Severusovy dary k narozeninám byly pro Hermionu jako z ráje - jak dlouho ale tenhle ráj vydrží? Překlad jako vždy trval, ale odměnou za čekání vám budiž hned dva díly najednou, protože následující část by v zájmu klidu čtenářů nebylo dobré dělit;-)ssSss
Dva dny na to se dozajista nedalo říct, že by si Hermiona nějak zvlášť užívala večírek, jenž se konal údajně na její počest. To už spíš Kordélii podezřívala, že tuhle okázalou oslavu pořádá takřka výlučně kvůli Narcise Malfoyové a že její jméno připojila pouze z jediného prostého důvodu: aby se neřeklo, že na její narozeniny zapomněla. A jak se zdálo, toto její podezření se i potvrdilo - jedinými jejími přáteli, kteří byli pozváni, byli Draco a Susan, ti však museli pozvání s lítostí odmítnout, neboť právě trávili dovolenou v Kanadě.
Hermiona Kordéliiny večírky odjakživa nesnášela. Než odcházela z domu, chvíli si se zavřenýma očima poseděla na posteli, zhluboka dýchala a samu sebe přesvědčovala, že se musí uvolnit a že se nesmí nechat vytočit tím, jak se Kordélie Millová ustavičně a všem na odiv majetnicky dotýká svého manžela. Bylo to poprvé od té doby, co se z nich se Severusem stali milenci, kdy se měla takto ukázat na veřejnosti, a ona si předsevzala, že se bude chovat, jak se patří. Nepočítala však s ojedinělou schopností svojí tchýně vyostřit každou situaci. Nebyla si jistá, zda Kordélie úmyslně ovlivnila to, co se právě dělo, ale vrhala pohled Hermioniným směrem tak často, až bylo obtížné uvěřit, že by v tom byla úplně nevinně.
Hermiona dorazila o něco málo později - na Lancelotův popud - a zjistila, že je usazena mezi starší generaci Millových na opačném konci dlouhého stolu než Severus. Ten se již v minulosti při četných příležitostech snažil zabránit Kordélii, aby nechávala Hermionu napospas svým únavným postarším příbuzným, ale buďto tentokrát v tomto ohledu nevyvinul žádnou snahu nebo Kordélie jeho pokusy zmařila. Hermiona předpokládala, že druhá možnost je pravděpodobnější, jelikož jí krátce poté, co dosedla, věnoval krátký, lehce omluvný pohled.
Kordélie, usazená vedle Severuse a naproti Luciusovi Malfoyovi, vypadala, že je ten večer ve svém živlu. Severusovo předloktí začala hladit, ještě než přinesli první chod, a její vytrvalý zvonivý smích, jímž reagovala na vše, co Severus nebo Lucius řekli, brnkal Hermioně na nervy po celou dobu jídla. A když se k ní pak naklonila tetička Jemima a zakrákala: "Není to úžasné - vidět, jak moc jsou Severus a Kordélie do sebe zamilovaní?", popadla ji šílená touha postavit se a vykřičet na celou místnost, jak to ve skutečnosti je.
To bylo totiž přesně to, co ji v ten večer vytáčelo víc než nesnesitelně majetnická Kordélie: fakt, že s výjimkou Lance o ní a Severusovi nikdo nevěděl. Ach, Kordélie celkem očividně měla svá podezření - alespoň tolik napovídaly ony triumfální pohledy, jež vrhala Hermioniným směrem - nikdo jiný však netušil, jaké city Hermiona chová k Severusovi Snapeovi a co cítí on k ní. Byla prostě jenom tou chudinkou malou Hermionou, opuštěnou ženuškou. V návalu nejhlubší sebelítosti nechala zabloudit svůj zrak k Severusovi. Vzpomínala na ten večer, kdy se v Bradavicích společně zúčastnili večírku Pomony Prýtové před jejím odchodem do důchodu. Vypadal tehdy tak elegantně, mnohem výrazněji než kterýkoli jiný host, a ačkoli nyní seděli v místnosti spolu s asi čtyřiceti hosty, z nichž mnozí byli pečlivě udržovaní aristokraté jako Lucius Malfoy, Severus stále vybočoval z řady.
Během večeře se na ni už víckrát nepodíval a ona začala v hrudníku pociťovat tupou bolest, touhu po něčem z jeho strany, po jakémkoli byť i jen malém znamení, že na ni myslí a že ji chce víc než všechny tyto zralé perfektně ustrojené ženy, jimiž byl obklopen. Ale pak už se podávala káva a s talířky od zákusků pomalu zmizela i její původní zlost na Kordélii a její zklamání, že jejich vztah se Severusem nemůže být zveřejněn, obojí však bylo nahrazeno pocitem žárlivosti a nevíry. Důvodem těchto nových emocí byla Hestie Jonesová, nebo spíš Severusova pozornost věnovaná Hestii Jonesové, která seděla po jeho pravici.
Hermiona se před zhruba dvěma měsíci dočetla, že se Hestie po dosažení padesáti let věku rozvedla se svým zámožným manželem, jelikož už nadále nepodléhala Manželskému zákonu. Kolovaly drby o jejím údajném románku s Kingsleym Pastorkem, jenž se rovněž nedávno rozvedl, ovšem její dnešní oděv jednoznačně napovídal, že je to žena na lovu. Hermiona ji pozorovala z druhé strany místnosti a podivovala se, čím to je, že ji nikdy dřív neviděla vypadat tak mladistvě a atraktivně. Šaty, ve kterých přišla, měly až neslušně hluboký výstřih a Hermiona náhle zalitovala svého rozhodnutí obléknout se střízlivě ve snaze odvrátit pozornost od Severuse a od sebe.
Sledovala Severusovu sklenici s vínem, jež byla opakovaně dolévána, a podle stále přístupnějšího výrazu v jeho obličeji soudila, že se nachází v jedné ze svých hovorných nálad. Zachmuřila se poté, co se naklonil k Hestii, která mu něco šeptala do ucha, a její chmury se prohloubily, když na tu Hestiinu poznámku zareagoval vědoucným úšklebkem. Hermiona odpoutala pohled od Severuse a střetla se očima s Kordélií, z jejíhož samolibého výrazu pochopila, že to její tchýně udělala schválně: posadila Hestii vedle Severuse v naději, že Hermionu naštve. Hermiona sklopila zrak a předsevzala si, že už se tam víckrát nepodívá. Neměla naprosto v úmyslu dovolit Kordélii, aby se kochala jejím narůstajícím podrážděním.
"Jsi v pořádku, děvenko?" otázal se jí Lance z protější strany stolu.
Hermiona nasadila mdlý úsměv.
"Je mi fajn, díky, Lanci. Jsem jen trochu unavená, to je všechno."
Lance významně přejel očima na druhý konec stolu a ztišil hlas.
"Tak to, milá Hermiono, vypadá, že si tady dnes večer někdo pěkně zahrává. Být tebou, vynasnažil bych se zůstat nad věcí, co to jen půjde. Náš společný přítel je možná chytrý, ale co se týče intrik svojí ženy, bývá až pošetile slepý."
"Pokusím se mít to na paměti," zabručela Hermiona, šťastná za toto potvrzení, že si jen v jakémsi paranoidním či žárlivém záchvatu nepředstavuje věci, které nejsou.
Ovšem když večeře skončila a většina hostů vstala a odebrala se do salonu nebo si prostě jen vyměnila místa u stolu, Severus a Hestie zůstali tam, kde byli, očividně spokojení s tím, že spolu mohou dál flirtovat. Po další hodině, kdy se snažila zabavit řečmi o ničem s lidmi z ministerstva kouzel, které sotva znala, už toho Hermiona měla tak akorát dost. Významně ignorujíc Lanceův varovný pohled vstala ze židle a vyrazila Severusovým směrem, vědoma si Kordéliiných očí, které ji cestou sledovaly.
Severus periferním viděním spatřil, jak se k němu Hermiona blíží, a s rostoucím pocitem nervozity k ní zdvihl zrak s nevyslovenou žádostí, ať neztropí nějakou scénu.
"Promiňte," začala a obdařila Hestii strohým úsměvem, "omlouvám se, že ruším, Severusi. Od čtvrtka jsme se neviděli a včera se během mého setkání se zákazníky z Kolmé ulice stala jistá věc. Mohla bych s tebou na slovíčko?"
"Zajisté," odvětil chladně a vrhl na Hestii omluvný pohled. Odsunul židli, zdvihl se od stolu a následoval Hermionu k baru na druhé straně místnosti, kde se jim oběma jal připravovat pití, aby nějak zakryl svoje podráždění.
Hermiona diskrétně použila kouzlo Ševelissimo, aby je nikdo nemohl poslouchat.
"Co to má znamenat?" vyštěkl Severus.
"Co to má znamenat?" opakovala po něm vztekle. "To se úmyslně pokoušíš ranit moje city, Severusi, anebo máš prostě v hlavě nasráno?"
"Prosím?" zasyčel rozzuřeně.
"Snažíš se mi schválně ublížit? Protože pokud ano, tak nemám absolutně ponětí, čím jsem si to zasloužila." Přitom mu věnovala falešný úsměv, vědoma si faktu, že je Kordélie stále pozoruje z druhého konce místnosti.
"A co přesně jsem udělal, že jsem tě tím tak ranil?" otázal se a v jeho černých očích se blýskalo hněvem.
"Trávíš celý večer tím, že nechutným způsobem flirtuješ s Hestií Jonesovou, která se podle všeho právě rozvedla a je k mání, přičemž se rozhodla, že předvede svá prsa veškeré zdejší společnosti."
Pobaveně se na ni ušklíbl.
"Že bych tu cítil náznak žárlivosti?" Znělo to rozveseleně, avšak ještě dřív, než jeho ústa opustila další slova, tušil, že by tohle říkat neměl: "Mám za to, moje milá, že jsem plně oprávněný flirtovat s jakoukoli ženou, neboť si vůbec nevzpomínám, že bychom se v našem případě dohodli na vzájemně výlučném vztahu."
Hermiona vypadala, jako kdyby ji vší silou uhodil do tváře. Uběhla jedna nebo dvě vteřiny, než zaťala zuby a věnovala mu hluboce raněný pohled.
"Sbohem, Severusi," zamumlala, otočila se na podpatku a vyletěla z místnosti dřív, než si mohla všimnout spokojeného úsměšku na Kordéliině tváři.
Díval se, jak odchází, a hruď mu svíral skličující pocit, poněvadž věděl, že jí právě strašlivě ublížil. S povzdechem přešel místnost, sedl si vedle Luciuse Malfoye a před očima měl i nadále její šokovaný a zraněný výraz. Uběhlo nějakých dvacet minut a Severus pochopil, že asi odešla domů, neboť se v jídelně už neukázala. Byl čím dál víc znepokojený, plný lítosti kvůli tomu, co řekl, a nedokázal se soustředit na svůj rozhovor s Luciusem. A aby toho nebylo málo, dobelhal se k němu se svojí ebenovou holí Lance s neklamně zuřivým výrazem v obvykle tak vyrovnaném obličeji.
"Ty!" zavrčel a namířil hůl na Severuse a pak směrem ke dveřím. "Ven, hned!"
Severus pohoršeně zdvihl obočí a Lucius se uchechtl, když se od nich Lance šinul pryč:
"Docela originál, tenhle starý Lancelot," podotkl pobaveně.
"To ano," přitakal Severus vstávaje ze židle, "docela originál." A s tím starého muže následoval dveřmi do haly.
"Na co si to tady kčertu hraješ, ty pitomče?" spustil Lance a dloubnul Severuse kostnatým prstem do žeber.
Severus na něj zvysoka pohlédl a představoval si, jak zábavný obrázek asi musejí skýtat: vršek hlavy staršího muže mu dosahoval sotva po ramena.
"Co se pro všechno na světě děje, Lanci?" zabručel.
"Viděl jsem, jak se tvářila, panáčku. Udělal jsi něco, co Hermionu hrozně rozrušilo, jako by už takhle nestačilo, jak jsi naletěl na ty hloupé triky svojí drahé choti!" A znovu Severuse dloubnul do žeber.
"O čem to mluvíš?" pronesl Severus a jeho vztek narůstal. Nikdy dřív neviděl, že by se Lance takhle choval.
"Dovolil jsi mojí idiotské neteřince, aby tě celý večer ošmatávala, načež ses nechal chytit do té její pastičky a strávil jsi drahnou dobu špitáním s tou děsnou ženskou Hestií. Hermionu to očividně mrzelo, a když s tebou pak mluvila, řekl jsi jí něco hnusného, že ano?" vyslýchal ho a opět do něj rýpnul prstem.
"Přestaneš mě, prosím, dloubat do žeber, Lancelote? Připouštím, že to, co jsem Hermioně řekl, bylo kruté, ale omluvím se jí hned, jak ji příště uvidím. Takže, mohl by ses laskavě uklidnit a nechat mě, abych se vrátil k našim hostům?"
"Máš vůbec představu, jaké máš štěstí?" potřásl Lance nevěřícně hlavou. "Máš vůbec ponětí, co se ti tady nabízí? Tu holčinu by měli vyvažovat zlatem a ty, chlapče milý, o ni přijdeš, pokud jí konečně nezačneš dávat přednost před Kordélií, zachováváním dekora a zatracenou Hestií Jonesovou a vším dalším, co není důležité. Co jsi jí řekl?"
"To není tvoje věc," odsekl Severus.
"Jestli jsi správný chlap, půjdeš hned teď přes náměstí a omluvíš se jí dřív, než bude příliš pozdě," zazíral na něj Lance hrozivě.
"Nemůžu jen tak odejít! Omluvím se jí zítra. Nebo jí ještě dnes v noci pošlu vzkaz, jestli ti to udělá radost."
"O mojí radost tady nejde, Severusi Snape. Jak víš, že si právě teď, když se tu my dva vybavujeme, nebalí kufry? Jestli ji dnes večer ztratíš, bude to jedině tvoje tvrdohlavá chyba." A znovu zdvihl ruku a ještě jednou si do Severuse rýpnul, jen tak pro pořádek.
Severus otevřel ústa k odpovědi, ale zaváhal a konečně si připustil myšlenku, že možná všechno zničil.
"Přestaň se strachovat kvůli Kordélii a kvůli tomu, co si bude myslet zbytek těch pokrytců tam vevnitř," navázal Lance a máchl rukou k jídelně. "Jdi za ní. Vymyslím nějakou výmluvu, abych zamaskoval tvoji nepřítomnost."
Začal se belhat zpátky do jídelny a ještě jednou se k Severusovi otočil:
"Jdi už!" nařídil mu a ukázal na dveře.
Chvíli hleděli jeden na druhého a pak se Severus konečně otočil, vyrazil ke vchodovým dveřím a jeho černý hábit vlál za ním.
Žádné komentáře:
Okomentovat