Čtrnáctá kapitola povídky Denial od little beloved na tu třináctou bezprostředně navazuje, a tak i já bezprostředně navážu se svým překladem, třeba i proto, abyste měli zítra během stávky co číst;-) Kapitola je to hodně rozkouskovaná, takže jsem se ji nakonec rozhodla rozdělit na čtyři o něco kratší části než obvykle. Dnešní verše jsou - podobně jako v kapitole osmé - z pera Walta Whitmana. Báseň Out from behind this mask, která patří do autorovy jediné básnické sbírky Stébla trávy, již celý život přepracovával a doplňoval, si lze v originálním a úplném znění přečíst zde.
14. Musím dál
Poutník myšlenkami a roky, mírem a válkou,
lety mladického spěchu a únavou středního věku,
(když první díl příběhu jest přečten a odložen a tento druhý -
zpěv, hazard a sázky - se záhy přiblíží),
chvíli otálím - teď a tady, než obrátím se k tobě,
ať na ulici, mezi dveřmi či snad v okně náhle otevřeném,
zastavím se, ukláním, smekám a zvláště tobě kynu,
bych pro jednou tvou duši k své přitáhl a nerozlučně spojil,
pak musím dál, musím dál.
Walt Whitman, Zpoza této masky
ssSss
Po Severusově odchodu strávila Hermiona celou hodinu stočená do klubíčka v křesle v obývacím pokoji. Nevědomky si okusovala nehty a nechala se myšlenkami unášet pro změnu spíš k sobě samé než ke svému nepřítomnému manželovi. Od té doby, co odejel, to bylo poprvé, kdy se neutápěla ve skutečnosti, že je opuštěnou ženou.
Pomalu se začínala cítit trapně kvůli tomu, jak se v posledních čtrnácti dnech chovala. Poté, co si přečetla Teův vzkaz, si zalezla pod deky toho, co bývala jejich společná postel, a vzlykala. Její lkaní nějaký ten čas trvalo. Měla pocit, jako kdyby jí někdo kolem mysli spustil žaluzie; nedokázala myslet na nic jiného než na to, že selhala a jak to přehnala ve věci neškodného jointu hašiše, jak to nazval Teo. Ty žaluzie zaměřily všechny její probouzející se úvahy k tomu, jaká katastrofa se vyklubala z jejího manželství. Ve spánku sebou trhala, neboť odcizený manžel ji pronásledoval i ve snu.
Často se jí zdálo o Deanově lese - o noci, kdy se k nim Ron vrátil. S tou výjimkou, že někdy to vůbec nebyl Ron; jako by ten muž ze snu na sebe bral Teův obličej. Z takových snů se budila s tváří mokrou od slz, ale byly tu i další sny a ty byly ještě mnohem horší. Zdálo se jí, že se její prsten ukovaný skřety rozpálil a že náhle celou její paži zachvátily plameny. Nejednou ji z těchto nočních můr probudil až vlastní křik.
V takových případech za ní Moe vždycky přišla, jemně ji poklepávala po ruce a donekonečna opakovala, že všechno bude v pořádku a že Teo není nic jiného než špatný manžel. Jenže Hermiona věděla, že Teo není zas tak špatný, a to na tom bylo to nejhorší. Byl nedospělý a sobecký, ale nebyl špatný. Ve skutečnosti nemohla obviňovat ani jednoho z nich; svým rozhodnutím vzít se udělali prostě jen obrovskou chybu. Její vlastní mylný úsudek ji dostal až do stavu, v jakém se nyní nacházela, a její mysl se jednoduše odmítala smířit s faktem, že její manželství skončilo a že s tím nemůže nic dělat.
Stěží dokázala uvěřit, že mezitím uběhly dva týdny. Nyní, když ji Severus Snape s takovým důrazem vytrhl z transu sebelítosti, pocítila nemalé zděšení, že zavdala svým přátelům důvod k obavám. Byla příšerně sebestředná. Nebyla schopná odpovědět na jejich sovy, natož je pustit do domu. Moe dodržela její plačtivé instrukce do slova a do písmene a bránila její soukromí se spolehlivou oddaností. Hermiona věděla, že kdyby se karty obrátily a jeden z jejích kamarádů by takhle nevysvětlitelně zmizel, byla by sama polomrtvá strachem o něj. To, co řekla o odboru záhad, myslela vážně: nelitovala toho, že se tak troufale zbavila svojí práce, ale dělala si výčitky, že byla příčinou obav lidí, které milovala.
Severus měl pravdu: od té doby, co se zasnoubila s Teodorem Nottem, to nebyla ona. Bylo načase přestat řešit, co od ní její okolí očekává, a zaměřit se místo toho na to, co by ji učinilo šťastnou. Nastal čas udělat krok kupředu. S okamžitou dychtivostí provést ihned všechny potřebné změny vstala z křesla a vydala se do kuchyně v suterénu. S prázdným žaludkem nic nezmůže. S úsměvem zjistila, že se jí opět vrací chuť k jídlu.
ssSss
Za soumraku Severus zaslechl zabouchnutí vchodových dveří. Kordélie podle všeho dostala jeho sovu a soudě z prudkosti, s jakou zavřela dveře, nebyla ani v nejmenším potěšená tím, že byl její víkend tak neomaleně přerušen.
Severus uhasil plamen pod dvěma kotlíky, třetí nechal jen lehce probublávat, zastrčil hůlku do bohatých záhybů svého hábitu a vyšel z laboratoře. Se spokojeným úšklebkem na tváři začal stoupat po schodech. Kordélie nenáviděla, když ji někdo vyrušoval při jejích malých výletech do Edinburgu, ale Severus věděl, že její podrážděnost bude rychle zapomenuta, až se dozví novinky o nepřípustném chování svého syna. Ona a její rodina by sice neměli námitky, kdyby měl s někým poměr, pokud by se tak dělo diskrétně, ale to, aby jeden z manželů opustil druhého, se nedalo tolerovat.
Ve valné většině čistokrevných rodin, mezi něž patřili právě i Millovi, Malfoyovi a Parkinsonovi, se mimomanželské aférky skrývané před veřejností takřka očekávaly. Avšak očekávalo se zároveň bezvýjimečně, že si rodina navenek zachová svou neposkvrněnou tvář; opustit svou ženu méně než dva roky po sňatku s tím, aby si muž mohl žít bohémským způsobem života, to nebylo zrovna něco, co by mu zajistilo rodinnou podporu. Podobně jako předtím jeho otec, přinesl Teodor rodině jen ostudu a Kordélie tím nebude potěšena. Severus s jistotou očekával, že Teo se toho večera stane adresátem minimálně jednoho rozčileného huláka.
"Severusi?" zavolala na něj z obývacího pokoje.
Vešel do pokoje s maskou mimořádné vážnosti na tváři.
"Kordélie," odpověděl, skláněje zlehka hlavu. "Děkuji, že jsi se tak narychlo vrátila."
"Severusi!" zvolala a dala pečlivě pěstěné ruce v bok. "Co to má znamenat? Domluvila jsem si na dnešek večeři s přáteli a byla jsem nucena to zrušit!"
"Obávám se, že musíme vyřídit naléhavou záležitost," vysvětloval jí a přešel k baru. "Dáš si brandy?"
"Ne, nechci brandy," zamračila se. "Chci, abys mi objasnil, proč jsi mi tak nevhodně narušil víkend."
"Věř mi, Kordélie," přivřel podrážděně oči, "že bych tě býval o víkendu nevyrušil, kdybych pro to neměl důvody nejvyšší důležitosti. To, co se ti chystám sdělit, se ti nebude líbit, takže ti důrazně doporučuji dát si něco k pití."
"Fajn!" vyštěkla a usadila se do křesla. "Dám si brandy."
Nalil štědrou dávku brandy do její oblíbené křišťálové sklenky a uvědomil si, jak moc se jí její syn podobá: oba nesnášeli, když byli vyrušeni při svých radovánkách. Přešel k místu, kde seděla, a podal jí pití předtím, než se sám posadil přímo do protějšího křesla.
"Ty se ke mně nepřipojíš?" zdvihla tázavě obočí.
"Již jsem měl několik hodin na to, abych tu výbušnou informaci vstřebal."
"Jsi neskutečně dramatický, Severusi," věnovala mu pobavený úšklebek. "Proč mi prostě nevysvětlíš, co se to pro všechno na světě děje?"
"Tak tedy dobrá," pravil a přeskočil delší verzi úvodu. "Teodor opustil Hermionu. Natrvalo."
Kordéliina tvář ztuhla v naprostém šoku.
"Cože?" zašeptala. "Co tím myslíš, natrvalo? Určitě jen odjel na cesty!"
"Jejich manželství se rozpadlo," zavrtěl Severus hlavou. "Nechal jí vzkaz, v němž jí dal zcela jasně na srozuměnou, že nemá v žádném případě v úmyslu se vrátit."
Kordélie se na chvíli odmlčela, skrývajíc dlaní levé ruky překvapení, jež se zračilo v jejím obličeji. Pak potřásla hlavou, zdvihla ke rtům křišťálovou sklenku a hodila do sebe celý její obsah. Natáhla prázdnou sklenici k Severusovi.
"Dvojitou, prosím," prohlásila.
Zdvihl se a s bodnutím soucitu jí vzal sklenku z nyní roztřesené ruky. Její první manžel ji hořce zklamal a nyní byla její rodina zneuctěna jejím jediným synem. Naplnil jí sklenici tmavou tekutinou a znovu se posadil.
"Kdy se to stalo?" zeptala se.
"Podle všeho před dvěma týdny," zahučel.
"Před dvěma týdny?" ptala se nedůvěřivě. "Proč se o tom dozvídáme až teď?"
"Dnes ráno mě navštívili Draco Malfoy a Harry Potter. Dělali si o Hermionu starosti, neboť se v posledních čtrnácti dnech neukázala v práci. Několikrát za ní byli doma, ale Moe jim nedovolila vstoupit. Vydal jsem se zjistit, o co se jedná, a našel jsem Hermionu v dost špatném stavu. Po menším nátlaku mi sdělila, co se stalo."
"A co přesně se stalo?" potřásla Kordélie hlavou stále ještě v nevěřícném údivu.
"Jak se zdá, tak s Teem zjistili, že se k sobě vůbec nehodí," řekl Severus prostě. "Teo chce cestovat po světě a Hermiona chce zůstat doma."
Kordéliinými aristokratickými rysy projel rozzlobený nesouhlas.
"Tak oni si myslí, že je přijatelné se jen tak rozejít jenom proto, že mají jinou představu o tom, jak trávit prázdniny? To je absurdní!"
Severus vydal rozzlobený zvuk.
"Ono je to trochu vážnější, než jen neshoda ohledně prázdninové destinace, Kordélie," zavrčel. "A Hermiona do toho neměla šanci mluvit. Teo ji opustil uprostřed noci bez předchozího varování. Nechal jí jen vzkaz; neměla ani příležitost pokusit se ho přemluvit."
Netrpělivě ťukala nalakovanými nehty na opěradlo křesla.
"Nemohu uvěřit, že udělal něco takového. Co si myslel? Dozajista mu musela dát nějaký pádný důvod, aby ji opustil tak okázalým způsobem."
Severus se snažil, seč mohl, potlačit svoji narůstající zlobu.
"Sotva udělala něco víc, než že odmítla vydat se s ním opět kolem světa, Kordélie. Mimoto, to děvče můžeš těžko obviňovat za to, že se k sobě nehodí. Bylo tomu tak odjakživa."
"Já se nesnažím omlouvat Teovo chování, Severusi. Ale musíš uznat, že v jejich věku je mnohem normálnější toužit po cestování, než přát si zůstat doma uvězněný v nějaké práci," dodala a s nechutí pokrčila nos.
"Ne každý touží po tom žít jako kočovník," naježil se okamžitě. "Některým z nás jde těžká práce k duhu."
"Chápu, že tobě se tvoje práce líbí," řekla trpělivě, "a pro někoho tvého věku je to zcela normální. Jen se domnívám, že ve dvaceti pěti letech je u ženy poněkud neobvyklé být, jak to říct, tak domácká."
Vytáhla z kožené kabelky hůlku a přivolala si kousek pergamenu a brk. Severus ji pozoroval, jak začíná cosi psát.
"Co máš v úmyslu?" zeptal se, jsa roztrpčený, že neprojevila ani ten nejmenší zájem o Hermionino duševní zdraví.
"Hodlám poslat svému synovi vcelku rozzuřeného huláka," odvětila, "načež se vrátím do Skotska."
"Kordélie," vyštěkl a prudce vstal ze židle, neboť ho konečně přemohl vztek. "Nic takového neuděláš, dokud se nezajdeš podívat za svojí snachou."
"Severusi," řekla s povzdechem, "jsem si jistá, že jsem ten úplně poslední člověk na světě, kterého právě teď Hermiona touží spatřit. Nepochybuji, že jsi ji řádně poplácal po zádech a odvedl tak úžasnou práci."
"To ubohé děvče se trápilo samo v tom domě a mohlo si oči vyplakat kvůli tvému synovi," procedil skrz zuby. "To nejmenší, co pro ni můžeš udělat je, že tam půjdeš a ujistíš ji, že je stále členem rodiny a že tomu tak bude i nadále. Potřebuje vědět, že není tím, kdo udělal chybu."
"Ale já jsem si jistá, že toho si je plně vědoma, Severusi," zatvářila se Kordélie upřímně překvapeně. "Pokud nejsou rozvedení, není třeba ani nic říkat. To se rozumí samo sebou, že tady dál bude žít jako právoplatný člen rodiny."
"Kordélie," řekl a shlížel na ni z výše. "Trvám na tom, abys Hermionu navštívila. Bylo by od tebe nesmírně nezdvořilé, kdybys to neudělala. Dobře víš, že vyrostla v mudlovské rodině; ona úplně nechápe, co nařizují tradice ohledně jejího setrvání jakožto člena rodiny. Musíš si s ní promluvit."
Kordélie na okamžik stiskla špičku brku mezi zuby ztracená v myšlenkách. Konečně k němu zdvihla oči.
"Dobrá. Promluvím s ní, jakmile napíšu Teodorovi."
"Dobře," řekl a obrátil se na podpatku s úmyslem vrátit se ke svým rozdělaným lektvarům.
"Tvá starost o její blaho je dojemná, Severusi," zamumlala Kordélie předtím, než vyšel z pokoje.
Otočil se a pohlédl na ni, rozeznávaje v jejích očích náznak výzvy.
"Oproti obecnému mínění," promluvil pomalu, "nejsem úplně celý z ledu. Není potěšující vidět tak inteligentní mladou ženu ve stavu takové úzkosti." Načež za sebou s pocitem zmatenosti způsobeným její poznámkou hlasitě zavřel dveře, nemoha se dočkat samoty svojí laboratoře.
ssSss
Žádné komentáře:
Okomentovat