Druhá část epilogu. Ještě před dvěma nebo třemi měsíci měla povídka končit právě touto částí, která si stále zachovává otevřené vyústění. Jako čtenář však otevřené konce nemám ráda a z vašich nedávných komentářů jsem pochopila, že ani vy byste takový závěr neocenili. Snad jsem ještě uvažovala o napsání alternativního zakončení, které by si přečetli jen zájemci. Jenže vy byste si to stejně přečetli všichni:-) A tak bude mít epilog nakonec ještě další dvě části. Uvidíme, zda se vám budou líbit:-)Portrét pro Bradavice: Epilog (2/4)
Matka se do ateliéru vydala hned následující den a Severin ji sledoval jako stín. Přistavil si k větracímu otvoru z chodby bedýnku od hrušek, aby pohodlně viděl dovnitř, a netrpělivě čekal, až opět uvidí otcův obraz. Matka z plátna stáhla přehoz, zkontrolovala povrch malby a začala pracovat na jejím zasazení do rámu. Otec se na nějakou dobu ocitl obličejem přivráceným k desce pracovního stolu, k Severinovu překvapení však nic neříkal a mlčel kupodivu i Legrandův portrét.
Konečně byl Snapeův portrét bezpečně umístěný zpět v rámu, z něhož ho matka před aplikací oživovacího lektvaru a kouzla Arte vitalio vyňala, a ona ho zapřela do malířského stojanu, aby ho naposledy zkontrolovala. Severin si všiml, že se vyhýbá upřenému pohledu otcových očí a pracuje s obrazem, jako kdyby to byla jakákoli jiná zakázka. Severus Snape však mlčet v žádném případě nehodlal.
"Vysvětlíš mi, z jakého důvodu jsi mi zatajila, že jsem se stal otcem dítěte?" promluvil, a když Severin zaslechl jeho chladný sarkastický hlas, instinktivně se zachvěl.
Nathalie ztuhla a zůstala na plátno zírat jako opařená. Pak se bezvládně sesunula do židle.
"Jak to víš?" zašeptala sotva slyšitelně. Její měkká výslovnost nesla patrné známky francouzského přízvuku a oproti Snapeově tvrdé angličtině vyznívala zranitelně.
"Zjevně svého syna příliš neznáš, pokud si myslíš, že není dostatečně všímavý a zvědavý, aby zůstal stát za zavřenými dveřmi," ušklíbl se muž z portrétu. "Ani mě nikdy nedokázaly zastavit sebelepší zámky a zabezpečovací kouzla," dodal se zadostiučiněním.
Nathalie se ohlédla ke dveřím, jako kdyby snad čekala, že spatří Severina stát mezi nimi. Chlapec nejistě přešlápl na bedýnce od hrušek, ze scény před sebou však nedokázal odtrhnout zrak. Otec se tvářil nelítostně a matčina tvář byla bílá jako plátno.
"Řekla jsi mu vůbec, kdo je jeho otec, nebo o mně ví tolik jako já o něm?" vyslýchal ji dál a Severin spatřil, jak se matka celá roztřásla.
"Jistěže jsem mu o tobě řekla, Severusi. Prosím, nechápej to špatně, ty neznáš důvody…"
"Neznám důvody? Nenamáhej se, dokážu si je snadno domyslet," přerušil ji tichým, ale přesto hrozivým hlasem, z něhož se Severinovi zježily vlasy na hlavě. Byl ještě příliš malý a nechápal, proč je jeho otec na matku tak zlý.
"Předpokládám, že tě k tomu donutil Brumbál, nemám pravdu? Komu jinému by se hodilo méně než jemu, aby všemi zatracovaný bývalý Smrtijed nesplnil svůj slib a zhatil tak jeho veliký plán na záchranu světa? Brumbálovy motivy jsou mi zcela jasné a laskavě se neobtěžuj tím, že bys mi tady opakovala to, čím tě bezpochyby krmil uplynulých sedm let. Ale jaké byly tvoje důvody, Nathalie?" otázal se tvrdě. "Proč jsi ty sama neprojevila alespoň nepatrnou dávku slušnosti a upřímnosti, které si tolik váží tvoji nebelvírští oblíbenci?"
Severin spatřil, jak se v očích jeho matky objevily slzy, a nechybělo mnoho, aby seskočil z bedýnky, vtrhl do ateliéru a řekl otci, co si myslí o způsobu, jakým s ní zachází. Severin matku bezmezně miloval a nesnesl, aby jí někdo ubližoval. I kdyby to měl být jeho otec z důvodů, jimž chlapec rozuměl jen částečně. Než se však vzchopil k činu, matka opět promluvila.
"Brumbál tvrdil, že by nebylo bezpečné, pokud by se o nás Voldemort dozvěděl."
Otec sebou při vyslovení posledního jména nepatrně trhl.
"Opravdu si myslíš, že bych mu vás dva někdy prozradil?" promluvil studeně. "Tu chybu už jsem jednou udělal, to Brumbál dobře věděl," dodal pak a jeho rty se stáhly do úzké linky.
"Máš pravdu," sklonila Nathalie hlavu. "To Brumbál mě přesvědčil, abych odjela. Slíbil mi za to, že ti pomůže. Že tě zachrání před tím hadem…"
"Co prosím?" přerušil ji Snape a prudce zdvihl hlavu. Severin neměl nejmenšího tušení, o čem to ti dva hovoří, ale snadno poznal, že matka pronesla něco zásadního - otcův tvrdý pohled nemilosrdně probodával její tvář a jeho oči se nebezpečně zúžily. "Zdá se, že jsi mi předevčírem po oživení téhle napodobeniny obrazu, kterou nazýváš mým portrétem, neřekla tak úplně všechno, že?" promluvil s nuceným klidem. "Myslela sis, že mě uchlácholíš popisem hrdinství toho Potterovic kluka v souboji s Pánem zla a dojemnými historkami o tom, jak McGonagallová po skončení války obnovuje školu?"
"Ne, já… chtěla jsem ti to říct… možná o něco později, ale… Podívej to není tak, jak si myslíš," koktala a z výrazu její tváře Severin vytušil, že se za sebe právě nesmírně stydí. Chvíli na otce hleděla, pak si hluboce povzdychla a začala mluvit. Příliš jí nerozuměl, ale z otcova obličeje postupně vyčetl narůstající, byť pečlivě skrývané překvapení.
"To mi chceš namluvit, že jsi toho hada a moji smrt viděla nějakým svým vnitřním okem?" zeptal se jí po chvíli s pochybovačnou ironií. "Něco jako ta bláznivá Trelawneyová?"
Nathalie unaveně potřásla hlavou.
"Sám nejlépe víš, že některé její předpovědi byly naprosto zásadní. Proto ji také Brumbál držel v bezpečí za bradavickými zdmi. Stejně jako držel mě v bezpečí daleko ve Francii," podotkla. "Neumíš si představit, jak jsem se tady během těhotenství zlepšila v přípravě lektvarů na spaní. Svůj recept na bezesný spánek bez škodlivých následků pro dítě bych si měla nechat patentovat," ušklíbla se při vzpomínce na první noci po návratu domů, kdy několik dní strávených nad lektvarovým kotlíkem sváděla boj mezi touhou spát a obavou, co by mohla předpovědět svému dítěti. Zdálo se však, že ji muž na portrétu sotva vnímá.
"Celou dobu věděl, jak zemře. Že to skutečně udělám. A věděl i to, jak zemřu já…" Snape si založil ruce na hrudi a zadíval se kamsi nad Nathaliinu hlavu.
"Splnil ten slib?" Z tónu matčina hlasu Severin usuzoval, že se bojí zeptat. "Udělal něco, aby tě ochránil? Varoval tě alespoň?"
Otec sklonil zrak k její tváři a po chvíli se nevesele zasmál.
"Asi takovým způsobem, jako kdybych ti rok před zničením mostu v Brockdale, po němž bys každý den chodila do práce, řekl, že mosty nemusejí být vždycky úplně bezpečné."
Matka sklopila hlavu a zhroutila se do sebe. Pak ale znovu našla odvahu promluvit.
"A?" zeptala se krátce, ale oběma i Severinovi bylo jasné, jakou odpověď touží slyšet.
"Poslední věc, kterou jsem měl udělat, bylo říct Potterovi pravdu," odpověděl. "A měl jsem počkat do chvíle, kdy si Pán zla začne svého hada hlídat. S ohledem na posedlost Pána zla Bezovou hůlkou, kterou se mu stále nedařilo ovládnout, bylo zároveň zřejmé, že ho jednoho dne napadne zbavit se i mne samotného, když jsem to byl já, kdo Brumbála zavraždil. Obě ty chvíle kupodivu nastaly ve stejný okamžik a já věděl, že své poslední setkání s Pánem zla musím bezpodmínečně přežít tak, abych ještě stihl Pottera vyhledat."
Opět se zahleděl do neznáma nad Nathaliinu hlavu a ona napětím ani nedýchala. Stejně jako Severin ve svojí skrýši.
"Ano, Brumbál mi ohledně hada něco neurčitého naznačil. Proto jsem již několik týdnů preventivně užíval protijed a lektvar podporující srážlivost krve. Obou jsem měl dostatečné zásoby - Pán zla se totiž s jejich pomocí rád bavil - nechal vyslýchané osoby pokousat Naginim a nabídl jim protijed za prozrazení potřebných informací. Samozřejmě, že ho nikdo nakonec nedostal - tedy z těch, kteří promluvili. Ale někteří zarytě mlčeli a ty bylo nutno přivést zpět k životu a zkusit na nich jinou formu mučení."
Jeho tvář se zkroutila znechucením.
"Pottera jsem naštěstí ani nemusel hledat. Objevil se v Chroptící chýši hned, jak Pán zla odešel. Zranění způsobené Naginim bylo příliš rozsáhlé a já věděl, že nemám moc času, abych ho přesvědčil. Napadlo mne jediné - dát mu své vzpomínky. Pak už si na nic nepamatuji."
"Jistě," přikývla Nathalie ochable. "Tvůj portrét je oživený právě těmi vzpomínkami. Nic dalšího si pamatovat nemůžeš."
Snape si dal ruce za záda a začal v omezeném prostoru svého portrétu rázovat sem a tam.
"Copak nebylo nalezeno moje tělo?" vyštěkl po chvíli nespokojeně a odmítavě se odvrátil před Nathaliiným soucitným pohledem. Uvědomovala si jeho bezmoc a cítila s ním, jako kdyby byl dosud naživu.
"Přes to místo se prý přehnalo stádo obrů a… no, znáš je…"
Chvíli na ni beze slova hleděl.
"Ach tak," pochopil s pobaveným zábleskem v očích. "Půvabné."
"Harry Potter tvrdí, že bys mu takové vzpomínky nikdy nedal, kdybys nebyl přesvědčený, že umíráš," prohodila a Severin spatřil v jejích očích novou vlnu bolesti.
"Anebo kdybych o tom nechtěl přesvědčit jeho," podotkl otec neutrálně.
"To nás s Minervou McGonagallovou také napadlo," šeptla Nathalie. "Myslíš, že je to možné?" zeptala se ho s nadějí.
Chvíli přemýšlel, ale pak zavrtěl hlavou.
"Ta zranění byla v každém případě smrtelná. Nevěřím, že by mi mé lektvary dokázaly pomoci. Pán zla mě chtěl zabít a jeho had jednal podle jeho vůle. Takovou chybu by neudělal."
"Pak by ale tvůj portrét měl viset mezi ostatními," nechtěla se vzdát. "Není důvod, aby-"
"Utekl jsem odtud, Nathalie," přerušil ji nevybíravě. "Utekl jsem hned, jak se tam objevil Potter. Není důvod, proč by tam ten obraz viset měl."
"To není prav-" chtěla něco namítat, ale Snape jí opět skočil do řeči.
"Pošleš našeho syna do Bradavic?" změnil zničehožnic téma a Severin zbystřil.
"McGonagallová mi to nabídla," přistoupila jeho matka na nový námět, jako by se i jí samotné ulevilo. "Ale ještě nevím. Co myslíš ty?"
"Nebude to mít jednoduché," zasmušil se, "když jsem ho viděl… tolik se mi podobá... A je jistě mnoho těch, kteří litují pádu Pána zla - pro ně bude synem zrádce a mohli by se mu chtít pomstít. Snad by měl raději nastoupit do Krásnohůlek, kde ho nikdo nebude znát..."
"Domníváš se snad, že já jsem byla nějaká hvězda školy?" podotkla matka trpce. "Zkus si předpovědět smrt oblíbené profesorky a pokoušet se žít se svými spolužáky poté, co se její osud naplní… Ne, myslím, že ho nakonec opravdu pošlu raději do Bradavic. On odjakživa vyhledává jen ty nejtěžší úkoly, v tom je opravdu celý po tobě. Navíc tiše počítám s tím, že tam na něj trochu dohlédneš," pohlédla mu do očí.
"Což bude nepochybně zcela ojedinělá posmrtně otcovská zkušenost," prohodil zlehka a oba se nepatrně pousmáli. Nathalie přistoupila blíž k portrétu a zlehka přejela prsty po plátně.
"Odpustíš mi někdy?" zeptala se tiše a Snape ji chvíli beze slova pozoroval.
"Žádáš odpuštění od portrétu?" ušklíbl se, ale pak trhl rameny a navázal: "Dobře vím, že jsme oba byli jen loutkami v rukách toho starého blázna. Už jen to, že přišel za tebou, poněvadž mi nevěřil…," s nevěřícným povzdechem zavrtěl hlavou a jeho hlas zněl podivně prázdně. "Jako portrétu se mě to teď už ale těžko může dotknout, že? Ostatně proč se vůbec divím, že mi nedovolil poznat vlastního syna, když mi ani nedal právo vybrat si svou vlastní smrt? Proč mě to překvapuje poté, co mě nechal, abych ho zabil a díval se mu při tom do očí? Všichni jsme byli jen součástí jeho velkého plánu jak zničit Pána zla. Ty, já, Harry Potter…" Při zvuku toho jména se nenávistně ušklíbl.
"Harry Potter," zopakoval si pro sebe, "slavný Harry Potter. Nikdy na něm nebylo o nic víc, než to ochranné kouzlo, které na něj Lily vložila vlastní smrtí. Byl by dávno mrtvý, nebýt jeho talentovanějších přátel a toho, jak jsme ho všichni v čele s Brumbálem pořád ochraňovali."
"Bylo v něm mnohem víc, Severusi, a ty to dobře víš," odporovala mu Nathalie tiše. "Neváhal ani na okamžik, když z tvých vzpomínek zjistil, že jeho údělem je zemřít. Říká se, že se nechal od Voldemorta zavraždit bez sebemenšího pokusu mu v tom zabránit."
"Věříš, že jsem viděl její oči, když jsem umíral?" promluvil s nepřítomným výrazem, jako kdyby ani nevnímal, co mu říká. "Samozřejmě to ale byly jen oči toho Potterovic kluka..."
"Já vím," povzdychla si, "bylo to na jedné z mých kreseb. A Brumbál mi neopomněl pravidelně zdůrazňovat, že ti na mě a Severinovi nikdy nebude záležet tolik jako na ní. Říkal jsi, žes nedostal právo vybrat si svou vlastní smrt. To ale není pravda. Vybral sis ji už dávno předtím, než jsem tě vůbec potkala - zemřít ve jménu Lily Potterové a myšlenek, jimž věřila...," zmlkla a snažila se potlačit slzy slabosti, jež se jí hnaly do očí. Severin nemohl tušit, jak se v té chvíli jeho matka cítí, ale kdyby se jí zeptal, odpověděla by mu, že si připadá jako tragická hrdinka nějakého laciného melodramatu.
"Lily byla navždy milovaná vzpomínka," připustil Snape a Severin z výrazu jeho obličeje vytušil, že jen díky svojí smrti dokáže hovořit takto otevřeně o něčem, co za života nosil pohřbené hluboko v srdci. Byl jen portrétem, pouhým odrazem opravdového charakteru Severuse Snapea zachyceným v předivu času jako moucha v pavučině. Neměl minulost, neměl budoucnost, a neměl tedy ani důvod cokoli skrývat. A ona navíc byla tou, kdo ho namaloval. Severin neměl valného tušení, jak umělecká magie funguje, ale nedokázal si představit, že by jakýkoli obraz mohl před svým autorem něco zatajit.
"Ty jsi byla skutečná," dodal portrét jeho otce a Nathalii zazářily oči teplým světlem. "Věděl jsem, že přede mnou něco skrýváš, ale k tvým myšlenkám bylo možné dostat se pouze hrubou silou," hovořil dál. "Poté, co jsem se po plese podřekl, a Brumbál pochopil, že jsem na tebe i přes jeho zákaz nitrozpyt vyzkoušel, dal mi zcela jasně na srozuměnou, že příště už to nebude tolerovat. Neměl jsem ho poslechnout a měl jsem tě přinutit vyjevit mi pravdu. Byla to chyba. Chyba nás obou, že jsme ho nechali, aby nám takovým způsobem zasáhl do života."
Severin cítil, jak jeho srdce zaplavuje lítost. Věděl, že se nechová správně, když to přece byl právě Albus Brumbál, kdo zachránil svět před strašlivým černokněžníkem, ale nedokázal se na něj přestat zlobit. Kvůli němu ani jeden z jeho rodičů nenašel štěstí - Severus Snape byl s největší pravděpodobností mrtvý a Severinova matka se trápila výčitkami. Nathalie bývala vždycky zamlklejší než jiné ženy jejího věku, ale Severin ji nikdy neviděl takhle zlomenou.
Seskočil z bedýnky od hrušek a tiše zakryl otvor ve zdi. Zajímalo by ho, co si rodiče ještě budou povídat, ale nyní, když jeho budoucnost v Bradavicích nabrala konkrétní obrysy, seznal, že je načase přestat poslouchat za zdí a začít se chovat jako dospělý čaroděj hodný svého otce.
Žádné komentáře:
Okomentovat