Lektvar vyprchává, ale Severus pořád ještě dumá. A dumá. Nepřekládá se to snadno, takže na sebe po zkušenostech s minulou kapitolou raději vyvinu ten tlak, že sem dám kousek a budu ho průběžně doplňovat. (Aktualizace: dopřeloženo 13.6.) Překlad básně, ten bude prostě až příležitostně... Aktuální znění 29. kapitoly v angličtině naleznete zde.29. Hlubiny mého srdce
All things uncomely and broken, all things worn out and old,
The cry of a child by the roadway, the creak of a lumbering cart,
The heavy steps of the ploughman, splashing wintry mould,
Are wronging your image that blossoms a rose in the deeps of my heart.
The wrong of unshapely things is a wrong too great to be told;
I hunger to build them anew and sit on a green knoll apart,
With the earth and the sky and the water, re-made, like a casket of gold
For my dreams of your image that blossoms a rose in the deeps of my heart.
W. B. Yeats, Milenec hovoří o růži ve svém srdci
ssSss
Severus klečel před krbem ve své pracovně a nevidoucíma očima zíral na uhlíky žhnoucí na roštu - vše, co zbývalo z planoucího ohně, který rozdělal několik hodin předtím. Účinky exostraséra se konečně začaly vytrácet, a když odpoutal pozornost od svého nitra, měl téměř dojem, jako kdyby spatřil tuto místnost poprvé z životě, jako kdyby mu z očí spadly klapky. Jeho vnímání se zcela proměnilo a cítil, že nic už nebude takové jako dřív.
Toporně se zdvihl z koberce, kde na kolenou strávil více než hodinu, a opřený o krbovou římsu pohlédl na svůj odraz v zrcadle. Šeptnutím zaklínadla probudil k životu svíce upevněné na stěnách a nechal je prozářit šero zimního odpoledne. Pozoroval svůj obličej v zrcadle: jeho kůže byla ještě bledší než obvykle a dosud kouzlem nezakryl rány na svém krku. Jizvy po kousnutí na pohled ostře vystupovaly oproti alabastrové barvě jeho pokožky, jemně se jich dotkl špičkami prstů při vzpomínce, jak na ně Hermiona před několika hodinami přitiskla rty v projevu smíření a sounáležitosti.
Pohlédl do svých černých očí a uvědomil si, že zkoumá obličej blázna, tvář muže, který ve věku téměř čtyřiceti šesti let potřeboval lektvar k tomu, aby si utřídil vlastní myšlenky. Prožil dlouhé měsíce v neustálém odmítání, odmítal pravdu o skutečném směřování svých přání a tužeb. Netoužil po klidu, ani po majetku či úspěchu. Nestaral se koneckonců ani o uznání z řad vysokých kruhů kouzelnické společnosti nebo snad o vyhovující stav rovnováhy, v němž bezduše přežíval po tak dlouhou dobu. Musel pozřít lektvar pravdy, aby si sám pro sebe odhalil touhy vlastního srdce: chtěl Hermionu Grangerovou. Bylo to doopravdy takhle jednoduché. Prahl po lásce, po štěstí a po tom, aby ho někdo bral takového, jaký je - a jedině ona mu mohla tohle všechno poskytnout. A on jí to samé mohl nabídnout na oplátku.
Časté noční můry ho dovedly k podezření, že jeho duše už možná není neporušená, že třeba ztratil schopnost milovat. Teď však dokázal, že to není pravda: miloval ji a o tom už nemohlo být sporu. Pohlédl na své ruce a zjistil, že přestože tupá bolest v jeho hrudi přetrvává, jejich chvění ustalo a sám je nyní zaplaven nesmírným pocitem klidu. Otočil se, přešel místnost a s hlubokým povzdechem se usadil za stolem. Potřásl hlavou nad vlastní tupostí a říkal si, jak vůbec kdy mohl uvažovat o budoucnosti, na níž by se Hermiona významným způsobem nepodílela.
Pravda, nebyla oslňující a dozajista by nenaplnila představu většiny mužů o tom, co znamená slovo krása, ale on si ji v duchu maloval tak, jak ji viděl, když se ráno probudila, odhrnula si z obličeje kadeře vlasů a obdařila ho unaveným úsměvem, a uvědomil si, že nikdy nespatřil tak dechberoucí ženu. Byla inteligentní; byla vášnivá; byla od přírody dobrá. Po magické stránce byla jednou z nejtalentovanějších čarodějek, jakou v životě potkal, a mohla být jeho, stačilo jen dát srdce v sázku a přerušit poklid, v němž si spokojeně žil od chvíle, kdy se oženil s Kordélií Millovou.
Jak se jeho myšlenky stočily k manželce, zachmuřil se. Získat její souhlas k rozvodu nebude snadné, tím si byl jistý, zvlášť pokud zjistí, že podezření, která v sobě živila v předcházejících měsících, byla zcela pravdivá a že on skutečně má poměr s Hermionou. Jeho schopnosti špiona nicméně za ta léta přinesly ovoce a on nashromáždil pár střípků, které mu mohou pomoci zjednat si cestu ven z tohoto manželství. Kordélie nakonec nemusí být zas tak nepřekonatelnou překážkou, jak se navenek jeví, a snad bude stačit jen patřičná dávka dobře namířeného přesvědčování.
Severus si třel kořen nosu, jsa zaplaven vlnou děsu při pomyšlení na nevyhnutelný střet s Kordélií. Ať už se ta konfrontace odehraje nyní nebo za několik měsíců, nebude to nikterak příjemná zkušenost a jeho žena má navíc za sebou moc a postavení mnohých přátel z Ministerstva kouzel. Žádost o rozvod by mu mohla život nadmíru zkomplikovat. Stojí Hermiona vůbec za všechny ty problémy? Odpověď byla jediná - ano.
Proplétal si prsty v úvahách, jaký nejlepší postup zvolit vůči Hermioně, a při tom si vzpomněl na ráno, kdy se dali tak bouřlivě dohromady na jejím pracovním stole. Jeho zbrklost ho v ten den málem připravila o lektvarovou asistentku, přítelkyni i milenku a on naprosto neměl v úmyslu riskovat, že ji opět ztratí. Nebudou žádná spontánní vyznání lásky, žádné bezhlavé návrhy. Celá tahle záležitost vyžaduje obezřetné plánování a vpravdě puntičkářskou pozornost k detailům. Avšak někde vzadu v jeho mysli klíčil neurčitý pocit obav, nepatrný náznak nepatřičnosti. Není pro ni dost dobrý a možná jí nikdy nebude moci dát vše, co si ona zaslouží. Snad by ji měl nechat jít, ať si najde někoho mladého, nepoznamenaného, který jí to všechno bude moci dát.
Jenže pak se před ním zcela zřetelně, ač nezván, zjevil jako živý obraz Hermiony, jak kráčí k oltáři vstříc jinému muži, a Severus se rázně zdvihl ze židle. Oblékl si plášť a s rozhodným výrazem vyšel ze dveří. Musí toho dost zařídit; Hermiona Grangerová bude jeho. Ať se propadne, jestli si od nějakého bezejmenného cizince nechá ukradnout ženu, kterou miluje.
ssSss
Do Vánoc už zbývalo jen sedm dní a Hermiona neměla sebemenší nápad ohledně dárku pro Severuse. I nadále se cítila, jako kdyby byla uvězněna v jakési hodně nejasné situaci. Přestože to vypadalo, že v jejím vztahu se Severusem došlo k dalšímu nepatrnému posunu, nebyla si stále jistá, jak na tom spolu jsou, a tudíž s určitostí nedokázala říct, co by mu měla koupit. Nakonec to vzdala jako nesplnitelný úkol, vyšla z obchodního domu Harrods a vydala se svižným tempem směrem ke Kensingtonskému náměstí. Z přestávky na oběd jí zůstala jen čtvrthodina a její improvizovaný výlet po obchodech skončil bez úspěchu.
Od onoho rána, kdy přiměla Severuse, aby sňal kouzlo, které zakrývalo jeho krk, ji jeho chování nanejvýš mátlo a nebyla schopná určit, jestli je tahle poslední proměna jeho postoje k ní pozitivní nebo negativní. Byl tišší, rozvážnější a občas vypadal, jako kdyby se úplně ztrácel ve vlastních myšlenkách. Předešlého dopoledne se v laboratoři neukázal, a když se pak odpoledne objevil, tvářil se vyhýbavě a tajnůstkářsky, a to i ohledně svojí předchozí nepřítomnosti. Hermiona si byla vědoma, že ji v laboratoři pozorně sleduje, a při jedné nebo dvou příležitostech ho dokonce přistihla, jak na ni zírá se směsicí něhy a smutku.
Zjistila, že se jí hůř a hůř usíná, a když nad ránem ležela sama ve tmě, bylo až příliš jednoduché vykládat si jeho chování jako špatné znamení. Mnoho nocí si představovala, že Severus možná právě v té chvíli vymýšlí, jak ukončit jejich vztah bez toho, že by zároveň zničil jejich pracovní spolupráci. A když ji obavy sevřely do kleští, bylo dokonce snadné i předpokládat, že se jí chce zbavit úplně. Jenže pak, unavená a nervózní, vešla do laboratoře, on se na ni pousmál a její srdce se rozbušilo nadějí, neboť si uvědomila, jak upřímně rád je, že ji vidí.
Toho odpoledne se její návrat odehrál ve stejném duchu, načež pracovali a zlehka konverzovali až do večera. Krátce po páté hodině Hermiona uklidila poslední přísady a poslala letaxovou sítí plný kufr lektvarů do svatého Munga. Přivolala si kabát z věšáku umístěného na zadní straně dveří do laboratoře.
"Zítra budu většinu dne pryč," oznámila a vzala do ruky svůj časopis o lektvarech. "Uvidíme se v sobotu odpoledne?"
Severus po ní střelil zvláštním pohledem a zašklebil se.
"Vlastně jsem si s tebou chtěl o těch zákaznících, s nimiž se máš zítra setkat, promluvit," protáhl, přešel k jejímu stolu a postavil se před ni.
"Ano?" zdvihla Hermiona obočí.
"Obávám se, že to všichni zrušili."
"Cože?" vyhrkla Hermiona nevěřícně a zírala na něj s otevřenou pusou. "Jak to myslíš? Jsou to moje poslední schůzky až do Nového roku. Ovšemže to nezrušili."
"Bojím se, že ano," řekl a jeho úšklebek se rozšířil.
"Všichni?" otázala se podezřívavě. "Co to na mě hraješ?"
"Možná by bylo přesnější říct, že to já jsem zrušil všechny tvé zítřejší schůzky."
"Ty jsi zrušil všechny mé schůzky?" vypadala Hermiona nedůvěřivě. "Jak jsi mohl, Severusi? Některé byly skutečně důležité!"
"Žádné, které by se nemohly vyřídit až po Vánocích," pokrčil zlehka rameny. "Koneckonců je to moje právo. Já jsem hlavní lektvarista, a když se podíváš na článek dvacet devět naší smlouvy, shledáš, že to já mám poslední slovo ve všem, co se týká tohoto podniku."
"Toho jsem si dobře vědoma," vyštěkla Hermiona rozezleně. "Nedokážu uvěřit, že jsi měl tu drzost jednat za mými zády a rušit moje schůzky." Třískla lektvarovým časopisem o stůl a dala si ruce v bok. "Co se pro všechno na světě děje, Severusi?"
Bláznivě se zachechtal a políbil ji na čelo, čímž ji ještě víc zmátl.
"Jsi okouzlujícím způsobem roztomilá, když se vztekáš, Hermiono," prohlásil lenivě.
Odstoupila od něj a pozorně pohlédla na jeho výraz, přičemž se cítila beznadějně ztracená.
"To se mě snažíš úmyslně vytočit?" zeptala se.
"Říkal jsem si, že by bylo lepší strávit následující dva dny něčím příjemnějším než jednáním se zákazníky. Co do plnění závazků z našich smluv jsme oba dva v předstihu, a tak mě napadlo, jestli bys mě nedoprovodila na tématický výlet."
"Tématický výlet?" přivřela oči. "To se mě chystáš zatáhnout někam do temného lesa na sběr nějakých prašivých hub?"
"Ne," odvětil trpělivě. "Žádný temný les. Paříž."
"Paříž?" spadla jí znovu brada. "Ty chceš jet na tématický výlet do Paříže? Copak v Tuilerijských zahradách roste nějaká vzácná bylina, o jejíž existenci jsem dosud neměla tušení?"
"Tématický výlet je asi špatný výraz," vrátil se mu na tvář úšklebek. "Zítra a pozítří se na Sorbonně koná taková malá lektvarová konference; rád bych se zúčastnil a napadlo mě, jestli bys mě nechtěla doprovodit."
"To je ta konference pořádaná vydavateli Lektvaristy?" rozšířily se jí samým blahem oči. "Ale ta je jen na pozvání!"
"V posledních šesti letech mi v Lektvaristovi vyšly dva články, a tak mi poslali pozvánku. To pozvání zahrnuje i lektvarové asistenty; nebo-li v tvém případě lektvarové společníky."
"Opravdu?" tleskla Hermiona radostně rukama. "A ty chceš, abych s tebou jela?"
"Dozajista," pravil s klidem, užívaje si její nadšení. "Doufám, že mě nebudeš považovat za příliš troufalého, ale už jsem nám dokonce zamluvil ubytování."
Sevřela ho v náručí a vlepila mu hlasitý polibek na tvář.
"Ach, Severusi! Tolik ti děkuji! Jsem naprosto unesená... musím tě představit svým bývalým profesorům ze Sorbonny. Možná bychom mohli jít na procházku a já bych ti ukázala, kde jsem pracovala, když jsem byla na fakultě..."
Letmo ji políbil a vymotal se z jejího sevření.
"Musíme se přemístit do Paříže hned ráno, takže bych ti radil jít teď domů a zabalit si věci."
"Udělám to," přitakala a culila se od ucha k uchu. "Už se nemůžu dočkat."
S láskou sledoval, jak doslova dotančila ke dveřím.
"Rovněž bych doporučoval zabalit si nějaké slavnostní mudlovské oblečení," zavolal za její vzdalující se siluetou.
"Mudlovské oblečení?" ptala se se zaujetím. "Proč?"
"To už brzy zjistíš," odpověděl záhadně. "Ale neptej se mě na nic dalšího. Ještě bych mohl změnit názor."
Sledoval ji očima, jak mu mizí z dohledu, a jeho úsměv povadl. Uvažoval, zda najde odvahu říct jí vše, co muselo být vyřčeno.
ssSss
Hermiona se rozhlédla po malé posluchárně na Sorbonně, kde se během čtyř let strávených v Paříži zúčastnila tolika přednášek. U pultíku v přední části místnosti právě hovořil jeden z přednášejících mimořádně nezáživným a jednotvárným hlasem, a tak Hermiona polevila v pozornosti a zamyslela se. Třebaže ocenila převážnou většinu příspěvků, které toho dne vyslechla, aktuální výklad se týkal předpokládaných magických vlastností dávno vymizelých rostlin a květin a logická část její mysli usoudila, že takové teoretické dohady postrádají význam i jakékoli praktické využití.
Severus si po její levici útrpně povzdychl a Hermiona si povšimla, že kouká na hodinky. O něco dřív toho odpoledne si během oběda pořádaného formou švédského stolu příjemnou hodinku popovídala s některými ze svých bývalých profesorů. Představila je i Severusovi, ale on se po chvíli omluvil a Hermiona ho o něco později našla zabraného do živého rozhovoru se dvěma redaktory Lektvaristy. Většinu dne však vypadal roztěkaně a duchem nepřítomně, stejně jako tomu bylo těch posledních čtrnáct dní, a ona si začínala říkat, jestli ji nepozval do Paříže s nějakým postranním úmyslem. Neboť nevypadal, že by se mu přednášky nějak zvlášť zamlouvaly.
"Nudíš se?" šeptla mu do ucha, naklánějíc se tak blízko, jak si jen troufla. Byla velmi ráda, že si vybrali místa v zadní části posluchárny.
"Mimořádně," odvětil potichu.
Hermiona se zakřenila, šťastná, že není sama, komu se zdá aktuální téma nestravitelné.
"Zvažuji, že bych použil neverbální Silencio," dodal.
Potlačila smích.
"Někdo by ho nepochybně zrušil a my bychom tak jen zbytečně prodloužili tuhle agónii."
"To máš nejspíš pravdu," povzdychl si znovu a rozhlédl se po místnosti. "Máme odtud volný průchod ke dveřím; navrhuji, abychom odešli hned, jak tenhle referát skončí."
"A nezúčastnili se poslední části?" zatvářila se Hermiona pohoršeně.
Severus zdvihl udiveně obočí.
"Takže bys raději vyslechla ještě tři pojednání na téma...," sklouzl pohledem na rozvrh, který držel v ruce, "...využití hormonálně stimulačních lektvarů při chovu tlustočervů?"
Znovu se uchechtla.
"Můžeme jít místo toho na procházku?"
"Vzhledem k tomu, že bych se raději proklel vlastní hůlkou, než abych tu zůstal do konce, vypadá procházka jako výborný nápad." Načež se odmlčel, když přednášející vrhl podrážděný pohled jejich směrem.
Poté, co byly zodpovězeny všechny dotazy účastníků a přednáškový blok byl formálně ukončen, vylétli z místnosti a seběhli schody do přízemí dřív, než je mohl kdokoli zadržet.
Hermiona vydechla úlevou, když ji venku ovanul chladný večerní vzduch, a přitáhla si plášť těsněji k tělu.
"Vedle toho chlapa vypadá profesor Binns jako fascinující vypravěč a to už je co říct. Všichni kluci od nás ze třídy využívali dějiny kouzel k tomu, aby si mohli po obědě schrupnout."
Pomalu se vydali směrem k Seině.
"Jsem naprosto šokovaný ze zjištění, kolik naprostých imbecilů se v našem oboru očividně vyskytuje," prohlásil Severus potřásaje hlavou.
Hermionu celkem potěšilo, že ji samotnou zjevně za přínosného příslušníka oboru považuje.
"Copak se ti nelíbil žádný z těch příspěvků?"
"Ten dopolední týkající se veritaséra byl do jisté míry poučný," zamračil se.
"Mě se zdál fascinující," rozplývala se Hermiona. "A ta polská čarodějka byla taky velmi zajímavá."
Severus teatrálně zalapal po dechu.
"Ta ženská, co mluvila o dračí krvi? Upřímně doufám, že žertuješ, Hermiono!"
"Co tím myslíš? To byl dneska zdaleka ten nejlepší příspěvek!" trvala zamračeně na svém.
"Jak můžeš něco takového pro všechno na světě říct? Možná byl nejzábavnější, ale kde zůstalo praktické využití? Tohle má být konference pro lektvaristy, ne pro nějaké teoretiky zahrabané v knihách."
"Hm," zabručela Hermiona. "No tak to se obávám, že ten v knihách zahrabaný teoretik ve mně si to docela užil."
"Stokrát to může vypadat, že jsi rozkvetla v atraktivní mladou ženu, ale ta knihomolka z prvního ročníku tam někde uvnitř ještě pořád je," obrátil Severus oči v sloup.
Hermiona se zastavila uprostřed kroku a rozesmála se. Severus se otočil, pohlédl na ni a i jemu v koutku úst zacukal úsměv, přestože se všemožně snažil zkřivit ho do zamračení.
"Co?"
"Já prostě zbožňuji ty tvoje uštěpačné komplimenty," potřásla hlavou se smíchem.
Pokračovali mlčky v chůzi a Hermiona v sobě po chvíli náhle našla odvahu a vsunula svoji dlaň do jeho, šťastná, když ji sevřel svými prsty místo toho, aby ji odstrčil.
"Od konce července uplynulo pět měsíců," pronesla Hermiona tiše, odkazujíc se na den, kdy se poprvé milovali, "a tohle je přitom vůbec poprvé, kdy se při chůzi vedeme za ruce."
"Zatím jsme s ohledem na okolnosti neměli příležitost," pokrčil Severus rameny.
Zesmutněla a opět ji napadlo, jestli ji nevzal do Paříže ještě kvůli něčemu jinému, než jen na konferenci, která ho podle všeho vůbec nezajímala. Byla si jistá, že ji sem pozval, aby jí něco řekl, ale mělo to být něco dobrého nebo špatného? Přivedl ji sem, aby jí dal sbohem? Rozhodla se, že to téma prozatím bezpečně odklidí do pozadí.
Zatáhla ho za ruku s cílem přejít přes ulici a spustila:
"Mohu ti ukázat, kde jsem pracovala? Je to malá kavárna nedaleko odsud. Možná bude ještě otevřená... Mohli bychom si dát kávu..."
Zastavil se a přitáhl ji zpět.
"Na to snad bude čas zítra. Obávám se totiž, že jsem tě z té konference vylákal s vlastními nekalými úmysly."
Hermiona se zarazila a otočila se k němu, neboť zaznamenala stopy nejistoty v jeho hlase. Čekala, až jí to vysvětlí. Severus, se snahou o nenucený výraz, promluvil nevzrušeným tónem:
"Za hodinu nás v restauraci čeká zamluvený stůl, takže navrhuji, abychom se teď vrátili do hotelu; už jsem zařídil, aby nám do pokoje dopravili zavazadla. Na večer budeme potřebovat mudlovské oblečení."
"Kam půjdeme?" ptala se Hermiona, v jejímž obličeji se zřetelně odrážela radost.
Severus nic neřekl, jen pustil její ruku a sáhl do kapsy hábitu. Vytáhl malou bílou obálku a podal jí Hermioně.
"Co je to?" zašeptala tázavě, vzala si obálku a nahlédla dovnitř.
"Malý dárek," odvětil a okouzleně sledoval, jak vytáhla z obálky její obsah a překvapením se jí rozšířily oči.
"Ale Severusi! To jsou lístky do Opery... ty nesnášíš operu!"
"Ty jsi mi nicméně kdysi sdělila, že je to nejlepší opera, jaká kdy byla napsána," pousmál se.
Pohlédla na lístky o něco pozorněji.
"Don Giovanni!" vydechla ohromeně a vrhla se mu kolem krku. "Severusi, jsem tak dojatá; vím, že operu nemáš rád. Moc, moc ti děkuji!"
I on ji objal, potěšený její reakcí.
"Inu," zamumlal, "teď má Herr Mozart příležitost změnit můj názor."
ssSss
Žádné komentáře:
Okomentovat