Tahle část dokazuje, že rozvádět se se Severusem Snapem (respektive nechtít se s ním rozvést, když on to chce) je docela síla. A jelikož se blíží konec roku, přeji vám všechno nejlepší v roce 2016. Hodně zdraví, štěstí, lásky a vůbec všeho, co si přejete. Já si osobně přeju mimo jiné konečně dorazit tenhle překlad. Inu, částí už mnoho nezbývá, tak by se to snad i přes všechnu tu práci, školku a nemoci mohlo konečně podařit;-)"Pokud se se mnou odmítneš dát rozvést, předám svůj případ Starostolci, Kordélie. Odhalím tvůj trvající vztah s Everardem, nechám předvolat důvěryhodné svědky a protáhnu tvoje jméno bahnem."
"Tak proč to nezkusíš, Severusi?" odsekla sebevědomě. "Jsi si přece dobře vědom, tím jsem si jistá, že ve Starostolci zasedá hned několik mých známých. A co víc, čaroděj, který momentálně řídí odbor Ministerstva kouzel zabývající se rozvody, je můj velmi dobrý osobní přítel."
Severus se opřel v křesle a po jeho pergamenově nažloutlém obličeji se náhle rozlil vítězný úsměšek. Kordélie ho nevědomky dovedla k tématu, které bylo jeho trumfovou kartou. Doufal sice, že to takhle daleko nezajde, jenže to vypadalo, že Kordélie mu chce všechno zbytečně zkomplikovat.
"Skutečně jsem si vědom toho, že tvůj přítel v současné době řídí ten odbor, Kordélie, a stejně tak je mi dobře známo, že před dvěma roky měl v rámci ministerstva na starost Úřad pro územní plánování a rozvoj."
Nyní poprvé, po takřka pěti hodinách od začátku jejich rozhovoru, vypadala Kordélie opravdu polekaně.
"Nechápu, co to má mít společného s tím vším," zamumlala a její tmavě modré oči se rozšířily.
Severus se předklonil a konečně pocítil, že tady by mohl dosáhnout určitého pokroku.
"Před dvěma lety jsi žádala o povolení renovovat a za pomoci kouzel rozšířit svůj dům na Grosvenorském náměstí, který je památkově chráněný. Když ti povolení nebylo uděleno, promptně sis vyžádala rozhovor s ředitelem toho úřadu - drobným tlustým Velšanem jménem Zebulum Williams, kterého jsme tady v tomto domě hostili na celé řadě tvých večírků."
"Dostáváme se velmi daleko od tématu, Severusi..."
"Jsem přesvědčený, že záhy shledáš mé myšlenkové pochody nadmíru relevantními," zarazil ji poklidně Severus zdvihnutím ruky. "Za účelem získat od úřadu povolení ke změnám té budovy tak, jak sis přála, jsi Williamse svedla a nakonec jsi skutečně obdržela souhlas k provedení požadovaných úprav."
Kordélie na něj bez hlesu zírala a v jejím výrazu se mísil strach a vztek.
"A já předpokládám, že to můžeš dokázat, nebo ne?"
"Dozajista," prohlásil Severus se spokojeným úšklebkem. Vyňal ze složky poslední listiny a položil je doprostřed stolu. "Mám kopii korespondence, kterou jste si s Williamsem vyměnili, a navrch ještě celou řadu kompromitujících fotografií."
Kordélie se natáhla dopředu a třesoucími se prsty uchopila objemnou hnědou obálku z tuhého papíru. Otevřela ji a krátce si prohlédla její obsah. Severus ji sledoval, jak k němu zdvihá oči naplněné hněvem.
"Ty jsi ten nejpodlejší, nejfalešnější a nejprohnanější muž, jakého jsem kdy v životě potkala," zasyčela a Severus ji obdařil jízlivým úsměškem.
"Vzhledem k okolnostem, má drahá, bych si rozmyslel, koho nazývat falešným a prohnaným. Já jsem nepoužil umění svádění, abych získal stavební povolení; já jen využil své nadání špiona, abych si zajistil, že vždy budu mít k dispozici záložní plán."
"Ty se těžko můžeš prohlašovat za svatého, Severusi. Já jsem alespoň nikdy nebyla poskvrněna Znamením zla."
Severusovy oči se zúžily a ruka mu pod stolem instinktivně zajela k předloktí druhé ruky, kde byl kdysi označen.
"A co tedy zamýšlíš podniknout se svými nečestně nabytými důkazy, Severusi? Vzhledem k tomu, že je to právě Zebulum, kdo rozhoduje o tom, které důkazy jsou či nejsou přípustné v daném rozvodovém řízení, nechápu, k čemu ti budou dobré."
"Já ale nemám v úmyslu ukazovat své malé portfolio Zebulu Williamsovi," vysvětloval a jeho úšklebek se vrátil. "Dokážu si představit mnohem příhodnějšího adresáta svých ,nečestně nabytých důkazů', jak jsi je nazvala. Jsem si jistý, že Everard Munroe je ocení jako velmi poutavé."
Kordélie v mžiku vystřelila na nohy a Severus z výrazu její tváře poznal, že se ve svých dohadech nemýlil: Everard o jejím dostaveníčku se Zebulem Williamsem neměl tušení.
"Jak se vůbec odvažuješ myslet si, že bys mě mohl vydírat," vybuchla Kordélie a z elegantního hábitu vytáhla hůlku.
"Nemám zájem tě vydírat, Kordélie, ale jestliže se nehodláš chovat racionálně, nedáváš mi na výběr, než abych použil své... přesvědčovací schopnosti. Pokud nejsi ochotná dát se se mnou rozvést, pošlu tvoje a Williamsovy fotografie Everardovi Munroeovi. Možná je ochotný tolerovat tvůj předstíraný svazek se mnou jakožto nutnost nastolenou zákonem, ale pochybuji, že ho potěší, až se dozví o téhle tvojí vypočítavě sehrané aférce."
Kordélie namířila hůlku přímo na Severusovu hruď.
"Ty bastarde," zašeptala.
"Opravdu ti stojím za to, aby ses nechala poslat do Azkabanu?" pokrčil rameny.
Ostře na něj pohlédla a on poznal, že opatrně zvažuje svůj další krok. Po několika vteřinách hůlku sklonila a namířila ji namísto na něj na stoh fotografií a pergamenů na stole. Severus vyskočil z křesla a vytáhl vlastní hůlku.
"Zničení tvých vzácných fotografií mě do vězení nedostane," zavrčela Kordélie a v očích jí prokmitlo vítězství.
"Přestaň mířit hůlkou na ty dokumenty... hned!" nařídil Severus s hůlkou namířenou na její hlavu. Nebyl hlupák: pořídil si kopie všech fotografií a korespondence, které bezpečně ukryl do svého trezoru u Gringottových. Jenže podobná opatření nepřijal ohledně svých účetních dokladů a trvalo by mu mnoho měsíců, než by je dal opět dohromady, což by mohlo rozvod protáhnout o víc času, než kolik ho měla Hermiona k dispozici.
"Donuť mě k tomu," vyštěkla Kordélie. Stála tam s rozhodným výrazem a hůlkou nataženou k hromadě pergamenů.
Severus zůstal nehnutě na místě s hůlkou namířenou na svoji ženu a mozkem mu naráz vířily tisíce myšlenek.
Než se však kdokoli z nich stihl pohnout, rozrazily se dveře Kordéliiny pracovny zcela neobřadně dokořán a dovnitř se vbelhal Lancelot Mill se svojí holí.
"No jestli to není štěstí, že jsem se právě teď rozhodl zaskočit sem a pozdravit vás," pravil bez úsměvu, pohlížel na ně přes obroučky svých brýlí a očima přelétal mezi Severusem a svojí neteří.
"Strýčku Lanci, tohle naprosto není tvoje věc a já těm žádám, abys okamžitě odešel," vybídla ho Kordélie, její hůlka stále ještě rozhodně mířila na dokumenty a její oči nepřestávaly upřeně hledět do Severusovy tváře.
"Nesmysl," odvětil Lance a usadil se ke stolu.
"Ona má pravdu, Lancelote," zabručel Severus. "Tohle opravdu není tvoje starost."
"Blbost!" vyhrkl Lance. "Tohle svinstvo se týká mojí neteře, mého přítele, mojí spolubydlící a chlápka s celkem pěknou bradkou, takže má pro mě značnou důležitost."
Kordélie se zamračila a dovolila si vrhnout jeden pohled na svého strýce.
"Chlápka s pěknou bradkou?"
"Everarda, ty trubko," prohlásil Lance a teatrálně zakoulel očima.
"Ty víš o Everardovi?" zalapala Kordélie po dechu a Lance se uchechtl.
"O Everardovi vědí všichni." A obrátil se na Severuse, který pomalu skláněl hůlku. "Severusi, rád bych si promluvil se svojí neteří o samotě."
"Jak vidíš, Lanci, jsme právě teď uprostřed řešení vcelku závažného problému," vysvětloval Severus. "Nyní na to opravdu není vhodný čas."
"Naopak, čas je na to přesně akorát," ujistil ho Lance. "To, co jí chci říct, může nakonec přinést užitek vám oběma."
Severus si odevzdaně povzdychl a schoval hůlku do kapsy hábitu.
"Tak dobrá. Budu ve svojí pracovně."
Vykročil ke dveřím, otočil se, aby naposledy pohlédl na Lance a Kordélii, a jak se obracel zpět, nenápadně vyslal zesilovací kouzlo. A sotva sestoupil ze schodů a zavřel dveře svojí pracovny, ozval se z horního patra Lanceův kouzlem zesílený hlas.
"Snažně tě prosím, sedni si, Kordélie."
Severus zřetelně zaslechl, jak si Kordélie zhluboka povzdychla a posadila se.
"Važ opatrně slova, Lancelote Mille," řekla napjatým tónem. "Tohle je můj dům a já se nenechám zastrašovat nebo vydírat."
"Kordélie," pronesl Lance jemně a ignoroval její varování, "já tě mám rád."
"Přestaň, strýčku Lanci."
"Ne, holčičko, já to myslím vážně. Mám tě hrozně moc rád."
"Na co si to hraješ?" vyprskla Kordélie.
"Zbožňoval jsem tě od první chvíle, kdy mi tě jako dítě dali do náruče, a přesto jsem stál celý tvůj život opodál a díval se, jak děláš celou řadu špatných rozhodnutí zapříčiněných bezpochyby nedostatkem citů, které ti projevoval můj idiotský bratr, tvůj otec. Výsledkem těch rozhodnutí bylo, že jsi nikdy nepoznala skutečné štěstí s jediným mužem, kterého jsi kdy milovala, a svoje trápení sis znásobila tím, že jsi sama sobě ani nedovolila být šťastná."
Severus sebou trhnul s jistotou, že tahle metoda nebude u jeho ženy fungovat.
"Co tím myslíš, že jsem sama sobě nedovolila být šťastná?" zeptala se Kordélie. "Měla jsem snad někdy na výběr?"
"Jsme teď k sobě konečně upřímní?" otázal se Lance. "Vedeme nyní skutečně první upřímný rozhovor od doby, kdy ti bylo osm?"
"Fajn, tak tady máš trochu upřímnosti: v osmnácti letech mě na příkaz jistého temného čaroděje svedl muž, o němž jsem si myslela, že mě z celého srdce miluje; musela jsem se dívat, jak můj jediný syn šíleně trpí proto, že jeho otec je Smrtijed; a když jsem konečně potkala někoho, do koho jsem se zamilovala, a můj manžel už tady nebyl, zničil veškeré moje šance na štěstí Manželský zákon."
Kordélie se na okamžik odmlčela a Severus zadržoval dech očekáváním, co bude následovat.
"Provdala jsem se za Severuse, neboť jsem věřila, že z toho manželství budeme těžit oba. A bylo to tak, jenže mě zraňovalo, že po mně nikdy netoužil. Dobře vím, strýčku Lanci, že jsem objektem obdivných pohledů mnohých čarodějů, ale můj vlastní manžel k nim nikdy nepatřil. Ano, vím, že ani já jsem ho nikdy nemilovala, ale nelíbilo se mi, když jsem se dívala, jak propadá citu k mnohem mladší dívce, která navíc bývala mojí snachou. Nic mu nedlužím, takže nevidím důvod, proč bych měla souhlasit s rozvodem. Předpokládám, že proto jsi přišel, Lanci, abys mě přemluvil a já ho nechala jít. Tak to ale nebude."
"Kordélie, moje milá, přestaň se soustředit na všechny ostatní. Na chvilku na ně zapomeň a soustřeď se jen sama na sebe. Miluješ Everarda Munroea?" zeptal se Lance soucitným tónem.
"Zatraceně, Lanci, do toho ti nic není!" odsekla Kordélie.
"Mi-lu-ješ ho?" opakoval Lance pevně.
Severus zaslechl, jak si Kordélie znovu povzdychla.
"Ano, miluji ho."
"Miluje on tebe?"
Opět nastalo ticho a pak Kordélie řekla:
"Ano, miluje. Velice. Je to jediná osoba v mém životě, jejíž láskou jsem si kdy byla skutečně jistá."
"Tak proč si pro všechno na světě nedopřeješ svobodu, abys mohla být s mužem, kterého miluješ?" zeptal se Lance zoufalým hlasem.
Kordélie udeřila dlaní ruky o desku stolu.
"To není tak jednoduché, Lanci!"
"Ale ano, je!" trval na svém. "Opravdu je to takhle jednoduché, Kordélie. V srpnu ti bude padesát. Tou dobou ti nebude nic bránit, abys byla s mužem, kterého miluješ, bez toho, aby ses musela pořád před někým skrývat. Můžeš být šťastná, doopravdy šťastná, poprvé od doby, kdy jsi byla dítě!"
Kordélie mlčela.
"Zasloužíš si být šťastná, Kordélie. Everard je dobrý chlap a budete spolu velmi spokojení. Neuškoď ale sama sobě tím, že poškodíš někoho jiného. Nedrž se zuby nehty Severuse jen proto, aby trpěl. On je taky dobrý chlap. Taky si zaslouží být šťastný."
Kordélie vyrazila nevěřícné zasmání.
"Za mými zády se celé měsíce scházel s mojí bývalou snachou. Vážně si myslíš, že si zaslouží, abych ho s ní nechala odejít a ještě mu popřála šťastnou cestu?"
"A co na tom záleží?" tázal se Lance netrpělivě. "Ty miluješ Everarda. Severus miluje Hermionu. Máš v rukách štěstí čtyř různých lidí, Kordélie. Udělej správnou věc, děvenko. Začni konečně žít. A nech Severuse odejít!"
Znovu se na minutu či dvě rozhostilo ticho.
"Chci se dožít toho, abych tě viděl spokojenou," navázal Lance tiše. "Chci tě vidět, jak kráčíš po ulici ruku v ruce s Everardem Munroem a s úsměvem na tváři. Tohle si zajistíš jedině tak, že budeš souhlasit s rozvodem se Severusem. Pokud to nechceš udělat pro něj, udělej to pro sebe, Kordélie."
Kordélie se jemně zasmála.
"Ty jsi fakt neskutečný starý všudybyl, Lancelote Mille."
"Ano, já vím, že jsem. Ale poslední věc, kterou ti řeknu, je tato: tvůj život byl poznamenán špatnými volbami, které tě učinily nešťastnou. Nebraň Severusovi kvůli nesmyslné žárlivosti a nepřidávej si to na svůj seznam katastrofálních rozhodnutí. Dovol všem zúčastněným, ať mohou být šťastní, moje drahá."
Severus zaslechl zaskřípění židle o podlahu následované nezaměnitelným zvukem klapání Lanceovy hole.
"Teď půjdu domů. Obejmi svého starého strýčka."
Severus mávnutím hůlky rychle zrušil zesilovací kouzlo a o dvě minuty později se ozvalo zaklepání na dveře jeho pracovny. Otevřel dveře; za nimi stál Lance a píchl Severuse do žeber svojí holí.
"Viděl jsem tě vysílat zesilovací kouzlo, ty zákeřný starý špione." Znělo to pobouřeně, ale v očích mu vesele jiskřilo, takže si Severus dovolil drobné pousmání.
"Vinen v celém rozsahu obžaloby," zabručel.
"Dej jí pár minut, ať si promyslí, co jsem jí řekl," navrhl Lance, otočil se a vydal se ke schodišti, "a pak za ní jdi a promluv si s ní. Klidně, dospěle a bez toho, aby ses uchyloval k vydírání."
Severus se za starcem zachmuřeně díval a přemýšlel, jestli má Lanceův proslov o lásce a štěstí větší šanci na úspěch, než jeho vlastní postup založený na požadavcích a výhrůžkách, který očividně neuspěl.
ssSss
Žádné komentáře:
Okomentovat