Závěr třinácté kapitoly nám prozradí, k čemu Severus s Hermionou ve svém rozhovoru nakonec došli. Což už zřejmě mnozí z vás dobře tuší...;-)Na několik minut zavládlo ticho. Potěšilo ho, když se natáhla pro další lívanec a potřela ho tenkou vrstvou džemu. Do jejích tváří se začal vracet slabý náznak barvy a vypadala o něco méně poraženecky, než když vstoupila do místnosti. Svoji další otázku pečlivě zvažoval.
"Od okamžiku, kdy vás Teo opustil, vašim činům přestávám rozumět. Milovala jste ho?"
Užasle na něj zazírala.
"Jistěže jsem ho nemilovala." Obrátila pohled zpět ke svému šálku čaje. "Doufala jsem, že jednoho dne snad budu. Ale byli jsme prostě příliš odlišní, jak jste se již předtím snažil zdůraznit."
"Tak proč tento teatrální výstup? Proč jste se zhroutila do sebe a schovala se před světem, jako kdybyste byla kdovíjak rozrušená?" tázal se.
Položila šálek a obrátila se k němu čelem.
"Protože jsem rozrušená!" vysvětlovala, znovu se zajíkajíc. "Ne snad proto, že bych měla zlomené srdce, ale poněvadž jsem tady zůstala opuštěná v naprosté prázdnotě, Severusi. Copak to nechápete?"
"V prázdnotě, kterou se vám ještě podařilo vygradovat tím, že jste lhostejně opustila svoji práci," zavrčel.
"Do prdele s prací!" vyhrkla vztekle, až Severus pozdvihl obočí. "Omluvte můj slovník, ale práce je opravdu to poslední, co mě teď trápí. Opustil mě, aniž by se namáhal se se mnou rozvést. Jsem pořád jeho žena. Pořád mám na prstě tenhle zatracený prsten ukovaný skřety a nemohu ho sejmout! Kdybychom se rozvedli, tak bych získala nějaké vyrovnání a mohla bych si zařídit další život. Ale jak je to teď, tak nosím dál jeho jméno a jsem pořád jeho žena! Nechal mě tady vyloučenou ze společnosti a bez domova. A máte pravdu, situaci jsem ještě zhoršila, takže teď navíc nemám žádný příjem. Ale tu práci jsem nesnášela, takže mi vůbec není líto, že jsem se jí tak bezhlavě vzdala."
Severus si přitiskl špičky prstů na čelo. Jako kdyby se mu měl zavařit mozek.
"Nikdy bych nevěřil, že jste schopná propadnout takové hysterii, Hermiono. Copak jste, děvče, úplně slepá? Copak nechápete, že vás opustil za nejlepších možných okolností?"
"Jak tohle pro všechno na světě mohou být nejlepší možné okolnosti?" obrátila k němu zmatený pohled. "Jsem opuštěná manželka; až lidi jako Pansy Parkinsonová a Blaise Zabini uslyší, že čistokrevný kouzelník nedokázal vystát mudlovskou šmejdku, jako jsem já, déle než půl roku, budou z toho mít druhé Vánoce."
Severus vyrazil krátký výsměšný zvuk.
"A odkdy se staráte o to, co si o vás lidi jako Pansy Parkinsonová a Blaise Zabini myslí? Žijeme v době, kdy byla spokojenost mezi lidmi značně dotčena Manželským zákonem. To si skutečně myslíte, že zrovna vy jste první oběť? Zkoušela jste vůbec někdy zjistit, jak je to se vztahy ostatních párů, které s vámi byly v Belgravském domě?"
"Slyšela jsem nějaké fámy o Blaisovi a Katii," stáhla obočí, "ale měla jsem za to, že všichni ostatní jsou v pohodě."
"Tak, a to se právě velice mýlíte. Není nutné používat nitrozpyt, aby člověk zjistil, že lidé nejsou šťastní. Dennis Creevey a Demelza Robbinsová zažádali o rozvod a vím skoro jistě, že jeden z vašich spolužáků z Nebelvíru je bude brzy následovat."
"Cože?" zeptala se vyjeveně. "Kdo?"
"Minulý týden jsem měl nějaké jednání s Minervou McGonagallovou. Byl jsem pozván na večeři s ostatními zaměstnanci Bradavic a bylo zcela zřejmé, že Neville Longbottom a Hannah Abbottová spolu vůbec nejsou spokojení. Jste neuvěřitelně naivní, pokud se domníváte, že jste jediná, jejíž dohodnuté manželství selhává. Jistě, je pravda, že byl uzavřen i značný počet manželství nečekaně úspěšných - mezi ně patří Draco se Susan. Jenže tato manželství byla početně mnohem víc převážena těmi sňatky, které ztroskotaly. Ano, Manželský zákon má senzační ohlas, co se týče zvýšení porodnosti, ale pokud se jedná o počty rozvodů a rozluk, pak jsou jeho výsledky spíše pochmurné."
Hermiona na okamžik sklonila hlavu a cítila se jako blázen - sama se uzavřela v cele vlastního neštěstí, aniž by vnímala, že nespokojenost vládne i všude kolem ní. Potřásla hlavou.
"Snad máte pravdu, ale pořád nechápu, jak si můžete myslet, že mě tady Teo nechal za příznivých okolností."
Severus vydal podrážděný povzdech.
"Kdybyste se před dvěma týdny bývali rozvedli, co byste byla podle zákona nucena udělat?" položil jí otázku, jako kdyby mluvil ke studentovi prvního ročníku.
"Co tím myslíte?" zeptala se podmračeně.
"Merline, dej mi trpělivost," vydechl Severus polohlasem. "Podle zákona byste byla nucena se do šesti měsíců znovu provdat. Pokud se pár rozvede, musejí oba do šesti měsíců vstoupit do nového manželství. Pokud jeden z páru zemře, je druhému milostivě povolen roční odklad, než je podle práva donucen k novému sňatku," sděloval jí hlasem přetékajícím sarkasmem. "Tím, že pouze odcestoval, vám váš manžel zajistil imunitu před Manželským zákonem a zároveň vás tak zbavil svojí nežádoucí společnosti."
Hermiona se zadumala nad tímto jeho sdělením.
"To je pravda," připustila. "Ale kam mám teď jít? Co mám dělat?"
"Teo vás opustil, tudíž, jak praví kouzelnické zákony, všechno, co tady po sobě zanechal, je vaše," pokrčil Severus rameny. "Je to majetný muž; nebude vám nic chybět."
Hermiona se zlostně zamračila.
"Nestojím o jeho peníze. Nestojím o ničí peníze!"
"Tak si tedy najděte novou práci a prosaďte si opět svou vlastní nezávislost," pravil.
"Ale kam se očekává, že půjdu?" tázala se. "Odmítám se stěhovat zpátky do domu svých rodičů, ale zároveň si i při sebelepším platu, který bych získala, nemohu dovolit pořídit v Londýně vlastní bydlení."
"Bydlete dál tady," prohlásil klidně. "Ve chvíli, kdy vás Teo opustil, se tento dům stal vaším, samozřejmě s výjimkou Lanceovy poloviny. V očích kouzelnického práva a společnosti jste i nadále součástí této rodiny, zatímco na Tea, jenž podle zákona stojí na špatné straně, se hledí jako na vyděděnce."
"Jak ale můžu žít dál jako jedna z rodiny Millů, když jsem byla opuštěna takovým způsobem?" naplnily se jí oči slzami.
"Hermiono," procedil mezi zuby, sbíraje při tom poslední zbytky trpělivosti, "vy na celou věc stále pohlížíte z mudlovské perspektivy. Kouzelnické společenství je v mnoha ohledech dosud archaické. Z toho, co Teo udělal, bude rodina Millů zděšená. Postaví se jednoznačně na vaši stranu, budou vás chránit a dál vás považovat za člena rodiny. Kdysi jsem vám řekl, že ani vy ani já se nikdy nedostaneme dál než na okraj Millovy rodiny, a to je do značné míry pravda. Ale je to tradiční kouzelnická rodina, která ctí starodávné kouzelnické hodnoty a bude sympatizovat s vámi, nikoli s Teem. O tom vás ujišťuji."
Rozhlédla se kolem sebe po obývacím pokoji.
"Mám to tady ráda," přiznala, "a myslím, že bych se nebránila tomu tady dál žít. Nesmírně mi záleží jak na Moe, tak na Lanceovi, ale všechno ve mně se vzpírá myšlence přijmout od Millovy rodiny peníze."
"Tak si sežeňte novou práci," řekl netrpělivě.
Hermiona vydala hluboký povzdech.
"To se v kouzelnickém Londýně snáz řekne, než udělá. Dozajista nemám v úmyslu vrátit se ještě někdy na Ministerstvo kouzel, a to na žádný z jeho odborů."
Znenadání si začal přát, aby tenhle rozhovor už rychle skončil. Zdvihl se z křesla a pohlédl z okna přes Kensingtonské náměstí. Jeho myšlenky se vrátily k laboratoři a stále se rozrůstajícímu počtu nevyřízených objednávek lektvarů, které měl uvařit. A pak mu hlavou úplně nezvaně problesklo řešení. On potřebuje pomocníka; ona potřebuje práci. Byla jediným žadatelem, který měl na tu pozici dostatečnou kvalifikaci, a vypadala, že je jeho laboratoří nelíčeně fascinována. Avšak hned, jak mu ten nápad přišel na mysl, už ho zamítal. Bylo to absurdní. To, co řekl před několika měsíci na její adresu, myslel vážně - byla by kolegyní k nesnesení. Jemu chybí trpělivost a její neustálé řečnění by kohokoli dovedlo k šílenství.
Otočil se a přes celý pokoj ji pozoroval. Nebylo pochyb o tom, že od doby, kdy byla jeho studentkou, se hodně změnila. Viděl reference, jež téměř dva roky předtím připojila ke svojí žádosti o místo, a značně na něj zapůsobily. Ze svého univerzitního ročníku byla jediná, kdo ukončil studium s titulem mistra; nepochybně by v ní získal úžasně nadanou učednici.
Ale bylo tu ještě něco dalšího, co oslabovalo jeho rozhodnutí. Což - jak předpokládal - vyplývalo ze skutečnosti, že jí něco dluží. Zachránila mu život a on jí dluží laskavost. Přece se nemohl jen tak odvrátit a nedělat nic, když měl řešení na dosah ruky. Ani tím to však nekončilo. Bez toho, že by si něco takového hodlal nějak víc připouštět, shledával, že ho k Hermioně Grangerové něco určitým nevysvětlitelným způsobem přitahuje. Protivilo se mu vidět tak inteligentní mladou čarodějku, jak propadá malomyslnosti. Hleděl na její propadlé tváře a tmavé kruhy pod očima a vybavil si, jak vypadala, když v podvečer její svatby otevřel dveře její ložnice. Své konečné rozhodnutí učinil s neobvyklou rychlostí.
"Měl bych řešení vašeho problému," pravil a znovu se vrátil ke svému křeslu.
Nalila si další šálek čaje a opět se posadila.
"Poslouchám," řekla a on si propletl prsty.
"Pokud máte stále zájem, jsem ochoten vám nabídnout místo lektvarového asistenta."
Postavila šálek i s podšálkem na stolek a s očima rozšířenýma údivem se naklonila dopředu.
"To myslíte vážně? Opravdu byste byl ochoten přijmout mě jako svoji učednici?"
"Ano," přikývl krátce, "samozřejmě zprvu jen na zkoušku. Jsem si jist, že mzda by převýšila průměrný plat těch, o nichž se nemluví, v prvním roce jejich zaměstnání."
"To ano," přikývla dychtivě. "Alespoň ten, který jste zmiňoval v inzerátu." Skutečnost, že jí právě nabídl místo lektvarového asistenta, ji dočista ohromila. Již tehdy, když si onen inzerát přečetla, o toto místo horlivě usilovala a její zájem se ještě zdvojnásobil od té doby, co navštívila Severusovu laboratoř.
"Ten inzerát jsem podával takřka před dvěma lety. Mzda od té doby díky inflaci vzrostla," zamručel, dívaje se s živým zájmem na její reakci.
Vybavila si věci, které jí řekl, když ji prováděl po své laboratoři, a její tvář trochu povadla.
"Měla jsem za to, že nás nepovažujete za dvojici, která by byla schopná spolupracovat. Říkal jste, že jsem možná vcelku zábavný host na večeři, ale že bych byla nesnesitelná kolegyně."
Pokrčil rameny.
"Dokažte, že se mýlím," řekl prostě.
"Co když to bude naprostá katastrofa?" zeptala se a nervózně si skousla spodní ret.
"Přesně z tohoto důvodu se domluvíme na tříměsíčním zkušebním období. Pokud bude po jeho uplynutí kdokoli z nás nespokojen, můžeme smlouvu ukončit."
Pohlédla na svého bývalého profesora, jak tady v jejím obývacím pokoji sedí za těch nejméně pravděpodobných okolností. Byl o něco méně bledý a hubený, než když chodila do Bradavic, ale jinak se vůbec nezměnil. Jeho černé vlasy stále visely jako bez života podél jeho ostře řezané tváře. Zahnutý nos vypadal na jeho obličeji pořád nepřiměřeně veliký a jeho černé oči byly stále stejně strohé a ponuré jako vždycky předtím. Přesto se pro ni stával něčím víc než jen bývalým profesorem. Nakonec si vcelku oblíbila jeho smysl pro suchý humor a jejich opatrné kroky vedoucí k navázání přátelství, které začali podnikat od chvíle, kdy se zasnoubila s Teem, se jí zamlouvaly.
Jenže i tak mezi nimi leželo celé moře komplikací a ona nechtěla tím dosud křehkým přátelstvím otřást. Ach, ale jak moc ona tu práci chtěla! Stojí to za to riziko? Skončí to zničením jejich vzkvétajícího kamarádství? Byl tady, když ho potřebovala. Přišel ji statečně zachránit a ona ho nechtěla ztratit jako přítele a spojence ve vztahu k rodině, k níž podle všeho dosud patřila. Ustaraně si povzdychla.
"Jsem vám neuvěřitelně vděčná za vaši nabídku. Daleko přesahuje prostou velkorysost a já jsem ve velikém pokušení ji přijmout, musím se vás ovšem zeptat, proč to děláte."
Pozoroval ji a chvíli si s odpovědí pohrával.
"Potřebujete práci; já potřebuji pomocníka. Nic dalšího v tom není, Hermiono. Upřímně vám říkám, že nezbytně potřebuji další pár rukou. Mám značné množství zákazníků, kteří netrpělivě čekají na vyřízení svých objednávek. Přistoupil jsem k tomu, že připravuji lektvary i o víkendech, ale za takových podmínek nemám v úmyslu dál pokračovat."
"Dáte mi čas, abych vaši nabídku zvážila?" zachmuřila se.
Nepřijala jeho ušlechtilou nabídku okamžitě a to Severuse poněkud popudilo.
"Dopřeji vám čas na rozmyšlenou do zítřejšího večera," pravil trochu nevrle. "Pokud ji do té doby nepřijmete, budu muset podat inzerát. Mluvil jsem pravdu, když jsem říkal, že potřebuji další pár rukou. Moje podnikání se rozrostlo víc, než jsem očekával, a nerad bych kvůli tomu rušil své současné smlouvy."
Vycítila jeho podráždění.
"Mockrát vám děkuji za vaši nabídku a doufám, že nejste dotčený mojí žádostí o poskytnutí času na rozmyšlenou. Musím si všechno řádně rozvážit. Poslední dva týdny jsem strávila zalezlá v posteli, schovaná před světem a přesvědčená, že rozhodně nechci vidět nikoho z Millových. Tu práci bych vážně moc ráda získala, ale ještě pořád si nejsem jistá, jestli chci dál žít jako jedna z této rodiny."
"Co se to s vámi stalo, Hermiono?" zamračil se na ni. "V Bradavicích jste často byla na straně adresáta, pokud šlo o předsudky a antipatie, a přesto jste nevypadala, že by vás to trápilo. Nosila jste svoji inteligenci vystavenou jako poutač a nestarala jste se, co si o vás vaši spolužáci myslí. Od té doby, co jste se zasnoubila s Teodorem, jste se však začala chovat, jako kdybyste to ani nebyla vy."
Škubla rameny a znovu se chopila kapesníku, aby si osušila oči.
"Já vím," zamumlala. "Byla jsem blázen. Nechala jsem se unést svými představami o tom, jaké by naše manželství mohlo být. Měla jsem vás poslechnout."
"Musím teď odejít," oznámil náhle, celý netrpělivý vrátit se k práci. "Ale než půjdu, dovolte mi, abych ještě jednou zdůraznil: Millovi budou zděšeni z toho, co Teodor udělal. Budete mít jejich plnou podporu. Velice pochybuji, že by se novinky o tom, co se stalo, rozšířily někam dál mimo Kordélii a Lance. Teo nebyl obzvlášť blízký nikomu z ostatních londýnských příbuzných a pochybuji, že by si vůbec všimli jeho nepřítomnosti. Pokud potřebujete další důkaz jejich podpory, mělo by vám stačit to, jak vás v uplynulých čtrnácti dnech Moe chránila."
Chystal se odejít a ona vstala z křesla. Blůza jí povadle visela na pohublých ramenech, když ho doprovázela ke dveřím pokoje s náhlou obavou, jestli ho nějak neurazila.
"Děkuji vám, Severusi. Za všechno. Byl jste více než laskav."
Krátce přikývl.
"Máte čas na rozmyšlenou do zítřejší půlnoci."
Pokývla, že rozumí, a nervózně si při tom pohrávala se svým přívěskem. Sklopila zrak a uvědomila si, že má ještě pořád na sobě náhrdelník s velkým smaragdem, který jí Severus přinesl jako dar v její svatební den. Zachvátil ji náhlý záchvat vzteku: vzteku, že byla tak hloupá a vstoupila do tak nevyhovujícího svazku. A v tomto nečekaném záchvatu zuřivosti si strhla náhrdelník z krku, přičemž rozbila jemný řetízek, a mrštila šperkem přes pokoj. Možná není schopná zbavit se svého snubního prstenu, ale aspoň si může sundat tenhle ošklivý přívěsek.
Severus vyhlížel vcelku zaskočeně.
"To bylo dědictví Millovy rodiny," zamumlal. "Máte vůbec představu, jakou to má cenu?"
"Upřímně, Severusi," odvětila, "teď zrovna je mi dědictví Millovy rodiny víte kde."
Očekávala, že bude protestovat, ale k jejímu překvapení se ušklíbl a z hloubi jeho hrdla se vydralo zasmání.
"Tomu říkám zdravý duch," protáhl spokojeně. "Mnohem raději vidím oprávněný vztek než utápění se v sebelítosti. To druhé se k vám nehodí, Hermiono."
Odvrátil se od ní a vyrazil k přednímu vchodu. Následovala ho a podržela mu dveře, když sestupoval do slunečních paprsků časného března. Chtěla mu říct ještě jednu věc dřív, než odejde.
"Hlavně mi tu práci nenabízejte z lítosti."
Otočil se k ní se zdviženým obočím.
"Ujišťuji vás, že tu práci vám nabízím jen proto, že se oba navzájem potřebujeme." Začal sestupovat po schodech na chodník. "A mimoto," dodal. "Máte na výběr. Já na výběr neměl, když jsem přijímal vaši lítost v onu noc, kdy jste mi zachránila život." Než mohla odpovědět, odešel pryč, zanechávaje ji nutnosti všechno promyslet a učinit rozhodnutí.
Severus se navrátil do svého domu a s úlevou se opřel o zavřené dveře. Než sešel do suterénu, přivolal si pergamen a brk. Ve spěchu napsal dvě zprávy: jednu pro Kordélii a druhou pro Lance - oba je žádal, aby se neprodleně vrátili do Londýna.
Jakmile zprávy odeslal, sestoupil do laboratoře a ve chvíli, kdy znovu zapaloval plamen pod kotlíkem s platinovou obrubou, si uvědomil, že se mu třesou ruce. Na okamžik zavřel oči a zhluboka dýchal. Byl naprostý blázen, že jí takhle bezmyšlenkovitě nabídl práci. Tak uspěchané jednání se vůbec neslučovalo s jeho povahou. Zatímco jedna část jeho mysli nenáviděla pohled na Hermionu ve stavu, v jakém byla, a chtěl, aby to místo přijala, jeho druhá část zoufale toužila po jejím odmítnutí, poněvadž neměl ani ponětí, kam by je tak svérázné partnerství mohlo zavést.
Žádné komentáře:
Okomentovat