Poslední část čtrnáctky, v níž Hermiona konečně sdělí Severusovi své rozhodnutí, je docela krátká, a tak vás na ni nenechám čekat - i proto, že bude následovat krátká odmlka - aneb sláva, prázdniny začínají!:-)
ssSss
Severus už téměř hodinu přecházel sem a tam po podlaze svojí pracovny. Litoval, že nabídl Hermioně práci asistentky, neboť za to zjevně nebyla dost vděčná. Když se tak ukvapeně rozhodl nabídnout jí to místo, očekával, že ho okamžitě přijme. Cítil se poněkud vyvedený z míry, že s jeho návrhem nesouhlasila, a to i přes její prohlášení o tom, jak hluboce si toho váží.
Bylo už sedm hodin, když konečně zaslechl její váhavé zaklepání na vchodové dveře. Zhluboka se nadechl, ujistil se, že jeho obličej nevyzařuje nic jiného než nejpřísnější výraz mistra lektvarů, sestoupil po schodech a otevřel dveře. Vypadala jako divoženka: její zornice byly rozšířené a vlasy jí povlávaly kolem hlavy jako svatozář. Napadlo ho, že taková hříva vlasů, pokud by je nosila rozpuštěné, jistě nebude přípravě lektvarů příliš prospěšná.
"Hermiono," zavrčel a podrážděně pohlédl na hodinky. "Zbývá mi jen pár hodin do uzávěrky zítřejšího vydání Denního věštce. Možná budu muset podat inzerát, tudíž upřímně doufám, že jste se konečně uráčila poctít mě svojí odpovědí."
Okamžitě si uvědomila, že je na ni nahněvaný, protože strávila tolik času úvahami nad svým rozhodnutím.
"Souhlasím," vyrazila bez dechu. "Ráda bych to místo přijala… Děkuji vám."
Cítil se potěšený a zklamaný zároveň a neměl ponětí, který z těch dvou pocitů převažuje.
"Ach tak," zabručel. "V tom případě musíme projednat podmínky smlouvy. Následovala byste mě, prosím, do pracovny?"
Pokynul jí, aby vstoupila, a vedl ji do prvního patra. Hermiona v těchto místech nikdy předtím nebyla, a tak se během chůze po schodech dychtivě rozhlížela kolem sebe. Jakmile došli k velikým dubovým dveřím, otevřel je a ustoupil, aby mohla vejít.
V krbu plápolal oheň a místnost byla tlumeně osvětlená několika svíčkami. Usedla na sametem potaženou židli před jeho širokým psacím stolem, ale opět rychle vstala, když si povšimla dlouhých řad knih v policích na druhém konci místnosti.
"Áááách," zamumlala, neschopná skrýt nadšení. "Tahle knihovna doplňuje vaše knihy o lektvarech, které jsou v laboratoři?"
"Očividně," odvětil. "Předmět svého zájmu shledávám fascinujícím, po večerech však tíhnu k poněkud různorodějšímu čtení."
Přejížděla prstem po hřbetech knih vázaných v kůži okouzlená výběrem rozličných témat. Odkašlal si, aby opět upoutal její pozornost.
"Ujišťuji vás, že v budoucnu budete mít dostatek příležitostí k průzkumu mojí knihovny, ale teď bych raději přešel k projednání smlouvy, kdybyste byla tak laskavá."
"Ano, ovšem," odpověděla, vracejíc se rozrušeně na své místo. "Omlouvám se."
Mávnutím hůlky otevřel barovou skříňku.
"Mohu vám nabídnout něco k pití?"
"Ano, prosím," odvětila, pohrávajíc si nervózně s hodinkami. "Nejraději bych si dala nějakou medovinu, pokud ji máte."
Nasadil výraz výsměšného údivu.
"Vy zamýšlíte pít alkoholické nápoje, přestože v osm hodin zítra ráno začínáte pracovat? Mít jasnou hlavu bude naprosto nezbytné."
"Ach, omlouvám se…," zamumlala, a její poděšená tvář se okamžitě zbarvila do červena. "Tak snad jenom čaj."
Ušklíbl se a podal jí sklenku medoviny.
"Žertuji, Hermiono." Načež se posadil za stůl se sklenicí plnou Ohnivé whisky v ruce.
Krátce zavřela oči. Tohle možná byla osudová chyba. Tenhle muž hrál úplně jinou ligu než ona sama. Severus mezitím vytáhl ze zásuvky několik dokumentů.
"Zde je návrh standardní smlouvy na tříměsíční období. Valnou většinu ustanovení můžeme samozřejmě po projednání změnit; věnujete-li mi laskavě chvíli, projdu tu smlouvu a upřesním ji přímo vám na míru."
Hermiona zaníceně přitakala a on začal rychlým pohledem přejíždět obsah smlouvy, poklepávaje na pergamen tu i onde svojí hůlkou. Byl si plně vědom jejího upřeného pohledu, zatímco příslušným způsobem měnil text, a neurčitě přemýšlel nad tím, o čem asi Hermiona uvažuje. Tušil, že je nesmírně nervózní, a připomínal si, že musí svůj sžíravý sarkasmus držet na uzdě. Po několika minutách byl se svojí prací spokojen a posunul návrh smlouvy směrem k ní.
"V textu smlouvy jste označována jako ,asistující lektvarista´ a já jako ,hlavní lektvarista´," dodal.
Chopila se dokumentu a začala zkoumat jeho první stranu. Začetla se a on využil příležitosti k podrobnému studiu její tváře: už teď vypadala mnohem lépe než předchozího dopoledne. Kruhy pod očima již nebyly tolik patrné a tváře nabraly trochu barvy. Ale největší změny, jak si všiml, doznaly její oči: ten tam byl otupělý, depresivní pohled, jenž byl předtím tak viditelný. Její oči se opět rozzářily a vypadalo to, že ožila a kypí energií tak, jak už ji dlouho předtím neviděl. Vzal sklenici a zdvihl ji ke rtům, očima však Hermionu nad okrajem sklenky nepřestával pozorovat.
Obrátila list a on pobaveně sledoval, jak se začíná usmívat. Zdvihla k němu zrak.
"Hlavní lektvarista si vyhrazuje právo výběru hudby, která se bude hrát v laboratoři?" optala se.
"Rád si občas během vaření pouštím hudbu," přikývl.
"Jaký druh hudby?" zajímala se.
"Orchestrální hudbu," odvětil. "Nesnáším operu."
"Slyšel jste někdy Dona Giovanniho ?" nechala se slyšet s teatrálním povzdechem.
"Netoužím slyšet Dona Giovanniho. Právě jsem řekl, že nesnáším operu."
"Jak vůbec můžete říct, že nesnášíte operu, když jste nikdy neslyšel nejlepší operu, jaká kdy byla napsána?"
Zazíral na ni přes stůl.
"Přečtěte si laskavě další bod smlouvy."
Znovu sklonila oči k textu. Po chvíli se zakřenila.
"Asistující lektvarista je oprávněn položit pouze tři otázky denně s výjimkou otázek týkajících se přímo přípravy lektvarů."
Ušklíbl se.
"A další bod," zamručel.
"Hlavní lektvarista není za žádných okolností povinen na tyto otázky odpovídat, pokud se netýkají přímo přípravy lektvarů," četla nahlas. Pohlédla na něj a vesele se zašklebila.
"Nutnost těchto ustanovení jste právě nanejvýš obdivuhodným způsobem prokázala, Hermiono," protáhl lenivě.
S přetrvávajícím úsměvem obrátila na poslední stranu a natáhla se k jeho stolu pro brk. S mávnutím pera se dole podepsala, položila smlouvu i brk na stůl a pak se chopila svého pití.
"Chápu to správně, že ta smlouva je nyní právně i magicky závazná?" tázala se.
Přitáhl si dokument před sebe na stůl a vzal do ruky pero.
"Bude, jakmile ji podepíši."
Sledovala, jak naškrábal své jméno pod její. Jakmile skončil, rozzářily se na chvíli oba podpisy jasně modrým světlem, což jí bolestně připomnělo den, kdy před ním takto podepsala svoji manželskou smlouvu. Polkla zbytek pití a odložila prázdnou sklenici na stůl. Teď, když byla smlouva uzavřena, se cítila mnohem sebevědoměji.
"Slibujete, že budete krotit svoji prudkou povahu?" zeptala se ho drze.
"Slibujete vy, že budete ovládat tu svoji neukojitelnou zvědavost?" opáčil, až se zajíkla smíchy.
"Určitě se o to pokusím," pravila. Pak ale její výraz zvážněl. "Jsem vám za to velmi vděčná, Severusi. Budu se snažit dělat vše, co je v mých silách."
"Nic menšího bych od vás ani neočekával," naklonil zlehka hlavu. "Pokládáte všechna ustanovení za vyhovující?"
"Ano, je to v pořádku," přikývla. "Jen jsem se chtěla zeptat - nechci působit neuctivě - upřednostnil byste, kdybych vás v práci oslovovala ,profesore´ nebo ,pane´?"
Vteřinu či dvě na ni pohlížel a pak potřásl hlavou.
"Křestní jméno postačí." A s tím se předklonil a jeho obočí se zamračeně stáhlo. "Jsem si vědom toho, že jsme v posledních několika měsících udržovali přátelštější vztahy než předtím, Hermiono, ale je nutné, abyste si uvědomila, že nejsem někdo, s kým se snadno spolupracuje. V současné době mám uzavřeno víc smluv na lektvary, než kolik jich dokážu připravit; nebude to lehká práce a já očekávám, že se na ní budete zásadním způsobem podílet."
"Mám ráda obtížnou práci," odvětila. Pak sklouzla pohledem na hodinky. "Ráda bych si ještě večer prošla své poznámky. Jestli jsme skončili, tak už raději půjdu."
S krátkým pokývnutím se zdvihl od stolu.
"Doprovodím vás dolů."
Když došli ke vchodovým dveřím, obrátila se k němu a natáhla ruku.
"Děkuji, že mi dáváte příležitost, Severusi. Doufám, že prokážu správnost vašeho rozhodnutí."
Přijal její ruku a pevně ji stiskl.
"Doufám, že ano," odpověděl s neurčitým pocitem nevolnosti.
Ustoupila o krok a on poznal, že náhle velice znejistěla.
"Chtěla jsem jen říct," spustila a hlas se jí lehce třásl, "v tu noc poslední bitvy…"
Přivřel oči, obávaje se toho, co bude následovat. Hermiona ztlumila hlas do šepotu.
"To, co jsem udělala, jsem nedělala z pocitu lítosti, ale z hlubokého obdivu k vám." A celá rozpačitá z toho, co právě řekla, se obrátila a co nejrychleji se vydala do bezpečí svého domova.
Severus sledoval, jak se spěšně vzdaluje, a zadumaně přemýšlel, do čeho se to vlastně pustil.
ssSss
Žádné komentáře:
Okomentovat