Dnes zamíří do českých knihkupectví překlad druhého "Cormoran Strikeovského" románu z detektivního prostředí The Silkworm, který napsala autorka knih o Harrym Potterovi J. K. Rowlingová pod pseudonymem Robert Galbraith. Úspěch prvního románu The Cuckoo's Calling vydaného v roce 2013 (v češtině v roce 2014 pod názvem Volání kukačky) se sice dostavil hlavně poté, co na veřejnost pronikla informace o skutečné totožnosti autora, vypravěčské kvality se mu však upřít rozhodně nedají. O to vřelejšího přijetí se mezi čtenáři i kritiky dostalo druhému počinu (vyšel v červnu loňského roku), a ač detektivní příběhy tohoto typu obvykle nepatří mezi dílka, která bych vyhledávala, opět musím konstatovat, že mě moje oblíbená autorka příjemně potěšila.Cormoran Strike by si v nejlepším z možných světů mohl konečně oddychnout. Úspěšně vyřešil případ zavražděné modelky Luly Landryové, následkem čehož se jeho podnikání pohnulo kupředu, zákazníci se jen hrnou, postupně splácí dluhy, šikovná pohledná asistentka Robin Ellacottová u něj pracuje na plný úvazek a dokonce již, zdá se, omrzel i slídící novináře bažící po příběhu jednonohého válečného veterána a syna rockové hvězdy, který rozlouskl záhadu, nad níž už policie dávno zlomila obušek.
Jenže novináři teď mají nový důvod k pronásledování. A nelze se jim divit, neboť poptávka čtenářů po nejnovější senzaci - informacích o děsivým způsobem zavražděném spisovateli Owenu Quineovi - se po zjištění, že jeho tělo během svého detektivního pátrání nalezl právě Cormoran Strike, zvyšuje exponenciální řadou. Cormoran se v publicitě dvakrát nevyžívá, jenže je to pořád lepší než sledování nevěrných manželů, proradných obchodních partnerů a neloajálních sekretářek. A to i v případě, kdy se dá o schopnosti nové klientky, spisovatelovy manželky Leonory, zaplatit za Strikem poskytnuté detektivní služby, úspěšně pochybovat. Ten případ zkrátka nedá Strikeovi ani jeho bolavé amputované noze v klidu spočinout. Zvlášť poté, co policie obviní z vraždy manžela právě nešťastnou Leonoru, jejíž postižená dcera tak zůstává odkázaná na pomoc ze sousedství.
Název románu Hedvábník (v angličtině "silkworm", v latině "Bombyx mori", v češtině správně "bourec morušový") vychází z označení druhu nočního motýla, jehož zakuklená housenka je zaživa uvařena, aby se vlákno hedvábného kokonu kolem ní lépe rozplétalo a aby ho po vylíhnutí neznehodnotila prokousáním se ven. Bombyx mori je zároveň názvem čerstvě dokončeného morbidního románu kdysi krátce slavného spisovatele Owena Quinea, jehož hlavní hrdina Bombyx je opakovaně zneužíván, znásilňován a mučen pro svůj talent a nakonec zaživa sněden lidmi ze svého okolí. Potíž spočívá v tom, že v těchto postavách lze snadno nalézt rysy skutečných lidí z okruhu Quineových známých. A že Quine žil a zemřel přesně tak jako jeho hlavní hrdina Bombyx. Což, jak se zdá, okruh podezřelých značně zužuje.
Kdo se tedy chtěl Quineovi pomstít za nelichotivé ztvárnění v knize? Byl to vydavatel Daniel Chard? Redaktor Jerry Waldegrave, literární agentka Elizabeth Tasselová, studentka tvůrčího psaní transsexuálka Pippa Midgleyová nebo milenka a autorka internetově publikované erotické literatury Kathryn Kentová? Nebo snad Quineův bývalý přítel a následný dlouholetý rival, slavný spisovatel Michael Fancourt? Anebo má pravdu policie, když z vraždy obvinila jeho manželku Leonoru? Podobně jako ve Volání kukačky rozplétá Cormoran Strike záhadnou spisovatelovu vraždu postupným obratně vedeným výslechem všech zúčastněných, systematickým pátráním i chytře provedenými úskoky a s pomocí asistentky Robin se mu nakonec (jak jinak) podaří vraha odhalit.
Není to však jen detektivní zápletka, která čtenáře drží nad stránkami knihy. Hlavní postavy Cormoran a Robin v románu žijí vlastním životem, který se od dob Volání kukačky posunul o několik měsíců kupředu a fanoušky téhle dvojky přirozeně zajímá, jak "to s nimi bylo dál". Už se Cormoran vypořádal s definitivním rozchodem se svojí dlouholetou přítelkyní Charlotte? A už se Robinin přítel Matthew vyrovnal se zápalem svojí snoubenky pro detektivní práci, byť ne tak dobře placenou? A kdy, pokud vůbec, si hlavní hrdinové udělají jasno o budoucí pozici Robin v Cormoranově detektivní agentuře?
Příběh je inteligentně vymyšlený, konzistentní, příjemně ubíhá a čtenáři ani nevadí to jediné, co snad kritika Robertu Galbraithovi vyčítá, a sice že je příliš popisný a že putování hrdinů po britském hlavním městě často připomíná spíš turistického průvodce. Jak by také ne, když je J. K. Rowlingová odjakživa zvyklá detailně probírat každý aspekt kouzelnického světa, kam kdysi umístila své první postavy. Upřímně - ona už dávno není pouze autorem pro rodilé Angličany, kteří Londýn znají stejně dobře jako recept na puding. A pro nás, příležitostné amatérské pisatele, je nesporně zajímavé i její vyobrazení světa více či méně úspěšných spisovatelů, nakladatelů, literárních agentů a dalších lidí, kteří se v tomto oboru pohybují. Koneckonců - kdo už by o nich měl vědět více než právě ona.
Ještě před vydáním knihy v angličtině byly zpřístupněny první dvě kapitoly (na Internetu k přečtení i v češtině). Jako ukázku jsem si tedy dovolila přeložit jinou část textu, která podle mě krásně dokládá, jak je autorka schopná propojit fikci se skutečností...
***
Nyní mu bylo stejně jasné, jako kdyby si s tím lámal hlavu celou noc, jak mohla Helly Anstisová vědět o Charlottiných svatebních plánech. Byl hlupák, že mu to nedošlo dřív. Jeho podvědomí to dobře vědělo.
Jakmile se umyl, oblékl a nasnídal, sešel po schodech dolů. Pohled z okna za psacím stolem mu prozradil, že vlezlá zima zahnala pryč houf novinářů, kteří předchozího dne marně čekali na jeho návrat. Když se vracel do přední kanceláře k Robininu počítači, zabubnoval na okno mrznoucí déšť. Do vyhledávače zadal: charlotte campbell ctih jago ross svatba.
Výsledky naskočily okamžitě a nemilosrdně.
Tatler, prosinec 2010: Dívka z titulní strany Charlotte Campbellová o svojí svatbě s budoucím vikomtem z Croy.
"Tatler," prohlásil Strike do ticha kanceláře.
Tenhle časopis znal jen proto, že jeho společenské rubriky byly plné Charlottiných přátel. Někdy si ho kupovala, aby mu z něj mohla okázale předčítat, rozebírat muže, s nimiž se vyspala nebo v jejichž vznešených sídlech flámovala.
A nyní byla vánoční dívkou z titulní strany.
Třebaže obvázané, stěžovalo si jeho koleno celou cestu dolů po železných schodech, že ho musí podpírat na cestě do mrznoucího deště. U pultu s novinami stála časně ranní fronta. Rozvážně studoval police s časopisy: seriálové hvězdy na obálkách těch laciných a filmové hvězdy na těch drahých; prosincová vydání už byla skoro rozebraná, přestože ještě neskončil listopad. Emma Watsonová v bílém na titulní straně Vogue ("Superstar vydání"), Rihanna v růžovém na titulní straně Marie Claire ("Glamour vydání") a na obálce Tatleru...
Bělostná, s bezchybnou pletí, vlajícími černými vlasy odhalujícími vysoké lícní kosti a velikýma hnědozelenýma očima posetýma rzí jako russetské jablko. V uších se jí pohupovaly dva obrovské diamanty a další měla na ruce zlehka přitisknuté k tváři. Do srdce mu dopadlo těžké, tupé kladivo ranou vstřebanou bez sebemenších projevů navenek. Chopil se časopisu, posledního v polici, zaplatil a vrátil se do Dánské ulice.
Bylo za dvacet minut devět. Zavřel se v kanceláři, posadil se ke stolu a položil časopis před sebe.
In-croy-able*! Z někdejší zlobivé holky budoucí vikomtkou, Charlotte Campbellová.
Podtitulek se táhl přes Charlottin labutí krk.
Bylo to poprvé, co ji viděl od chvíle, kdy mu právě tady v této kanceláři poškrábala obličej a utekla od něj rovnou do náruče ctihodného Jaga Rosse. Napadlo ho, že zřejmě museli vyretušovat všechny jejich fotografie. Její pleť nemohla být tak bezchybná, bělmo jejích očí tak čisté, nic dalšího ovšem nepřehnali, ani její nádhernou postavu, ani (a tím si byl jistý) velikost diamantu na jejím prstě.
Pomalu nalistoval stránku s obsahem a pak i samotný článek. Obrázek Charlotty přes celou dvoustranu, velmi štíhlé ve třpytivých stříbřitých šatech dlouhých až na zem, jak stojí uprostřed dlouhé široké chodby lemované gobelíny; vedle ní, opíraje se o karetní stolek s výrazem nezkrotné polární lišky, byl Jago Ross. A na následující straně další fotografie: Charlotte sedící na starožitné posteli s nebesy, smějící se s hlavou zvrácenou dozadu a bělostná linie jejího krku vystupující z průsvitné krémové halenky; Charlotte a Jago v džínsech a holinkách, jak kráčejí ruku v ruce parkem před jejich budoucím domovem se dvěma Jack Russell teriéry za patami; Charlotte rozcuchaná větrem na zámecké věži hledící přes rameno a zahalená do vikomtova tartanu.
Helly Anstisová své čtyři libry deset pencí nepochybně považovala za dobře utracené.
* Těžko přeložitelná slovní hříčka - slovo "neuvěřitelné", pokud se v angličtině rozdělí, znamená "šikovná v Croy".
***
Zmíněné dva časopisy Vogue a Marie Claire opravdu v prosinci 2010 vyšly - viz fotky. Vyšel samozřejmě i časopis Tatler, na jeho titulní stránce se ovšem řeší svatba nikoli smyšlené Charlotty Campbellové, nýbrž reálné osoby Charlene Wittstockové, snoubenky monackého prince Alberta - prostě krásné spojení reality a fikce:-) I titulní strana Vogue s Emmou Watsonovou je samozřejmě v dané souvislosti docela pikantní a nedivím se, že některé fanoušky hned napadlo, jak by bylo fajn, kdyby si někdejší Hermiona zahrála Strikeovu asistentku Robin. Co na to vy, kteří Emmu Watsonovou, Hermionu i Robin znáte? A vůbec, už jste Hedvábníka četli? Nebo se na něj chystáte až ode dneška v češtině? Za sebe mohu jedině doporučit, ono psaní o "obyčejném" světě možná není tak zajímavé jako fantasy romány, ale Rowlingová postupem let neztrácí nic ze svých vypravěčských schopností:-)
Žádné komentáře:
Okomentovat