...aneb doslov autorky o jejím vnitřním vyrovnání se s fascinujícím světem Harryho Pottera a s jeho postavami, z nichž některé dlouhá léta nemohla dostat z hlavy.
Existují dokonalé fantasy příběhy. Knihy, které čtenář neodloží až do samého konce, knihy, jejichž poslední stránka zanechává na naší tváři zasněný a spokojený úsměv a neváháme jejich autora prohlásit za génia. Text je čtivý, postavy jsou barvité, děj je nápaditý a celé pozadí příběhu je detailně promyšlené. Takhle na mě působí Tolkienův Pán prstenů - jako trilogie, ke které prostě není co dodat, člověk ji přijímá takovou, jaká je, a rád se k ní kdykoli vrací. Napsat fanfiction vycházející z Pána prstenů? Zbytečnost. Ano, vím, že se píšou, ale nemyslím, že bych někdy nějakou chtěla číst a kazit si dojem z knihy, na níž neshledávám žádné nedokonalosti. A tím méně bych pak toužila nějakou napsat.
A pak existují i jiné fantasy příběhy. Ne tak dokonalé. Jistě i takové knihy čtenář nepustí z ruky až do poslední strany, stává se však, že závěrečný řádek příběhu vyvolá jistou nespokojenost. Ne snad, že by text nebyl čtivý, postavy barvité, děj nápaditý a pozadí příběhu většinou i detailně promyšlené. Leč čtenáři zde něco chybí. Jako by se autor takového fantasy příběhu ne vždycky ubíral směrem, za který by byl čtenář vděčný. A postavám, které čtenáře chytly za srdce, nezřídka věnuje jen okrajovou pozornost. Některé podrobnosti navíc nehrají a nechávají značný prostor čtenářovým otázkám a pochybnostem. Od děje se nelze odtrhnout, čtenář knihu zbožňuje i se všemi jejími nedokonalostmi, ty ho však zároveň dráždí. Podněcují jeho fantazii, za každým skončeným dílem ságy si představuje, kam by se příběh mohl ubírat dál a co by jeho oblíbené postavy mohly prožít.
A pak se jednoho dne příběh uzavře a čtenáře přepadne smutek. Nemůže uvěřit tomu, že už je skutečně konec, že tolik možností zůstalo nevyčerpáno a s oblíbenými postavami bylo naloženo dosti nevybíravě. A začne vymýšlet příběh vlastní. Originální knihy zná víceméně zpaměti a připadá mu tak snadné navázat na děj, jakož i na původním autorem vykreslené postavy a dovést příběh tam, kde ho chtěl celou dobu mít. A tak vzniká fanfiction. Lze se vůbec divit tomu, že počet fanouškovských příběhů o světě Harryho Pottera zveřejňovaných v nejrozsáhlejším světovém archivu povídek fanfiction.net je několikanásobně vyšší, než je tomu v případě jiných knih? Vždyť J. K. Rowlingová nechala svým čtenářům tolik prostoru k úvahám!
Tak se stalo, že jsem jednoho dne přestala vymýšlet harrypotterovské příběhy jen ve svojí hlavě a přidala jsem se k téhle obrovské komunitě. Jako všichni ostatní to ani já nedělám pro zisk. Začala jsem psát, abych se s Harrym Potterem vyrovnala. Zamýšlela jsem vzít všechny výjevy, které se mi honily hlavou, a poskládat je do povídky, která tím pádem se svými více než 280 tisíci slovy překonala i Fénixův řád a stala se pěkně tlustým románem. Chtěla jsem na svět Harryho Pottera už konečně přestat myslet, pustit z hlavy jednotlivé hlavní postavy, jejich jednání i motivy. A především jsem se chtěla vyrovnat s jednou z nejvíc fascinujících postav v literatuře - tedy alespoň pro mě. S postavou Severuse Snapea.
Mohu říct, že po třech letech více či méně usilovné práce se mi to konečně podařilo. Napsala jsem svůj příběh. Ovšem, zkoumat Snapeův charakter při zachování kánonu nebylo možné jinak než s připsáním vlastní postavy a s umístěním děje do doby, kterou původní sága v podstatě neřeší. Získala jsem prostor i možnost zkoumat Snapeovo chování v situacích, do kterých jsem ho neváhala uvrhnout. Neméně fascinující postava Albuse Brumbála mi v tom byla věrným prostředníkem. I s analýzou ředitelova charakteru jsem se dostala dál, než bych kdy očekávala. A došlo i na další - Hagrid, dvojčata Weasleyova, rodina Malfoyových se svým domácím skřítkem Dobbym, Tonksová - k těm všem jsem si během psaní vyšlapala zvláštní cestičku a nerada jsem se s nimi loučila. Stejně jako s atmosférou Bradavic, která mě při psaní občas úplně pohltila. A stejně jako s azkabanským vězením, jež pro mě během psaní konečně nabralo reálné obrysy.
Teď jsem spokojená. Už nemám, co bych dodala. Je to jen můj vnitřní pocit a nejspíš stejný pocit měla i sama Rowlingová, když dopsala epilog. Možná se se mnou čtenáři neztotožní, možná by chtěli pokračování. Tento příběh je však podle mého názoru uzavřený. Nechci tvrdit, že právě v této chvíli definitivně končím s HP fanfiction. Jistě ji dál budu číst, nadále budu pokračovat v překladu a nepochybně sem tam i něco napíšu. Ovšem pouze něco drobného - jistě se již nebudu pouštět do románu na další tři roky. Příště se vynasnažím, aby povídka zůstala skutečně povídkou;-)
A chutě na román si nechám zajít - minimálně do doby, než mě napadne něco vlastního. Bez uzardění totiž přiznávám, že Portrét pro Bradavice byl svým způsobem i test, který jsem si přichystala sama na sebe. Dokážu stvořit příběh, který bude mít hlavu a patu? Dokážu u psaní vydržet? Budou mé postavy uvěřitelné? Bude děj dostatečně zajímavý? Pevně doufám, že u Portrétu pro Bradavice se to alespoň částečně povedlo. Dostala jsem odpovědi na své otázky a jsem si nyní o něco jistější tím, v čem jsem si předtím nevěřila. Ano, je to obtížné, ale jsem schopná dovádět příběhy do konce. Je to lepší, než žít s pocitem, že u každého psaní končím v páté kapitole - což se v mém případě dělo předtím. Ale co už - třeba se mi ty pětikapitolové nástiny budou přece jenom ještě hodit...
Mnozí z vás mě v komentářích či po e-mailu žádali o zaslání Portrétu v ucelené podobě. Moc jste mě tím potěšili a utvrdili v tom, co jsem už dlouho chtěla udělat - vytvořit z toho textu elektronický dokument, který alespoň na vašem monitoru nebo čtečce bude vypadat jako kniha. Začala jsem na tom pracovat - ano, ono nakonec bylo snadné pospojovat ty kousky, v nichž to mám uložené, ale vzhledem k tomu, že jsem v textu i při zběžném pohledu nalezla řadu chyb, tak bych se chtěla nejdřív pokusit ještě o závěrečnou korekturu. Počítám však s tím, že by se tady odkaz na stažení e-booku mohl objevit jako vánoční dárek - takže mějte prosím trpělivost:-)
Zároveň uvažuji Portrét do zálohy uložit buďto přímo na fanfiction.net nebo na český fanfiction.potterharry.net - přece jenom blog.cz občas vyhrožuje s rušením stránek při tříměsíčním nepřihlášení se a docela bych nerada po nějaké delší nepřítomnosti zjistila, že je všechno pryč - no, snad tady mám dostatek obsahu na to, aby jim bylo líto to smazat...
Závěrem bych vám ráda poděkovala za trpělivost, kterou mnozí z vás s tímto dílkem měli, a všem, kteří jste ho dočetli až do konce, díky za čas u něj strávený. Především však můj vděk patří všem komentujícím čtenářům. Mnozí komentovali pravidelně, jiní se ozvali jen občas, buďte si ale jistí, že bez vašeho přispění by tato "povídka" sice vznikla - ovšem pravděpodobně by skončila kdesi u páté kapitoly...:-)
Žádné komentáře:
Okomentovat