Dokončení Portrétu pro Bradavice mi dává prostor - zajisté k nemalé potěše přívrženců páru HG/SS - pokračovat v překladu povídky Odmítnutí. Sedmnáctá kapitola, která nás přehoupne do druhé poloviny tohoto dílka, je uvozena Sonetem 154 - posledním ze sbírky sonetů Williama Shakespeara, které byly prvně publikovány v roce 1609, v originálním znění k přečtení zde. Pro připomenutí jen dodávám, že jsme Severuse a Hermionu opustili ve chvíli, kdy vstupovali do Velké síně na večírek u příležitosti odchodu Pomony Prýtové do důchodu;-).17. Cestou počestnou
Nechal Bůh lásky, usnuv pojednou,
louč opodál, jež srdce rozžíná,
tu zástup nymf hnán cestou počestnou
přišel v ten kout a dívka nevinná
mu odňala louč, jíž plamen pouhý
legie srdcí vydal lásce v plen,
tak generál spalující touhy
byl rukou cudnou v spánku odzbrojen.
Pak svrhla louč v ledovou studnici,
těm lásky žár ji k lázni ohříval,
kdož přišli sem chorobou trpící;
já milenky otrok též o léčbu stál,
že lásky žár - tolik jsem dokázal -
led nezchladí a láska trvá dál.
William Shakespeare, Sonet 154
ssSss
Hermiona si nebyla tak úplně jistá, co vlastně očekávala, když procházela dveřmi do Velké síně zavěšená do Severuse - lehce znechucené kolektivní zalapání po dechu či snad pronikavé pohledy mnoha zvědavých očí. Jejich vstup však byl všechno, jen ne vrchol večera: síň byla přecpaná gratulanty a z celého nashromážděného davu se k nově příchozím otočili sotva dva lidé. Potěšeně zaznamenala, že stoly s občerstvením stojí v samém středu veliké místnosti, což značilo, že žádný tanec se konat nebude. Tušila, že Severus by cítil potřebu vyzvat ji k tanci, domnívala se však, že situace mezi nimi dvěma je už tak dost ošemetná na to, aby do té rovnice ještě museli přidávat společný valčík.
Během několika vteřin si povšimla mnoha svých přátel: Neville a Hannah si povídali s Pomonou Prýtovou; Ernie Macmillan se živě bavil s Horácem Křiklanem; a Harry, který se ani nezmínil o tom, že byl rovněž pozván, se zjevně necítil příliš příjemně, jsa sledován zbožňujícím pohledem současné primusky. Ve svých ustrašených představách týkajících se toho, jak budou lidé reagovat na Teovu nepřítomnost, si Hermiona ani neuvědomila, kolik sem dorazí přátel a známých. Cítila se trochu hloupě, že Severuse přiměla, aby šel na večírek s ní. Předpokládala, že její ruku pustí hned, jak dojdou do Velké síně, ale on se po jejím boku tvářil vcelku uvolněně, a když na ni shlédl, věnovala mu nejistý úsměv.
"Ne až tak skandální entrée, jakého jste se obávala, Hermiono," šeptl s úšklebkem a její úsměv se rozšířil.
"Ne až tak," souhlasila, "ačkoli Minerva vypadá trochu šokovaně."
Přejel očima k ředitelce, která k nim pospíchala z druhého konce síně.
"Počítám, že to bude spíš kvůli skutečnosti našeho společného příchodu, nikoli proto, že tady není váš manžel," vysvětlil jí.
"Myslíte?" zeptala se rozpačitě.
"Jsem si docela jistý, že nás dva nikdy neviděla se byť jenom pozdravit, natož přijít na večírek ruku v ruce. Mohla jste být mou nejlepší studentkou, ale jistě jste nebyla mojí oblíbenkyní."
"Opravdu jsem byla vaší nejlepší studentkou?" rozzářila se.
Nepatrně obrátil oči v sloup.
"Ano, byla. A jsem si jistý, že jste si té skutečnosti byla dokonale vědoma."
Předstíraně se na něj zamračila.
"Takže - kdo byl váš oblíbenec?"
"Neměl jsem oblíbence," řekl.
"Kromě studentů Zmijozelu," zabručela.
Její poslední slova ignoroval a pokývl Minervě McGonagallové.
"Dobrý večer, Minervo."
"Dobrý večer, Severusi," odvětila a na přivítanou mu položila ruku na volnou paži, načež se obrátila k Hermioně.
"Je pěkné vás vidět, Hermiono," řekla potichu.
Severus konečně pustil Hermioninu ruku a ona si se starou ženou potřásla pravicí. Minerva pohlédla z jednoho na druhého.
"Nečekala jsem, že přijdete spolu," prohlásila, očividně zaujatá tímto faktem.
Hermiona cítila, jak Severus vedle ní ztuhl.
"Donutila jsem Severuse, aby mě sem doprovodil," vysvětlovala. "Byla jsem trochu nervózní z toho, že bych měla přijít sama."
Její poznámka měla očekávaný dopad: Minervin výraz se proměnil z bezostyšně zvědavého na účastný a povzbudivě Hermionu poplácala po ruce.
"Bylo mi moc líto, když jsem se doslechla o vašem rozchodu, drahá. Také mě ale dost udivilo, že jste odešla z odboru záhad."
"Nelíbilo se mi tam," pokrčila Hermiona rameny, "a Severus mi laskavě nabídl práci ve svojí laboratoři."
Minerva se otočila a pohlédla přes brýle na Severuse.
"Chápu," řekla krátce. "Inu, podle všeho jste jeden druhého zatím nepřizabili. Kordélie se k nám dnes večer nepřipojí, Severusi?"
"Je na návštěvě u příbuzných v Holandsku," odvětil.
"Očividně trpí touhou po cestování skoro tak jako její syn," prohlásila Minerva nesouhlasně. "Nabídněte si něco k jídlu," pobídla je, poukazujíc k okázale prostřeným stolům uprostřed místnosti. "Uvidíme se později." Otočila se a vydala se ke dveřím.
Hermiona se obrátila k Severusovi s očima nevěřícně rozšířenýma nad Minervinou poznámkou ohledně Kordélie.
"Nemohu uvěřit, že to řekla!"
"Minerva Kordélii nikdy neměla v oblibě," trhl zlehka rameny, "mám za to, že spolu měly nějaké rozpory v době, kdy byla Kordélie primuskou."
"Kordélie byla primuskou?" zatvářila se Hermiona fascinovaně. "To jsem netušila. V té době jste ještě byl ve škole nebo už jste byl dostudovaný?"
Severus se kysele pousmál.
"Byl jsem teprve ve třetím ročníku," odpověděl. "Kordélie je skoro o čtyři roky starší. Předpokládala jste, že já jsem ten starší z nás dvou?"
"Ne, to vůbec ne," znachověly jí tváře. "Vlastně jsem o tom ani nepřemýšlela, to je vše. Nemyslela jsem to tak, že vypadáte starší než ona, nebo tak něco."
"To je v pořádku, Hermiono," ušklíbl se a pokynul ke stolům s občerstvením. "Dáte si něco k pití?"
"Ano, potřebuji se napít," povzdychla si.
Přiblížili se ke stolu a ona krátce zamávala Nevillovi stojícímu na druhém konci síně. Severus sledoval směr jejího pohledu.
"Pro pana Longbottoma to musí být veliká událost," zamumlal, podávaje jí sklenku šampaňského.
"Ano," souhlasila Hermiona. "Dnes večer se oficiálně stane profesorem bylinkářství." Chvíli Nevilla a Hannah pozorovala. "Jeden by čekal, že bude vypadat šťastněji," dodala.
"Vskutku," souhlasil upíraje zrak stejným směrem. "Jeden by čekal, že budou oba vypadat šťastněji." Ztišil hlas do šepotu. "Proč vám v Belgravském domě učinil tu nabídku?"
Jeho otázka ji překvapila.
"Nemyslím, že by věděl, co jiného má udělat: nechtěl se ženit a bývali jsme vždycky přáteli. Podle mě v tom viděl snadnou cestu ven. Nebyl ale vůbec překvapený, když jsem odmítla." Obrátila zrak k Severusovi. "Neville měl těžký život. Dlouho už něco cítí k někomu jinému, ale ona je v cizině a on zároveň cítí potřebu zůstat v Británii a postarat se o rodiče."
Severus zdvihl obočí a znovu pohlédl Nevillovým směrem.
"Lenka Láskorádová?"
Hermiona zalapala po dechu.
"Jak to víte?" sykla.
"Šťastný odhad," zamručel. "Všiml jsem si, že se z nich během závěrečných let mého působení tady stali přátelé."
Ohromilo ji, že zaznamenal tak nedůležitý detail, když měl na starosti tolik mnohem podstatnějších věcí.
"Nikomu o tom neřeknete, ano? Nerada bych Hannah jakkoli zranila."
"Copak odjakživa nejsem diskrétnost sama?" otázal se.
"Myslím, že jste," souhlasila. S potěšením si všimla, že se chopil sklenky červeného vína - vždycky byl mnohem příjemnějším společníkem, když se trochu napil.
Severus se k ní náhle otočil se zachmuřeně pokrčeným čelem.
"Rychle," řekl a chytil ji za loket. "Musíme zmizet."
Jenže v té chvíli už se za jeho ramenem objevily obrovské obrýlené oči Sybily Trelawneyové.
"Severusi Snape!" vykřikla a drapla ho za paži. "Já věděla, že se dnes v noci vrátíte."
Shodil její ruku ze svojí paže a pohlédl na ni s těžko skrývaným znechucením.
"Dobrá předpověď, Sibylo. Což si ale těžko zaslouží uznání, když vezmu v úvahu, že jsou zde dnes večer podle všeho prakticky všichni minulí a současní členové sboru."
"Ano, když jsem však dnes ráno nahlížela do budoucnosti, spatřila jsem temnou, nebezpečnou postavu. Věděla jsem, že to musíte být vy!"
Severus teatrálně protočil panenky, následkem čehož Hermiona vyprskla smíchy do svého šampaňského.
"A co si pro mne budoucnost přichystala, Sibylo? Nechte mne hádat... jsem ve vážném nebezpečí?"
Trelawneyová se rozhlédla vpravo i vlevo a ztišila hlas do sotva slyšitelného šepotu. "Nebezpečí, jak se to vezme, drahý chlapče. Duchové mi řekli, že si během roku najdete manželku!"
Hermiona si nemohla pomoci a hlasitě se rozesmála, raději se odvracejíc od profesorky jasnovidectví na druhou stranu. Severus vyrazil posměšné odfrknutí.
"Sibylo, já jsem ženatý už šest let a moje manželka se dosud těší životu i zdraví."
Trelawneyová překvapeně ucouvla a zatvářila se naprosto zmateně.
"Vy jste ženatý?" přeptala se nevěřícně.
Hermiona už málem smíchy slzela. Severus po ní střelil varovným pohledem a obrátil pozornost zpět k Trelawneyové.
"Je těžké tomu uvěřit, ale je to tak. Pamatujete si na Manželský zákon, Sibylo? Víte, ten důvod, proč jste momentálně provdaná za Martina Mimbletona?"
Trelawneyová na okamžik vypadala dočista ztraceně.
"Ano, teď si to vybavuji. To je teprve šest let zpátky?" Otočila obrovské oči zvětšené brýlemi k Hermioně. "To je vaše žena?"
Hermiona, která se právě chystala polknout velký doušek šampaňského, ho namísto toho vdechla a bouřlivě se rozkašlala.
"Trpělivost, Merline," zavrčel Severus. "Ne, tohle není moje manželka. Tohle je vaše bývalá studentka a primuska Hermiona Grangerová."
Trelawneyová na Hermionu, která se stále ještě vzpamatovávala ze záchvatu kašle, pozorněji zazírala.
"To jste vy!" vyhrkla a napřáhla k ní ukazovák plný prstenů. "Ta knihami posedlá holka z Nebelvíru!"
Hermiona si nemohla pomoci a znovu se rozchechtala. Severus se rozhlédl kolem sebe po nějaké nic netušící oběti. Spatřil Nevillovu babičku.
"Sibylo, Augusta Longbottomová se mi minulý týden svěřila, jak moc se těší na to, až si dnes večer nechá číst z dlaně."
Profesorka jasnovidectví si to okamžitě namířila rovnou ke staré ženě, cosi si na odchodu mumlajíc pro sebe.
"Severusi Snape, to bylo podlé," zalapala Hermiona po dechu. "Chudák paní Longbottomová!"
"Byla to naprosto nutná záležitost sebeobrany," pravil a dolil jí sklenku šampaňským. "Nyní si musím promluvit s Horácem." Pohlédl přes síň k Harrymu, který se stále pokoušel uniknout zbožňující pozornosti primusky. "Řekl bych, že pan Potter zoufale potřebuje pomoc, Hermiono."
"Myslím, že ano," rozesmála se. "Raději bych měla jít a zachránit ho. Uvidíme se později."
Odcházela od Severuse a byla si vědoma toho, že ji jeho oči sledují přes rozlehlou síň. Když ji Harry spatřil, viditelně se mu ulevilo.
"Ahoj, Harry," pozdravila ho a střelila po primusce omluvným pohledem. "Mohu na slovíčko, prosím?"
"Hermiono! Ano, ovšem." Krátce zamával nyní dost podmračené primusce a odtáhl Hermionu do klidnějšího rohu přecpané místnosti.
"Málem jsem se z ní zbláznil!" vyhrkl. "Pořád na mě příšerně pateticky mrkala řasami!"
"To máš tak, když se dostaneš na seznam Deseti čarodějů k zulíbání v Týdeníku čarodějek," uchechtla se Hermiona.
"Deseti čarodějů k zulíbání?" vypadal Harry pobouřeně. Pak se na malou chvíli odmlčel. "A na kterém místě jsem skončil?"
"Třetí," odpověděla.
"To není špatné," uculil se na ni Harry potměšile, "to vůbec není špatné. Kdo byl první a druhý?"
"Ten irský famfrpálový hráč byl první, Conor Ryan. A druhý skončil Kingsley Pastorek."
Harry vypadal ze svého třetího místa docela nadšeně. Hermiona se zamračila.
"Kde je Ginny? A proč jsi mi neřekl, že jsi pozvaný?"
"Mě zvou všude," odvětil Harry znuděně. "To je cena za slávu, však víš. Řekl bych ti o tom, kdybych býval věděl, že jsi také zvaná. Proč pozvali tebe? "
"Vidím, že je tady také Ernie - a on byl primus," pokrčila Hermiona rameny, "takže nejspíš proto, že jsem byla primuska. A co Ginny?"
"Je doma s Jamesem," řekl Harry s očima zabodnutýma do země. "Nesehnali jsme nikoho na hlídání."
"Máte celou Weasleyovic rodinu a vy jste nesehnali nikoho na hlídání?" zatvářila se Hermiona podezřívavě.
"Věděl jsem, že to ze mě vytáhneš, když se budu snažit lhát," podotkl Harry s povzdechem a naklonil se blíž k ní. "Ginny je těhotná," zašeptal, "a necítí se moc dobře."
"To je báječná zpráva!" rozzářila se Hermiona a objala ho. "Mám z vás takovou radost. Přijdu k vám příští víkend na návštěvu; mohu Ginny přinést jeden ze Severusových lektvarů proti zvracení - vážně to funguje a pro těhotné čarodějky je úplně neškodný."
"To se jí bude hodit," zareagoval a nesměle na ni pohlédl. "Ron a Rose také budou mít dítě."
Hermiona se vší silou snažila, aby ji úsměv neopustil.
"Můj Bože, to bude mít Molly co dělat, aby stačila uplést všechny oblečky!"
"To tedy ano," souhlasil. Pak pohlédl přes místnost, kde spolu rozmlouvali Severus a Horác Křiklan. "Viděl jsem dobře, že jsi přišla se Snapem?"
"Ano, přemluvila jsem ho, aby mě doprovodil: měla jsem za to, že bych se cítila příliš nápadně, kdybych dorazila bez Tea, ale teď si připadám trochu trapně, že jsem to zatraceně přehnala."
"Nevypadal, že by mu to nějak zvlášť vadilo," pokrčil Harry rameny. "Čemu jste se tak chechtali?"
"Ach, jenom něčemu, co řekla Trelawneyová," usmála se. "Ta ženská je vážně neskutečná babizna. Ale zatímco já jsem se chechtala, jsem si jistá, že Severus se maximálně tak ušklíbl. Neumím si ho popravdě představit, jak se chechtá."
"Ne," přitakal Harry, "to si neumím představit ani já. Jak spolu vycházíte pracovně?"
"Vážně moc dobře," pravila nadšeně. "Miluji tu práci. Kdyby mi někdo před dvěma roky řekl, že budu pracovat pro Severuse Snapea a že se mi to bude líbit, byla bych přesvědčená, že ho trefilo matoucí kouzlo."
Harry na ni zvědavě pohlédl.
"Tobě se vážně zamlouvá, že jo? A už jsi mu odpustila všechny ty příšerné věci, co ti říkal ve škole."
Naklonila hlavu na stranu.
"Upřímně řečeno, i on měl co odpouštět, Harry. Copak ty jsi mu neodpustil všechny ty věci, co říkal a dělal?"
Harry Severuse chvíli pozoroval a nakonec přikývl.
"Ano, myslím, že ano." Povzdychl si. "No dobře. Soudím, že bude lepší, když poblahopřeji Nevillovi a profesorce Prýtové a vrátím se domů. Ginny vypadala v obličeji poněkud zelenkavě, když jsem odcházel. Uvidíme se příští víkend."
Pokynul jí na rozloučenou a vydal se k Nevillovi a Hannah. Hermiona automaticky vyhledala pohledem Severuse. Ještě stále byl zabraný do rozhovoru s Horácem Křiklanem, ale její pohled zachytil a věnoval jí takřka nepostřehnutelné pokývnutí. Její zrak dál bloudil Velkou síní hledaje další známé obličeje, až se zastavil na Erniem Macmillanovi, který se sám rozpačitě potloukal kolem stolů s občerstvením. K nějaké té konverzaci Hermioně určitě bude postačovat, než se bude zase moci připojit k Severusovi.
ssSss
Žádné komentáře:
Okomentovat