Na úvod drobná informace a sice, že jsem se odhodlala trochu socializovat svoji zdejší identitu, a tak mě nově najdete i na Facebooku. A nyní již pokračování Hermionina a Severusova prvního společného pracovního dne;-)Nakonec zdvihl hlavu od kotlíku a zachytil její upřený pohled na své ruce.
"Mám dojem, že jste už skončila s prostudováním smluv, Hermiono," zamručel a potěšila ho barva, kterou jí tím vehnal do tváří.
"Ano... skončila," zajíkla se s pocitem trapnosti, že ji přistihl.
"Máte nějaké otázky? Byla jste neobvykle tichá."
"Všechno je mi vcelku jasné," odvětila s pokrčením ramen. "Je nějaké speciální pořadí, v němž bych měla připravit jednotlivé várky?"
"Ocenil bych, kdybyste vařila lektvary a zároveň vedla v patrnosti plnění smluvních podmínek. Předpokládám, že jste schopná použít své vědomosti ohledně času potřebného na přípravu jednotlivých lektvarů tak, abyste dostála všem smluveným dodacím termínům. Můžete mi říct, jaké priority byste stanovila pro tento týden?"
Přejela zrakem poznámky, které si udělala, soustředěně si kousajíc spodní ret.
"Životabudič pro svatého Munga by se měl začít připravovat okamžitě, a přestože Veritasérum pro norský Starostolec má být dodáno až za nějaký čas, bude nutné ho uvařit hned, neboť vyžaduje celý měsíc, aby dozrálo." Otočila na další stránku sešitu. "Další priority pro tento týden by měly zahrnovat posilující odvary a Kostirost pro odbor kouzelných her a sportů."
"To bude stačit," přikývl ztuha. "Máte představu o tom, co jsem vařil dnes dopoledne?"
"Není to nic, co bych už někdy dřív viděla," zamračila se Hermiona, "ale zjevně je to nějaký druh protijedu."
"Jsem si jist, že dokážete být přesnější," pravil s jemným pokáráním v hlase. "Zaměřte se na přísady."
Na malou chvíli zavřela oči a snažila se vzpomenout si, co všechno ho viděla přidávat do směsi. Mlčky si vypočítávala přísady na prstech a náhle otevřela oči dokořán.
"Je to protijed na kousnutí hadem!" vyhrkla snažně doufajíc, že se neplete.
Severus vypadal, že ho její odpověď uspokojila.
"Správně," zamumlal. "Tento konkrétní protijed má však rovněž druhý účel. Když vám řeknu, že tato lahvička obsahuje jed zelené mamby, troufnete si ho uhádnout?"
"Může sloužit jako protilátka proti jistým kouzelnickým jedům, které napadají centrální nervový systém," usmála se.
"Dobře," pravil a obrátil pozornost zpět k lektvaru.
Hermionu zaplavila vlna uspokojení. "Dobře" od Severuse Snapea odpovídalo výrazu "fenomenální" od prakticky kohokoli jiného.
Pohlédl na ni z pod pramenů svých vlasů.
"Ze všech protijedů, které jsem kdy vařil," dodal hlasem sotva silnějším než šepot, "jsou protijedy na kousnutí hadem mému srdci obzvlášť blízké. Jsem si jistý, že chápete proč."
Několik vteřin na něj pozorně hleděla zaražená jeho doznáním. Nedokázala vymyslet příhodnou odpověď.
"Mohu se seznámit s místem uložení jednotlivých přísad?" zeptala se.
"Můžete," souhlasil. "Naléhavě vás však žádám o zvýšenou opatrnost, co se týče obsahu skladu. Je tam mnoho nestabilních látek jako například fluidum třaskavce."
Přitakala, že rozumí, a on ji sledoval, jak přešla k policím a začala si poznamenávat přísady řadu za řadou. Pozoroval, jak si otírá špičku brku o bradu, zatímco přemýšlí; zjevně si vůbec neuvědomovala, že to dělá. Když se hluboce soustředila, měla rovněž ve zvyku okusovat si spodní ret. Po nějaké chvíli se k němu otočila s širokým úsměvem na tváři.
"Není vůbec potřeba učit se něco zpaměti," prohlásila šťastně. "Všechno je srovnáno přesně v abecedním pořádku!"
Ucítil výrazný záchvěv uspokojení a byl velmi šťastný, že se tak natrápil s tím, aby byl obsah jeho polic dokonale uspořádán. Díval se, jak Hermiona vchází do skladu a její zapletené vlasy obloukem míří za ní. Ještě nikomu nedovolil do svého skladu vstoupit a její přítomnost tam mu nebyla moc příjemná. Mnoho položek bylo nepříjemně těkavých a on upřímně doufal, že jí její studia na Sorbonně vštípila dostatečný stupeň opatrnosti. Ulevilo se mu, když se vynořila bez újmy na zdraví.
"Máte nejrozsáhlejší sbírku přísad, na jakou jsem kdy narazila," oznámila mu vycházejíc ze skladu. "Jsem vážně nadšená, že tady mohu pracovat."
Severus vypadal pobaveně.
"Vás je snadné potěšit," odvětil. Přelil poslední protijed do křišťálové lahvičky a uložil ji k několika dalším do dřevěné bedýnky. Zapečetil bedýnku poklepáním hůlkou a posunul ji po stole k Hermioně.
"Tuto bednu je nutno okamžitě doručit zákazníkovi do Kapského Města. Samozřejmě by nebylo moudré svěřit ji na tak značnou vzdálenost a při takové zátěži sově," vysvětloval, "takže tyto zásilky obvykle posílám letaxem. Mohl bych vás požádat, abyste tak učinila za použití krbu v kuchyni?"
"Jistěže," přikývla nadšeně.
Vytáhl z kapsy hábitu kousek pergamenu a podal jí ho.
"To je jméno a adresa zákazníka. Jakmile bude objednané zboží bezpečně vypraveno, můžete poobědvat; je mi jasné, že už musíte mít hlad."
Na svůj žaludek v posledních hodinách ani nepomyslela, ale když o tom nyní začal mluvit, shledala, že je úplně vyhládlá. Vzala dřevěnou bedýnku a vydala se ke dveřím. Severus je otevřel a za nimi spatřili čekající Moe. Vypadala, jako kdyby před těmi dveřmi už nějakou dobu trpělivě stála.
"Paní Kordélie a její přátelé jsou stále ještě v obývacím pokoji," pustila se do vysvětlování. "Připravila jsem vám oběma oběd v kuchyni."
A než mohl kdokoli z nich odpovědět, zmizela s lusknutím prstů. Hermiona věnovala Severusovi omluvný pohled; předpokládala, že se na jídlo vrátí k sobě domů. Věděla určitě, že si od ní potřebuje na chvíli odpočinout, a to i přes skutečnost, že vydržela být celé dopoledne nezvykle tichá. Severus lehce naklonil hlavu.
"Mám tu ještě jednu nebo dvě věci, které vyžadují moji pozornost. Potom se k vám připojím." A s tím se poněkud zmateně vrátil do laboratoře; Moe ho obvykle žádala o svolení, než někoho pozvala, aby s ním pojedl. Nejspíš, pomyslel si, už si na Hermionu zvykla do té míry, že ji prostě považovala za člena rodiny a tím pádem mimo režim obvyklých formalit.
Hermiona se otočila a zamířila do kuchyně, kde Moe spěšně posílala příbory vzduchem na stůl. Jakmile úspěšně odeslala balík, usedla ke stolu a dopřála si misku polévky a sendvič. Severus do místnosti vstoupil o několik minut později a sedl si na protější židli.
Kotlíky a smlouvy jim nyní neposkytovaly potřebné rozptýlení, a tak mezi nimi zavládlo nepříjemné ticho. Hermiona se při absenci rozhovoru cítila dost nesvá a nervózně se na svém místě vrtěla. Nedokázala to vydržet déle než několik minut.
"Během studií na Sorbonně jsem četla několik vašich časopiseckých článků," odvážila se nakonec promluvit. "Býval jste vcelku častým přispěvatelem do Lektvaristy a Lektvaristova čtvrtletníku."
Očekávala, že na její konstatování nějak zareaguje, ale on se namísto toho zaklonil na židli a pohodlně přehodil ruce přes opěradlo. Hleděl na ni s podivným výrazem ve tváři.
"Povězte mi, Hermiono, jaké byly v Bradavicích vaše nejoblíbenější předměty?"
Svoji otázkou ji překvapil a ona odpověděla víceméně automaticky.
"Kouzelné formule a přeměňování. A hned potom starodávné runy a obrana proti černé magii."
"A vaše nejméně oblíbené?"
"Jasnovidectví, bezpochyby. A studia mudlů mi připadala nudná a péče o kouzelné tvory byla neuvěřitelně stresující - celé dny jsem se strachovala, kdy Hagrid udělá něco, za co ho vyhodí."
"Takže lektvary se nacházely kdesi mezi tím?" otázal se.
"Asi tak," přikývla a zčervenaly jí tváře.
"A přesto," zamumlal, "jste se rozhodla dosáhnout v tomto předmětu úroveň mistra. Mohu se vás zeptat proč? Během svého působení v Bradavicích se mi obyčejně dařilo odradit od lektvarů každého studenta s výjimkou zmijozelských."
Položila lžíci a předklonila se, proplétajíc prsty na stole.
"To vy jste byl důvodem, proč jsem chtěla studovat lektvary."
"Já jsem byl důvodem?" zeptal se nevěřícně.
"Na to se mě od té doby, co jsem odešla na Sorbonnu, ptali mnohokrát a já nikdy neodpověděla úplně upřímně. Moje obvyklé vysvětlení znělo tak, že jsem v lektvarech nikdy nebyla tak dobrá jako v ostatních předmětech, a tak pro mě představovaly výzvu. Každý ví, že jsem tvrdohlavá a cílevědomá; taková odpověď jim připadala zcela logická. Ve skutečnosti je to ale celé vaše chyba."
"Mohla byste to víc rozvést?" požádal ji s podtónem netrpělivosti v hlase.
Zhluboka se nadechla a nepřestávala studovat svoje nehty. Tohle nebyl rozhovor, který by si první den v práci přála vést.
"Jakmile jsem zjistila, komu patří ty úžasné dospívající klikyháky Prince dvojí krve, naplnila mě závist."
Na to nic neřekl. Po chvíli k němu zdvihla nesmělý pohled.
"Věděl jste, že Harry měl váš výtisk Lektvarů pro pokročilé?"
"Ano, ta skutečnost mi byla známa," přikývl krátce.
"Harry se řídil všemi pokyny, které jste vepsal do okrajů té učebnice a které obvykle říkaly skoro přesný opak toho, co instrukce autorů. Profesor Křiklan se domníval, že je v tom dávka přirozeného talentu. Musím přiznat, že se mi nezamlouvalo, když mě ve třídě někdo překonal, zvlášť když Harryho práce nebyla tak úplně jeho."
"Pořád mi nedochází, jak toto mohlo vyústit ve vaši volbu získat titul v oblasti lektvarů," zabručel s rostoucím podrážděním.
"Byl jste student připravující se na OVCE a už jste prokázal takovou genialitu - a ve stejném věku jako já, možná i mladší. Vím, že jsem jak při NKÚ tak při OVCE z lektvarů získala známku vynikající, ale také jsem si byla vědoma toho, že mi není dán stejný talent, kterého vy jste měl zjevně nadbytek. Když jsem si měla vybrat, jaké předměty budu na Sorbonně studovat, tak jsem se prostě rozhodla, že co mi není dáno od přírody, toho dosáhnu tvrdou prací a odhodláním. A k tomu ještě musím dodat, že jsem žárlila na Prince dvojí krve a byla jsem rozhodnutá tuto svoji slabinu vyrovnat." Stiskla zuby a doufala, že se ji už na nic dalšího nebude vyptávat.
"Chápu," odpověděl klidně. "Ať už byly vaše důvody jakkoli pošetilé, mám-li věřit vašim pařížským profesorům, zdá se, že jste zřejmě dosáhla chvályhodné úrovně dokonalosti."
"Doufám, že moje schopnosti připravovat lektvary prokážou jejich správný úsudek." Pohrávala si s čajovým šálkem; náhle se cítila naštvaná, že odpověděla tak upřímně. Po chvíli se však do popředí její mysli vedralo cosi, co ji už delší dobu mátlo.
"Mohu se vás na něco zeptat na oplátku?"
"To bude jedině spravedlivé," podvolil se.
"Když jsme studovali lektvary na zkoušky OVCE, profesor Křiklan často velebil vrozený talent některých... bývalých studentů," začala a úmyslně se vyhnula narážce na Lily Evansovou. "O vás se ale nikdy nezmiňoval, ani před válkou a ani po ní. A já jsem si vždycky říkala proč. Vy jste s ním snad nějak špatně vycházel?"
"Vztah Horáce Křiklana a mě nebyl během mých studií ani dobrý ani špatný. Jednoduše jsem ho nezajímal tak jako mnoho méně talentovaných žáků," vysvětloval Severus a i on zjevně obešel zmínku Lily Evansové. "Neměl jsem žádné styky; neměl jsem nic, co by mě doporučovalo. Byl jsem tichý, tuctový navenek a očividně z chudé rodiny. Do toho jeho malého klubu bych stěží zapadl."
"Přesto tomu nerozumím," pokračovala. "Byl jste podle všeho neuvěřitelně talentovaný a ne všichni jeho oblíbenci měli nějaké zvláštní styky."
"Styky byly to, co si přál ze všeho nejvíc," pokrčil Severus rameny. "Příležitostné výjimky z tohoto pravidla byly obvykle ženského pohlaví, plné života a s dostatkem talentu."
"Jako Ginny Weasleyová," podotkla Hermiona.
"A mezi nimi bylo hodně narozených v mudlovských rodinách, zcela bez styků v kouzelnickém světě. Jako vy," dodal, "a jako Lily." Vstal od stolu.
Nemohla uvěřit tomu, že ho právě slyšela vyslovit Lilyino jméno.
"Pojďte," nakázal jí. "Máme hodně práce."
Žádné komentáře:
Okomentovat