukromí?" vyplivla Hermiona.
Zdvihl obočí.
"Copak nemáte ani ten nejmenší respekt k duševnímu klidu ostatních?" odpověděl.
"Těžko dokážu uvěřit tomu, že byste se o mě třásl strachy, Severusi Snape," odvětila chvějícím se hlasem.
"Připouštím, že já si o vás starosti nedělám. Ale co Harry a Ginny? Co vaši další přátelé? Vaši rodiče?" tázal se. "A co Prvosenka Ležladová a vaši nadřízení?"
Opřela se ramenem o rám dveří a on využil jejího momentálního klidu k tomu, aby obhlédl, v jakém je stavu. Její vlasy většinou vypadaly poněkud nezkrotně, ale takto neuspořádané je nikdy předtím neviděl. Pod jejíma očima se rýsovaly tmavé kruhy svědčící o nedostatku spánku, a ačkoli měla na sobě plandající hedvábné pyžamo, řekl by, že ztratila na váze. Její obličej vyhlížel přepadle a pohuble a její obvykle tak jasné oči byly kalné a podlité krví.
"Prvosenka Ležladová a moji nadřízení?" vyprskla. "Takže lidé už si o mě začínají povídat za mými zády?"
Podle jejího chvějícího se spodního rtu usuzoval, že nemá daleko k slzám.
"Teo vás opustil, Hermiono?" zeptal se tiše.
Bez bázně mu pohlédla do očí a vzdorovitě vystrčila bradu.
"Ano, opustil," pravila a zřetelně se při tom zajíkla. "Přišel jste si zadupat na mém hrobě? Prohodit něco jako ,já jsem vám to říkal´?"
"Možná nejsem dvakrát příjemný člověk, Hermiono Grangerová," potřásl hlavou, "ale nepřináší mi žádné potěšení vidět mladou ženu pod vlivem tak velkého stresu. Možná, že jsem kdysi učinil pomýlené rozhodnutí stát se Smrtijedem, ale nikdy jsem neměl radost z bolesti druhých lidí."
Po tváři jí sklouzla slza a ona ji setřela rukávem od pyžama.
"Nestojím o žádné návštěvy, děkuji pěkně. Chci být sama."
"Nejsem pouhý návštěvník. Přišel jsem, abych vám pomohl," vysvětloval. "Nepřišel jsem, abych se vám škodolibě vysmál. Co se stalo, stalo se a nemá příliš smysl připomínat, že ,já jsem vám to říkal´. Musíme toho hodně prodiskutovat, ale vaše ložnice zcela jistě není vhodným místem pro takový rozhovor. Budu vás očekávat v obývacím pokoji. Máte deset minut na to, abyste se oblékla, než připravím čaj."
A aniž by čekal na odpověď, otočil se a vyrazil ke kuchyni na konci chodby. Moe seděla u borového stolu, utírala si oči a hlasitě popotahovala. Konec stolu byl pokrytý miniaturními bílými kusy dětského oblečení a Severus zažil okamžik paniky: copak byla Hermiona těhotná? Za takových okolností by byla již tak problematická situace ještě mnohem horší.
S poněkud štítivou opatrností zdvihl malou ponožku, jako kdyby to byl obzvláště slizký tlustočerv.
"Co je pro všechno na světě tohle, Moe?"
"Ty jsou pro děti slečny Padmy," vysvětlovala Moe a hrdě se zadívala na věci, jež upletla.
Úlevně vydechl. Jestliže to bylo tak, že se Padmě Patilové již narodila její dvojčata, tak to logicky vysvětlovalo Moeinu dřívější poznámku ohledně Hermiony toužící po dětech. Očividně své kamarádce záviděla její štěstí.
Poodešel od stolu a zdvihl z kamen prázdný kotlík.
"Co si pan Severus myslí, že dělá?" zvolala Moe pohoršená na nejvyšší míru.
"Připravuji čaj, Moe. Soudím, že slečna Hermiona by šálek čaje ocenila."
Domácí skřítka mu vytrhla kotlík z rukou.
"Moe dělá nejlepší čaj v Londýně," pravila podmračeně. "Pan Severus počká nahoře," pokynula ke dveřím.
Severusovi se ulevilo, když spatřil, že se jí vrátila její úslužná přirozenost.
"Možná by ocenila i něco malého k jídlu," dodal. "Má ráda toasty, Moe?"
"Má ráda lívance s malinovým džemem," potřásla Moe hlavou.
"To by bylo skvělé. Budeme v obývacím pokoji."
Opustil kuchyni a vydal se ke schodům, kde se na chvíli zastavil. Z hlavní ložnice zaslechl zvuk vody tekoucí ve sprše. Uspokojen zjištěním, že Hermiona se alespoň snaží dát se dohromady, vystoupal do obývacího pokoje.
Moe brzy přispěchala s čajovým podnosem a slíbenými lívanci a za minutu či dvě ji následovala i Hermiona. Vlhké vlasy si svázala do ohonu a oblékla si džíny a modrou blůzu. Vzdorovitost, která z ní vyzařovala, když rozrazila dveře ložnice dokořán, se kamsi vytratila a nyní se posadila se sklopenýma očima do křesla poblíž krbu. Pozoroval ji, jak si mlčky zastrčila bosou nohu pod sebe a začala si nervózně okusovat nehty. Blůzka jí plandavě visela z útlých ramen.
Pokynul k čajovému podnosu, který ležel na stole před ní.
"Uklidnilo by mě, kdybyste něco snědla, Hermiono," řekl.
Natáhla se ke stolu a nalila si šálek čaje, ignorujíc prozatím talíř s lívanci. Opřela se a upila čaj, usilovně se vyhýbajíc jeho pátravému pohledu.
"Nedokážu pochopit, jak jste se tady mohla na celé dva týdny zamknout v tak absurdním záchvatu sebelítosti," začal.
Střelila po něm očima.
"Můj manžel mě opustil," zkonstatovala.
"Byli jste nešťastní, už když jste se vrátili do Anglie," pokrčil rameny. "Možná jste si představovala, že je vaše pravidelné objevování se na veřejnosti dostatečné k tomu, aby nás všechny přinutilo myslet si v kdovíjak blaženém vztahu nežijete, ale mě připadalo naprosto zřejmé, že v posledních šesti měsících vaše nespokojenost jenom narůstá."
"Mění to snad něco na skutečnosti, že nejsem víc než opuštěná manželka?" zeptala se.
"Ušetřete mne vašeho patetického sebetrýznění, Hermiono. Nehodí se to k vám." Jeho slovům snad chybělo pochopení, ale tón jeho hlasu nebyl prost vlídnosti. "Copak ani jediná část vaší mysli nechápe, že na tom možná budete lépe bez manžela?"
Nevěřícně na něj zazírala.
"Selhala jsem, Severusi. Nebyli jsme svoji ještě ani dva roky a už jsem dokázala odehnat svého manžela."
"Neodehnala jste ho a manželství není zkouška," zavrčel výsměšně. "Mezi výrazy neuspět a selhat je nepatrný rozdíl. Vaše manželství sice nelze nazvat úspěchem; to však nutně neznamená, že byste selhala."
Hermiona netrpělivě protočila panenky.
"Tak dobře, já tedy vyjdu z vaší definice celé téhle situace. Neuspěla jsem, přesně tak, jak jste mě varoval. Měl jste pravdu. Dobrá práce."
Zatvářil se podrážděně.
"Už jsem vám řekl, že jsem si sem nepřišel zvyšovat sebevědomí vyzdvihováním faktu, že se moje předpovědi vyplnily. Technicky vzato jsem součástí této rodiny, takže zjištění, že jste se s Teem rozešli, mi nepůsobí žádnou velkou radost. Chápete to vůbec?"
Neodpověděla, jen mlčky upila čaj, hypnotizujíc pohledem koberec. Povzdychl si.
"Hodláte mě zasvětit do toho, co se stalo?"
"Pohádali jsme se ohledně našich budoucích plánů. Teo chtěl opět vyrazit na cesty, já jsem chtěla zůstat a… pracovat," vysvětlovala, přičemž se rozhodla, že by bylo moudřejší pomlčet o své náhlé touze po dítěti. "On řekl, že je tady nešťastný, a já jsem řekla, že bych byla nešťastná na cestách. Ten večer odešel a nevrátil se. Spala jsem v pokoji pro hosty - noc předtím jsem strávila u svatého Munga s Padmou a byla jsem úplně vyčerpaná. Slyšela jsem, že se nad ránem vrátil, ale když jsem se další den probudila, všechny jeho věci byly pryč."
Severus se zachmuřil.
"Hádali jste se pravidelně?"
Zavrtěla hlavou.
"Po celou dobu trvání našeho manželství jsme se pohádali jenom třikrát. Poprvé jsme se chytli v Amsterodamu, když se zkouřil do bezvědomí, pak v San Franciscu, když jsem podepsala pracovní smlouvu s Ministerstvem kouzel, a potřetí před dvěma týdny, když jsem odmítla odjet z Anglie. Bylo to jen tehdy, když Teo v něčem nedosáhl svého. Po zbytek času panovalo jen… no…"
"Prázdné ticho?" zeptal se.
Zdvihla k němu oči plné slz.
"Prázdné ticho."
Urychleně vyčaroval kapesník a poslal jí ho na klín. Na okamžik zavládlo mlčení.
"Řekl vám, kam odjíždí? Nechal nějaký vzkaz?"
"Nemám tušení, kde teď je, ale ano, vzkaz mi tu nechal."
"Ve kterém píše co přesně?"
"Moc toho nepíše," pohodila rameny. "Prý ho velmi mrzí, že naše manželství skončilo, ale už nedokáže dál trčet v Anglii. Píše, že nechce, abych se ho pokoušela kontaktovat, a že se v dohledné době v žádném případě nehodlá vrátit."
"Chápu," zabručel Severus. "Jak neskutečně zbabělé."
"Jak neskutečně zmijozelské," ušklíbla se.
Založil si ruce na prsou a usilovně se snažil potlačit náhlý výbuch vzteku.
"Snížíme se k tomu, že si začneme navzájem vyčítat nedostatky našich kolejí, Hermiono, nebo se pokusíme o konstruktivní přístup, který přísluší dvěma dospělým lidem?"
Přitiskla si prsty na spánky, v nichž jí pulzovala bolest.
"Omlouvám se, Severusi. To bylo nepatřičné. Jsem příliš vyčerpaná; několik dní jsem nejedla."
Přešel pokoj a nabral jeden lívanec na talíř. Opatrně ho položil na opěradlo jejího křesla.
"Jezte," nařídil jí a se zavlátím černého pláště se vrátil zpět ke svému křeslu.
Váhavě zdvihla lívanec a začala okusovat jeho okraj.
Severus ji pozoroval a uvažoval o tom, co řekl Harry. Zdálo se, že měl pravdu a že Hermiona v podobném stavu skutečně kladně reaguje na někoho s autoritou.
"Nechci vyzvídat, Hermiono, a už vůbec nemám v úmyslu probírat intimní detaily vašeho vztahu s Teem. To, co mě zajímá spíš, je vaše současná krize." Starostlivě pohlédl na její hluboce zapadlé oči. "Značně mě zneklidnilo, když jsem se doslechl o vašem propuštění z odboru záhad."
Zalapala po dechu a její oči se rozšířily.
"Kdo vám to řekl?"
Zdvihl se z křesla a nalil si šálek čaje.
"Dnes ráno mě poctila návštěvou nevšední dvojice: Harry Potter a Draco Malfoy. Oba dva projevovali značnou obavu o vaše blaho."
"Oni vědí o mojí práci?" přivřela zlostně oči. "Takže celé zatracené ministerstvo už si o mně povídá za mými zády?"
"Nikoli, celé zatracené ministerstvo si o vás za vašimi zády nepovídá," potřásl Severus hlavou. "Jak dobře víte, Susan již několik týdnů pracuje na odboru záhad jako administrativní pracovnice. Ona a Ginny se spřátelily. Jediní lidé, kteří mají podezření, že s vámi něco není v pořádku, jsou Harry, Draco a jejich manželky. A každopádně je vcelku znepokojená i Prvosenka Ležladová." Odmlčel se a upil čaj. "Proč jste to udělala, Hermiono? Proč jste zahodila tak vysoce ceněnou kariéru?"
Usilovně si třela spánky.
"Nikomu jsem se s tím nesvěřila, ale svoji práci na odboru záhad jsem úplně nesnášela. Vůbec to nebylo takové, jak jsem očekávala."
"A to vám trvalo půl roku, než jste došla k tomuto závěru?" zamračil se Severus.
Zavrtěla hlavou.
"Už po prvním měsíci jsem věděla, že to není nic pro mě. Nikomu jsem nic neřekla, protože jsem nechtěla, aby Teodor Nott cítil zadostiučinění kvůli tomu, že jsem udělala špatné rozhodnutí. Trval by na tom, abychom opět vyrazili na cesty, jenže i když jsem práci na ministerstvu neměla ráda, raději bych v ní pokračovala, než abych odjela z Anglie."
Žádné komentáře:
Okomentovat