Odmítnutí (28. kapitola 2/3)

Druhá část 28. kapitoly a podrobný rozhovor Hermiony s Padmou...

ssSss

Následujícího večera otevírala Hermiona vchodové dveře s nervozitou, jakou už dlouho necítila. Usmála se, když Padma vstoupila do haly vyklepávajíc vodu z deštníku a zasouvajíc rukavice do kapes.

"Deanovi, doufám, nevadí, že si tě zaberu dnes večer pro sebe?" prohodila Hermiona a zavřela za kamarádkou dveře.

"Ani v nejmenším," odvětila Padma srdečně a následovala Hermionu ke schodům. "Vzal holky na návštěvu za svojí tetou."

---

Sestoupily do kuchyně, kde už Hermiona předtím prostřela stůl.

"Počítám, že jsi dnes měla brzký nedělní oběd, a tak jsem udělala trochu té zeleninové polévky, kterou máš ráda, a pár sendvičů."

"To zní dobře," řekla Padma, svlékla si kabát a přehodila ho přes vedlejší židli.

Hermiona ji přejela obdivným pohledem.

"Máš postavu úplně jako dřív!"

"Ano, však mi to taky zabralo devět dlouhých měsíců," poklepala si Padma na břicho. "Devět měsíců na to, aby člověk přibral, a dalších devět, aby zase zhubl."

"Chceš mít další?" zajímala se Hermiona a nalila při tom polévku do dvou misek.

"Shodli jsme se, že bychom chtěli další dítě," přikývla Padma, "ale teď ještě ne. Ne, dokud dvojčatům nebudou aspoň tři roky. S tak vysokým podílem dvojčat v rodině nehodlám riskovat nic, dokud tu nebude minimálně tříletý odstup."

"Dva páry dvojčat, tak to by aspoň bylo zajímavé," zasmála se Hermiona.

"A také vyčerpávající, rozčilující a neuvěřitelně nákladné," protočila Padma oči. "Dokážeš si představit, kdyby to byli kluci? Nemohli by dědit nic po holkách a já bych musela kupovat zvlášť čtyři bradavické uniformy." Zvědavě pozorovala Hermionu, jak nese polévku na stůl. "O čem chceš mluvit? Od té tvojí zprávy jsem celý den napjatá."

Hermiona se posadila ke stolu a zhluboka se nadechla.

"Slibuješ, že na mě nesešleš žádnou kletbu?"

"Pokusím se," rozšířily se Padmě očekáváním oči.

Hermiona začala jíst polévku a cíleně se při tom vyhýbala Padminu pohledu.

"Takže, zbývají mi už jen čtyři měsíce, abych něco udělala se svým životem, a opravdu bych ocenila tvůj názor."

"Abych byla úplně upřímná, nejsem si jistá, že moje rady za něco stojí," povzdychla si Padma. "Nezapomeň, že jsem to byla já, kdo ti řekl, abys do toho s tím Manželským zákonem šla, a kdo tě povzbuzoval, aby sis vzala Tea. U mě to zafungovalo, ale jsem si dobře vědoma všech těch nešťastných párů a nikdy si neodpustím, že jsem tě do toho Manželského práva tak uvrtala, Hermiono."

"Ach, Padmo!" vyhrkla Hermiona překvapeně. "To si nesmíš tak brát! Já to tak chtěla: chtěla jsem zůstat v Británii; chtěla jsem být spokojená jako všichni ostatní. Sama jsi řekla, že to byla nakonec jen otázka štěstí a já byla jedna z těch nešťastných. Jsem ale ráda, že se všechno stalo tak, jak se to stalo. Kdybych se neprovdala za Tea, nevlastnila bych tenhle dům; neměla bych práci, kterou zbožňuji. A určitě bych nikdy..." Upřela pohled do polévky a tváře jí zrudly.

Padma se zarazila, lžíci na půli cesty k ústům, a čekala, až Hermiona dokončí větu.

"Má to co dělat se Snapem, že ano? To je to, o čem jsi chtěla mluvit."

Hermiona vzhlédla a srdce jí bušilo při představě, jak bude její kamarádka asi reagovat.

"Já se v posledních měsících cítila jako lhářka, Padmo. Tolikrát jsem toužila ti to říct... Jenže jsem slíbila..."

Padmina lžíce se stále vznášela mezi miskou a jejími ústy.

"No, předpokládám, že on tě donutil slíbit, že to nikomu neřekneš."

"Co tím myslíš?" zeptala se Hermiona a zmateně se zamračila.

Padma konečně polkla sousto a pokrčila rameny.

"Už pár měsíců mám neklamný dojem, že mezi vámi dvěma něco je."

"Tys to věděla?" zůstala Hermiona koukat s pusou dokořán.

"Já to nevěděla," odfrkla si Padma, "jen jsem měla podezření. Pořád jsi o něm mluvila... To bylo neustále ,Severus řekl tohleʻ a ,Severus udělal tamtoʻ. Ale po tom letním plesu, kdy jsi mi řekla, jak se ohledně něj cítíš, jsi o něm najednou přestala mluvit úplně a obratně ses tomu tématu vyhýbala, kdykoli jsem na něj chtěla zavést řeč. Došlo mi, že důvodem bude něco, k čemu mezi vámi dvěma došlo, a tak jsem se rozhodla, že to nechám na tobě, až s tím sama přijdeš."

Hermiona vypadala dočista šokovaně.

"Tedy, jestli ty nejsi chytrá holka."

"Koneckonců jsem Havraspár," podotkla Padma s úšklebkem. "Tak do toho... Vyklop to."

Hermiona kousla do sendviče a ulevilo se jí, že Padma měla svá podezření; nebude to teď alespoň takový šok, až se jí svěří.

"Pamatuješ si, jak jsme spolu mluvily ten den po plesu?" zeptala se, a když Padma přikývla, pokračovala. "Zařídila jsem se podle tvojí rady a rozhodla se, že to je naprosto bezvýchodná situace a že se přes to musím nějak přenést. No, a o pár dní později se mi uvolnila spona do vlasů, zrovna když jsem byla uprostřed přípravy dosti složitého lektvaru, a tak jsem ho požádala, aby mi ty vlasy znovu sepnul. Nevypadal zrovna dvakrát nadšeně, ale když mi shrnul vlasy dozadu, tak mě najednou bez jakéhokoli varování políbil na krk. V další chvíli už jsme se líbali a pak... Jedno vedlo k druhému. Ještě pořád netuším, co ho přimělo k tomu, že to udělal."

"Jedno vedlo k druhému?" zdvihla Padma obočí. "V jeho laboratoři?"

Hermiona se zatvářila zahanbeně.

"No, ano."

"Žhavý!" zakřenila se Padma.

Hermiona se po ní rozpačitě podívala a schovala tvář do dlaní.

"Cítím se kvůli tobě trapně. Ušetřím tě nemravných detailů. Potom jsme se trochu pohádali a já utekla, ale abych to zkrátila, dospěli jsme k dohodě a od té doby jsme spolu."

"Takže ho teď v tom sklepení šoustáš do bezvědomí?" otázala se Padma nestoudně, oči široce rozevřené.

Hermiona obrátila oči v sloup a tváře jí polilo horko.

"Ne, to tedy ne: to je součást dohody. S výjimkou jedné nebo dvou nocí jsme to ,šoustáníʻ, jak jsi to romanticky nazvala, omezili jen na víkendy, když je Kordélie pryč. A je to suterén, ne sklepení."

"A šoustá dobře?" byla Padma celá napjatá.

"Padmo!"

Padma se znovu uchechtla.

"Fajn, tak je dobrý v posteli?"

"Padmo!" opakovala Hermiona varovným tónem.

"Ale no tak!" hudrovala Padma. "Měsíce jsi mi to tajila, tak bys mi aspoň mohla říct, jestli je dobrý v posteli."

Hermiona si vyčerpaně povzdychla.

"Tak dobře, v posteli je fantastický. Spokojená?"

"Ááách," spráskla Padma nadšeně ruce, "tušila jsem, že by mohl být. A vsadím se, že má vážně sexy postelový hlas. Má?"

Hermiona nevěřícně potřásla hlavou a otázku ignorovala.

"Myslela jsem, že jsi proti tomu, abych se s ním vídala."

"No, na to už je trochu pozdě... Co se stalo, stalo se. Tak si teď aspoň můžu vychutnat všechny šťavnaté detaily."

"Copak jsem tě někdy ohledně svých bývalých kluků zásobovala šťavnatými detaily?"

"Ne, to ne," připustila Padma. "Považuješ ho tedy za svého kluka?"

Hermiona se zasmála a pokrčila nos.

"Kluk asi zrovna není výraz, který by šel dohromady se Severusem Snapem. Nevím, jak bych ho za této situace nazvala; určitě mezi námi není tak pevný vztah, abych ho mohla označit za svého partnera."

"Tak nejspíš milenec. Tvůj tajný milenec... Jak vzrušující!"

Hermiona odložila lžíci.

"Neumíš si představit, jak je to úžasné, moci si o tom všem takhle pokecat jen mezi námi děvčaty. Zpočátku bylo všechno tak jednoduché, přišlo to tak najednou, vážně. Může to znít zvláštně, ale dokud jsme oba žili v manželství, bylo to všechno nějak méně komplikované. Nemuseli jsme se strachovat kvůli budoucnosti, kvůli vzájemným závazkům, protože ani jeden z nás nebyl oficiálně svobodný a nezadaný. Ale nyní, od té doby, co jsme se s Teem rozvedli, věci se změnily."

"A změnily se jen pro tebe nebo se změnily pro vás oba?" zeptala se Padma zamračeně.

"Pro nás oba. Počítám, že máme před sebou hodně přemýšlení, a když mi teď zbývají jen čtyři měsíce na to, abych se znovu vdala nebo odjela ze země, to náš vztah mění od základu. Ty první dva měsíce jsem to brala docela s nadhledem. No, natolik s nadhledem, jak to lze brát, když jde o Severuse. Co chci říct, je, že to byl takový nevázaný vztah."

"Tím myslíš, že v tom byl jen sex?" zjišťovala Padma pobaveně.

Hermiona ještě o něco víc zčervenala.

"No, ano... Myslím, že to tak opravdu bylo. Byli jsme přátelé a kolegové v práci a o víkendech bylo všechno jen o sexu. Tím nemám na mysli, že bychom za celou dobu nikam nepokročili. Víš, jak to chodí: jedli jsme spolu; sprchovali se spolu; povídali jsme si celou noc až do rána. Vyprávěl mi toho spoustu o svojí minulosti; teď mnohem lépe rozumím tomu, proč je takový, jaký je."

"A jak se to tedy změnilo? Od toho rozvodu..."

Hermiona si povzdychla a přemýšlela, jak by to nejlépe vysvětlila.

"Je to takové klidnější. Nevím, jak to popsat... Jako bychom trávili mnohem víc času tím, že jen sedíme u krbu a držíme se za ruce... Hladí mě po vlasech. Jako kdyby to teď bylo nějak něžnější, smysluplnější. Cítím, jako by..." Odmlčela se s vědomím, že se jí oči plní slzami, byla však rozhodnutá nerozplakat se. "Jako bychom si byli oba vědomi toho, že nám dobíhá čas a že musíme využít to málo, co nám ještě zbývá."

Padma odsunula vyprázdněnou misku.

"Bavili jste se, co bude dál?"

"Ne. Vůbec," zavrtěla Hermiona hlavou. "Oba se tomu tématu vyhýbáme."

"A co chceš ty, Hermiono?"

Škubla rameny a přes veškerou snahu se ovládnout jí po tváři sklouzla slza.

"Chci jeho; chci Severuse. Provdat se za muže, jehož nemiluji, proto, abych dodržela zákon, to byla jedna věc; vzít si někoho jiného, když něco cítím k Severusovi, to je pro mě nemožné. Nemůžu něco takového udělat. Ne při tom, co k němu cítím."

"A přesto, on ti nikdy nenaznačil, že by si s tebou představoval společnou budoucnost?"

"Ne, určitě ne výslovně," přiznala Hermiona.

"Ne každý muž se cítí příjemně, když má mluvit o svých citech," prohlásila Padma, "dal ti ale nějakým jiným způsobem najevo, že si přeje být s tebou? Miluje tě?"

Hermiona si zhluboka povzdychla.

"Nikdy neřekl, že mě miluje, ale jednou v noci jsme se strašlivě pohádali, já si balila věci... vážně jsem měla v úmyslu odejít. Ale on mi pověděl... Řekl..."

"Ano?" dodávala jí Padma odvahu a Hermiona k ní vzhlédla.

"Řekl, že nemá ponětí, co by si beze mě počal. Prosil mě, abych neodcházela."

"To vypadá slibně," pousmála se na ni Padma. "Ale co jeho žena? Je vůbec ochotný promluvit si s ní o rozvodu?"

"O takové možnosti jsme nikdy nemluvili... Já vážně, doopravdy nemám tušení, co on chce. Lancelot je přesvědčený, že bych na něj kvůli tomu měla uhodit přímo, že po něm mám chtít, aby se s ní rozvedl, nebo že odejdu, ale já si nemyslím, že je to ten pravý způsob, jak na věc."

"Hmmm," protáhla Padma a zamyšleně ukusovala ze sendviče se sýrem. "Z toho mála, co o něm vím, si taky myslím, že zkoušet na něj vyrukovat s nějakými požadavky není to pravé ořechové. Možná jen potřebuje víc času, jenže ty naneštěstí nemáš času nazbyt."

"Nemám představu, co bych měla udělat," vydechla Hermiona smutně.

Padma na ni upřeně pohlédla přes stůl.

"Ty ho opravdu miluješ, že ano? Stěží tomu dokážu uvěřit... Severus Snape, trýznitel prvňáčků a velký sklepní netopýr... A ty ho opravdu miluješ."

"Tomu se těžko věří, co?" zasmála se Hermiona slabě. "Pořád dokáže být nepříjemný, rychle se rozzlobí, nesnáší děti, děsí se jakéhokoli náznaku náklonnosti a citů a já ho přesto chci."

"Víš, Hermiono," promluvila jemně Padma a zatvářila se starostlivě. "Přesně to mě děsí... Chtěla bych, aby sis našla někoho laskavého, milujícího a něžného... Někoho, kdo bude chtít stejné věci jako ty; kdo ti dá rodinu. Určitým podivným způsobem chápu, proč ho miluješ, ale nejsem si jistá, jestli on je ten pravý."

Hermiona zabořila pohled do stolu a vzpomněla si na všechny ty okamžiky, kdy jí v uplynulém roce projevil nekonečnou laskavost a trpělivost, i na to, co udělal pro Nevilla.

"Vím, že to vypadá neskutečně, ale pod tím vším je to jeden z nejšlechetnějších, nejvíc milujících a nejstarostlivějších lidí, jaké jsem kdy potkala. Tvrdí, že nikdy nechtěl děti, a to určitě je problém, ale já ho miluji. Byla bych ochotná se jich kvůli němu vzdát."

"A řekla jsi mu, že ho miluješ?" kousala si Padma nehet.

"Ne," potřásla Hermiona kadeřemi. "To neudělám, pokud si nebudu jistá, že i on mě miluje. A tím si jistá ještě pořád nejsem."

"Dobrá," promnula si Padma čelo, "tak se na to podívejme z praktického hlediska. Pokud požádá o rozvod, je pravděpodobné, že s tím jeho žena bude souhlasit?"

"Víš, já ti o tom předtím neřekla, ale teď už Kordélie není moje tchyně, takže vůči ní necítím povinnost loajality. Ona má vztah s jiným mužem, Everardem, a to ještě z doby, než zemřel její první manžel. Po smrti Teova otce musela držet určitou dobu smutek a pak přišel Manželský zákon. Everarda si vzít nemohla, protože on je také čistokrevný, ale jsou nadále spolu jako pár."
"Severus o tom ví?" zatvářila se Padma zaujatě.
"Zjistil to ještě předtím, než si ji vzal," přitakala Hermiona. "Důležitější však je, že Kordélie je starší než Severus. Příští rok na konci srpna jí bude padesát a zákon se na ni nadále nebude vztahovat. Bude se moci rozvést a vdát se za Everarda."
"Ale ona se přece může rozvést ještě dřív, než jí bude padesát - pak by měla šest měsíců na to se znovu vdát..." Padma se zarazila a něco si počítala na prstech. Pak se šťastně zazubila. "Mohla by se rozvést se Severusem na konci února a ty se máš vdát až v polovině března!"
"Jenže není zaručené, že na rozvod přistoupí... a má zakázáno vzít si Everarda dřív, než jí bude padesát. To by byla celá ona - nechat Severuse čekat až do poslední chvíle; jenže tehdy už bude pro mě příliš pozdě. A i když jí pak už bude padesát, kdo nám zaručí, že se bude ochotná rozvést? Ona má podezření, že mezi mnou a Severusem něco je, a to by vážně byla celá ona - odmítnout rozvod jen proto, že je tak zahořklá a majetnická."
"Hele, ať už je jakákoli a ať už bude jakkoli nepříjemná, je to pořád lepší, než kdyby jí bylo padesát až za pět let... Alespoň existuje nějaká naděje, že by se jí mohl zbavit v ne až tak vzdálené budoucnosti. Pokud mu neumožní rozvést se v únoru, možná bys mohla prostě odjet na pár měsíců do ciziny, než bude Severus volný," zářila Padma.
"Nic z toho nemá význam, Padmo," potřásla Hermiona hlavou. "Ono ve skutečnosti nezáleží až tak na tom, co chce Kordélie; důležitější je, co chce Severus. A já nemám sebemenší ponětí, jestli chce mě."
Na chvíli se obě odmlčely, až nakonec Padma prohlásila:
"Dobrá, takže co budeš dělat, pokud nic z toho nevyjde a on s tebou nebude chtít být?"
"V tom mám celkem jasno: odjedu ze země. Já prostě nedokážu uzavřít další sňatek z rozumu. Přestěhuji se do zahraničí, najdu si práci a napnu veškerou energii na obrovskou právní kampaň proti Ministerstvu kouzel za zrušení toho směšného zákona. Pár aktivistů už na tom pracuje, a pokud se dá věřit Dennímu věštci, zaznamenali v té věci určitý úspěch."
"Já tě za to odsuzovat nebudu. Ve všem tě podpořím; minimálně Francie ten zákon dosud nezavedla a tam přitom máme hodně kontaktů. To je tvoje možnost číslo jedna. Řekněme ale, že se Severus rozhodne a bude chtít být s tebou, Kordélie se s ním však odmítne rozvést. Co budeš dělat v takovém případě?"
"Inu, pokud se stane, že by opravdu chtěl být se mnou," promluvila Hermiona pomalu a zdráhala se byť i jen uvěřit, že by se něco takového mohlo doopravdy přihodit, "budu doufat v jeho ochotu utéct se mnou ze země a žít na pevnině - a pokračovat tam v našem podnikání. Nevím, jak by to bylo ohledně financí... doufám, že v jeho podnikání nejsou příliš vázány Kordéliiny peníze."
"Fajn," řekla Padma optimistickým tónem. "To je tvoje možnost číslo dvě. A pokud se s ním rozvede?"
"Potom budeme žít šťastně až do smrti," uculila se Hermiona. "Nebo se o to alespoň budeme většinu času snažit, pokud zrovna nebude mít mizernou náladu."
"Dobrá," odtušila Padma věcně. "Možnost číslo jedna je až na posledním místě, možnosti číslo dva a tři jsou výhodnější. Problémem je, jak se zdá, Severus. Takže co s ním?"
Hermiona zkřížila ruce na prsou a na chvíli se nad tím zamyslela.
"Buď ho můžu nutit, aby to nějak řešil, nebo můžu čekat. Hlava mi radí, abych si s ním sedla a probrali jsme to jako dva rozumní dospělí, což mi následně dá víc času uspořádat si život."
"A tvoje srdce?" zeptala se Padma.
Hermiona se na ni posmutněle usmála.
"Srdce mi napovídá, že musím čekat; musím mu poskytnout víc času na rozhodnutí, jak se cítí. Jsem svobodná a nezadaná; míč je nyní na jeho straně hřiště."
Padma zavrčela a schovala si obličej do dlaní.
"Nemůžu uvěřit, že jsem takhle změnila názor na muže, o němž jsem si původně myslela, že bys od něj měla utíkat mílovými kroky. Ale kdo jsem, abych stála v cestě skutečné lásce?" Spustila ruce dolů a zamračila se na Hermionu. "Riskuji sice, že budu znít nechutně stejně, jako je to v písni od Celestiny Warbeckové, ale přesto ti říkám, že bys měla následovat své srdce."
"Bez ohledu na následky?"
"Bez ohledu na následky," přitakala Padma. "Rozhodla ses, že ať už to dopadne se Severusem jakkoli, nikoho jiného si nevezmeš. Tak mu dej víc času."
Hermiona se na ni vděčně usmála.
"A ať už to dopadne jakkoli," dodala Padma, "ve všem máš moji podporu. A Deanovu. Pomůžeme ti, jak jen budeme moci."
"Děkuji ti," šeptla Hermiona, příliš dojatá na to, aby dokázala promluvit nahlas.
"Budeme teď zase brečet?" otázala se Padma a hned si začala otírat oči.
Hermiona se zasmála skrz slzy přemožená radostí, že má od kamarádky ,požehnání'.
"Copak nebrečíme vždycky?"

ssSss

Předchozí (28.1.) *** Následující (28.3.)