Po delší přestávce, kdy jsem dovedla těsně před finále vlastní povídku, se vracím k překladu povídky Denial od little beloved. Na úvod patnácté kapitoly autorka zařadila báseň T. S. Eliota Hysteria publikovanou roku 1917, která prý byla pro autorův vztah k ženám (v té době reprezentovaným mimo jiné jeho psychicky narušenou manželkou) vcelku typická. Jestli se vztah Severuse k Hermioně rovněž záhy nepromění v hysterii, o tom už pojednávají další řádky.15. Nahodilé hvězdy
Když se rozesmála cítil jsem jak mne ten smích pohlcuje a stávám se
jeho součástí, až se její zuby proměnily v nahodilé hvězdy s darem
dokonalé souhry. Byl jsem vtahován krátkými nádechy, nasáván okamžiky ticha,
nakonec ztracen v temných hlubinách jejího hrdla, zhmožděn záchvěvy
neviděných svalů. Letitý číšník rozechvělýma rukama spěšně
přehodil růžovobílý kostkovaný ubrus přes rezavějící zeleně kovový
stůl, řka: ,pokud si dáma a pán přejí vypít čaj
v zahradě, pokud si dáma a pán přejí vypít čaj v zahradě…'
Napadlo mne že kdyby bylo možno zabránit třasu jejích ňader,
snad by se daly zachránit střípky toho odpoledne, a já
upnul svoji pozornost s úzkostlivým taktem k tomuto cíli.
T. S. Eliot, Hysterie
ssSss
Severus pociťoval neobvyklé napětí. Vstal ještě před rozedněním a přesně čtrnáctkrát přerovnal svoje kotlíky. Poté, co navíc seřadil všechny své knihy o lektvarech podle tématu, vydal se dát si něco k snídani. Moe se objevila krátce před sedmou a s pousmáním mu naservírovala toast.
"Pan Severus není jediný, kdo je dnes tak brzy ráno vzhůru," nechala se slyšet.
Pochopil to tak, že i Hermiona se zřejmě připravuje na jejich první společný den, a jelikož naprosto neměl v úmyslu nechat se zahanbit, vrátil se okamžitě do laboratoře za účelem neponechat jedinou věc ve stavu jiném než zcela perfektním.
Ke svému zděšení zjistil, že ne všechny jeho přísady jsou srovnány přesně podle abecedního pořádku. A tak strávil následující tři čtvrtě hodiny přerovnáváním skleněných nádob, dóz a lahviček, dokud nakonec nebyl spokojený. Udělal krok dozadu a se souhlasným úšklebkem přejel pohledem nově uspořádané police. Nenašel by se tam jediný bezoár, který by nebyl na svém místě. Pokud totiž existoval někdo, kdo by si toho pravděpodobně všiml, pak to jistě byla Hermiona Grangerová.
ssSss
Hermiona pociťovala nepopiratelný neklid. Vstala dávno před rozbřeskem a přesně třikrát změnila účes. Poté, co se ujistila, že její pozornosti neunikla ani jedna zatoulaná lokna, vydala se dát si něco k snídani. Krátce po šesté vešla do kuchyně a Moe zabloudila očima ke kuchyňským hodinám. Hermioniným pečlivě zkroceným vlasům pak věnovala souhlasné přikývnutí.
"Je správné, že se slečna snaží zapůsobit na pana Severuse," nechala se slyšet. "On má rád, když je všechno tak, jak má být."
Hermioně se okamžitě udělalo špatně od žaludku a vrátila se do pokoje, aby si opilovala nehty. Dobře si vzpomínala, že při vyučování profesor nesnášel dlouhé nehty skoro stejně jako okousané. Byla si vědoma toho, že její ruce budou předmětem jeho bedlivé pozornosti, a měla tudíž v úmyslu mít je perfektně upravené.
Do chvíle, kdy se měla dostavit do jeho laboratoře, jí zbývala ještě hodina, a tak si nanesla na obličej tenkou vrstvu líčidla a poté začala listovat všemi údaji o teléniových kotlících, které měla k dispozici. Přiblížila se osmá hodina a ona věděla, že pro svoji přípravu už nic moc dalšího udělat nemůže. Se souhlasným pousmáním pohlédla do zrcadla nad toaletním stolkem na své pečlivě narovnané vlasy. Nenašel by se tam jediný vlásek, který by nebyl na svém místě. Pokud totiž existoval někdo, kdo by si toho pravděpodobně všiml, pak to jistě byl Severus Snape.
ssSss
Severus otevřel vchodové dveře a na chvíli ho zaplavila obrovská vlna úlevy při pohledu na netypicky uhlazené vlasy Hermiony Grangerové; existovala celá řada choulostivých lektvarů, které by neúmyslné přidání lidských vlasů naprosto zničilo, a jemu spadl kámen ze srdce, že jeho nové pomocnici podle všeho není tato skutečnost lhostejná.
"Dobré ráno," zamručel.
"Dobré ráno," odvětila se srdečným úsměvem od ucha k uchu ve snaze skrýt obavy.
"Mohu na okamžik dostat vaši hůlku?" otázal se.
"Jistě," odpověděla, vytáhla hůlku z kapsy praktického černého hábitu a podala mu ji.
Přiložil špičku její hůlky na důkladnou zástrčku vchodových dveří a zašeptal jakési zaklínadlo. Zástrčka se rozzářila zářivě zelenou barvou, Severus souhlasně přikývl a vrátil hůlku zpět do Hermioniny natažené ruky.
"Od této chvíle dveře vaši hůlku rozpoznají," vysvětloval. "Vše, co musíte udělat, pokud si budete přát vejít, je přitisknout špičku hůlky na zámek a poté vám bude umožněno vstoupit."
"Rozumím," řekla a vcelku ji to potěšilo. "Děkuji vám."
Beze slova se odvrátil a vydal se ke schodům. Hermiona za sebou tiše zavřela dveře a rychle následovala vír jeho vlajícího hábitu.
"Bude mi umožněn vstup rovněž do laboratoře?" zajímala se, zatímco sestupovali po schodech.
"Zatím ne," opáčil.
"Zatím ne?" reagovala zachmuřeně. "Nejsem dostatečně důvěryhodná?"
Otočil se k ní a pobaveně škubl obočím.
"Moji důvěru si musíte zasloužit, Hermiono. Koneckonců už jste kdysi z mých zásob něco odcizila."
Hermiona zalapala po dechu. Během všech těch let, co ho znala, nikdy její krádež v Bradavicích nezmínil.
"Vy jste o tom věděl? Věděl jste to a nenahlásil mě?"
"Říkal jsem si sice, že by nebylo špatné předat vás Minervině láteření, ale nakonec jsem se rozhodl vás jen sledovat a pokusit se odhalit, co chystáte," ušklíbl se.
"A přišel jste na to?"
Krátce se zasmál jejímu nevěřícnému výrazu.
"Patřila jste mezi Potterovy přátele, a tudíž jste byla pozorována bedlivěji, než si vůbec dokážete představit. S nemalým údivem jsem zjistil, že jste úspěšně připravila Mnoholičný lektvar - vskutku výkon na studenta druhého ročníku, usoudil jsem, výkon, který si potrestání stěží zaslouží."
Nedokázala se rozhodnout, jestli se teď má cítit spíš zahanbeně, že její tehdejší skryté jednání bylo odhaleno, nebo potěšeně, že mu její schopnosti očividně imponovaly. Vzhledem k faktu, že se právě chystala začít pracovat jako jeho asistentka, zvolila nakonec druhou možnost.
Mávnutím hůlky otevřel těžké dřevěné dveře vedoucí do laboratoře.
"Tak se mi zdá, že jste s odkazem na článek dvacet tři naší smlouvy dnešního dne již překročila povolený počet otázek," protáhl.
Sklouzla pohledem na hodinky.
"Nemyslím," odvětila se samolibým pocitem. "Ještě není osm hodin, takže náš pracovní den dosud nezačal. Dokonce jsme ještě ani nevstoupili do laboratoře."
Podrážděně zavrčel a zkontroloval vlastní hodinky.
"Nyní však do osmi hodin zbývá posledních několik vteřin, takže bych vám doporučoval od teď až do pěti hodin volit otázky s co největší opatrností."
"V tom případě ještě musím plně využít posledních vteřin, které mi zbývají. Tak tedy - pokud v jednom dni nevyčerpám všechny tři otázky, lze je převést na následující dny? Když si například v jednom týdnu schovám všechny své dotazy, mohu se vás v pátek zeptat na patnáct otázek najednou?"
Opřel se o zárubeň otevřených dveří a zkřížil ruce na prsou.
"Nepřestává mě udivovat, jak je možné, že jste nebloudila po bradavických chodbách samotná a bez přátel. Jak se s tím pro všechno na světě vaši kamarádi dokázali po celých těch sedm let vyrovnat? Pánové Potter a Weasley u mě právě nesmírně stoupli v ceně."
Zakřenila se a prošla kolem něj do laboratoře; vzrušením jí až přejel po zádech mráz, když spatřila pracovní stoly a na nich precizně rozmístěné kotlíky. Vrhla toužebný pohled na teléniový kotlík Nicolase Flamela přemýšlejíc, jak dlouho to bude trvat, než jí Severus dovolí vařit lektvary v tom, co nepochybně bylo jeho nejcennějším majetkem.
Severus zavřel těžké dveře a přešel místnost k pracovním stolům.
"V nejbližší budoucnosti bude toto váš pracovní stůl," poučil ji a poukázal na stůl se třemi cínovými kotlíky. "Mám pro vás sice na dnešní odpoledne několik úkolů, ale byl bych rád, kdybyste strávila převážnou část dopoledne seznámením se s laboratoří. Z toho, co si vybavuji z Bradavic, jste nadána přesnou pamětí, a jestliže si dokážete zapamatovat umístění většiny přísad a knih, mohlo by mě to ušetřit značného počtu zbytečných otázek. Mnoho lektvarů, které dodávám svým zákazníkům, vyžaduje vysokou míru soustředění a já bych byl nerad vyrušován víc, než bude nezbytné. Je to jasné?"
Přikývla, že rozumí, a zvědavě se zadívala na štos pergamenů položených na jejím stole. Sledoval směr jejího pohledu.
"Pergameny na vašem stole jsou smlouvy na dodávku lektvarů. Rozdělil jsem své smlouvy na dvě poloviny. Ty na vašem stole se týkají poměrně běžných lektvarů, v jejichž případě jsem si jistý, že nebudete mít problém je připravit." Přikročil k polici a sejmul z ní nádobu obsahující konzervovanou houbu Reishi. "Řada lektvarů nyní vyžaduje moji bezprostřední pozornost, takže bych ocenil, kdybyste se začala zabývat studiem smluv a seznámením se s našimi zákazníky a jejich požadavky."
Při slovech "naši zákazníci" pocítila Hermiona záchvěv vzrušení a tiše Severuse sledovala, jak otvírá nádobu, vyjímá z ní jednu houbu a zároveň z pod stolu vytahuje třecí misku s tloučkem. Začal houbičku roztírat na kaši a ona si slabě povzdychla v obdivu nad lehkostí a účelností, s jakými si připravoval přísady.
Když skončil s Reishi, zmizel ve skladu obsahujícím těkavější látky. Než se znovu objevil, zaplnily místnost tóny Beethovenovy symfonie č. 6 "Pastorální" a Hermiona se přistihla, jak se při jejich rozpoznání usmívá.
Severus vyšel ze skladu se sklenicí obsahující žlutý prášek.
"Mohu se vás zeptat, jak zde tu symfonii přehráváte?" otázala se zmateně. Kvalita zvuku byla příliš vysoká na to, aby se jednalo o kouzelnickou rozhlasovou stanici, a ona přitom v místnosti neviděla žádné reproduktory.
Ušklíbl se a švihnul hůlkou - objevilo se šest malých stříbrných reproduktorů umístěných na pomezí stěn a stropu v různých rozestupech podél celé místnosti.
"Všechno se kouzly zvládnout nedá," pravil, "a k tomu patří i Herbert von Karajan, Berlínská filharmonie a stereo souprava."
Vrátil se ke svojí stoličce a znovu započal pracovat na lektvaru.
"Můj dnešní úkol není zas tak složitý, máte-li tudíž otázky ohledně některé ze smluv, neváhejte se zeptat."
Přikývla a rychle se ponořila do pročítání jednotlivých smluv. Několik málo lektvarů bylo pro svatého Munga, o něco více pak pro jednoho z lékárníků v Příčné ulici, s nímž se již dobře znala. Většina požadovaných léčivých prostředků byla dost jasná: Životabudič, Kostirost, odstraňovač modřin či posilující odvar. Byla však více než spokojená po zjištění, že Severus do jejího seznamu zahrnul mezi ty jednoduché i náročnější lektvary: jeden poměrně složitý léčivý prostředek na dračí spalničky a další lektvar užívaný při krocení hipogryfů, o němž v životě neslyšela. Moc ji potěšilo, že má v její schopnosti takovou důvěru, aby jí svěřil i přípravu něčeho jiného než lektvaru proti kašli.
Hloubáním nad početnými smlouvami a psaním si poznámek do sešitu, který si přinesla s sebou, strávila bezmála tři hodiny. Štos pergamenů na Severusově stole byl ještě větší než ten její a ona si naprosto nedokázala představit, jak to mohl předtím zvládnout.
Jak dopoledne ubíhalo, vrhala Hermiona příležitostné pohledy do Severusova kotlíku. Používal nejjednodušší ze svých tří: kotlík vykovaný ze železa s platinovou obrubou, a třebaže mohla prohlásit lektvar, na němž pracoval, za jakýsi druh protijedu, nebyl to žádný z těch, které předtím někoho viděla vařit. S předsevzetím dokázat, že umí přemoci svoji zvědavost, nechávala ústa pevně zavřená, nedbajíc na instinktivní touhu zjistit, co kotlík obsahuje.
Na svoji zvědavost však brzy zapomněla. Sledovala Severuse při práci a byla stále víc a víc fascinovaná jeho rukama. Nedokázala uvěřit tomu, že byla tak dlouhou dobu jeho studentkou a přitom si nevšimla jeho dlouhých štíhlých prstů. V pravé ruce držel kovovou měchačku a levačku tu a tam používal k přípravě a přidávání dalších přísad. Přednášející na Sorbonně byli z valné většiny neuvěřitelně nadaní, co se lektvarů týče, ale nikdy předtím ještě neviděla nikoho vařit s tak mistrovskou elegancí a lehkostí. Měl ve zvyku nechávat levou ruku vznášet se nad kotlíkem, zatímco čekal, až přijde čas na přidání další přísady do lektvaru. Zlehka pohyboval prsty ve vzduchu, jako kdyby hladil stoupající páru.
Severus si byl vědom skutečnosti, že ho Hermiona už nějaký čas sleduje. Oceňoval, že dokázala udržet svoji zvědavost na uzdě a že se ho ještě nezeptala, na čem pracuje. Obával se, že bude její přítomnost považovat za protivnou či rozptylující, ale namísto toho zažíval pocit nečekaného klidu, když tak tiše pracovala vedle něj poté, co vyřešili otázku poslechu Beethovena.
Jenže zatímco naslouchala Beethovenově symfonii, začala si Hermiona nevědomky nesouvisle pobrukovat. Ve chvíli, kdy skončila druhá věta, nemohl to už Severus vystát a mávnutím hůlky změnil hudbu na jednu z Beethovenových klavírních sonát. Zdálo se však, že Hermiona zná i tuto melodii - broukání začalo znovu. Přel se sám se sebou, zda ji nemá požádat, aby toho nechala, byl si však jistý tím, že by jí to bylo trapné, a tak držel jazyk za zuby. Dalším mávnutím hůlky posunul disk na smyčcový kvartet. Broukání pokračovalo. Očividně znala Beethovena velmi dobře. Procedil kletbu mezi zuby, vrátil se do skladu a nahradil Beethovena Sibeliem. To ji konečně umlčelo. Od této doby se bude muset Beethovenovi vyhýbat.
Žádné komentáře:
Okomentovat