K závěru školního roku neodmyslitelně patří poslední famfrpálový zápas. Z prvního dílu Harryho Pottera všichni víme, jak dopadne, neb se to tam hodně řeší. Nezbývalo tedy, než tomu všemu dodat povídkovou verzi.
Kapitola třicátá třetí: Pohár pro vítěze (3. část)
Pršet sice nakonec přestalo, ale přesto měla Nathalie dřív, než ušla polovinu cesty k famfrpálovému hřišti, spodní část hábitu úplně promáčenou. Přejela pohledem tribuny a na té profesorské spatřila tmavou Snapeovu postavu rezervovaně usedající vedle neméně rezervované Minervy McGonagallové. To napětí bylo cítit na dálku a Nathalie náhle neměla ani tu nejmenší chuť připojit se k jejich společnosti. Vyšplhala místo toho na tribunu Nebelvíru a usadila se vedle Freda a George Weasleyových, Katie Bellové a Hagrida.
Přestože byli chlapci celí schlíplí ze skutečnosti, že toho dne nebudou moci hrát, snažili se trochu utěšovat tím, že jim profesorka McGonagallová vyjednala přesunutí dnešního školního trestu se Snapem na neděli a že se tedy budou moci na zápas alespoň podívat. Neméně smutná byla Katie, která se toužila stát spolu s Alicí jejich náhradnicí, ale zákaz famfrpálu pro první ročníky dosud trval a Oliver celkem rozumně poukázal na to, že i kdyby jí vyjednal výjimku, nebyla by se svojí dosud dětskou postavou na postu odrážeče příliš platná. O rok starší Alice také sice nebyla příliš ideální volbou, ale tým doufal, že s podporou mohutného Stevena Thompsona ze sedmého ročníku by to snad mohla zvládnout.
Fred a George se právě zapáleně dohadovali o tom, zda Alici a Stevenovi dali všechny potřebné instrukce, když se nad hřištěm z profesorské tribuny rozlehl zesílený hlas Leeho Jordana a zmijozelská tribuna nadšeně přivítala svoje družstvo.
"…jako první se objevuje kapitán a střelec Marcus Flint spolu s dalšími střelci, kterými jsou Pucey a Montague, hned za nimi letí odrážeči Derrick a Bole, brankář Miles Bletchley a konečně chytač Terence Higgs…," snažil se Lee překřičet řev ze zmijozelské tribuny, který zejména ze strany jejího ženského osazenstva notně zesílil, když Terence svým fanynkám ležérně zamával.
Nathalie se při tom pohledu pobaveně pousmála a pohlédla stranou k profesorské tribuně, kde Snape s kamenným obličejem pomalým tleskáním vítal tým svojí koleje. Ačkoli se pokoušel zachovat tvář bez výrazu, postřehla v ní Nathalie napětí i jakousi tvrdohlavou neústupnost. Naproti tomu McGonagallová se svoji netrpělivost ani nepokoušela skrývat, a když se u východu z šaten objevilo nebelvírské družstvo, vítala je potleskem vestoje.
"A už tu máme i nebelvírský tým v čele s Oliverem Woodem, sami vidíte, že toto družstvo přistupuje k otázce rovnoprávnosti mužů a žen ve sportu mnohem zodpovědněji…," děl Lee učeným hlasem, nevšímaje si varovného pohledu svojí kolejní ředitelky ani úšklebků a hučení ze zmijozelské tribuny. Famfrpáloví fanoušci z Nebelvíru, ale i z Havraspáru a z Mrzimoru totiž zmijozelský posměch snadno překřičeli jásotem, s nímž vítali Angelinu, Paulu, Johna, Alici, Stevena a nakonec i chytačku Leslii, která měla díky svojí veselé a kamarádské povaze mezi chlapci nejméně tolik přívrženců, jako měl Terence Higgs mezi dívkami.
"Připomeňme jenom," pokračoval Lee a Nathalie měla kdoví proč pocit, že má tenhle proslov dopředu pečlivě naučený, "že náhradnice nebelvírského týmu Alice Spinnetová dnes nastupuje na postu odrážeče spolu se Stevenem Thompsonem poté, co byli divácky úspěšní Fred a George Weasleyovi, kteří do týmu nastoupili jako vítězná dvojice odrážečů v hojně sledovaném výběru konaném na konci loňského školního roku, z neznámých, avšak snadno odhadnutelných důvodů vyřazeni z dnešní hry…"
"PANE JORdan…," zaslechli pobavení diváci rozzlobené zvolání profesorky McGonagallové, než se jí podařilo Leemu sebrat megafon zesilující kouzlem jeho hlas a důrazně chlapci vysvětlit, co si myslí o takových veřejně pronášených provokacích.
Nathalie se smála s ostatními, neušlo jí ale, že Fred a George se vedle ní tváří jako dvě neviňátka a že Snapeův pohled na tribuně napovídá hodně o tom, kolika sražených bodů se ještě Nebelvír do konce školního roku dočká. Madame Hoochová nicméně udělala celé této scénce přítrž vypuštěním Zlatonky i Potlouků a vyhozením Camrálu do vzduchu doprovázeným rázným zapískáním na píšťalku.
Vzápětí se na hřišti strhl lítý boj, avšak co se povzbuzování diváků týče, nebylo dlouho zřejmé, jestli fandí víc hráčům anebo Leemu Jordanovi horlivě diskutujícímu s profesorkou McGonagallovou a domáhajícímu se zpět svého megafonu. Prvních několik Camrálů tudíž prolétlo obručemi bez doprovodného komentáře, jen píšťalka madame Hoochové a její gesta naznačovala, kterému týmu má být zvýšeno skóre o dalších deset bodů.
"…a Nebelvír srovnává skóre na třicet - třicet, výborně Angelino, skvělá trefa!" zahlaholil konečně nad hřištěm Leeho zesílený hlas a byl odměněn burácejícím potleskem z převážné části tribun. "A John McRoy vzápětí zvyšuje na čtyřicet - třicet pro Nebelvír, ale teď pozor, pozor na Flinta! Ne, tak na Wooda si s podobnými fintami hned tak někdo nepřijde, Camrál už má Robinsová, letí, letí, skvěle se vyhnula Potlouku od Derricka, ještě těsný průlet kolem Puceyho a je to další GÓL!" radoval se Lee a nebelvírská tribuna ožila halasící vlnou studentů mávajících rudozlatými praporky.
"Jak všichni víme, bodový stav po předcházejících zápasech je o něco málo příznivější pro Zmijozel, který vybojoval 510 bodů, zatímco Nebelvír si z předchozích utkání odnesl rovných 500 bodů," vykládal Lee a boj na hřišti byl mezitím tak rychlý, že ho Nathalie málem nestačila sledovat. "Teď dal Zmijozel další gól, ale už se hraje dál a hráči se ani nezastavili. Mají také proč, tak těsná bodová shoda před finálovým zápasem tady dlouho nebyla a už teď je jasné, že tento boj bude napínavý do poslední vteřiny a nejspíš bude opravdu záležet především na tom, kdo první chytí Zlatonku. Oba chytači to samozřejmě vědí a podívejte se na ně, Higgs visí vysoko nad hřištěm jako hladový sup…," (další nesouhlasné hučení ze zmijozelské tribuny při tomto přirovnání) "…a Leslie pomalu a soustředěně krouží kolem, oči na stopkách, teď se musela vyhnout Potlouku zákeřně vyslanému Bolem do jejích zad, ale ta holka má snad oči i vzadu na hlavě, jako kdyby ten míč vycítila, uhnula doslova na poslední chvíli a Potlouk proletěl těsně kolem Woodovy hlavy, naneštěstí vyvedl nebelvírského brankáře z koncentrace a Zmijozel srovnává na padesát - padesát, je to zatím opravdu vyrovnaný zápas…"
Leeho komentář přerušil jásot z tribun při dalším nebelvírském gólu následovanému ještě dalšími dvěma trefami do obručí za Bletchleyho zády. Hagrid pochvalně pískal na prsty a dvojčata se mohla zbláznit radostí, Katie poposedávala vedle Nathalie a držela týmu palce tak silně, až jí z toho zbělely klouby na prstech, a Nathalie nadšeně tleskala.
A pak se to stalo.
V jedné chvíli tu byla dvě soupeřící družstva a tribuny šílící radostí z každého gólu svých favoritů, v další chvíli všichni bez hlesu vnímali neslyšně padající tělo Pauly Robinsové z výšky několika desítek stop. Nathalie neviděla, co se stalo, a netušila, do jaké míry může věřit později vyprávěné verzi, podle níž Bole vystřelil směrem k Paule Potlouk a Montague do ní z druhé strany úmyslně naletěl a odrazil ji Potlouku přímo do rány. Koneckonců Zmijozelu by to odpovídalo - Potlouky byly součástí hry a narážení do soupeřových hráčů se všeobecně tolerovalo, takže za takový útok nehrozilo vyloučení ze hry.
Naštěstí tu byla Hoochová pozorně sledující zápas, které se podařilo Paulu těsně před dopadem o něco zpomalit. Přesto byla hra na chvíli přerušena, pobledlý John klečel vedle svojí přítelkyně, držel ji za ruku, mluvil na ni a jeho vyděšená tvář ji pak sledovala, jak na nosítkách opouští hřiště. Na nebelvírské tribuně zavládlo skutečné šílenství a Hagrid s Nathalií měli co dělat, aby udrželi Weasleyova dvojčata, která se chystala vyrazit na pomstu celému Zmijozelu.
Nahoře na profesorských lavicích McGonagallová cosi rychle povídala Snapeovi a z jejího poukazování směrem k nebelvírské tribuně a ze Snapeova odmítavého zavrtění hlavou Nathalie usuzovala, že se ho snaží přesvědčit, aby za těchto okolností umožnil jednomu z dvojčat zaujmout Paulino místo.
Držení palců Katie Bellové se změnilo v ruce zatnuté v pěst a v jejích očích stály slzy vzteku. Jak by si nyní přála, kdyby jí Oliver tu výjimku přece jenom vyjednal! Ale to už Hoochová po poradě s kapitány obou týmů znovu zapískala a Camrál se vznesl do vzduchu.
Už to ale nebyla ta samá hra jako předtím. John McRoy místo Camrálu pozoroval nosítka vzdalující se k hradu a oběma zmijozelským odrážečům tak stačilo sledovat Angelinu. Ta se snažila, seč mohla, povzbuzována další várkou komentářů Leeho Jordana, ale udržovat skóre proti třem zmijozelským střelcům s Flintem v čele nedokázala ani ona.
"Leť, Leslie, LEŤ!" zařval najednou Lee Jordan a všichni spatřili to, co Leslie i Terence podvědomě zaznamenali setinu vteřiny předtím. Zlaté mihnutí drobného míčku uprostřed hřiště.
Stal se z toho závod o život. Leslie i Terence byli v té chvíli každý na opačném konci famfrpálového oválu a ke Zlatonce měli zhruba stejně daleko. Jenže tu byli odrážeči. Bole a Derrick se doslova rvali o Potlouky, kroužili kolem Leslie a stříleli na ni jeden za druhým. Alice a Steven se jim snažili míče brát a odrážet je do cesty Terencovi, nebelvírská tribuna zařvala jako jeden muž, když se to Alici povedlo a Terence se na koštěti nebezpečně zakymácel, jako zázrakem však opět našel rovnováhu a vrhl se vpřed, zatímco Leslie musela další Potlouk letící přímo proti ní minout obloukem.
Zlatonka znenadání vylétla do výše, takže se Terence s Leslií na místě, kde ještě před chvílí byla, málem srazili, oba ale okamžitě otočili košťata vzhůru. A pak následoval Derrickův zlomyslný úsměšek, s nímž odrazil poslední Potlouk, Lesliin výkřik, když ji trefil do prstů svírajících násadu koštěte, a Terencova ruka lapající míček se zlatými křídly. A výbuch vítězného řevu ze zmijozelské tribuny. A nešťastné "NÉÉÉÉÉ!" z nebelvírských úst.
Katie Bellová se nepokrytě rozplakala a stulila se zaražené Nathalii do náruče. Fred a George nevěřícně zírali na Terence, jak se Zlatonkou ve vztyčené ruce a s radostí přecházející až v delirium vytrvale krouží kolem hřiště. Studenti z Nebelvíru bezmocně sténali a navzájem se utěšovali a ti z Mrzimoru a Havraspáru posmutněle seděli na svých tribunách. Učitelé zdvořile tleskali a blahopřáli Severusovi Snapeovi, který pak z výše blahosklonně pokynul svému družstvu svíraje v ruce famfrpálový pohár. Pohled Minervy McGonagallové nebylo možno nazvat jinak, než skelný.
Nathalie s ostatními pomalu scházela z tribuny.
"Už nikdy, povídám, NIKDY nepřijmu do týmu lidi, co spolu chodí!" rozčiloval se Oliver, drtil v prstech násadu koštěte a hlas mu přeskakoval vzteky. "K čemu jsi tam byl, McRoyi, řekni mi K ČEMU, když tě vyřazení Pauly doslova odrovnalo!"
"Skoro bych řek´, že horší bylo to, když se už dávno předtim nechali vyřadit voba vodrážeči," neodpustil si Hagrid a Fred s Georgem jen zalapali po dechu a ublíženě na něj zazírali. Načež se rozhlédli kolem, jako kdyby hledali podporu u ostatních, ti ale mlčeli a Alice se Stevenem se dokonce zahanbeně odvrátili. Každý věděl, že šance zastavit Terence v jeho letu ke Zlatonce by byla výrazně vyšší, kdyby měla pálky odrážečů v ruce dvojčata Weasleyova.
Nathalie se otočila pryč od nebelvírské skupiny momentálně plné vzájemných výčitek a s povzdechem se vydala k místu, kde McGonagallová právě s nehybnou tváří gratulovala přezíravě se usmívajícímu Severusovi Snapeovi, vedle nějž stál i zmijozelský kapitán Marcus Flint a Terence Higgs. Nadechla se, vydechla a šla rovněž splnit svoji společenskou povinnost.
"Blahopřeji k vítězství," přemohla se k úsměvu směrem k Flintovi a přetrpěla i Terencovo objetí, které si chytač, využívaje situace, samozřejmě nemohl odpustit.
"I když k němu došlo porážkou tvých přátel?" šeptl jí nedůvěřivě do ucha.
"Ty jsi přece také můj přítel," pokrčila rameny a on jí chvíli pohlížel do očí. To ale netrvalo dlouho, poněvadž vzápětí se z povzdálí ozvalo:
"Marcusi! Terenci! Tak už pojďte!" od bandy rozjásaných zmijozelských studentů, oba hráči se zatvářili náležitě důležitě, omluvili se a vrhli se do víru oslav. Naposledy Terence spatřila, jak se v podpaždí vede se dvěma zmijozelskými kráskami a lehce se pousmála.
"Vidím záblesk lítosti?" ozval se vedle ní tichý Snapeův hlas, a když se k němu otočila, viděla, jak si ji i vzdalujícího se Terence přeměřuje pobaveným pohledem.
"Leda nad tím, že nebelvírské družstvo nedostalo šanci ukázat naplno svoje kvality. Divím se, že vás takovéhle vítězství dokáže těšit," pohodila hlavou směrem k famfrpálovému poháru ve Snapeových rukách.
"Přece si vážně nemyslíte, že by na tom přítomnost Weasleyových na hřišti dokázala něco změnit," ušklíbl se. "Zmijozel jednoznačně prokázal, že jeho taktika i kvality všech hráčů jsou na mnohem vyšší úrovni, než je tomu v případě ostatních družstev. Vyhráli bychom za všech okolností."
"To už se ale nikdy nedozvíme, že?" pokrčila rameny. "Ne když jste svým jednáním tak účelově zmanipuloval celou situaci."
"Weasleyovi dostali, co zasluhovali," trhl rameny i on. "A vítězství navždy zůstane vítězstvím, nehledě na okolnosti, za jakých ho bylo dosaženo. Na ty se rychle zapomene." Načež na ni s přivřenýma očima pohlédl, kolem rtů mu zahrál pobavený úšklebek a o něco ztišil hlas. "Ostatně - dlužím vám hned několik pozvání na sklenku něčeho na uklidnění a mám dojem, že oslava zmijozelského vítězství by mohla být ta pravá příležitost, co říkáte?"
Měla chuť ho zabít.
"To rozhodně ne," procedila skrz zuby. Pak se ale uvolnila a nevzrušeně dodala: "Počítám totiž, že budu muset zajít podpořit kamarády z Nebelvíru. Jistě budou pořádat nějaký večírek na zapití žalu a tipla bych si, že převážnou část noci bude na programu očerňování vašeho jména. Příjemná perspektiva," zasnila se. "Možná bych mohla dodat nějakou vaši kresbu na vrhání šipek. Co říkáte?" vrátila mu vyzývavě jeho narážku a s tím ho opustila a vydala se zpět k hradu. Až po několika krocích si s bodnutím neidentifikovatelného pocitu, který snad mohl být i lítostí, uvědomila, že právě odmítla první a zřejmě i poslední pozvání, jakého se jí kdy od Severuse Snapea dostane.
Žádné komentáře:
Okomentovat