Dnešní kapitola jistě potěší všechny příznivce poněkud potrhlého strýčka Lance...Následujícího odpoledne zhruba kolem čtvrté hodiny začínala mít Hermiona dojem, že už s ní její matka nikdy v životě nepromluví. Po nedělním obědě sdělila rodičům novinky, načež následovala záplava slz ze strany její matky, zatímco otec zaraženě mlčel. Už tak bylo pro Jane Grangerovou dost špatné, že by z její dcery měla být v tak útlém věku rozvedená žena, ale to, že zůstane připoutaná ke svému odcizenému manželovi, tak to už na ni bylo prostě příliš. A jakmile oschly slzy, započal veliký křik. Matka trvala na tom, aby se Hermiona vrátila k nim domů, jenže ta když si vzpomněla, jak nesnesitelnou frustraci vždycky zažívala při každoročním prázdninovém odloučení z kouzelnického světa, jednoznačně odmítla. Hlasitost křiku se pak samozřejmě vystupňovala a Hermiona se raději s omluvným pohledem vyslaným k otci stáhla do relativně klidného útočiště Kensingtonského náměstí.
Doufala, že ji rodiče alespoň trochu psychicky podpoří, jenže její matka zjevně nedokázala pochopit, proč chce Hermiona zůstat žít s rodinou svého manžela, když ji tak neospravedlnitelným způsobem opustil. A skutečnost, že zvažuje nalézt zaměstnání u bývalého učitele, který se k ní ve škole choval tak nepřátelsky, mátla její rodiče ještě víc. Vypadalo to, že Padma s Deanem nejsou jediní, kdo nepovažuje za až tak moudré souhlasit s pracovní nabídkou tak prchlivého muže.
Po návratu z té nešťastné návštěvy v domě rodičů se Hermiona cítila úplně vyčerpaná. S obvyklou pragmatičností zamířila do pracovny a z mahagonové komody vytáhla pergamen a brk. Uprostřed strany nakreslila rovnou čáru a jala se vypočítávat potenciální výhody a nevýhody práce se Severusem Snapem. Očekávala, že negativa bohatě převáží nad pozitivy, ale jak se její seznam pomalu rozšiřoval, shledávala, že začala být mnoha stránkám osobnosti Severuse Snapea příznivě nakloněna. Líbil se jí jeho sarkasmus; líbilo se jí, jak je puntičkářský; líbil se jí dokonce i nedostatek jeho tolerance. Nebylo pochyb o tom, že pracovat s tímto člověkem bude nesmírně obtížné, ale existovala i možnost, že by se z něj mohl vyklubat neuvěřitelně podnětný nadřízený. Byla vystudovanou lektvaristkou, ale pro lektvary jí odjakživa scházel šestý smysl. A pokud něco dokázalo vzrušit Hermionu Grangerovou, tak to byla vidina možnosti přiučit se, a ona byla přesvědčená o tom, že od prince dvojí krve se toho může přiučit dost a dost.
I přes její rostoucí nadšení plynoucí z možností, které by jí to místo mohlo nabídnout, bylo nesporné, že by přišla o hodně, jestliže by jejich partnerství selhalo. Popravdě, říkala si, pouhé selhání by se možná dalo snadno vyřídit. Bylo totiž dost pravděpodobné, že pokud by mu její práce nevyhovovala, seslal by na ni kletbu zapomnění.
Po celé hodině psaní na pergamen přerušovaného jen zamyšlenými pohledy do zadní zahrady, na niž padal soumrak, rychle spočetla oba sloupečky. Číslo na obou stranách bylo takřka úplně shodné. S pocitem, že není svému konečnému rozhodnutí o nic blíž než předtím, sestoupila do spodního patra s úmyslem dát si čaj.
Když vešla do kuchyně, našla u borového stolu sedět Lance s konvicí čaje a ebenovou holí před sebou. Na ramena mu volně splývaly dlouhé šedivé vlasy a na sobě měl hábit v nejkřiklavějším odstínu levandulové, jaký kdy Hermiona viděla.
"Lanci!" vyhrkla a hrnula se přes místnost, aby ho mohla obejmout. "Nečekali jsme tě dřív než na konci měsíce!"
Opětoval její objetí a pokynul k vedlejší židli.
"Včera večer jsem dostal sovu od Severuse," vysvětloval a upřeně ji pozoroval zpoza malých kulatých brýlí. "Zdálo se, že o tebe má docela strach."
Hermiona pocítila záchvěv podráždění, že Severus přerušil výlet starého čaroděje bez jejího předchozího souhlasu, zároveň ji však zvláštně dojalo, že si o ni dělal starosti.
"Což znamená, předpokládám, že jsi slyšel o Teovi?" zeptala se a on přikývl a nalil jí šálek čaje.
"O tom volovi Teovi, jak bych ho nazval já. Ten kluk je idiot. Nech ho jít. Proč by pro všechno na světě tak inteligentní děvče, jako jsi ty, muselo spojovat svoje geny s bláznem jako je Teodor Nott, he?"
Hleděla na starého muže a zoufale se snažila poznat, jestli žertuje nebo mluví vážně. Potichu ho pozorovala, jak si přidává do čaje pátou kostku cukru.
"To, co ty potřebuješ," nechal se slyšet a zamířil na ni při tom pokřiveným prstem, "je inteligentní muž. Muž - ne kluk."
"No," pousmála se Hermiona, "je tady ale ten drobný problém, že jsem stále Teova žena."
"A proč by to u všech všudy měl být nějaký problém?" zdvihl Lance potutelně obočí. "Odkdy jsou si manželé z řad aristokracie navzájem věrní? Je mnohem lepší najít si milenku než opustit manželku!"
Upila čaj a snažila se na něj nezírat s překvapeně otevřenou pusou. Nemohla se rozhodnout, jestli je Lanceův náhled na věc neskutečně zastaralý nebo naopak až děsivě moderní.
"Myslím, že raději chvíli počkám, než se přenesu přes tohle manželství, a teprve potom se pustím do dalšího vztahu."
"Těšili jsme se s Moe na nějaké ty děti, že ano, Moe?" zeptal se Lance, obraceje se ke skřítce, která se zaměstnaně otáčela kolem kamen.
"Děti budou," přitakala Moe, "čarodějky z mudlovských rodin vždycky mají děti," dodala smrtelně vážným hlasem, až se Hermiona musela uculit při myšlence, jestli má Moe vůbec nějaké základní povědomí o lidském rozmnožování. V blízké budoucnosti s nejvyšší pravděpodobností žádné děti nebudou. Raději však rychle změnila téma.
"Mrzí mě, že jsem ti takhle zkrátila prázdniny - Severus tě s tím neměl obtěžovat. Jak se má Mlok Scamander? Užili jste si to?"
"Ne zas tolik, jak tomu bývalo, když jsme byli mladší," sdělil jí se spikleneckým mrknutím, "a neviděli jsme navíc ani jednoho blikače!"
"To je škoda," zabručela a natáhla se pro sušenku. "Byli jste s Mlokem jako studenti spolu v Bradavicích?"
"Ve škole jsme se moc neznali," mávl Lance do vzduchu sukovitou rukou, "ale byli jsme milenci s jeho bratrem Horácem, když nám táhlo na třicet."
Hermiona se málem udusila čajem a Lance se dobrosrdečně rozesmál.
"Proč tě to tak šokuje, moje milá? Copak si vážně myslíš, že se heterosexuální čarodějové oblékají takhle? Hmmm?"
Její záchvat kašle konečně ustoupil.
"Já nevím… já jen nikdy…"
"Jak vždycky říkávala moje matka, už od mých deseti let prý bylo naprosto zřejmé, že jsem teplý jak vánoční svíčky. Každopádně jakmile se jednou dostaneš do mého věku, tak už je to všechno stejně úplně k ničemu," pravil s povzdechem. "Artritida obvykle udělá všem znamenitějším výkonům přítrž."
Hermiona si nepřála o Lanceových výkonech slyšet ani to nejmenší, a tak rychle přeskočila k dalšímu tématu.
"Mluvil jsi už po svém návratu se Severusem?"
"Ano," zamručel Lance, pohodlně se opřel a pozorně na ni pohlížel. "Řekl mi, že ti nabídl práci."
Hermiona přikývla a začala si okusovat nehet.
"Chce znát moji odpověď do dnešního večera a já nemám ponětí, co dělat."
Lance na ni hleděl s vysoce zvídavým výrazem ve tváři.
"Máš ráda lektvary?"
"Ano," přitakala, "velice."
"Máš ráda Severuse?" ptal se dál.
"Ano," odvětila. "Aspoň si to myslím."
Na chvíli se odmlčel, tahaje se při tom za vousy. Nakonec vydechl a zeptal se:
"Co se to děje mezi tebou a Severusem?"
"Co tím myslíš?" zeptala se s obočím zdviženým v upřímném překvapení.
Předklonil se a opřel se kostnatými lokty o stůl.
"Vás dva pozoruji už od té doby, co ses zasnoubila s Teem, a z vašich vzájemných reakcí je zcela zřejmé, že mezi sebou máte něco nedořešeného."
Hermiona cítila, jak se její tváře zalévají horkostí. Vždycky se cítila trapně, když se jí lidé vyptávali na Severuse Snapea; pořád myslela na to, aby nezradila jeho důvěru.
"Byl to můj učitel; já patřila do Nebelvíru; on mě neměl rád. Ve třídě jsem se pořád na něco vyptávala a jeho to zřejmě dovádělo k nepříčetnosti. To je celé."
Lance ji potichu pozoroval.
"Zachránila jsi mu život, že ano?"
Prudkému zalapání po dechu nedokázala zabránit.
"Jak jsi na to přišel?" zašeptala a on se jen pousmál.
"Skutečnost, že byl v noci během závěrečné bitvy těžce zraněn a několik měsíců se léčil u svatého Munga, je obecně známa. Kdysi jsem se docela přátelil s Minervou McGonagallovou a ta se jednou zmínila, že jsi to byla ty, kdo spustil poplach a dovedl léčitele k jeho tělu. Počítám, že podobný dluh může vztah učitele a studenta značně zkomplikovat."
"To je asi ten jediný důvod, proč mi tu práci nabízí," přikývla. "Cítí, že mi to dluží."
"Možná," škubl Lance rameny. "Ale mám pocit, že vy dva jste si v mnoha ohledech neobvykle podobní. Řekl bych, že půjde jen o to, aby si Severus dával pozor na jazyk a totéž platí o tobě. Je však třeba nezapomenout na to, že ten člověk je naprostý perfekcionista; s ním nebude lehké pracovat."
"Nemyslím, že bych vůbec uvažovala o přijetí té pracovní nabídky, kdyby nebyl perfekcionista," pokrčila Hermiona rameny. "Výzvy mám docela ráda."
"On pro tebe dozajista výzvu představovat bude," odfrkl si Lance a přidal si do již přeslazeného čaje ještě jednu kostku cukru. "Je to neuvěřitelně složitý muž, Hermiono, a jestli pro něj začneš pracovat, pokus se to mít neustále na zřeteli. To, jaký je, je důsledkem jeho zkušeností."
Mlčky přikývla a myslela při tom na Lily Potterovou a na nešťastné dětství, jakým si Severus Snape musel nepochybně projít. Pohlédla na Lance obdivujíc se jeho pozorovatelským schopnostem. Už nějaký ten čas tušila, že roli ,starého senilního strýčka´ hraje výlučně pro Millovy, ale tak pozoruhodnou vnímavost by od něj nečekala. Lance se na ni zeširoka usmál, až se mu kolem očí objevily hluboké vrásky.
"Vezmi to místo, Hermiono. Bude to pro tebe jak dělané; bude to dobrodružství. Ví Bůh, že potřebuješ nějaké to povyražení poté, co jsi musela tak dlouho snášet Tea."
"Jenže já se hrozně bojím, že zničím přátelství, které teď mezi mnou a Severusem panuje. On dokáže být tak nesnášenlivý a dokázal by mi udělat ze života peklo. Už takhle jsem tady v nepříjemné pozici a nechci to ještě zhoršit."
Lance popadl hůl a zamířil na ni její špičkou.
"Vezmi to místo, holka! Možná to bude ta nejlepší věc, jakou kdy uděláš."
Zavřela oči a prsty si třela spánky. Vzít to místo by také mohla být ta nejhorší věc, jakou kdy udělala. Vrátila se myšlenkami k Padmě, Deanovi a ke svým rodičům. Ti všichni si mysleli, že musela přijít o rozum, když vůbec uvažuje o tom, že by pracovala pro Severuse Snapea. Ale on se k ní od té doby, co se provdala za Tea, choval tak pěkně; nakonec seznala, že je něčím víc, než jen mistrem lektvarů zavřeným ve svém sklepení a nahánějícím strach všem okolo. Pokud to nebude fungovat, může po tříměsíční zkušební lhůtě odejít a znovu se zamyslet nad tím, co bude v životě dělat dál. Ale možná měl Lance pravdu: mohla by to být ta nejlepší věc, jakou kdy udělá.
Otevřela oči a ušklíbla se na něj.
"Dobře, tak já to místo vezmu."
"Skvělé!" rozzářil se Lance. "Tak jdi," pravil a ukázal ke dveřím.
"Cože?" ptala se vyjevená Hermiona. "Teď hned?"
"Ano! Nač čekat? Jdi a pomoz tomu nebohému muži od těch nešťastných smluv na dodávku lektvarů, v nichž vězí až po krk."
"Dobrá," zamumlala nejistě a projela si rozechvělými prsty kadeře. "Jen si dojdu učesat vlasy."
Lance netrpělivě mlaskl jazykem.
"Nechej je tak, holka. A jdi!"
"Dobrá, tak já to prostě udělám," uzavřela a náhle se cítila rozhodně. Právě se zdvihala od stolu, když ji zastavil.
"Hermiono?" řekl tiše, až se zarazila, znejistělá jeho varovným hlasem.
"Ano?" zeptala se a Lance na ni pohlédl přes obroučky brýlí.
"On tě sleduje, víš?"
"Prosím?" přeptala se zmateně.
"Severus," vysvětloval Lance. "Dělá to nanejvýš diskrétně, ale pozoruje tě takřka neustále."
Pokoušela se nalézt odpověď, jenže nevěděla, proč jí něco takového Lance vlastně říká. Proč by ji měl Severus Snape pozorovat? Často si byla vědoma toho, že sleduje její a Teovo vzájemné chování, ale proč by měl pozorovat speciálně ji samotnou?
"Tak už běž," přerušil Lance její úvahy a náhle zněl opět radostně. "Nenech ho čekat celý den."
ssSss
Žádné komentáře:
Okomentovat