Další kousek čtrnáctky do původně deštivého, ale nyní kupodivu slunečného dne...ssSss
Hermiona se nenasytně ládovala už druhou porcí zapékaného hovězího s ledvinkami. U stolu naproti ní posedávala Moe a Hermiona začínala mít dojem, že jí ze skřítčina blaženého výrazu co nevidět zaskočí.
"Moe," pravila s plnou pusou, "ty jsi ta nejlepší kuchařka v celém Londýně. Možná dokonce na celém světě."
Domácí skřítka vypadala, že ji tato poklona příjemně zaskočila. Zamávala ve vzduchu svýma kostnatýma rukama, jako kdyby tu pochvalu chtěla od sebe rázně odehnat.
"A slečna Hermiona je v celém Londýně ten největší blázínek," oznámila a její vrásčitý obličej se zkřivil potměšilým podmračením. "Nejedla, a tak je z ní teď jen kost a kůže."
"Já vím," řekla Hermiona, zkoumajíc svá až příliš křehce vypadající zápěstí. Pak zdvihla sklenici dýňového džusu a vypila její obsah až do dna. "Ale mám v úmyslu znovu nabrat každé kilo, které jsem ztratila, a možná i něco navrch."
Právě dojídala poslední kousek koláče z talíře, když se z patra nad nimi ozvalo typické bouchnutí domovních dveří. Ztuhla a vidlička v její ruce se zarazila na půli cesty k ústům. S vytřeštěnýma očima pohlédla na Moe.
"Moe?" zavolal známý ženský hlas v hale. "Jsi doma?"
"To je paní Kordélie," zašeptala Moe. "Má ji Moe pustit dál?"
Hermiona si povzdychla - představa tohoto konkrétního rozhovoru ji rozhodně nelákala, přesto si však uvědomovala, že je nevyhnutelný.
"Je to rodina, takže soudím, že v téhle věci stejně nemáme moc na výběr. Požádala bys ji, aby přišla sem dolů, Moe?"
Moe přikývla a s lusknutím prstů zmizela. Hermiona zaslechla prásknutí, když se skřítka objevila na schodech, po čemž následoval tichý rozhovor s Kordélií. Pak uslyšela kroky sestupující po schodech do suterénu a nervózně si uhladila vlasy. Stáhla stuhu, která je držela svázané do culíku, a rychle stočila nepoddajné kadeře do úpravného uzlu v týle.
Kordélie vstoupila do kuchyně s úsměvem plným účasti.
"Ach, Hermiono," vydechla tiše, přešla pokoj a políbila snachu na obě tváře. "Severus mi všechno řekl!"
Hermionu okamžitě přepadly rozpaky a poblíž své perfektně upravené tchýně se náhle cítila velice neuspořádaně. Nevěděla, co říct, a tak jenom přikývla.
Kordélie se posadila vedle ní a poplácala ji po ruce.
"Třebaže zcela chápu Teovu touhu po svobodě, jsem naprosto otřesená jeho chováním. Bylo to od něj vskutku hanebné."
"Děkuji," zamumlala Hermiona, ač si nebyla tak úplně jistá, na čí straně Kordélie vlastně stojí. "Musím připustit, že to pro mě byl docela šok."
"Já vím, já vím!" zvolala Kordélie. "Mladí muži dokáží být příšerně nepředvídatelní. Určitě tě potěší, že jsem mu poslala vcelku výmluvného huláka. Možná na něj neodpoví, ale i tak si k němu ten dopis najde cestu." A vrhla na Hermionu chápavý úsměv.
Hermiona jí úsměv nejistě vrátila, zamýšlejíc se nad tím, jestli daná situace nevyžadovala trochu pádnější řešení než jen huláka - například nějakou pěknou kastrační kletbu.
"Podle všeho se Severus domnívá, že bych mohla i nadále bydlet tady," řekla klidně.
"Ale ovšemže!" odvětila Kordélie. "Tohle je tvůj domov. Tvůj právní nárok na všechno, co patří Teovi, je nyní mnohem silnější, když Teo… není přítomen."
"Jste si ale jistá, že je to společensky přijatelné? Že vám nezpůsobí obtíže vysvětlit situaci zbytku rodiny?"
"Hermiono, Hermiono," pravila Kordélie a znovu ji poplácala po ruce. "Jistě sis už všimla, že většina členů rodiny jsou postarší lidé, a jsem přesvědčená, že na rodinných oslavách sotva zaznamenají Teovu nepřítomnost - ne tedy, že by se těchto sešlostí v minulosti pravidelně účastnil."
"Ale co když se budou ptát? Co se očekává, že jim na to řeknu? Nerada bych, aby vás můj další pobyt tady obtěžoval nebo vám působil nějaké nesnáze."
"Milá zlatá, mnohem nápadnější by bylo, kdybys tady najednou nebyla. Pokud se lidé budou vyptávat, mám v úmyslu jim říct, že se Teodor vydal na cesty, což je ostatně naprostá pravda. Tvoji případnou odpověď ponechám čistě na tobě. Můžeš jim prostě říct, že je v cizině, nebo - budeš-li na tom trvat - jim můžeš říct pravdu." Její tón hlasu jasně naznačoval, že by raději dala přednost té první variantě.
Hermiona si nejistě pohrávala s lemem blůzy a nevěděla, jak na to reagovat.
"Já vím, jak nepříjemné to pro tebe je, Hermiono, ale každý z nás musí nést svůj kříž, každý z nás má svého kostlivce ve skříni, mám-li mluvit zcela otevřeně. Neudělala jsi nic špatného - musíš z toho vyjít s hlavou hrdě vztyčenou!"
Hermiona opětovala tchýnin úsměv, vděčná za tato slova.
"Tak je to lepší!" zvolala Kordélie, zdvihajíc se od stolu. "Teď už musím opravdu jít, neboť mám na dnešek domluvenou večeři. Ber to z té lepší stránky, Hermiono. Vypadáš bezvadně štíhlá a víš, co se říká: nikdy nemůžeš být dost štíhlá a dost bohatá!"
Znovu Hermionu políbila a vydala se ke kuchyňským dveřím.
"S potěšením jsem zjistila, že jsi odešla z odboru záhad. Každé pondělí pořádám dopolední posezení u kávy pro dámy ochotné darovat nějaký ten příspěvek svatému Mungovi; teď když budeš mít spoustu volného času, bych tě tam ráda přivítala."
"Tedy - já se ještě úplně nerozhodla," zamračila se Hermiona rozpačitě. "Řekla jsem Severusovi, že mu dám ohledně té práce vědět do zítřejšího večera."
"Ohledně práce?" zatvářila se Kordélie zmateně.
"Ano," pravila Hermiona. "Omlouvám se, měla jsem za to, že vám to řekl. Nabídl mi místo lektvarového asistenta."
"Chápu," vydechla Kordélie a byla tím zjevně zaskočená. "Na někoho tak tvrdohlavého dokáže být čas od času překvapivě laskavý," nechala se pak slyšet se zamyšleným úsměvem. Načež s drobným zamáváním opustila místnost, ponechávajíc Hermionu úvahám nad svojí poslední poznámkou.
Když zabouchnutí vchodových dveří ohlásilo Kordéliin odchod, zdvihla se Hermiona od stolu a vydala se chodbou do hlavní ložnice. Chopila se okraje blůzy a přetáhla si ji přes hlavu. Postavila se před zrcadlo jen v džínech a podprsence a kriticky obhlížela své pohublé tělo. Pod kůží jí zřetelně vystupovala žebra a její kdysi zakulacená ňadra nyní dramaticky ztratila na objemu. V tom musela se svojí tchýní nesouhlasit - vždy by raději volila hezké křivky před kostnatostí.
Přešla k toaletnímu stolku a vytáhla ze zásuvky taštičku s líčením. Bude nutné rozeslat přátelům horu omluvných dopisů a rovněž Padmu příšerně zanedbávala. Měla nejvyšší čas navštívit svoji kmotřenku.
ssSss
Během jediné vteřiny Hermiona poznala, že je na ni Dean rozzlobený na nejvyšší míru. Výraz jeho tváře, když otevřel vchodové dveře, nebyl vůbec přívětivý.
"Hermiono!" procedil mezi zuby, zavíraje za sebou dveře, podle všeho aby je Padma zevnitř neslyšela. "Padma se o tebe hrozně, vážně hrozně moc bála. Pokládal bych za zřejmé, že už takhle to teď vůbec nemá snadné i bez toho, aby se strachovala o svoji nejlepší kamarádku. Kde jsi kčertu byla?"
Hermioně okamžitě zvlhly oči.
"Je mi to tak líto, Deane! Cítím hroznou vinu, a pokud mi dáte příležitost, tak vám hned vysvětlím, proč jste mě nemohli zastihnout."
Zatvářil se maličko zkroušeně.
"Tak pojď dál," vyzval ji, otevřel dveře dokořán a přejel si rukou po čele. "Nechtěl jsem na tebe tak vystartovat - jen jsme se o tebe báli. Padmě se uleví, až tě uvidí."
Vyzval ji, aby vešla do obývacího pokoje, a ona jemně strčila do dveří ve snaze tvářit se mnohem víc nenuceně, než se cítila.
Nemohla si pomoci, aby se neusmála při pohledu na Padmin obvykle bez poskvrnky vyhlížející obývací pokoj. Teď byl totiž plný kousků růžového oblečení povalujícího se všude kolem, pohovka byla posetá bílými ponožtičkami a vzduch byl nasycený pachem dětského pudru. Její úsměv se ještě rozšířil, když spatřila Padmu, která houpala v náručí jedno z dětí, zatímco druhé spalo v dětském košíku u jejích nohou.
"Ahoj," šeptla Hermiona a její pocit viny se ještě zvýšil, když spatřila výraz úlevy na Padmině obličeji.
"Hermiono!" řekla Padma tiše a rychle z místa vedle sebe odhrnula dětskou výbavičku. "Jsem tak ráda, že tě vidím! Opravdu jsem se o tebe bála."
Hermiona přešla pokoj a políbila kamarádku na tvář.
"Je mi moc líto, Padmo, že jsem byla mimo. Tohle pro tebe asi byly nejtěžší okamžiky v životě a já tady s tebou nebyla. Odpustíš mi to někdy?" ptala se třesoucím se hlasem.
"Jasně, že ti odpustím, Hermiono - chci jenom vědět, co se stalo. Tady," řekla a podala Hermioně dítě. "Tvá kmotřenka nakonec na delší dobu usnula, ale ráda bych si trochu odpočinula od Shivani. Hrozně ráda se chová a už začíná být docela těžká."
Hermiona od ní se zářivým úsměvem převzala dítě zabalené v zavinovačce.
"Dobrý Bože," vydechla a přejela očima na Preeyu dole v košíku. "Obě za ty dva týdny tolik vyrostly! Jsou ještě nádhernější, než když se narodily."
Padma se usmála a protahovala si namožené ruce.
"Upřímně řečeno, jsou hrozně hodné. V noci s nimi vůbec není problém. Díky Deanovi a vcelku úžasné mudlovské odsávačce dokážu v noci usnout i na celých pět hodin, a to je u novorozených dvojčat poměrně slušný výkon!"
Hermiona zírala na krásné miminko ve svojí náruči a něžně mu přejela prstem po tváři.
"Nějaké zprávy o Parvati?"
"Porodila ve středu v noci," přikývla Padma. "Další chlapeček! Pojmenovali ho Liam." Načež odvrátila oči od svojí dcerky a starostlivě pohlédla na Hermionu. "Děsivě jsi zhubla, Hermiono. Co se stalo?"
Hermiona se zhluboka nadechla.
"Teo a já jsme se rozešli," zašeptala, a jakmile tato slova opustila její ústa, pocítila náhlý záchvěv osvobození. Do té doby říkala, že ji Teo opustil, a cítila se při tom spíš jako oběť. Ale říct, že se rozešli, to už znělo, jako by se prostě stala součástí něčeho, co nefungovalo.
"Ach, Hermiono!" povadl Padmě úsměv na tváři. "Je mi to tak líto. Kdy se to stalo?"
"Před dvěma týdny, hned jak se ti narodily holčičky."
"Věděla jsem, že to mezi vámi není moc dobré," potřásla Padma smutně hlavou, "ale doufala jsem, že se tomuhle vyhneš. Bylo mi jasné, že se něco muselo hrozně moc pokazit, když jsem od tebe neměla žádné zprávy. Budete se rozvádět?"
"Já nevím," vydechla Hermiona, "teď v žádném případě. Dost jsme se pohádali ohledně toho, co bychom měli v budoucnu dělat. Teo chtěl samozřejmě odjet na další cestu kolem světa, zatímco já jsem chtěla zůstat a pokusit se věci nějak vyřešit. A když nebylo po jeho, prostě odešel. Dokonce mi ani neřekl, kam se chystá - nechal jenom vzkaz."
"Ten sobecký mizera! Máš představu, kde teď je?"
"Nevím to jistě," zavrtěla Hermiona hlavou. "Tipla bych si, že je buď s přáteli v Německu nebo v Nizozemí. Abych byla upřímná, ani mě to moc nezajímá."
Dveře se otevřely a do pokoje vstoupil Dean, v rukách podnos s čajem a pár sendviči.
"Hermiona a Teo se rozešli," řekla Padma, vzala si od Deana podnos a postavila ho na stolek.
Dean se obrátil k Hermioně.
"To mě mrzí," zabručel a podal jí šálek čaje. "Slyšela jsi o Dennisovi a Demelze?"
"Severus mi o tom říkal dneska ráno," přitakala Hermiona. "Nemohla jsem tomu uvěřit - vypadali, že jim na sobě dost záleží."
"To se asi nikdy nedá říct dopředu," pokrčil Dean rameny. "Myslel bych, že Michael Corner a Pansy Parkinsonová se spolu rozejdou už dávno, ale vypadají velmi šťastně."
Padma podala Hermioně sendvič se sýrem a stočila pohled na svoji dceru.
"Myslím, že tě má Shivani ráda - už usnula!" Přinesla z rohu pokoje druhý košík a sehnula se k Hermioně, aby si od ní dítě vzala.
"Mohla bych si ji ještě chvíli pochovat?" prosila Hermiona. "Je tak sladká - nikdy bych nevěřila, že mi vůně miminka bude připadat tak neuvěřitelně příjemná!"
"Jistěže můžeš," rozzářila se Padma. "Jen mi pak řekni, až ji budeš chtít dát pryč." Posadila se zpět na svoje místo a nalila si šálek čaje. "Takže - poté, co jste se před dvěma týdny rozešli, se dělo přesně co?"
Hermiona cítila, jak jí hoří tváře.
"Trochu se stydím za to, jak jsem se zachovala. Vlastně jsem se na dva týdny zamkla ve svém pokoji a doufala, že to byl jen špatný sen."
"A co práce?" zamračila se Padma.
"Propustili mě. Poslali mi několik sov, ale já na žádnou z nich neodpověděla," vysvětlovala Hermiona.
"Cože?" vyhrkli Padma s Deanem jednohlasně. Padma se tvářila naprosto zaskočeně. "Ach, Hermiono! Proč jsi něco takového udělala?"
"Tu práci jsem nesnášela," prohlásila Hermiona důrazně. "Zůstávala jsem tam jenom kvůli tomu, aby Teo neměl omluvu pro to, že mě chce znovu tahat na cesty. Severus mi nabídl práci lektvarového asistenta."
"To myslíš vážně? To místo, o které jsi žádala, když jsme se vrátily z Paříže?" ptala se Padma a Hermiona přikývla.
"Vím, že to asi udělal jen z lítosti, ale mě ta nabídka láká. Viděla jsem jeho laboratoř - je neskutečná!"
Padma se však zatvářila pochybovačně.
"Vím sice, že se od války změnil k lepšímu, ale stejně si samu sebe nedokážu představit, jak pracuji se Severusem Snapem. Myslíš, že ho dokážeš vystát?"
"Nejsem si tím jistá," svěřila se Hermiona, "ale asi bych to měla zkusit. V tuhle roční dobu nebývá moc pracovních nabídek a od Millových se mi žádné peníze přijímat nechce. Ale i tak jsem ohledně toho trochu nervózní. Pokud by to nefungovalo, mohlo by mi to dost znepříjemnit život."
Probírali její nesnadnou situaci další hodinu, než se Preeya vzbudila a Hermiona konečně měla možnost pochovat si svoji kmotřenku. Když odcházela, bylo už skoro deset hodin; jako dárek jim zanechala Moeino upletené oblečení a dva novotou zářící výtisky Dějin bradavické školy. Slíbila, že se příští víkend opět objeví; na odchodu však nebyla svému rozhodnutí ohledně práce o nic blíž než při svém příchodu. Byla vyčerpaná, potřebovala se pořádně vyspat, zároveň na ni těžce dopadal pocit, že je povinna rodičům co nejdřív sdělit novinu ohledně Tea, a na svoji další pracovní kariéru se tak nedokázala vůbec soustředit. Do chvíle, kdy od ní Severus Snape bude požadovat odpověď, zbývalo dvacet čtyři hodin. Měla toho hodně k rozmýšlení.
ssSss
Poznámka k překladu:
Na začátku kapitoly se Hermiona láduje jídlem zvaným "steak and kidney pie", což je tradiční anglický pokrm, jakýsi masový koláč z nasekaného hovězího a ledvinek, obvykle hovězích, jehněčích nebo vepřových. To vše se zapéká s cibulí a omáčkou a výsledek můžete vidět třeba na Wikipedii.
Jinak tiše předpokládám, ačkoli angličtina toto neřeší, že po půl roce bydlení Hermiony s tchýní na jednom náměstí došel jejich vztah do onoho v českém prostředí klasického - tchýně snaše tyká, snacha tchýni i nadále vyká.
Žádné komentáře:
Okomentovat