Druhá část sedmnácté bradavicko-večírkové kapitoly, v níž v jednom okamžiku autorka ústy Minervy McGonagallové částečně cituje známé Yeatsovo: "Našlapuj měkce, neboť šlapeš po mých snech." Můžete odhadovat, komu to tak asi říká;-)ssSss
Jak večer pokračoval, zjistila Hermiona, že je její pohled znovu a znovu přitahován Severusem. Toho večera vyhlížel docela elegantně, pomyslela si. Dobře střižený oděv a tmavé vlasy ho dozajista odlišovaly od všech ostatních. Nikdy nebude tím, co většina žen považuje za pohledného muže, byl však nepopiratelně výrazný. Jeho bledá tvář a zahnutý nos vyvolávaly dojem tvrdé a nezlomné povahy, černé oči však kolem něj zároveň vytvářely atmosféru tajemna. Vyzařovala z něj inteligence - mohla ji skoro cítit přes celou místnost - a uvažovala nad tím, proč nedokázala ocenit tak neuvěřitelnou chytrost, když ještě studovala.
S rostoucí intenzitou si uvědomovala, že ji pozoruje, jak se baví s ostatními hosty, a její myšlenky se točily kolem slov, která jí Lance řekl o několik týdnů dříve: "On tě sleduje, víš?" S výjimkou jedné či dvou večeří pro hosty pořádaných Kordélií se mimo práci se Severusem nestýkala, takže toto pro ni byla první příležitost, jak otestovat upřímnost Lanceova prohlášení. Pokud se dnes večer Severus choval obvyklým způsobem, pak to skutečně vypadalo, že starý muž mluvil pravdu. Zatímco Severusovo nenápadné zkoumání každého jejího pohybu částečně zlehčovala tím, že se za ním jistě skrývá jeho starost o ni, zčásti si říkala, jestli jeho vytrvalé sledování nemůže mít ještě jiný důvod. Vůbec poprvé ji napadla možnost, zda se na ni nedívá, protože se mu prostě chce. Tuto myšlenku si sotva stačila připustit a už ji vyděsila a nadchla zároveň.
Severus se přiblížil k rohu, kde právě osamoceně postávala, a ona odsunula nově objevenou teorii k pozdějším úvahám.
"Zdravím," řekla a setkala se s jeho pronikavým pohledem. "Tak jsem si všimla, že se vám s obdivuhodnou lehkostí podařilo vyhýbat se jak Sibyle, tak i Minervě."
"Vypadala jste, že děláte to samé," ušklíbl se.
"Předpokládám, že Sibyle Trelawneyové se pokouší vyhnout prakticky každý," uchechtla se, "ale já osobně nemám důvod, proč bych si nemohla promluvit s Minervou."
"Měla byste," zavrčel, "pokud by každý váš rozhovor s ní vedl k neustálým nářkům z její strany, že máte přijmout profesorské místo." Odmítl zmiňovat další důvod, proč se dnes večer vyhýbá Minervě McGonagallové - a sice kvůli její očividné touze probrat s ním jeho náhlý zájem o Hermionu Grangerovou.
"A je správný můj dohad, že jste celý večer strávil rovněž utíkáním před pozorností Rolandy Hoochové?" optala se ho s úsměvem.
Vypadal, že ho její poznámka lehce vyvedla z míry.
"To jste mě snad celý večer špehovala?"
"Určitou část večera ano," pokrčila rameny. "Byla to docela zábava - vidět vás, jak se snažíte uniknout milostným návrhům zástupů bradavických čarodějek."
Ostražitě na ni pohlédl a pak sklopil zrak k její sklence.
"Kolik sklenic šampaňského že jste to dnes večer stihla obrátit do sebe?"
"Jenom tři," odvětila pokoušejíc se tvářit nevinně.
"Copak stačí tři sklenky šampaňského, aby vám rozvázaly jazyk a způsobily takto bezostyšné chování?" zeptal se pobaveně. "Namířené navíc proti vašemu zaměstnavateli."
Naklonila se k němu překonávajíc mezeru mezi nimi a na rtech jí zahrál koketní úsměv.
"Ale teď nejsme v práci, Severusi. Dnes večer nejste můj zaměstnavatel a já nejsem vaše studentka ani zaměstnankyně."
Hleděl za ní, když od něj odcházela, a obdivoval, jak jí zelené šaty těsně obtahují křivky těla. Neochotně odtrhl zrak od její vzdalující se postavy a při tom si stačil povšimnout, jak na něj Minerva přes celou síň kouká podezřívavýma očima. Tiše zaklel a vyrazil najít někoho, s kým by se mohl dát do řeči - kohokoli mimo zatracenou Minervu McGonagallovou.
ssSss
Severus pohlédl na hodinky a s uspokojením zjistil, že už je po jedenácté. Tři hodiny jsou na vyjádření úcty bývalé kolegyni odcházející na odpočinek jistě více než postačující. Přejel pohledem Velkou síň, aby našel Hermionu, a spatřil ji sedět v malém výklenku v bezstarostném rozhovoru s Nevillem Longbottomem. Začal se urychleně přesouvat jejím směrem, cestu mu však nepřekonatelně zablokovala šedě oděná Minerva McGonagallová. V rukách svírala dvě sklenky červeného vína a jednu mu podávala - vypadala nadmíru potěšeně, že se jí ho konečně podařilo zahnat do kouta.
"Napijeme se, Severusi," pokynula mu. "Celý večer se vám dařilo stranit se mojí společnosti."
"Co ve vás mohlo vyvolat dojem, že bych se vám snad pokoušel záměrně vyhnout, Minervo?" zdvihl obočí.
Zazírala na něj přes obroučky malých brýlí.
"Rozhodla jsem se, že napříště upustím od pokusů přesvědčit vás k návratu do Bradavic."
"Za to jsem vám neskonale vděčný," odvětil sarkasticky.
"Těžko bych vás mohla nabádat, abyste se vzdal svého lektvarového podnikání, když by to znamenalo, že naše bývalá primuska zůstane nezaměstnaná, že, Severusi?"
Zatnul zuby a uštědřil jí varovný pohled.
"Proč jste jí nabídl to místo?" zeptala se ho, přecházejíc přímo k věci.
"Potřebovala práci; já potřeboval asistenta - na tu pozici má více než odpovídající kvalifikaci," vysvětloval.
Oba pohlédli k výklenku, kde byla Hermiona stále ještě hluboce ponořená do rozhovoru s Nevillem.
"Stal se z vás docela slušný Samaritán, Severusi," poznamenala Minerva.
"Zatraceně, Minervo," procedil přes zaťaté zuby. "Přece dobře víte, že jí to dlužím."
Obrátila se k němu s podivným výrazem ve tváři.
"A to je jediný důvod, proč předvádíte tak náhlý zájem o její společnost? Promiňte mi, pokud vás tím urážím, Severusi, ale znám vás už nějaký ten čas a zdá se mi obtížné uvěřit, že byste jednal čistě z pocitu povinnosti."
"Jednal jsem čistě z pocitu povinnosti už předtím, Minervo, jak sama dobře víte," vyštěkl a žilka na spánku mu začala pulzovat hněvem.
Už samotný jeho výraz by bohatě stačil, aby odradil většinu čarodějek a kouzelníků, ale Minerva si nebojácně stála na svém.
"Možná, ale tehdy měl váš pocit povinnosti jakousi spojitost s citem k ženě. Nechci se vás dotknout, Severusi. Jen bych ji nerada viděla zraněnou…"
Ke značné Severusově úlevě byli přerušeni Filiusem Kratiknotem.
"Odpusťte mi, že vás přerušuji, Minervo, Severusi," vypískl, "ale máme s Horácem v úmyslu zastavit se na jedno U tří košťat dřív, než zavřou. Půjdete s námi?"
Vzhledem k tomu, že toužil po jakékoli zámince, aby mohl ředitelce uniknout, odvětil Severus kladně.
"Bude mi potěšením, Filiusi," pravil a obdařil Minervu triumfálním pohledem.
"Já musím zůstat a postarat se o hosty," nechala se slyšet Minerva s očima stále upřenýma na Severusovu tvář. Na odchodu dodala: "Našlapujte měkce, Severusi."
Její poslední poznámku Severus ignoroval a shlédl dolů na drobného profesora kouzelných formulí.
"Dejte mi ještě chvilku, Filiusi. Doprovázel jsem sem dnes večer Hermionu Grangerovou a musím se ujistit, že nezůstane bez doprovodu, až bude odcházet."
Filius přikývl a vydal se najít Horáce Křiklana, zatímco Severus pokračoval v cestě k výklenku, kde seděla Hermiona s Nevillem.
Srdce mu po krátké rozmluvě s Minervou stále ještě bušilo hněvem, a tak Nevilla jen zběžně pozdravil a otočil se ke svojí svěřenkyni pro onen večer.
"Hermiono, Filius a Horác mě požádali, abych jim dělal společnost U tří košťat. Tak mě napadlo, jestli by nebyl pan Longbottom tak laskav a nedoprovodil vás k bráně, až si budete přát vrátit se domů?"
S jistým uspokojením po svém prohlášení zaznamenal v jejích rysech záchvěv zklamání.
"Samozřejmě," odvětila, otáčejíc se k Nevillovi. "Tedy za předpokladu, že to Nevillovi nebude vadit?"
"Ale vůbec ne," zabručel Neville. "Rád přijdu trochu na čerstvý vzduch."
Severus přikývl na znamení díků.
"Přeji vám pěkný zbytek večera, Hermiono. Uvidíme se v pondělí ráno."
"Dobrou noc, Severusi," usmála se na něj zářivě. "A ještě jednou děkuji."
Pokynul hlavou.
"Bylo mi potěšením," pravil, načež se otočil a vyrazil za Filiusem a Horácem k východu z Velké síně. Původně si myslel, že by mu bylo mnohem větším potěšením vychutnat si její společnost na cestě zpět, ale teď si říkal, že to možná dopadlo, jak nejlépe mohlo. Taková procházka při měsíčku s Hermionou Grangerovou by jistě neušla Minervině pozornosti.
Přestože se Hermiona vrátila k rozmluvě s Nevillem, očima nepřestala sledovat vzdalující se Severusovu postavu. Když došel ke dveřím, ještě jednou se na ni podíval a pak vyšel ze síně.
Po několika minutách si uvědomila, že Neville ze všech sil přemáhá zívání, a došlo jí, že je čas odejít. Vyzvedl jejich kabáty a společně sestoupili po schodech do večerního chladu. Teď, když byli daleko od slídivých očí a uší Velké síně, Hermiona cítila, že konečně mohou mluvit otevřeně.
"Vím, že se ti tvoje práce tady líbí, Neville, ale jsi šťastný?" odvážila se promluvit.
"Jsem šťastný v práci a jsem šťastný v Bradavicích," povzdychl si. "Předpokládám, že se ptáš, jestli jsme šťastní s Hannah?"
"Ano, myslím, že přesně na to bych se ráda zeptala," přikývla.
"Nejsme nešťastní," řekl, odmlčel se a Hermionou projel osten lítosti.
"Ale nejste ani šťastní?" I přes temnotu kolem věděla, že jeho tvář zrudla.
"Hannah se její práce dvakrát nezamlouvá," vysvětloval. "Těžko ji můžeš obviňovat, madam Pinceová je zapšklá stará babizna. Myslím, že když Hannah přemýšlela o návratu do Bradavic, očekávala, že to bude jako za starých studentských časů - nepočítala s tím, že bude muset dělat práci, která ji nebaví, a žít s manželem, jehož nemiluje."
"Ach, Neville," zamumlala Hermiona, "to mě moc mrzí."
"Zkusili jsme štěstí," opáčil klidně a pokrčil rameny, "a nezafungovalo to. Vážně jsme se snažili, oba dva. Mám ji rád, vážím si jí, ale prostě ji nemiluji a ten pocit je naprosto vzájemný. Ona tady nemíní zůstat a smlouvu má do konce srpna, tak počítám, že tím to mezi námi skončí."
"Kam půjde?"
"Uchází se o místo hostinské u Děravého kotle," zasmál se krátce.
Hermiona se rovněž nedokázala přemoci a rozesmála se.
"No, to je tedy oproti bradavické knihovnici hodně velký rozdíl."
"Přeji jí hodně štěstí," řekl Neville velkoryse. "Ona si zaslouží být šťastná."
Pohlédla na něj skrze tmu.
"I ty si zasloužíš být šťastný."
Znovu pokrčil rameny.
"Mám rád svou práci a v Bradavicích jsem spokojený." Obrátil se k ní. "A co ty, Hermiono? Byla jsi hodně zklamaná, když Teo odešel?"
"Nejdřív jsem zklamaná byla," odpověděla mu. "Ne tak úplně proto, že odešel - bylo to podobně jako s tebou a Hannah - prostě to mezi námi z celé řady důvodů nefungovalo. Spíš šlo o okolnosti, za jakých odešel. Cítila jsem se, jako by mě tu nechal v nejistotě bez jakékoli vůle k řešení naší situace. Koneckonců jsem ale pořád jeho žena, takže aspoň nejsem nucena hnát se do dalšího příšerného manželství. Upřímně řečeno to byl právě Severus, kdo mě z toho vytáhl. A nejenom to - nabídl mi práci asistentky a mě se to zatím moc líbí. Jsem teď mnohem, mnohem šťastnější, než když tady Teo byl."
Neville se opět odmlčel a ona cítila, jak ji sleduje ve slabém odlesku vznášejících se svící. Zahlédla tmavé obrysy školní brány. Odkašlal si, než opět promluvil.
"Co se děje mezi tebou a Snapem?"
Hermiona se překvapeně zarazila.
"Co tím myslíš?" zeptala se, upřímně zmatená. "Pracuji pro něj a on je ke mně velmi laskavý." Jedna věc je, říkala si, když si Lance všimne, že je mezi nimi něco víc než jen vztah zaměstnavatel - zaměstnanec, ale Neville je přece viděl pospolu teprve dnes večer.
"Ale no tak, Hermiono! Mluvila jsi o něm skoro hodinu a celý večer jsi z něj nespustila oči."
"Pracuji pro něj, Neville," opakovala, vyvedená z míry. "V týdnu ho vidím častěji než kdokoli jiný. Ty jsi také mluvil o bylinkářství celé věky a já z toho neusoudila, že by tě přitahovala profesorka Prýtová."
"Jistě, ale já jsem nestrávil celý večer tím, že bych sledoval každý její pohyb," zasmál se Neville krátce. "Nejsem slepý, Hermiono. Viděl jsem, jak se k sobě vy dva při příchodu chováte, a všiml jsem si výrazu ve tvém obličeji, když k nám přišel."
Konečně došli k bráně a Hermiona se k Nevillovi otočila.
"Co přesně se tím snažíš naznačit, Neville?"
"Nechtěl jsem tě naštvat," zdvihl dlaně v obranném gestu. "Jen považuji za nanejvýš očividné, že k němu něco cítíš."
Byla naprosto ohromená. Tolik ji zaměstnávaly úvahy nad skutečností, že ji Severus podle všeho pozoruje, až si ani nevšimla, že ona sama dělá na oplátku úplně to samé.
"Něco k němu cítím, Neville. Cítím vděčnost, cítím obdiv k jeho schopnostem a jeho společnost se mi vcelku zamlouvá. Nic víc v tom není."
"Jak myslíš, Hermiono. Jen by se mi nelíbilo, kdyby tě to mělo nějak zranit, to je všechno." A s tím se opřel o kamenný sloup vstupní brány.
Mermomocí chtěla, aby pochopil, že její zájem o Severuse je čistě platonický.
"On se hrozně moc změnil, Neville. Nebo jsme ho možná jako děti neviděli skrz tu osobnost vyučujícího. Ještě pořád ho nesnášíš?"
"Vlastně ho neznám; když jsme docházeli do Belgravského domu, tak se ke mně choval bezvýhradně zdvořile, řekl bych. Ale ve škole byl mým bubákem," dodal a zakřenil se.
Hermiona se uchechtla, když si vybavila, jak byl Snape jako Nevillův bubák oblečen do šatů Nevillovy babičky.
"A teď už tvým bubákem není?"
"Nemyslím - bubáka jsem už nějaký čas neviděl."
Hermiona si povzdychla, když si vzpomněla, jak na sebe její vlastní bubák vzal podobu profesorky McGonagallové, která jí oznamovala, že propadla u zkoušek. Při vzpomínce na svoji tehdejší naivitu se musela usmát.
"Jací si myslíš, že by byli naši bubáci dnes?" zajímala se.
Neville se na chvíli zamyslel.
"Můj bubák by měl podobu mě samotného - starého, osamělého a nikým nemilovaného," zašeptal.
Hermiona pohlédla na obrys jeho kulatého obličeje a přepadla ji krátká vlna zármutku. Jistým způsobem se obávala, že její bubák by měl přesně stejnou podobu jako ten Nevillův. Popošla dopředu a krátce ho objala.
"Dobrou noc, Neville. Díky, že jsi mě doprovodil k bráně."
Mlčky jí pokývl a odstoupil, aby se mohla přemístit domů.
Když se vrátila na Kensingtonské náměstí, odebrala se rovnou do postele, ale ještě dlouho zůstala vzhůru, hlavu plnou rozhovoru s Nevillem. Nakonec se ale její myšlenky zatoulaly, jak se v posledních dnech stávalo až příliš často, k Severusovi Snapeovi.
ssSss
Žádné komentáře:
Okomentovat