Trvalo to dlouho, ale konečně jsem si uprostřed nečekaně náročného náběhu na mateřskou udělala čas na trochu intelektuálnější činnost, než je výběr toho zaručeně nejlepšího dudlíku (odsávačky, kočáru, monitoru dechu - doplň dle potřeby) a přeložila poslední část osmnácté kapitoly. Hermionu jsme opustili v okamžiku, kdy se nepříliš prozřetelně rozhodla, že Severusovi poví o Kordéliině nevěře, kterou zjistila během svého prvního obchodního jednání v Edinburghu. No a teď si můžete přečíst, jak tento rozhovor dopadl. A co na to Lancelot Mill? Enjoy!ssSss
Když Hermiona následujícího rána dorazila do práce, Severus právě vycházel ze skladu se dvěma nádobkami prášku v rukách.
"Dobré ráno," pravil stručně cestou ke svému pracovnímu stolu. "Předpokládám, že váš výlet do Edinburghu dopadl úspěšně?"
Neodpověděla a on nakonec podmračeně vzhlédl od kotlíku.
"Nuže?" zeptal se podrážděný jejím mlčením. "Něco se stalo?"
Položila před něj smlouvu.
"Ten výlet měl pozitivní i negativní stránku."
Podíval se na ni s lehkou nejistotou a chopil se smlouvy. Rychle přelétl očima první stránku a obrátil na druhou.
"Počítám, že se s vámi Morag pokoušela smlouvat?"
"Ano, pokoušela," potvrdila Hermiona a pocítila nejasnou vlnu uspokojení ukrývající se za mnohem bezprostřednějším pocitem nervozity. "Otočte na poslední stranu."
Přešel na závěrečnou stránku a překvapeně zdvihl obočí.
"Dokázala jste vyjednat dalších deset procent?"
"Za podmínky, že objednávky od Morag budou mít přednost a budou odeslány do sedmi dnů," vysvětlovala.
Prozkoumal závěrečná ustanovení smlouvy a podal ji zpět Hermioně.
"Vypadá to, že jste projevila do této doby neočekávané nadání pro obchod, Hermiono."
Hodila smlouvu na svůj pracovní stůl a obrátila zrak zpět k němu.
"Jsem si jistá, že naše ujednání s Morag je výsledkem spíše její vrozené dobrosrdečnosti a příbuzenského vztahu s Minervou McGonagallovou než mojí schopnosti smlouvat."
Zamračil se ještě o něco víc. Očekával, že Hermiona projeví jistou míru nesnesitelného uspokojení, když se jí na první pokus podařilo zajistit takovou dohodu.
"Zlobíte se, protože jsem vám neřekl, že je to Minervina sestřenice?"
"Ne," prohlásila s povzdechem a promnula si obočí, "nijak zvlášť. Je v tom něco o dost závažnějšího."
Několik chvil čekal, ale pak podlehl netrpělivosti.
"Mám použít vnitřní oko Sibyly Trelawneyové nebo dáte přednost nitrozpytu?" procedil skrz zaťaté zuby.
Na okamžik skryla tvář do dlaní a pak se zhluboka nadechla.
"Severusi, neexistuje dobrý způsob, jak něco takového říct, takže půjdu pokud možno rovnou k věci. Pochopím, jestli se na mě naštvete, a doufám, že to nevnese do našich vzájemných vztahů nějaké rozpory."
Skryl náhlé zvonění na poplach ve svojí hlavě výbuchem vzteku:
"Pro všechno na světě, tak už spusťte, děvče," zavrčel.
"Byla jsem s Morag na večeři v té restauraci, kterou jste mi doporučil, a když jsme dojedly, zahlédla jsem... zahlédla jsem..."
"Ano?" vyštěkl.
"Zahlédla jsem Kordélii s jiným mužem," dodala spěšně.
Jeho obličej zůstal zcela netečný.
"A to je všechno, že?"
"Co tím myslíte ,to je všechno'? Říkám s jiným mužem, Severusi, a byli víc než jen přátelé, pokud mohu soudit!" zvolala a nemohla uvěřit, že Severus neprojevuje žádnou odpovídající reakci. K jejímu naprostému údivu se uchechtl.
"Nechte mě hádat," zamručel s úšklebkem. "Vysoký muž s krátkými šedivými vlasy a úhlednou šedou bradkou?"
Samým překvapením jí spadla brada.
"Vy ho znáte?" zašeptala.
"Jmenuje se Everard Munroe a je to její milenec," osvětlil jí a zjevně ho to vůbec nevyvádělo z klidu.
Hermiona chvíli lapala po dechu a cítila, že pořádně šlápla vedle.
"Její milenec? Jak přitom můžete být k čertu tak klidný? Já kvůli tomu od pátku nespím!"
Nepatrně se na ni zašklebil.
"Hermiono, vy jste naivita sama," povzdychl si a mávnutím hůlky jí přivolal stoličku. "Sedněte si," nařídil jí.
Sesunula se na okraj stoličky a cítila se zcela zmateně a trochu podrážděně.
"Kordélie a já jsme se brali čistě z nutnosti. Žijeme v přijatelně přátelském manželství; proč by to ale mělo znamenat, že by Kordélie měla rezignovat na svoji svobodu v milostných záležitostech?"
"Proč by to mělo znamenat, že má rezignovat na svoji svobodu v milostných záležitostech?" opakovala Hermiona jako ozvěna, ve tváři výraz nevíry. "Protože je vaší ženou, Severusi!"
Severus se posadil na vlastní židli a zkřížil černě oděné paže na hrudi.
"Vysvětlím vám, jak to je, ale očekávám, že to, co vám prozradím, si ponecháte pro sebe. Jde o Kordélii. Mám vaše slovo?"
"Samozřejmě," přikývla.
Chvíli její obličej pozorně sledoval.
"Kordélie, jak možná dobře víte, byla jedinou dcerou svých rodičů. Má čtyři bratry, z nichž žádný nebyl v Bradavicích tak dobrý jako ona. Matka jí umřela, když byla ve druhém ročníku, a otec na ni neměl moc času - co se jeho týkalo, tak synové byli mnohem důležitější. Její jmenování primuskou ani nezaznamenal. Toužila po pochopení a uznání ze strany mužů, a tak propadla prvnímu muži, který si jí všiml: muži, který podle všeho pracoval podle příkazů Pána zla.
Gilbert Nott byl Smrtijedem už tři roky, když dostal příkaz oženit se s Kordélií. Millové dlouho odolávali jakémukoli zapojení se mezi Smrtijedy a Pán zla věřil, že když se jediná žena z jejich rodu stane manželkou známého Smrtijeda, způsobí to její rodině nemalé rozpaky. Měl samozřejmě pravdu. Kordélie uprchla s Gilbertem Nottem a celá rodina se za to nesmírně styděla. Kordélie byla příliš mladá a pošetilá, avšak i přesto, že se jednalo o manželství bez lásky, tak na ní Gilbertovi záleželo a choval se k ní velmi laskavě."
Hermiona se tvářila zaujatě. Teo jí o matčině a otcově vztahu nikdy nic neřekl.
"Byl hodný na Tea?"
"Nemám důvod věřit, že by se k němu choval špatně," pokrčil Severus nepatrně rameny. "Nott byl posledním svého rodu, a tak jediná další rodina, kterou Teodor znal, byli Millové. Bylo to bystré dítě; vycítil jejich nesouhlas a nakonec začal svého otce za jeho smrtijedské aktivity nenávidět.
Kordélie po jedné tetě zdědila domek poblíž Edinburghu, a jakmile Pán zla znovu povstal, trávila tam stále víc a víc času, aby mohla být nablízku Teodorovi, zatímco studoval v Bradavicích, a zajistit tak, aby se z donucení rovněž nestal Smrtijedem."
Pohlédl na Hermionu, neboť chtěl, aby pochopila, jakými nesnázemi musela i přes všechny svoje nedostatky jeho žena projít.
"Nesnažím se tím Kordélii nebo Teodora omlouvat, Hermiono. Jsem si velice dobře vědom toho, že Teo po svojí matce zdědil její vrozenou posedlost sebou samou, ale ona i tak udělala všechno pro to, aby nešel stejnou cestou jako jeho otec, a v tomto ohledu byla úspěšná."
Hermiona neochotně přikývla a pokynula mu, aby pokračoval.
"Everard Munroe svého času pracoval jako profesor přeměňování v Helsinkách. Měl obavy o bezpečí svých starých rodičů, a tak ve chvíli, kdy se Pán zla znovu vrátil k moci, odešel z práce a vrátil se do Edinburghu. Nevím přesně, kdy se s Kordélií poprvé setkali, ale vím, že se začali scházet ještě předtím, než Gilbert Nott zahynul v závěrečné bitvě."
"Takže ona podváděla i svého prvního manžela?" zeptala se Hermiona rozhořčeně. "Vy jste se s Kordélií možná brali kvůli Manželskému zákonu, Severusi, ale Gilberta Notta si vzala ze svojí vlastní svobodné vůle a neměla právo ho podvádět!"
"Hermiono," řekl popuzeně, "ona si ho brala, když jí bylo osmnáct. Copak za tu chybu vážně měla platit až do konce života?"
"Pokud zjistila, že je to chyba, tak proč se s ním nerozvedla?"
Severus si povzdychl.
"V kouzelnické společnosti musejí s rozvodem souhlasit obě dvě strany, Hermiono, a to bez ohledu na okolnosti. Ona ho o to nejednou žádala, on však nesouhlasil - Pána zla by to totiž nepotěšilo."
"Ale i tak je to nevěra a mně se to prostě nelíbí," trvala na svém s nesouhlasně našpulenými rty.
"Promiňte, že to tak řeknu, ale vy si občas nedokážete pomoci a nazíráte na věci z čistě mudlovské perspektivy. Tohle není žádná mudlovská telenovela, to je skutečný život - a čistokrevné rodiny uzavírají domluvené sňatky už dlouhá staletí. Takové chování je nyní povinné, a kde jsou domluvené sňatky, tam vždycky bude i nevěra. Nenahlíží se na ni tolik skrz prsty jako v mudlovském světě."
Hermiona se už už chtěla začít dohadovat, ale nakonec jen zkřížila ruce na prsou a neřekla nic.
"Everard Munroe je čistokrevný," pokračoval Severus. "Když Gilbert zemřel, držela Kordélie povinný smutek. Bylo by pro ni nemyslitelné znovu se vdát dříve než za rok, ale přesně to se chystali s Everardem udělat, jakmile ten rok uplyne. Bohužel pro ně předtím, než měli šanci se vzít, vstoupil v účinnost Manželský zákon. Nejsem si tím úplně jistý, ale mám důvod předpokládat, že dokonce se zdráháním uvažovali i o tom, že by opustili zemi. Everardovi se však nechtělo nechat tady rodiče a Teodor navíc ještě nesložil OVCE. Kordélii se naskytla možnost, jak se podřídit Manželskému zákonu, a ona té cesty z problémů jednoduše využila."
"Jejím řešením jste byl vy?"
Předklonil se a spojil prsty do stříšky.
"Dá se to tak nazvat, řekl bych."
"Věděl jste, že miluje jiného muže, a přesto jste si ji vzal?"
Vyrazil posměšný zvuk.
"Já se neženil z lásky, Hermiono. Bylo pro mě více než výhodné vzít si Kordélii Millovou."
"A věděl jste o Everardovi ještě před sňatkem?" otázala se a přepadl ji nevysvětlitelný smutek.
"Když se mi naskytla příležitost oženit se s Kordélií, rozhodl jsem se provést malé pátrání dřív, než ji požádám o ruku. Odhalil jsem její pletky s Everardem Munroem. Býval jsem špehem - nebylo pro mě těžké zjistit pravdu."
"Tak proč jste si ji vzal, když jste to věděl?" zavrtěla Hermiona hlavou.
"Proč jsem si ji vzal?" zatvářil se Severus znenadání netrpělivě. "Ze stejných důvodů, z jakých jste si vy vzala Teodora. Abych obešel zákon a mohl zůstat v Británii. Byly zde i jiné výhody: ona je nesmírně bohatá a má mnoho známostí. Takový svazek mi umožnil rozjet to, co se ukázalo být neuvěřitelně výnosným podnikáním v oblasti lektvarů. Jsem Zmijozel, Hermiono. Neoženil bych se s Kordélií, pokud bych nebyl přesvědčený o tom, že pro mne takové manželství bude nadmíru výhodné."
Hermiona prostě nedokázala uvěřit tomu, že to celou dobu věděl.
"A ona se s tím nijak netají? Ví o tom hodně lidí?"
"O tom jsme nikdy nemluvili," potřásl Severus hlavou, "nevím ani, jestli si je vědoma toho, že o všem vím. Je mi známo, že v Edinburghu se nijak diskrétně nechová, ale v Londýně se nikdy nesetkávají a ona je povětšinou dostatečně taktní. Lancelot o tom ví. Tím jsem si jistý."
"A Everard je ženatý?"
"Když byl přijat Manželský zákon, bylo mu už třiapadesát," zavrtěl Severus hlavou. "Je z té povinnosti vyňatý."
Hermiona na něj pohlédla tak upřeně, že ho donutila odvrátit zrak.
"Prostě tomu nedokážu uvěřit, Severusi," pravila s povzdechem. "Jsem tím dočista zaskočená. Nedokážu uvěřit tomu, že celou tu situaci berete s takovým pochopením."
"Vybral jsem si. Šel jsem do toho s otevřenýma očima. Kordélie si vážím, nechovám k ní však náklonnost. Umožnil jsem jí, aby mohla dál žít v této zemi. Ona mi na oplátku poskytla finanční a politickou podporu, abych mohl rozjet úspěšný podnik. Kde přesně spatřujete tu špatnou stránku věci?"
"Ve vašem osobním životě, Severusi," řekla, jsouc si vědoma toho, že právě překročila jistou neviditelnou hranici. "Měla by ona sama takové pochopení, pokud byste našel někoho, s kým byste chtěl být?"
Zazíral na ni.
"Začínáte být docela osobní, Hermiono," zavrčel. "Myslíte si snad, že jsem v posledních šesti letech dodržoval nějakou přísahu celibátu? Ne každý z nás byl takový idiot, aby složil přísahy věrnosti."
Sotva se jí podařilo zadržet zalapání po dechu. Nikdy ji nenapadlo, že i on si mohl najít milenku. Cítila, jak rudne.
"Omlouvám se," zamumlala. "Nechtěla jsem vyzvídat. Skutečně ne. To jenom, že mě tak zarazilo, když jsem ty dva viděla. Vy jste se ke mně, Severusi, choval úžasně a já jednoduše nemohla snést pocit, že se něco děje za vašimi zády; nelíbí se mi představa, že se k vám někdo chová nečestně."
Sledoval ji, jak sklouzla ze stoličky a přešla ke svému pracovnímu stolu s tvářemi zbarvenými doruda. Pocítil nezvyklé dojetí pramenící z její starostlivosti a rovněž nemalé obavy, že pro ni bude obtížné chovat se ke Kordélii normálním způsobem, až se příště setkají.
"Nikdo se ke mně nečestně nechová. Kordélie si zaslouží spíš soucit, Hermiono. Neměla by být opovrhována."
Hermiona vzhlédla, na tváři zmatený výraz.
"Proč přesně si zaslouží soucit, Severusi?"
"Jako mladá dívka učinila obrovskou chybu, a když konečně nalezla někoho, s kým by mohla být šťastná, tak jí Ministerstvo kouzel to štěstí sebralo," vysvětloval. "Nemůže žít s tím, koho miluje, a je nucena žít ve lži. Kvůli mně ji nemusíte nenávidět. Pro mne tato situace žádné neštěstí neznamená."
Hermiona znovu sklopila pohled s předsevzetím soustředit se na práci. Přes Severusova slova si ale nemohla pomoci, aby s ním necítila. On sám strávil mnoho let tím, že žil ve lži pro Albuse Brumbála, a nyní dělal to samé pro svoji ženu. Lanceova slova o předstírání jí nyní konečně dávala smysl. Kordélie Millová si snad zasloužila nějaké to štěstí po chybách, které v mládí učinila, ale neplatilo snad to samé i o Severusovi Snapeovi?
ssSss
Když Hermiona později toho dne odešla z práce, vrátila se rovnou domů a vystoupala po schodech do Lanceovy pracovny. Zaklepala na dveře a vešla do pokoje se staženými závěsy, v němž Lance zuřivě cosi psal na veliký pergamen. Jakmile za sebou tiše zavřela dveře, odložil brk.
"Máš práci?" zašeptala. "Mám přijít později?"
"Jen píšu dopis těm lidem od Bertíka," zavrčel a pokynul jí, aby se posadila.
"Těm, co dělají Lentilky tisíckrát jinak?" zamračila se zmateně.
"Přesně těm!" vysvětloval a udeřil do stolu, aby zdůraznil své pobouření. "Kupuji si ty zatracené lentilky už víc jak osmdesát let a co si myslíš, že teď udělali?"
Hermiona nedokázala říct, jestli je skutečně upřímně rozezlený nebo si z ní jen utahuje.
"Nemám nejmenší tušení. Co udělali?"
"Rozhodli se ve svojí neskonalé moudrosti," prohlásil posměšně, "že už nebudou vyrábět lentilky s příchutí ředkve."
Hermiona si nedokázala pomoci, aby se nezakřenila od ucha k uchu.
"A to je špatně?"
"No jistě, že je to špatně!" pravil zděšeně. "Já bez lentilek s příchutí ředkve nevydržím!"
Neovladatelně se rozesmála.
"Jen se směj!" zareagoval. "Ty možná ředkve nemáš ráda, ale ať už má člověk rád takovou nebo makovou zeleninu, musíš připustit, že to teď bude klamavá reklama. Právě jim důrazně oznamuji, že budou muset změnit název z Lentilek tisíckrát jinak na Lentilky skoro-tisíckrát jinak."
"Ach, Lanci," řekla a utírala si z očí slzy smíchu. "Ty vážně víš, jak povzbudit děvče."
Znovu zavrčel a odsunul dopis se stížností od sebe.
"A proč potřebuješ povzbudit? Chová se Severus nezdárně?"
Úsměv jí zmizel z obličeje jako mávnutím proutku.
"Ne, Severus není ten, kdo se chová nezdárně." A pohlédla Lanceovi přímo do očí. "V pátek jsem byla v Edinburghu a podařilo se mi narazit na Kordélii a Everarda Munroea."
"Ach tak," protáhl vědoucně. "Má docela pěknou bradku, tenhle Everard."
Hermiona obrátila oči v sloup, neboť věděla, že Lance záměrně předstírá nevědomost.
"O jeho bradku tady nejde ani v nejmenším. Byla jsem v takovém šoku, Lanci! Musela jsem o tom promluvit se Severusem a cítila jsem se kvůli tomu mizerně. Jak se mám teď chovat, když musím předstírat, že je všechno normální?"
"Všechno je normální, drahá," řekl jemně a přestal se při tom tvářit jako starý senilní strýček. "Jediný rozdíl je v tom, že teď o tom víš. Severus Kordélii nemiluje; Kordélie nemiluje Severuse. Měla bys být nadšená."
Pohlédla na něj jako dítě, které přichytili s prstem v hrnci s povidly.
"Co tím myslíš?"
Teď byl na řadě Lance, aby obrátil oči v sloup.
"Nejsem včerejší, holka! Kordélie a Severus žijí v po všech stránkách otevřeném manželství. Tebe opustil manžel. Severus si zaslouží trochu štěstí. Mám ti to snad hláskovat?"
"Copak ses zbláznil, Lanci?" vyhrkla a vyskočila ze židle.
"Tak se to alespoň všeobecně povídá," uchechtl se Lance. Pak na ni upřeně pohlédl přes brýle. "Chceš mi snad namluvit, že k Severusovi Snapeovi nic necítíš?"
Otevřela ústa, aby promluvila, její zaváhání však promluvilo mnohem obsáhleji za ni.
"Vidíš?" uchechtl se Lance ještě jednou.
Vydala se ke dveřím pokoje s náhlou dychtivostí zmizet.
"Je to můj zaměstnavatel, Lanci, a bez ohledu na to, co se mezi nimi děje, je Kordéliiným manželem. Navíc jsem stále ještě provdaná za tvého prasynovce, a i když jím teď do značné míry opovrhuji, tak ještě pořád nezpůsobil, že by mě můj prsten začal pálit," řekla a ukázala na svatební prsten na svém prsteníčku.
Lance se opřel v křesle.
"Ten prsten začne pálit, vzpomeň si na mě. Takže tím mi chceš říct, že hodláš do konce života žít v celibátu? Co když se Teo nikdy nevrátí?"
"Jsou to zatím jenom tři měsíce. Jednou požádá o rozvod, tím jsem si jistá."
"Uvidíme," podotkl Lance s pokřiveným úšklebkem. Propustil ji mávnutím ruky a znovu se chopil brku.
Vyšla z místnosti a s rozrušeně tlukoucím srdcem za sebou zavřela dveře. V mysli jí vířily všechny nově získané informace. Ale někde v pozadí za šokem, znechucením, rozpaky z toho, co řekl Lance, a strachem, do čeho by se mohla dostat, se skrývala nová emoce, kterou zatím nedokázala pojmenovat. Naděje? Zájem? Nebyla si úplně jistá. Poprvé si však uvědomila, že v emocionálním smyslu je Severus Snape tak svobodný, jak jen může být.
ssSss
Žádné komentáře:
Okomentovat